Na návštěvě v Řepích. Běžné panelákové parkoviště. A táborská SPZ!



A kousek dál další kousek,chudák bez střechy..

Jožin z bažin
Oba ty brouky už jsou "naturalizovanými Pražáky". Shodou okolností jsem je také oba našel ve stejný den, ale už před 3 lety:

Oranžový (jak koukám tehdy ještě v udržovanějším stavu) stál na parkovišti v Šímově ulici a cabriolet zase v Nevanově, což je asi tak o 2 ulice dál. Toho oranžového jsem pak ještě minimálně jednou někdy v roce 2013 potkal u tramvajové zastávky Hellichova na Malé Straně.

Mimochodem, v roce 2012 stál jen pár kroků od oranžového kousku i tento Karmann:

Brouk TAH je Jakuba a karmann 1AS jeho ženy Radky .. ještě mají busíka T2 ... jak jinak taky voranžovýho.

Pěkné fotky transite. Mně se líbí to Fuego, sešlost dvou pažoutů na parkovišti a dvou Jimíků, i ten Pašík už něco pamatuje. Je prostě vidět, že to není snobská Praha.
Ta Praga, barevné provedení proč ne, ale přeplácanost nedobovýma mlhovkama, bílýma blikačema a dalšíma kravinama to kazí. Ale sem rád, že se poslední dobou dost lidí pouští do renovace nákladních a celkově užitkových vozidel, které tak nějak vždy šly ve stínu těch osobních. Musí to být náročné už jen na prostor.

http://auto.idnes.cz/zrenovovana-skoda-935-dynamic-se-poprve-pred stavila-verejnosti-p72-/automoto.aspx?c=A150715_225031_automoto_h ig

Krásná Škodovka, která ale spíše připomíná Tatru...

Ad Arj: Vaše otázky mohu zodpovědět vyčerpávajícím způsobem.
Ad 1.: Odedávna. Do r. 1939 žádné předpisy neexistovaly, od té doby byla jak pro hlavní tak pro pomocné světlomety předepsána barva bílá nebo slabě žlutá, a to až do r. 1984. Pak byla vyhláškou 41/1984 Sb. nesmyslně předepsána přes naše protesty pouze barva bílá, což neučinila žádná evropská země. Brzy se ukázalo, že to je neúnosné a jakýmsi výnosem byla opět žlutá mlhová světla tolerována aspoň u dovážených vozů. Ve vyhlášce 102/1995 Sb. se opět objevily obě barvy, což platí v celé EU dodnes.
Ad 2.: Datum běžného zavedení bílých mlhovek u nás si nepamatuji, podle toho svrchu uvedeného to muselo být nejpozději r. 1984.
S barvou směrovek (a brzdových světel) to je trochu složitější. Po válce byly směrovky s přerušovaným světlem povoleny až r. 1951, a to v souladu se Ženevskou konvencí vpředu bílé nebo oranžové, vzadu červené nebo oranžové. Podobně brzdové světlo červené nebo oranžové. Změnila to až ČSN 30 4302 z r. 1964, která zavedla jen dodnes užívané barvy (jen pro nové vozy). Do vyhlášky se to dostalo až r. 1972. U starších vozidel jsou přípustné i původní barvy (ne však u brzdových!).
S "obráceným" zapojením máte pravdu, běžně se užívalo, konec tomu učinila jmenovaná ČSN.}}

Re Laik: Díky za vysvětlení legislativního procesu.
Jenom dotaz (netřeba odpovídat, pokud nechcete): nesmyslně předepsána přes naše protesty - kdo to tedy prosadil? Já jsem si Vás vždycky zařazoval do toho domu na konci Příkopů (a ten byl vydavatelem vyhlášky o technické způsobilosti vždy, i v době, kdy pravidla silničního provozu byla v kompetenci "kachlíkárny").

Jinak přikládám vygooglený prospekt na Trabanta ze 60.let, kde je vidět zadní světlo v barvě oranž-červená-oranž

Za dva dny, dva pěkné úlovky. Snad už můžou být v této diskuzi
KT 28-27 zde horší kvalita, foceno z chodníku na dálku (a mobilem)


Dacia 1310

V České Lípě na Svárově se nám rozmnožil počet DS. Už jich tam je pět. Ta nejblíže k plotu je na prodej za 160.000, rok výroby 1971.

sedíte si tak na benzince a najednou ke stojanu přijede chrochtající Ford Torino ročník 1975!

Auto pěkný. Je to koráb...

Když jsme u toho sezení na benzínce, chápu když si tam třebas někdo na cestě dá jídlo, ale jet jen tak na benzínku, dát si tam kafe, nebo plechovku s něčím a koukat na auta, to mi hlava moc nebere. Asi jsem na to už starej, kdysi to nebývalo.

