naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 21. 11. 2016
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

z nejčtenějších

Elektrické lokomotivy Siemens ES 64 U4 19. 8. 2005
ŠKODA 15T je zde! 17. 9. 2008
Trolejbusem a tramvají po Kyjevě 14. 3. 2017

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2017
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
zacházení s cookies
redakce@k-report.net

články » železnice » tratě » burma mines railway

Burma Mines Railway

text a foto: Filip Weber
vloženo: 14. 12. 2016

Přijíždíme k nádraží v Namtu a zdálky vidím stoupat kouř. Párovka je roztopená, syčí a dýmá. Vyráželi jsme z Hisphaw v 5 ráno a jeli jsme na motorkách dvě hodiny probouzející se Barmou. Nejdříve byla tma a mlha, pak se rozednělo a mlha se rozpustila. Barmánci vstávali, vyráželi na pole a všichni nás s úsměvem zdravili. U stánku v jedné vesnici kupujeme benzin z PET lahvi. V Namtu jsme byli už před dvěma dny. Oblast je jen na povolení, ale nikdo nám nedělal problémy, pokud jsme ve městě. Do hor nesmíme, tam se střílí. Také jsme potkali jednotku, která právě přicházela z akce – bazuky, minomety, samopaly, kulomety. V Namtu na nádraží jsme se dozvěděli, že v úseku od trati metrového rozchodu z Namyo do Namtu je provoz zcela zastaven. Z Namtu do Tiger Campu, kde je třídírna a k dolu v Bawdwinu se jezdí občas, trať se udržuje. Snažím se vyzvědět, kdy pojedou nahoru, ale jen krčí rameny, nevědí. Pak se ale dozvídám, že za dva dny si skupina Britů objednala parní lokomotivu a pojedou nahoru k dolu. To je neuvěřitelné štěstí! Podobná akce je tak jednou, dvakrát do roka. A tak jsme za dva dny ráno na nádraží.

Úzkokolejnou železnici o rozchodu 610 mm postavili Britové v letech 1906–1908. Obsluhovala šest dolů v horách, kde se těžilo zlato, stříbro, chrom a železo. V Namtu byla velká železárna a železniční dílny. Doly byly v roce 1954 znárodněny a v roce 2010 uzavřeny. Hlavní důl, Tiger Point, měl 14 pater. Prolézáme depo, dílny a přilehlé kolejiště. Stoji tu vystavené 4 parní mašinky a dvě provozní, všechno z let 1914 až 1920 z anglických strojíren. Pak tu stojí šest dieselových provozních lokomotiv, něco německé, něco čínské a nakonec čtyři vraky na díly. Obdivujeme náklaďák přidělaný na podvozku na koleje. Všechno zanedbané, opuštěné. V dílně stojí obrovský lis, strojní pila, veliká vrtačka a další nářadí, ale už dlouho nepoužívané.

Autobus přiváží britskou skupinu, chvíli diskutujeme s jejich průvodcem a pak nás uzemňuje cenou za svezení. Jdeme do kolen, to je šílené. Ale po kratičké chvilce se dohodneme, že do toho jdeme, je to jednou za život.

Před párovkou jede diesel, táhne zásobu vody a uhlí a pár prázdných nákladních vagonů. Můžeme jet, kde chceme, tak si nasedáme na poslední plošinový vagón. Párovka jede za námi a tak jí můžeme fotit. Na nárazníku sedí dva chlapíci a ve stoupáních podsypávají kola pískem. Občas se musí stavět, točí klikou na něčem, co je asi centrální mazání. Trať vede podél říčky, místy úzkou soutěskou. Žádná jiná cesta tu není. Mostky nevypadají moc udržovaně, ale potkáváme dělníky, jak mění pražce. Na výhybně tankuje mašinka vodu. Pak ji připřahují k nákladnímu vlaku a diesel ji pomáhá vyjet prudké stoupání. Parní mašinka má špatné těsnění ve válcích a také uhlí je na první pohled hodně mizerné. I diesel má problémy, místy mu podkluzují kola a taky jej podsypávají pískem.

