• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » městská doprava » tramvaje » návštěva tallinnu a helsinek

O víkendu 24.-25. července jsme navštívili dvě velice zajímavá města – hlavní město Estonska Tallinn a hlavní město Finska Helsinky. Krátkou reportáž z jejich návštěvy vám přinášíme v tomto článku.

Vzhledem k tomu, že jsme na celou akci měli vyhrazený pouze víkend, do Tallinu jsme se přesunuli v pátek večer letecky Boeingem 737 Českých aerolinií. Naštěstí let nemá zpoždění, takže pohodlně stíháme autobus, jezdící z letiště do centra města. U řidiče zakupujeme jízdenku za 15 estonských korun (EEK, 30 Kč) a jedeme do centra, kde přestupujeme na trolejbus a vystupujeme na Akademia tee, kde máme zamluvené ubytování v Academic Hostelu. Ubytování v hostelu (www.academichostel.com) lze doporučit, jsou zde čisté a pěkné pokoje za cenu cca 450 Kč za osobu a noc, což je na estonské poměry velice příjemná cena.

Hned ráno vyrážíme do města, obhlédnout systém městské dopravy. Náš hostel leží u trolejbusové konečné Akademia tee, takže začínáme trolejbusy. Vozový park zde tvoří trolejbusy české výroby Škoda 14Tr a 15Tr a dále Ikarusy 280 a 412 v trolejbusové verzi. Po fotografování všech možných typů se přesouváme trolejbusem k hlavnímu nádraží. Provoz na nádraží může být pro českého železničního příznivce, zvyklého na poměrně rozmanitý provoz u ČD, docela zklamáním. Nacházejí se zde pouze motorové a elektrické příměstské jednotky. K tomu je nutné dodat, že národní železnice EVR dnes provozují pouze dálkové mezinárodní rychlíky a nákladní dopravu, osobní dopravu v okolí Tallinnu provozují společnosti Edelraudtee (motorová trakce) a Elektriraudtee (elektrická trakce).

Poté se už vydáváme na prohlídku historického centra Tallinnu, které začíná prakticky u nádraží. Tallinnské staré město skutečně stojí za návštěvu, úzké křivolaké uličky místy připomínají pražské Hradčany nebo Malou Stranu, historické hanzovní domy zase stará baltská hanzovní města, jako Gdaňsk nebo Rigu.

Po prohlídce starého města jdeme do osobního přístavu, abychom si zajistili lodní lístek na trajekt do Helsinek, protože loď odjíždí už v půl osmé ráno. Lístek na trajekt stojí 340 EEK (680 Kč) a pojedeme katamaranem, který je sice o něco dražší, ale 84 km dlouhá cesta do Helsinek za to potrvá jen hodinu a dvacet minut, zatímco klasickým trajektem asi dvě a půl hodiny. Stejně nemáme na vybranou, protože do Helsinek musíme vyrazit už brzy ráno a jiný trajekt tou dobou nejede.

Po zajištění lodních lístků vyrážíme na tramvajovou zastávku, abychom se také věnovali průzkumu tramvajové sítě. Ta v Tallinnu není příliš rozsáhlá, má 4 linky, které diagonálně překrývají celé město. Rozchod je 1000 mm, vozový park tvoří vozy T4, jezdící v ustálených dvojicích (zadní vozy mívají zaslepená světla a částečně demontované stanoviště řidiče) a kloubové vozy KT4, z nichž některé mají ještě vložený střední nízkopodlažní díl. Existují různé druhy jízdenek, my používáme jednorázové nepřestupní za 10 EEK (20 Kč), lze ji zakoupit i u řidiče za 15 EEK (30 Kč). Nejdřív se jedeme podívat na konečnou Kopli, která leží v podstatě na poloostrově, obklopeném Baltským mořem. Nachází se zde vozovna, do které nás vrátná, ležící na dece a slunící se, ochotně pouští. Stojí zde samé KT4, takže po chvilkové prohlídce raději sbíháme ze svahu pod vozovnu, přecházíme vlečku, vedoucí do jakéhosi průmyslového podniku na samé špici poloostrova, a jdeme k asi sto metrů vzdálenému pobřeží, osvěžit se ve vodách Baltu. Když jsme už na břehu, náhle po vlečce vyráží z podniku „čmelák“ se soupravou vysokostěnných vozů, takže se povede jen „nouzová“ fotka a číslo „čmeláka“ bohužel neznáme. Po krátkém osvěžení v moři se vracíme zpět na konečnou Kopli a jdeme se občerstvit do místního baru, kde mají výborný boršč, pelmeně a estonské pivo. Nepohrdneme ani nabídkou piva s obsahem alkoholu 7,5 objemových procent (cca 18–20 stupňů), což je ve třicetistupňovém vedru docela znát… Po občerstvení pokračujeme v projíždění tramvajové sítě, nejdříve na jih, na konečnou Tondi – zde je i stejnojmenná železniční zastávka, na které si nafotografujeme projíždějící elektrickou jednotku. Dále jedeme na konečnou Ülemiste a jsme svědky vykolejení středního nízkopodlažního článku vozu KT4, který vykolejil těsně před konečnou. Zajímavé je řešení nastalé situace, neustále přijíždějí další a další tramvaje, které nikdo nikam neodklání, takže za čtvrt hodiny kolona dosahuje dobrých 200 metrů. Nakonec přijíždějí dva nákladní ZILy, ze kterých vyskakují pracovníci dopravního podniku a pokoušejí se tramvaj pomocí nářadí nakolejit. To už ovšem odcházíme raději na autobus. Dokončujeme projížďku celé tramvajové sítě a v centru se ještě krátce věnujeme autobusům. Ikarusy 280 už zde patří minulosti, autobusové linky ovládají nové i ojeté Scanie a Volva, ty dokonce i s přívěsem!