Vodis: pokec s kamarádem kterého jsi delší dobu neviděl Ti nic neříká?

děláš jako kdybych tady ty auta z benzínky dával furt!

(Příspěvek byl editován uživatelem JohnyTDI.)

Jsem nepsal nic o tom, že bys auta z benzínky sem dával furt, obecně tomu prostě nerozumím. Na pokec s kamarádem jsem zvyklý chodit do hospody, časy se mění.

Vodis: holt nejsem hospodový kluk

Vodis
V klidu, "hospodový kluk" tě zjevně nepochopil. To ale u něj není poprvé.

Proč řešíte sezení na benzínkách místo toho nádherného auta? Ale když už je o tom řeč, já jsem takhle cestou z Boleslavy na jedné z benzínek potkal pána, který si mě neustále, ale opravdu neustále podezíravě prohlížel. Pak si donesl lahváč, nebo co to bylo, a pokračoval dál, asi mu hradečák u boleslavy přišel zajímavej

transit01 : však natom nic není.. navíc za tu dobu se dá spatřit tooolik zajímavých a hezkých aut!

včera dojelo toto,tak jsem vzal mobil a šel za pánem požádat ho zda si mohu auto nafotit a prohodit sním pár slov

Taky s bandou občas zevlujeme na benzíně kde kamarád pracuje. Dáme si kafe pokecáme někdy domluvíme nějakej hurávýlet nebo se tam slejzáme než někam odjíždíme a podobně. V čem je problém?
A Každej pátek už leta (snad 15 nebo víc) zevlujeme na parkovišti u bejvalýho obchoďáku.
A je fakt že i na tý benzíně je občas lecos k zahlídnutí...

Tohle v hospodě nepotkáš.
Navíc, když se schází autaři, tak asi těžko v hospodě (já teda jezdím na pokec o autech autem), leda by tam pili kofolu. A pak už mi přijde ta benzínka lepší. Navíc odér benzínu mi voní víc než pivo.

Jéje co je to červený? Lancia Stratos? U nás po Brně jezdí jedna v modré metalíze. Ale dlouho jsem ji už neviděl. Jinak posezení na benzince má něco do sebe. Kolikrát je se na co dívat. Ahoj Pavel

Tak třeba u nás v zapadákově, kde jsem kdysi bydlel, byla benzinka jediná non-stop, takže jsem chodili jedině tam :D A pokud jsme šli z nějaký kalby, dělali tam skvělé bagety. Koneckonců, na svých cestách si kolikrát na benzínce dávám na chvíli voraz a člověk tam vskutku potká zajímavá auta.

Taky s posezením u benzinky nemám problém

To červený je brirtská replika stratosu ale nic to nemění na tom že se mi z toho ježili chlupy i na

Martin 100- to věřím. Je to nezkrotná bestie. Ale vypadá sakra dobře. A určitě se jen tak nevidí. Ahoj Pavel

Ad Arj:
Projednávání nových předpisů jsem se zúčastňoval jako zástupce automobilového průmyslu, náš hlas byl pouze poradní, konečná redakce byla zcela v rukou ministerských úředníků.

Včera jsem byl na místní akci Chotovinské zatáčky a radost mi tam udělal jeden nádherný tudor, který jsem vídával koncem devadesátých let běžně na ulici, už tehdy jsem obdivoval jeho nízkou SPZ a originál zachovalý stav. Pak zmizel, myslel jsem si, že buď zemřel, nebo se změnil v tuctovou leštěnku a jaká radost byla, když jsem jej po létech opět spatřil v tom samém stavu. Vlastní jej postarší pán,který jej podědil a díky bohu nemá vůbec peníze na renovaci, takže Tudora jen opečovává a občas vyrazí na vyjížďku.


Druhé vozidlo, které jsem obdivoval, je Fiat 1500,nádherný design italské školy šedesátých let dovezený jakýmsi papalášem v r.1972 do ČSSR (na původní registraci si majitel nevzpomněl) a po čase prodaný současnému vlastníkovi. Auto je také v origo stavu (až na zadní světla z Dacie,namontované po dávné bouračce) s původníma SPZ. Otec vozilo převedl na syna, jež má velké plány. Nový lak, nové chromy, nová světla, trochu mi bylo smutno, ale hřálo mě vědomí, že na autu alespoň nechají původní registraci.

Jinak tam byla také krásná Tatra 603 tzv "šilhavka", v kompletním stavu, ale tak nablejskaná a s RZ, že jsem ji ani nevyfotil.