Pak zastavujeme pod největší atrakcí, trať zde dvěma spirálami stoupá o 30 m do Tiger Campu. Všichni vystupujeme, diesel s nákladním vlakem odjíždí a jdeme fotit. Párovka s jedním vagónem projíždí spirálu. Pak se vrací a jede ještě jednou, aby všichni mohli fotit a filmovat.

Tiger Camp je velká třídička a překladiště z důlních vozíků na vlak. Navazující důlní železnice je plně elektrifikována. Kus nad Tiger Campem začíná na důlní železnici Tiger Tunnel, vyražený v roce 1914. Ten propojuje překladiště a důl pod Bawdwinem. Tunel je 3 km dlouhý, přímý a napojený na 600 m hlubokou šachtu v Bawdwinu. Důl má 16 pater.

Párovka a diesel tady končí a my pokračujeme na korbě náklaďáku upraveného na koleje. Trať stoupá kolem ústí Tiger Tunnelu a dvěma úvratěmi kolem kláštera a školy nabírá výšku. Pořád stoupá po úbočích kaňonu džunglí a skalními průseky až do Bawdwinu. Bohužel se po cestě zřítil most, vzal ho sesuv půdy a velká voda. Přes kaňon visí jen samotné koleje. Náklaďák tu končí, jdeme pěšky přes mostek v kaňonu. Na druhé straně nás čeká druhý náklaďák, ještě že jim při sesuvu zůstal nahoře. Ten nás velkou soutěskou doveze až do Bawdwinu. Projíždíme mezi domky až na koncové nádraží. Místní nám všichni vesele mávají. Bawdwin bývalo velké hornické město. Britové tu postavili kostel a kino, prý je v něm pořád stará promítačka Zeiss. Zase přesedáme, tentokrát na normální náklaďák a ten nás veze po cestě kolem těžní věže do obrovského lomu, kde se povrchově těžila měď a zinek. Vyváží nás až na úplný vrcholek s nádherným výhledem. Místy je na stěnách lomu vidět fleky od zoxidované mědi.

Pak navštěvujeme těžní věž a strojovnu, vše z roku 1914, jen parní stroj tu už není a bubny roztáčí elektromotory. Všechny stroje byly vyrobeny v Británii kolem roku 1910. Ze šachty se páří, dole je 10° C. Na šachtě už pracuje pouze 26 lidí, udržují hlavní tunel a šachtu. Ostatní štoly se už neudržují.

Vezou nás zpět, sedím na střeše kabiny náklaďáku, mám krásný výhled. Na náměstí u kina si dáváme výborné nudle s vývarem a česnekem. Paní nechápe, že neumím jíst hůlkami a pořád mi je vnucuje. Naštěstí mám na noži vlastní vidličku a lžíci.

Nasedáme znova na náklaďák na podvozku a jedeme po kolejích zpět. Jenže náklaďák jede na zpátečku, strašně pomalu a asi 1 km před spadlým mostem uvaří motor a musíme dojít pešky. Přesedáme na první náklaďák a ten nás veze úvratěmi dolů.

V Tiger Campu nasedáme do vagónu za páru. Osádka diesla zde kupodivu nechává celý vlak, posedá si na stupátka vagónu a jede s námi dolů. Ptám se sympaťáka, co nás celou dobu doprovázel, co je jeho povolaní. Hlavni šéf trati. Doly jsou sice zavřené, ale trať a hlavní tunel udržují. Majitelem je dnes čínská společnost a čekají až se zvedne cena zlata na světových trzích. Pak bude těžba obnovena. Prý je ho ještě dole dost. Jak asi vypadá barmský důl a barmská bezpečnost práce…

Text byl převzat se svolením autora z originálu publikovaného na adrese https://filipweber.cz/burma-mines-railway/, kde jsou umístěny i další fotografie. Další informace a snímky o předmětné železnici jsou například na webu The International Steam Pages z let 1999, 20062013.

Zobrazit na celou obrazovku


související články

„Železnice smrti“ a Most přes řeku Klong 16. 2. 2006

diskuse k článku

založit diskusi