Adam_z_prahy: Ten Omsk #21 jsem nežral.

jaky ma smysl falesna vana?

Tak to je úlet. Podle některých komentářů pod fotkami to má smysl ten, že u prostředních dveří bude víc světla.. Ale hlavní důvod bude nejspíš v tom, že to vypadá "moderně". I když, jiný kraj, jiný vkus - třeba "opravdová wana" 71-623 má okna naopak v jedné rovině.

Upravil jsem další várku fotek, o některé bych se tu rád podělil. Tula - půlmilionové město nacházející se necelých 200 km jižně od Moskvy. Tramvaje zde jezdí od roku 1927, v druhé polovině 60. let se město zařadilo do "privilegovaného klubu" odběratelů ČKD Tatra, jehož produktům je věrné dodnes. Vozový park se sestává jednak z původních T3SU, které byly dodávány do roku 1986 a T6B5 z let 1988-89. V 70. letech zde působily i kloubové K2. Rozpad východního bloku je začátek úpadku zdejšího provozu. Dodávky nových tramvají z ČKD se zastavily a tudíž se hledaly cesty, jak dál. Volba nakonec padla na KTM-8, kterých bylo v roce 1992 dodáno 26 kusů. Avšak u provozovatele navyklého na jinou kvalitu moc dobrý dojem neudělaly a poslední vůz tohoto typu byl vyřazen v roce 2006. Místo nových vozů raději nakupoval ojeté, ale osvědčené T3. A to hlavně z Moskvy, Tula se stala odkladištěm vyřazených moskevských tramvají, ale některé prošly i nějakou opravou. Mimo to v roce 2005 dorazilo 5 souprav T3D ze Schwerinu. Jediným zástupcem modernějších vozů je 71-153 (LM-2008), zůstalo však u jediného kusu (a v současné době ani nejezdí).

Tie mreže na zadný svetlách nemajú chybu.

Od mé loňské návštěvy Kyjeva přibyl v metru nový úsek Vystavkovyj centr - Ipodrom.
Konečná Ipodrom je provizorní, nemá žádnou výhybku, soupravy obracejí na Vystavkovym centru (přesněji řečeno na spojce před ním) a do Ipodromu je nutné přestoupit do pendlu. Směrem k Ipodromu jede po levé koleji a bez zabezpečovače, (takže s dvěma fíry), zpátky s jedním fírou, před koncem nástupiště na Vystavkovym centru je pohyblivá skoba autostopu.


Všimněte si rozšíření tunelu směrem doprava - odpovídá to přesně místu na výhybku

Zdravím všechny diskutéry. Ve svém "prvním" příspěvku bych se chtěl věnovat fotografii kol. PAD, ze dne 1.9.2013, ohledně napodobeniny "Kotasova" nátěru tramvaje T6B5 v Tule (Rusko).
Nátěrem, vycházejícím z pražského nátěru vozu T6A5 jsme vybavili již v roce 2003 10ks tramvají typu T6B5RA (ČKD/Inekon Group) pro Iževsk.


Druhé použití bylo v roce 2007 na čtyřech vozech T6B5-MPR pro město UFA (Baškortostán). Vozy byly s el. výzbrojí TV Progress od firmy Cegelec a.s.

Rozšíření bílého pruhu na čelní stěně do šípu jsem si vymyslel sám, protože se mi čelo vozu oproti T6A5 zdálo široké a "vypadalo to lépe".

Takže bych ten "tulský nátěr" považoval za "koppii" provedení Iževsk a Ufa, protože to má i ten šíp pod čelním oknem.
Mám připraveno obrázků víc o obou provedením a slibuji, že v dohledné době k tomu napíši další příspěvek. JH

JHtrans: Nátěr tý 2007 moc sluší chci se jen optat foto kabiny řidiče by nebylo ?