Ještě přidám jeden obrázek. Toto je Felicia jednoho místního veteránisty a přestože původně tam byl žralok, tak tam po důkladné renovaci namontovali masku ze Spartaka. Ačkoliv na původnosti jinak moc nebazíruji, tohle mě teda tahá za oči

hmm...i mě!ale ...jinak to vypadá zajímavě

Pár rychlofotek ze srazu Škodovek z Kaplického nádraži
Bylo jich tam víc, ale dostal jsem se tam až později...

Něco z Krakova:

Ještě teda něco málo.. Jinak tenhle sraz už nikdy víc. 120 za parkování a dvě osoby mi přijde trochu zlodějina.. Jo jasný, z něčeho ty akce musej žít, to jsme všichni slyšeli, ale když jste se chtěli jít podívat třeba hned vedle do babičina údolí, platíš znovu.. Což by za tu cenu už mělo bejt zadarmo... Hrozně nás to zklamalo. Na tomto srazu jsem byl když jsem měl tak 3-4 roky a neplatilo se nic... Alespoň že ty auta byly hezký.. Navíc, když jsme se kolem čtyr vrátily do RK, tak nás míjel Mini Cooper, dva Simsoni a stovka, takže tady někde v okolí muselo bejt něco komorního, nebo tak...

Gapa: KT 28-27 co jsem dával do vedlejší diskuze :-)
https://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=3395990

Zdravím, vzhledem k výskytu škodáren zde, se zkusím zeptat v tomto vlákně. Má nějakou sběratelskou, historickou hodnotu vůz Škoda 120 vyrobená v závodě Kvasiny v provedení červená barva + černá střecha? Dle JPP informací to tehdy byl VIP závod a daná škodovka měla být pro export, snad do Západního Německa či někam jinam do demokratického světa.
Díky za případné informace.

Rem: Obojí, tedy Kvasiny i vinylová střecha, je pravda. Rozhodně to je vzácnější provedení. Na druhou stranu to není vyložená rarita. Ohledně sběratelské ceny těžko říci, záleželo by na stavu atd. Spíš se zkus zeptat (ideálně včetně fotek) na Virtu, to jsou stránky škodovkářské komunity

Díky. Stav vozu je takový, že stojí v garažostodole pod plachtou a čeká se, až umře dědek, aby se s tím mohlo něco dělat. Dokud žije, je marnej boj se o něco snažit. Foto snad nějak pořídím.

Jeden UAZ

Tak se podělím o radost z toho, že po takřka osmi letech takových postupných oprav s kratšími či spíše delšími přestávkami jsem o minulém víkendu končně dokončil poslední drobnosti na Wartburgu 311/1000:






Wartburg 311 a z něj vycházející varianty se vyráběl v letech 1956 až 1967. Když se tato nesporně líbivá limuzína velmi elegantních tvarů objevila v roce 1956 v Praze na ulicích, byla to událost, lidé měli dojem, že jsme již dohonili Ameriku…
Vůz na snímcích je r.v. 1964 a takřka po celý svůj život se dědil v jedné rodině po tři generace, z dědy až na vnuka. Po celou dobu jej udržovali v provozním stavu všemi dostupnými prostředky, a byla užíván hodně, žádná uloženka to nebyla. Až vnuk se ji rozhodl prodat, a malou oklikou se pak v roce 2007 dostal ke mne.

Historie je tedy jasná, což je relativně ceněné. Horší je, že díky více než třicetiletému intenzivnímu provozu se na něm odehrálo velké množství zásahů různé opravárenské kvality. Prostě vždy, když měl každé tři roky jet na tehdejší technickou, tak se v lepším případě vyvařilo to, kde zrovna přibyly další díry, v horším případě jen do "medvědího hovna" přišroubal šrouby M6 s matkami plech z jedné i druhé strany či jekl, aby se nepropadlo podlahou ven nebo z kufru nevypadla rezerva... Vše se pak opatřilo nějakou barvou a mohlo se jezdit dál.

Později byly vyměněny i blatníky za nové, vyvařeny spodní části dveří, práhy karosérie, vše opět takovým "kovářským" způsobem, jak se opravovaly traktory, hlavně aby to drželo dál... Dostal i lak a v rámci toho byl podroben výraznějšímu dobovému tuningu, kdy z provedení standard byl opticky povýšen na provedení de luxe, zejména exteriér, tak i některými prvky jako madla dveří apod. i v interiéru. Dostal i další nestandardní doplňky, jako soudobé hliníkové nápisy Wartburg na oba přední blatníky, či z 353-ky novější plastový nápis de luxe na víko kufru. Bohužel, to vše je připevňováno na matičky, takže do plechů byly vyvrtány otvory, a je to též tudíž velmi těžko odstranitelné...

