© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2026
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 69 článků.
V souvislosti s probíhající rekonstrukcí budovy Národního technického muzea v Praze dochází i k úpravám železniční expozice v Dopravní hale. Záměrem je dopřát stávajícím exponátům více prostoru, proto některé musí opustit svůj dlouholetý domov. Takový osud potkal i salonní vůz Az 1–0045, který opustil brány Ringhofferovy továrny už v roce 1900. Původně třínápravový vagón sloužil vedení Ústecko-teplické dráhy.
16. února 1999 začaly španělské železnice RENFE na trati z Madridu do Valencie provozovat svůj nový komerční produkt nesoucí jméno Alaris. Tímto krokem společnost definitivně zakončila éru, ve které následovala jednoduchý model založený na přejímání nebo odvozování názvů svých produktů podle typů nasazovaných vlaků (TER, Expreso, Rápido, Intercity...).
Od uveřejnění minulého článku se ve Španělsku na poli vysokorychlostních drah událo mnohé, proto se podívejme slovem i obrazem na aktuální a budoucí dění kolem rychlovlaků AVE. Je tomu teprve několik týdnů, co byl mezi stanicemi Antequera-Santa Ana a María Zambrano v Málaze zprovozněn nový 54,5 km dlouhý úsek, jenž náleží vysokorychlostní trati Madrid – Córdoba – Málaga.
V únoru 2008 byl definitivně zpečetěn osud jednoho zajímavého prototypu – lokomotivy 752.001 – která v posledních letech byla často vyhledávaným objektem fotografů. V první části textu se podíváme na provozní nasazení lokomotivy, v druhé části se zaměříme na popis její rekonstrukce a další souvislosti. Lokomotiva byla po rekonstrukci z ŽOS Česká Třebová předána na podzim roku 1996 do tehdejšího depa Louny.
7. února 1996 byla mezi portugalskými drahami – CP (Caminhos de Ferro Portugueses; 28.10.2004 přejmenovány na Comboios de Portugal) a společností Fiat Ferroviaria (od října 2000 už patří Alstomu) podepsána smlouva o nákupu deseti naklápěcích jednotek, které se měly v budoucnu nasadit na trať Lisabon – Porto, označovanou za tzv. severní větev. Protože se na výrobním procesu Portugalci chtěli aktivně podílet...
Myšlenka kombinované dopravy silnice – železnice založené na principu bimodálních návěsů zatím v Evropě příliš úspěšná nebyla. I přes existenci více jak desítky více či méně odlišných technologií postavených na silničních návěsech a speciálních železničních podvozcích se zde v současnosti žádná v běžném provozu neuplatňuje. A to i přes řadu výhod, které jsou zcela evidentní. Jde především o možnost přechodu mezi železnicí a silnicí bez potřeby terminálu.
Nové osobní automobily jsou jednou z nemnoha komodit, u kterých si železnice v Evropě drží stále vysoký podíl ve srovnání se silniční dopravou. Přibližně polovina nově vyrobených automobilů je stále v primární distribuci z výrobního závodu, resp. v importu z přístavů do evropského vnitrozemí, přepravena po železnici. Ovšem i zde samozřejmě dochází k rychlým změnám.