Fotky Kabiny řidiče, resp. panelu řidiče mám, ale jak jsem psal, musím to upravit. Chtěl jsem k jednotlivým typům (Iževsk, Ufa) napsat "pár řádků" a pak dát fotky k tomu. Takže přes víkend a nebo "příští týden" JH

Než kol. JHtrans zpracuje svůj příspěvek, dovolím si pokračovat dalším ruským provozem. Kursk - nachází se zhruba 500 km jižně od Moskvy, cca 400 tis. obyvatel. Město je nejznámější asi tím, že v jeho okolí v roce 1943 probíhala největší tanková bitva všech dob.

Kursk se na začátku 80. let zařadil do prestižního klubu zákazníků ČKD, čemuž odpovídá i současná skladba vozového parku. T3SU bylo dodáno více než 200, provozní jsou ale jen poslední 4. Základ tvoří vozy T6B5 z let 1987-89 (dodáno 75 vozů), v roce 1995 následovaly ještě další tři. T6B5 je provozních něco přes 60. No a od té doby nebylo dodáno nic nového (až na jednu výjimku, o které ještě bude řeč), pouze koncem minulého roku dorazila várka 10 vozů T3SUCS z pražského výprodeje, ročník 85-87. V ulicích je lze poznat na první pohled - mají na sobě "antigraffiti polep".

Tou jedinou výjimkou je jeden exemplář typu 71-403 z roku 2007, jehož producentem je Uraltransmaš v Jekatěrinburgu. Poněvadž tu o tomto výrobci ještě nebyla řeč, pojďme si jej trochu přiblížit:
Na začátku 90. let sovětské dopravní podniky - členové prestižního klubu - zjistily bolestnou skutečnost, že v ČKD už neberou rubly a tudíž nákup nových tramvají bude hodně drahá sranda. Zároveň si uvědomovali, že úroveň tramvají tehdy produkovaných v sovětském svazu jim příliš nevyhovuje. Dále tu zpočátku byl i kapacitní problém, protože místní výrobci nedokázali pokrýt výpadek dodávek ČKD, nicméně tento problém se po zhroucení sovětského hospodářství vyřešil sám. Proto se hledaly způsoby, jak zajistit ruským městům obnovu vozového parku v kvalitě, na kterou byli zvyklí, ale za dostupné ceny. Jedním z nejaktivnějších byli právě v Jekatěrinburgu, kde v roce 1993 založili konsorcium SPEKTR za účelem výroby tramvají, které by konstrukčně vycházely z T6B5. Výrobce pak našli v místním vojenském podniku Uraltransmaš (výrobce samohybných děl, což má k tramvajím blízko). Pro konstrukční účely odkoupili i jednu místní T6B5 a po letech usilovné práce vyjel v roce 1997 první vůz 71-401. Rozměrově přibližně odpovídal svému vzoru, lišil se hlavně designem předního čela a použitou výzbrojí - byla použita moderní asynchronní výzbroj. Bohužel se nepodařilo převzít i spolehlivost, po více než roce zkoušek rezignovali a soustředili se na vývoj nového typu 71-402. Ten už byl zdařilejší, v letech 1999-2005 bylo vyrobeno 55 vozů. Mezi tím se konsorcium rozpadlo a vedení Uraltransmaše se rozhodlo, že budou tramvaje vyrábět už sami. Při té příležitosti vyvinuli vylepšený typ 71-403, jehož bylo v letech 2003-2012 vyrobeno 37 kusů, jeden z nich se dostal právě i do Kursku. Současnou produkci představuje 71-407 (sólo "wana"), která je od roku 2012 dodávána do Nižného Novgorodu, zatím v počtu 21 kusů. A druhým aktuálním typem je 71-409, což je nízkopodlažní tříčlánkový vůz s průchozí NP uličkou po celé délce vozu - první takový vůz v Rusku. Zatím byl vyroben jeden vůz, který se zatím zkušebně projíždí v Jekatěrinburgu.