Pro interiér těchto kulatých Wartburgů byly používány, bohužel, docela nekvalitní materiály, které používání, stárnutí či vlhkost snášely velmi špatně. Značná část dochovaných vozidel jej má tedy bídný až opravdu vybydlený. To byl případ i tohoto exempláře. V kritických místech - čalounění dveří - opraven novou koženkou, s jakýmisi nevkusnými modernistickými aplikacemi, ale v podstatě pro celkovou chatrnost byl naprosto nepoužitelný, stejně jako takřka veškerá pryžová těsnění dveří, oken atd., která byla většinou nahrazena neoriginálními z nouze ctnostmi, co se povedlo někde sehnat.

Poněkud jsem všechny tyto skutečnosti, zejména ty neodborné opravy, nedocenil. V podstatě bez naprosto totální rozborky a velmi zásadních investic jsou v plné míře neodstranitelné. Protože hodnota tohoto vozidla nebude nikdy příliš velká, nakonec jsem se tedy rozhodl, že jej ponechám v těchto některých obtížně odstranitelných věcech jako tichého svědka doby, jak se to dělalo a udržovalo v provozu a zaměřil jsem se jenom na opravení potřebných věcí o odstranění největších kutilských zvěrstev. Ale k tomu něco až příště.

706rto:pěkný,ale na fotkách tak marně jak to ty popisuješ fakt nevypadá

706rto
Klobouk dolů, je nádherný. Přesně jak gred píše, na první pohled na tom člověk nic zásadně nepasujícího neodhalí. No a i kdyby, tak co... Auto bude sloužit Tobě pro radost.

Můj děda měl takovéto Wartburgy dva, ještě když byly zánovní, koncem 50. a začátkem 60. let. Pokud si z fotek dobře vzpomínám, tak on měl ještě model 900 se starší maskou.

706rto: Krása!!
A co pro srovnání nějaká fotka toho předrenovačního stavu, který tak barvitě popisuješ?

Vidíš Jef-e, to jsem zapomněl napsat, také by mě zajímal nějaký předrenovační stav.

Ad gred:
No, nevypadá, však jsem na něm také za tu dobu, co ho mám, něco udělal.

Takže přidám pár dalších slíbených snímků:



Navzdory docela pěknému laku to vespod už tak hezké nebylo, zvláště když se vzal do ruky nějaký šroubovák a na podezřelých místech s ním jeden trochu zavrtal... Jako první jsem tedy řešil tyto věci, z hlediska koroze jsem musel vyměnit porůznu v čase flikovanou podlahu v kufru – na snímku je vyřízlá první, nejhorší část. Ale pod rukojetí kladívka je dobře vidět metoda opravy plech na plech do medvědího hovna a vše stažené šrouby s matkou. Nakonec tedy šla ven podlaha kufru celá. Podlaha kabiny cestujících od sloupků A po sloupky B byla též prohnilá a různým způsobem postupně flikovaná. Při těchto dřívějších opravách si na své tedy přišel nejen autogen, ale i epoxid, jinde kus laminátu, prostě co dům dal a co bylo za dané situace co nejjednodušší. Dále u zadních blatníku byly stále původní, avšak notně sežrané nosné "rohlíky", palivová nádrž jakbysmet, ta ve spodním lemu "rosila" hned na několika místech. Ostatní části karosérie byly zdravé nebo již v minulosti povyvařované.

Stav interiéru v době koupě jsem si nenafotil, ale připojuji několik ilustračních foto, co mám nafocené či postahované v mém archivu k Wartburgům, a jak u těch leta provozovaných kusů ve většině případů vypadají. Pod dřevěnou lištami, držící čalounění stropu, je dobře vidět původní barvu látky:



Interiér jsem tedy podrobil kompletní obnově, protože vše bylo hodně špatné, nebo na dveřích čalounění nahrazeno různě prošívanou koženkou, či na zemi jakýmsi hrubě zpracovaným šedivým smyčkovým tepichem.
Takže, díky lakování jsem se tedy rozhodl interiér též realizovat v dvoubarevném provedení de luxe.
Z čalounění v interiéru tedy není původní nic. Ale nové materiály i barvy odpovídají co nejvíce původnímu „příplatkovému“ vzhledu de luxe. Sedadla jsou opatřena na míru ušitými snímatelnými potahy, protože sehnat čalounickou látku blízkou té původní se mi na ně nepodařilo ani v "bývalé NDR"... A potahy na sedadla v té době byla běžná praxe.
Vyměnil jsem také všechna neoriginální gumová těsnění za originální včetně doplnění všech jeho chybějících původních upevňovacích kovových profilů, které jsem pracně po různu sháněl.
Z hlediska podvozku jsou kompletně udělány brzdy, pouzdra uložení náprav, čepy. Dále byla přetěsněna převodovka, vyměněny pryžové unašeče poloos za nové, manžety kloubů atd. Bylo nutné předělat i zfušovanou elektriku, kdy se na ní někdo v době přestavby ze 6V na 12V docela pomstil, dále vyměněny všechny tři díly výfuku a další kupu maličkostí...
Ve finále byl vyleštěn lak.