Potom už se vracíme do hostelu (je sice před desátou večer, ale na ulici je díky „polární noci“ takové světlo, že se dá i fotografovat).

Ráno vstáváme brzy, jdeme na trolejbus a jedeme přímo na konečnou k nádraží a odtamtud pěšky do přístavu. Odbavujeme se a naloďujeme na katamaran („Superseacat“), který nás za hodinu a půl doveze do Helsinek. Loď má kapacitu asi 250 osob a 45 aut a zajímavé je, že pluje pod italskou vlajkou. Po hodinové plavbě, kterou převážně trávíme na otevřené horní palubě, předjíždíme na širém moři trajekt společnosti Silja Line ze Stockholmu a za chvíli už je vidět finské pobřeží. Proplétáme se mezi ostrůvky, na kterých jsou dřevěné domky a za chvíli jsme v helsinském přístavu a vystupujeme na finské půdě. Pasová kontrola se provádí jen zběžně, takže o pár minut později vycházíme z přístavního osobního terminálu prakticky do centra města, které je soustředěno okolo přístavu. Po návštěvě známé dominanty Helsinek, protestantského chrámu nad náměstím se sochou ruského cara Alexandra II., vyrážíme na dopravní zajímavosti. Zakupujeme pro dvě osoby jakousi společnou turistickou jízdenku za 8 € na všechny prostředky MHD (kromě autobusové linky do Vantaa na letiště) a odjíždíme tramvají linky č. 4. Neméně zajímavá je i projížďka linkou 3, která objíždí centrum města dokola (i v protisměru, proto se označuje jako 3B a 3T) – v turistickém infocentru dokonce dostanete letáček, doporučující projižďku touto linkou a s popisem pamětihodností, co na trase uvidíte (např. olympijský stadion, na kterém Emil Zátopek v roce 1952 vybojoval tři zlaté medaile). Z hlediska vozového parku zde jezdí tramvaje skandinávské výroby, autobusy Scania a Volvo. Vystupujeme u hlavního nádraží (kde zaujmou desítky bicyklů, na kterých cestující přijedou, aby dále pokračovali vlakem) a věnujeme se prohlídce nádraží. Právě se zde nachází finské „pendolino“, dorazivší z Turku a nejnovější elektrické lokomotivy VR (Finské železnice) švýcarské provenience (řada Re 460 SBB). Jsou zde i příměstské elektrické jednotky.

Po prohlídce nádraží (kde je mimochodem vyloučené získat celosíťový knižní jízdní řád VR, protože prý existuje jen pro služební účely) se ještě přesouváme do metra, abychom projeli kompletně síť zdejšího metra. To tvoří jedna linka, která se na jednom konci ještě větví ve dvě, takže jsou tu tři konečné stanice. Soupravy tvoří pouze dva vozy, které navíc zastavují každé stanici na jiném místě (asi kde zrovna stojí nejvíc cestujících), což při cca 100 m dlouhých nástupištích může činit docela problémy.

Po projetí celé sítě metra vystupujeme v centru a nastupujeme do autobusu společnosti Connex, směřujícího na letiště. Jízdenka stojí 3,40 €. Po cestě stojí za povšimnutí (po levé straně) letecké muzeum, kde se vyjímá MiG-21 finského letectva. Potom už vystupujeme na letišti Helsinky, které se ve skutečnosti nachází v sousedním městě Vantaa, odbavujeme se pro náš let (vracíme se Douglasem MD-83 společnosti Finnair) a po hodině a půl letu, kdy jsou krásně vidět dlouhé písčité pláže lotyšského pobřeží a Gdaňsk, přistáváme v pražské Ruzyni.