Vozy T6B5-RA pro Iževsk
V roce 2003 dodala společnost INEKON GROUP do města Iževsk (Udmurtská AR) 10 vozů T6BR-RA s taristorovou elektrickou výzbrojí typu TV3, tedy v podstatě s "původní". Vozové skříně byly odkoupeny od Společnosti SIEMENS (nástupce po ČKD). Celkem bylo odkoupeno 23 ks vozových skříní T6B5. El výzbroje byly majektem INEKONu. V tehdejším Dílnách DP Ostrava-Martinov byla provedena oprava skříní, kompletní povrchová úprava a konečná montáž vozu. Vozy se od původního provedení pro Rusko příloš nelišily. V podstatě pouze použitým nátěrem. Interiér byl laděn podobně jako modernizované vozy T3.RP pro Prahu, tzn. Tmavošedé bočnice okolo oken, světlešedé obložení stěn a žluté záchytné tyče. Skládací dveře byly vybaveny el. pohony firmy IGE-CZ (Brno) s mikroprocesorovým řízením. Přední transparet byl původní, převíjecí, s látkou. Boční a zadní orientace byly plechové tabulky. Vozy byly do Iževska transportovány po železnici s překládkou v Černé nad Tisou. Epedice probíhala v období srpen až prosinec 2003. Poslední vůz byl do provozu uveden 12/2003. Vozy byly uzpůsobeny pro provoz v dvoučlenném řízení se spřáhlem ESW. Každý vůz měl jedno poloautomatické spřáhlo (5 vozá vepředu, 5 vozů vzadu) Kromě zkoušek však jezdí vozy pouze sólo a spřáhle ESW byla později demontována. Vozy obdržely inventární čísla 2036-2045. Dle informací jsou doposud všechny vozy v provozu. DP v Iževsku patřil tehdy mezi provozy pouze s tramvajemi ČKD (T3SU a T6B5)s velmi dobrou údržbou. Ve stavu v roce 2003 byl pouze jeden vůz Usť-Katavsk, typ si bohužel nepamatuji, ale dalo by se to zjistit. Přikládám několik fotografií z uvádění vozů do provozu.

JHtrans:
Co jsem kdysi někde četl, tak 4 skříně T6B5 snad měly nátěr ve stylu metra M1.
Kam se poděly zbylé skříně?

11 karoserií bylo v konečném laku (červeno-krémový), na 4 skříních byla zkoučena v Siemensu povrchová úprava pro vozy metra (M1). Ostatná byly pouze v základním nátěru. ostatní skříně byly na podzim roku 2003 v Martinově rozřezány a sešrotovány.
Z skříní s nátěrem "metro" byly později vyrobeny tramvaje pro Ufu s el. výzbrojí Progress (Cegelec).

T6B5-MPR (Ufa 2007)
V roce 2007 vyrobila společnost INEKON GROUP 4 vozy typu T6B5-MPR pro město Ufa v Barškirské republice (Ruská federace). Vozové skříně byly od tramvají typu T6B5SU, ale byly osazeny novou elektrickou výzbrojí PROGRESS s tranzistory IGBT a rekuperací. Všechny skříně pocházely z původních odkoupených skříni, které "zbyly" po tramvajích pro Iževsk. Siemens DT na nich zkoušel nátěrový systém pro vozy metra M1.
Vozy byly repasovány, lakovány a smontovány v opět v ustředních dílnách DP Ostrava, dnes Ekova Elektrik. Veškeré vnitřní vybavení bylo vyrobenou téměř podle původní dokumentace. Např. kostry koženkových sedaček byly použity z modernizovaných ostravských vozů KT8 a opatřeny novými sedáky. Kabina řidiče byla vybavena nově uspořádaným panelem řidiče. Boční panel signálek a vypínačů byl zrušen. Ovládání bylo nožními řadiči.
Vozy byly provedeny pouze pro provoz sólo. Skládací dveře byly plastové od firmy SKD s popět s pohonem IGE-CZ. Podlaha byla potažena krytinou Altro, bez přístupného kabelového kanálu. Kontejnery pulzních měničů a přístrojové skříně byly umístěny pod podlahou, mezi podvozky v upravených původních prostorech.
Venkovní orientace byla provedena pomocí plechových tabulek a čelní transparent byl převíjecí, látkový.
Rychloměr byl elektronický s analogovým ukazatelem (Mesit, Uh. Hradiště). Vozy byly vybaveny klasickými pantografy KE28 (ALFA Union) s hliníkovými lištami s přimazáváním.
Vozy byly vybaveny zadním pomocným řídícím stanovištěm pro snadné couvání s vozem.
Vozy jsou stále v provozu. Přeprava byla po železnici. Vozy byly předávány ve dvojicích v období 10/2007 a 12/2007.
Vozy obdržely inventární čísla 2007-2009,2031. Tato inventární čísla mi poskytla po tři roky pěkné fotografie pro novoroční přání. Polepy byly provedeny již v UD Martinov s přihlédnutím k požadavkům provozovatele.
Oproti původním vozům T6B5 obdržely vozy MPR hranaté světlomety v upravené čelní partii.
Provozovatel pak dodatečně montoval na zadní koncová světla ochranné mříže proti vandalům.
Fotky přidám postupně.