K motoru:



Pravda, pod krásně klenutou a dlouhou kapotou by se víc vyjímal i nějaký řadový šestiválec, ale bohužel. Na to pro socialisticky pracující nebylo..., tak musel stačit jen dvoutaktní třívalec. Vše je poměrně dobře přístupné, jednoduché, i poměrně spolehlivé.
Ani tady ale není z pohledu původnosti vše v pořádku. Stejně jako kdysi na mém původním Wartburgu, i zde byl původní tisícovkový motor – typ 312 – po jeho odchodu na odpočinek nahrazen modernějším provedením z typu 353, zde včetně chladiče i vyrovnávací nádržky (umístěna mezi filtr sání a baterii). Na snímcích je dobře patrný alternátor, je zřejmě z pozdějšího provedení Škody 100, stejně jako uprostřed na levém podběhu krabička relátka. Původní 6 V elektrika byla velká slabina těchto vozidel, proto se velmi často předělávaly na 12 V (tím též prošel můj původní Wartburg). Ta nádržka za chladičem je též z 353-ky - je to ostřikovač, dokonce už elektrický. Prostě se tehdy takto po domácku vylepšovaly i pětadvacet let stará auta, když na novější nebylo...
Kdyby jste se někdy dívali pod sukně starých DKW nebo i Auto Unionů (dnes Audi) z padesátých a šedesátých let, tak tam vlastně v takřka identické podobě tuhle dvoutaktní techniku na podvozkovém rámu najdete také, protože její základ byl položen ještě před začátkem války v letech 1939/1940 vyvinutím prototypu nového automobilu DKW F9. Na jeho dědictví bylo po válce navázáno v západním i východním Německu a v obou státech byly úspěšně vyráběny vozy na této bázi. Akorát že poslední dvoutaktní třívalec v tom západním vyjel v roce 1967, kdežto ve východním musel sloužit ještě dalších jedenadvacet roků, než se dočkal čtyřtaktního nástupce vyráběného v licenci od VW, zastavěném ovšem pořád na původní, padesát let starou konstrukci podvozkového rámu…

Wartburg 311-1000 na prezentovaných snímcích je tedy z historického hlediska svým způsobem jakýmsi skanzenem, jak se tehdy auta provozovaly, opravovaly a vylepšovaly. Dostávat jej do původního originálního stavu by v tomto případě bylo velmi drahé a náročné. Zlikvidoval jsem pouze nevkusné a nekvalitně provedené vyměněné či ještě i původní čalounění a po provozní stránce jej uvedl po všech stránkách do náležitého technického stavu.

(Příspěvek byl editován uživatelem 706rto.)

706rto:jo jo já sem to předtim nějak blbě pochopil,přečet,nebo nevim cokaždopárně pěkná práce,a podle mě tyhle dobový úpravy nejsou na škodu,mám je rád,ve škodovce mám taky všechno možná,akorát teda skoro všechno už v mojí režii,teda ani ne tak věci kolem motoru,ale i tak

ad RTO nádhera,kolega má tímto silnou konkurenci!

Príbeh tvojho Wartburgu mi veľmi pripomína príbeh toho nášho, dnes už iba bývalého rodinného. Na rozdiel od tvojho však náš exemplár prešiel opačnú cestu od verzie DeLuxe k bežnej verzií.
Zakúpená bola v roku 1961 (dodnes si uchovávam list od Mototechny s výzvou na vyzdvihnutie vozidla). Pôvodne DeLuxe v modro-bielej kombinácií s motorom 900 ccm. Starý otec s novým autom ani nestihol doraziť domov v poriadku, pretože mu v našej ulici nedala prednosť nákladná Ifa. Odniesla si to pravá časť, nasledovala oprava v autoservise. Nič to však nebolo platné, pretože o krátky čas neskôr, možno to boli aj roky, s autom mali vážnu nehodu na železničnom priecestí, keď sa na zasneženej ceste zablokovalo koleso a narazili do železničných závorov. Karoséria bola úplne zničená, nasledovala preto výmena, ale v Mototechne mali už iba čisto modrú bez bielych plôch a ozdobných líšt. Aj ostatné úpravy boli podobné tej tvojej. Karoséria sa neustále opravovala, potom ešte raz sa aj menila, vzhľadom na podvozkovú konštrukciu to nebolo technicky náročné. Motor sa vymenil na väčší s objemom 1000 ccm. A tak by sme ešte mohli pokračovať.

