Sice přímo sny to nejsou, ale vizualizace při autogenním tréninku (každý pátek chodím na skupinovou relaxaci, kterou vede moje cvokařka ). Posledních několik :sessions" se ocitám na stejném imaginárním nádraží. Je tam postarší žlutá budova a 4 peróny, nad kterými vede nadchod z přednádraží do parku za kolejištěm - a vizualizace začínají tím, že stojím na tom nadchodu a sleduju cvrkot pode mnou...
Na 1. koleji hned u staniční budovy obvykle stává šukafon ve starém unifiku. A u 3. a 4. perónu zastavují rychlíky a jiné dálkové vlaky (většinou už v najbrtu). Předminulý pátek si to na zhlaví, na nejzazší kolej šinula nákladní verze šukafonu (místo salónu pro cestující byla nízká korba, výklopná do stran).

V jedné starší vizualizaci jsem byl na peróně a stmívalo se. Přijel k němu rychlík, skládající se z loko E499.0 a zelených vagónů (zřejmě historická jízda). Nastoupil jsem do 2. vozu. Ale místo kupéček jednu polovinu tvořila školní učebna a zbytek nevím (viděl jsem jen tmavou uličku na opačnou nástupní plošinu).

Tento týden jsem měl opět dopravní sen, vezl jsem se v Karose C 734.03 firmy PROBO BUS SPZ BE 69-40. Autobus poté ukončil jízdu na zastávce v lese a dál jsem šel pěšky s několika ostatními cestujícími po silnici k blízkému zámku, více bohužel nevím.

V noci na dnešek jsem měl železniční sen, snad první
Nastoupil jsem do rychlíku Č.Budějovice-Praha, do posledního vozu řady B s ještě zeleným lakem. Najednou už vlak jel a já si chtěl sednout. Našel jsem kupé, ve kterém seděl jen jeden člověk. Venku bylo přítmí, ale ačkoliv se v kupé svítilo na plné pecky, ven bylo vidět docela dobře. Zrovna jsme projížděli kolem stavby dálnice D3 (úsek Borek-Úsilné), kde ale železnice vůbec nevede - jeli jsme ve trase současné silnice E55 a docela jsme si to fičeli, když přišel průvodčí (ten, který tam opravdu jezdí) a chtěl po mně lístek. Řekl jsem že nemám, a že chci zpáteční do Tábora, že dál nepojedu kvůli výluce. Průvodčí šel naťukat jízdenku na chodbu, ale moc mu to nešlo. Kolem zrovna procházely dvě "báby", šly hodně pomalu a průvodčímu něco říkaly, tím ho zdržovaly. Přitom se vecpaly do kupé, ve kterém jsem seděl a prohlíželi si ho. To bylo vybaveno (to si pamatuji nejlépe) klasickou koženkou, ale spodní vodorovná část, na které se sedí, byla potažena látkou s růžovo-hnědými pruhy (vzor jedné deky co máme doma). Zda mi jízdenka byla vydána a zda jsem dojel, jsem již "nedospal"..