Přidám nějaké fotky ze závodu do vrchu na trati Vrchlabí - Benecko z posledního víkendu. Nebudu rozlišovat historické a youngtimery, více je asi těch historických a navíc anie jeden vůz není určen do běžného provozu. Musím říci, že mé srdce plesalo. Občas si říkám, že je těch autíček škoda, ale především staré Škodovky to drandily parádně.
Fotky jsou z mobilu, točil jsem na foták, který se vybil, tak jsem vzal moderní telefon, který se hned vybil taky, takže mě zachránil stařičký čudlíkový, kvalita na jeho věk ujde, ale fotky jsou dost malý.

Aut tam bylo dost, ale většinu jsem točil v zatáčce, jen pár jich vyfotil při poslední jízdě nahoře. Jen dodám, že nejstarší účastník byl podle mě chlápek se Škodou 1000MB. Mezi účastníky jely minimálně ženy. Na fotce toho zeleného MG, nebo co to je, je jedna slečna vidět, té patří ta bílá užovka, jela opravdu bravurně a musím říct, že byla velmi hezká . Celou dobu se mi ale honilo hlavou, jak jí chlapi závodníci berou, protože se tam tak nějak všichni shlukovali spolu, jen s ní nějak nepekli..asi se jí báli .

Každopádně největší bestie tam stejně byla ta Audina:

Ad Gred: Zpočátku výroby, cca do roku 1959, měly Wartburgy vodorovně orientovanou lamelovou masku. Moc vozů s ní tedy nikdy nejezdilo. Navíc šla zcela jednoduše nahradit tou novější, jež byla považována za elegantnější, což se velmi často dělalo, ať již z důvodu i menší nehody, nebo později pro korozi chromu masky.

Ad Combaynista: Ano, pěkné pohnuté osudy jednoho Warťase. Jak nakonec dopadl?

Jak jsem nazačil v předchozích příspěvcích, tento Wartburg nebyl mým prvním. Zde je pár snímků předchůdce



Warťas byl mým prvním automobilem, se kterým jsem po získání řidičáku v osmnácti letech v červnu 1981 začal jezdit - jako studentovi mi jej k užívání věnovali rodiče. Jezdil jsem s ním pak v podstatě denně přes 7 let, kdy jej nahradilo přece jenom novější přibližovadlo. Je to rok výroby 1957, a měl původně obsah motoru 900 ccm výkonu vcelku nevelkém - pouhých 37 koní. Naši jej koupili od prvního majitele v červnu 1970 se zcela novým motorem již z W353, protože ten devítistovku těsně před prodejem vylágroval (tehdy to byla běžná praxe devítistovky se obvykle negenerálkovaly, nejely a žraly citelně víc než litrový motor). Původním majitelem byl pan Komanec, předseda JZD Chobot, starý pán, co jej koupil ještě na tzv. poukaz a dovozcem byl Tuzex za 27.000,- Kč (tehdy ještě nebyly tzv. bony). Našim sloužil jako rodinné auto do února 1978, kdy si naši koupili novou Škodu 105L. Od té doby zastával v rodině pozici druhého vozidla, pro pojížděčky, cesty v zimě, atd, až do zimy 1980/1981. Mne se tehdy blížilo 18 let, dělal jsem si řidičák, a tak mi táta nabídl, že když mu s ním budu pomáhat, podrobíme ho společně už naprosto nezbytné generální opravě, a za tu pomoc mi ho pak dá na ježdění (tehdy se dal prodat maximálně tak za 3.000,- Kč). A tak jsme víkend co víkend celou zimu chodili do dílny a dělali na něm. Za těch 23 let provozu byl hlavně sežraný. Dělaly se nové práhy, vyvařovaly spodky dveří, podběhy, dělali jsme celé nové části podlahy a dostal nové blatníky.



Pamatuji si, že když jsem vysekával ven podlahu od předních podběhů, že jsem pak šlápl na práh karosérie a ten se celý utrhl...
V rámci opravy prodělal i facelift na 311/1000, spočívající v nových náraznících a v nových světlech vpředu i vzadu. Ve finále dostal vypalovaný bleděmodrý syntetický lak, barvu táta dostal za nějaký melouch. Interiér jsme moc neřešili, opravilo se jen to, co bylo hodně špatné. Něco nutného se udělalo i na podvozku a tak jsem s ním po získání papírů mohl začít jezdit.

Měl ještě nesynchronizovanou převodovku (od roku 1958 již byly vyráběny se synchrony), takže jsem musel zvládnout řazení s dvojím vyšlapáváním spojky, vyčekáním správné chvíle pro přeřazení nahoru, i správnou míru meziplynu při řazení dolů. Brzdy byly ještě jednookruhové, bubny úzké Simplex (jednoválečkové), chlazení motoru termosifonové bez termostatu, takže se musel neustále důsledně hlídat teploměr a teplotu vody řídit ručně přivíráním či otevíráním žaluzií podle toho, zda se jede po rovině, do kopce nebo z kopce. Topení bylo poměrně výkonné leč primitivní, bez nuceného oběhu vzduchu pomocí elektrického ventilátoru, s přímým kontaktem s motorovým prostorem, takže když jste si chtěli zatopit, bylo zbytečné mluvit, nikdo vás neslyšel. Stěrače šly krásně proti sobě jak tykadla, ostřikovač skla také v té době neexistoval, tak hlavně v zimě byl výhled přes rozmazanej polosuchej sajrat na skle mnohdy blízko limitní nule... Ty původní symetrické velké světlomety svítily jako lepší bludičky, takže i po tmě s ním jet byl docela zážitek, hlavně tam, kde to nebylo najeté, kdežto ty nové asymetrické svítily o hodně lépe...



Tohle je jediný snímek původního stavu, co jsem našel v elektronické podobě. Je to jen výřez z okraje snímku chaty našich, a je cca z rozmezí let 1970 - 1973. Je vidět původní dvoudílný devítistovkový nárazník a zadní oblé sdružené svítilny. Někoho možná zaujme i SPZ - s velmi nízkým číslem. Původní barva byla tmavě, jakoby lahvově zelená, ještě nitrolak. Pamatuji si jak i po vyleštění pokaždé rychle matovatěl, a udržet jej v ucházejím lesku bylo opravdu pracné. Časem i různě měnil odstín a i se místy začal objevovat podkladový materiál - jakýsi tehdejší plnič, či něco takového. Takže vzhled byl pak jaksi nerovnoměrný a flekatý, a s přibývajícími lety dobře vypadal jen za deště, když byl celý mokrý a tudíž lesklý...



Tyto dobové snímky ukazují, jak náš nový Wartburg W311 vypadal jako nový, když z počátku jejich výroby v letech 1956 a 1957 v provedení Standard vyjel z továrny.

V průběhu těch let, co jsem s ním jezdil, procházel dalším vylepšováním. Předělalo se čalounění interiéru - stropu, dveří, boků, podběhů i podlah, protože i tyto díly dožily a byly velmi nevzhledné. Díky mladšímu bráchovi dostal novou elektriku na 12V, což byl ve všem krok k lepšímu. Cca v roce 1985 jsem namontoval synchronizovanou převodovku z 311/1000, o rok později došlo na GO motoru, ojniční ložiska to měla za sebou, na nové poloosy a ložiska kol, a další vylepšování - zabudování magnetofonového přehrávače, reproduktorů, střešní antenu apod.

S Warťasem jsem jezdil pravidelně do léta 1988, kdy jsem si pořídil novější auto. Byl pořád provozu schopný, ale najezdil jsem s ním za ta léta něco ke 100 000 km, a tak to opět zanechalo stopy. Po volných chvílích jsem na něm opravil drobné problémy, někde i v síle plechu s korozí, musel udělat volnoběžku v převodovce, vyměnit převodku řízení, opět nějaká ložiska, pouzdra na nápravách, brzdy apod. Dodělal jsem to v roce 1990 a opět s ním občas vyjížděl. Bohužel o dva roky později jsme přišli o možnost garážování, vyřešil jsem to sice stodolou u babičky, ale strejda ji po dalších dvou letech chtěl začít bourat, a tak jsem ho v roce 1994 se souhlasem našich prodal starším lidem, co potřebovali nahradit své dosloužilé auto jiným, za 4.000,- Kč. Po hříchu, stodola pak stála ještě do roku 2002, kdy už bych to asi neudělal, a někde by se už pro něj místo našlo... Kde mu je však konec a jak nakonec dopadl, netuším.

706rto
Díky za velice zajímavý příběh tvého prvního auta. Moc pěkné počtení.

Jako SPZ-kař mám akorát jednu poznámku ke značce ST-01-44. Ano, ta značka je z úplného začátku okresního systému, ovšem pokud to auto bylo zde registrováno již v roce 1957, tak rozhodně ne původní! Okresní systém totiž začal až v průběhu roku 1960 (záleželo kde ve kterém okrese).
Pokud bylo auto u nás opravdu registrováno ještě v roce 1957, tak dostalo krajskou SPZ, z tehdejšího Českobudějovického kraje, pod které dnešní okres Strakonice spadal. Auto tím pádem mělo nejspíš buď OK-xx-xx nebo OL-xx-xx. S nástupem okresních SPZ nastala povinná přeregistrace, trvající +- do roku 1965, takže váš rodinný Wartburg byl přeregistrován již poměrně brzo (1960/61). Mít tak od něj techničák, tak to tam je na 100% uvedené.

Mě by ovšem zajímalo spíše to, proč bylo to auto přeregistrováno posléze ještě jednou ze ST na STC, když zůstalo ve stejném okrese?

Typuju to na korozi původních tabulek .. děda taky na trabantu měnil původní PMA vydaný někdy v roce 69 za PME... soused kterej měl stejně strarýho kombíka ovšem PMA zachoval až do konce provozování trabíka ajeho následnýho prodeje. Pamatuju si jak měl jednou značky sundaný a opatrně na ně maloval znova čísla štětečkem. Kupovali tehda ty traboše společně.

Ad Mr. Peugeot a Martin 100:

To, od kdy se vydávaly tyto spz podle okresu, v tom se přesně neorientuju, takže děkuji za vysvětlení. I když ty nové okresy, že přišly v roce 1960, vlastně vím. Blatná totiž předtím byla sama okresním městem (politický okres Blatná) a do té doby patřila do kraje Plzeňského(po té Západočeský), nikoliv Českobudějovického (Jihočeského). V roce 1960 bylo území tohoto okresu sloučeno se strakonickým a tudíž připadlo k Jižním Čechám.
Wartburg měl před našima jen toho zmíněného jednoho majitele, to vím zcela jistě, stejně jako ten rok výroby, i razítko toho Tuzexu v TP. Je tedy jisté, že výměna SPZ byla provedena i v TP zapsána, ale to si nevybavuji. No a TP od doby prodeje v roce 1994 nemám.

SPZ STC 10-90 Wartburg získal v roce 1981 v rámci námi dělané GO, kdy Warťas získal nárazníky z typu 1000. Ony totiž ty původní SPZ ST-01-44 byly kratší - tuším 40 cm, takže na ty nové nárazníky, zejména do zadní kapličky byly takové nepatřičné. Navíc byly i dost olezlé, byly ještě plechové, kdežto ta nová čísla již tehdy byla hliníková.

Ještě poznámka k těm nárazníkům a tuším i světlům, ty jsme tehdy nekupovali nové, ale byly zánovní z Wartburgu tátovo kolegy v práci, který ho rušil, jelikož si pořídil novou 353-ku, tak je s ním otec tehdy za něco směnil.

706rto
Děkuji za odpověď. Já si myslel, že to tak bylo jak píšeš.

Taktéž děkuji za upřesnění okresu. Tím pádem to opravuji a ne série OK nebo OL, ale sérii OM nebo ON nosil ten váš warťas původně. Což mi také připomíná, že bych si mohl lépe prostudovat tehdejší administrativní dělení republiky. Člověk se holt neustále učí.

Martin 100: Uf, rád Tě tu vidím, už jsem se lek, že došlo na nejhorší.

http://www.novinky.cz/krimi/377383-postak-se-v-plzni-obesil-ve-sl uzebni-dodavce.html

ad 706rto:

náš Wartburg bol predaný v roku 1994 susedovi, u neho stálo v garáži 10 rokov a potom ho posunul jednému zberatelovi. Ten ho zčasti rozobral a nechal tak v stodole. Keď som naše legendárne vozidlo v roku 2010 vyhľadal, bola v značne zúboženom stave. Mal som v pláne ho kúpiť späť, lenže o 2 týždne neskôr som natrafil na auto svojich snov, navyše úplne pojazdné a v dobrom stave, tak som projekt Wartburg odložil na čas neurčitý. Odvtedy je už predaný ďalšiemu majiteľovi, ktorý ho konečne zrenovoval a opäť tak brázdi cesty.

Karlis to mě těší
Ale sedlam o trošku jinší koně

Ad Martin 100: Koroze značek. Měli jsme doma Fiata 127 a ten měl přední značku hodně nízko, takže po deseti letech provozu byla hodně zkorodovaná (nebo rezavá, už nevím), takže si dodnes pamatuji, jak jsme ji tenkrát šli s maminou vyměnit. Měli jsme PMB 12-27 a chtěli stejnou číselnou kombinaci, ale už ji neměli, tak jsme dostali PMH 12-43. Staré značky byly z ocelového plechu, ta nová už byla hliníková a fiat s ní v klidu dožil dalších osm let.
A ta espézetka bylo poslední nerezavé místo na jeho karosérii.

Ke korozi SPZetek: značka "AM" (říjen 1967) nám vydržela - s několika drobnými lakýrnickými opravami - do výměny za ADL (což bylo někdy v r. 1988). Trabant vydržel do nějakého devadesátého třetího-pátého roku. Naopak Trabantovi z r. 1974 vydržela značka "ABV", ale on sám byl v roce 1987 už blízký rozpadu

ABV už ale bylo hliníkové.