T6B5-MPR (Ufa 2007)
Ke článku se mi nepodařilo přidat všechny fotky najednou. , tak to zkusím "tématicky" postupně.
V I. sadě foto z Ostravy UD Martinov.
JH

T6B5-MPR (Ufa 2007)
Foto UFA, část II. z uvádění vozů do provozu a zkušebních jízd. Každý vůz musí najet před TBZ 100 km jízdy "spolehlivosti".

) T6B5-MPR (Ufa 2007)
FOTO Ufa-detaily
pár obr. panelu řidiče, interiéru a krytů bočních, zadních světel - ochrana proti vandalismu.

Dekuji vsem, co sem davaji zajimave texty a fotky z teto lokality. Nejsem zde registrovany, ale pravidelne zde nove veci ctu a opravdu jsem rad, pokud se zde objevi cokoliv noveho. Pokud tedy mate moznost a mate co ukazovat, prosim, hrnte to sem, nemuzu se dockat!

JHtrans:
Děkuji za zajímavou reportáž a cenné informace. Karel.

Sankt-Pěterburg, v letech 1924-1991 Leningrad, je s 5 mil. obyvatel druhé největší město Ruska. Tramvajová síť byla svého času největší na světě, ale i po vlně rušení tratí v 90. letech se stále jedná o velmi rozsáhlou sít. Na pomyslném žebříčku se dnes řadí na 2. místo (první je Melbourne). Aktuální skutečnou délku sítě není snadné zjistit, v různých zdrojí se údaje liší. Ale často se uvádí hodnota 240 km tratí. Z linkového hlediska je síť rozdělená na dvě části, ačkoliv existuje ještě několik kolejových propojení. Samotné linky mají charakter převážně napaječe k metru nebo k železnici.

Skladba tramvajového parku je odlišná od ostatních postsovětských měst. Na desítky let se místní Petěrburgskij tramvajno-mechaničeskij zavod (PTMZ) stal výhradním dodavatelem tramvají do Petrohradu, kdežto jiná města PTMZ zásoboval jen minimálně - do konce 80. let šlo v podstatě jen o "náhodné přebytky", od 90. let se situace změnila a výrobce začal být rád za každou zakázku.

Na úvod popisu vozového parku by bylo vhodné zmínit systém označovaní vozů PTMZ, poněvadž může svádět k dojmu, že jde o vozy různých výrobců. Ačkoliv PTMZ změnil několikrát svůj název a i výrobní prostory, systém značení se neměnil. LM = Leningradskij motornyj (tj. motorový sólo vůz), LVS = Leningradskij vagon sočleněnnyj (tj. kloubový vůz), dříve se dalo setkat ještě s LP = Leningradskij pricepnoj (tj. přívěsný). Za zkratkou je pak letopočet, kdy byl započat projekt daného typu, např. LVS-86 (tj. kloubák projektován od roku 1986). Typy vyráběné od 70. let mají přiděleno samozřejmě i jednotné sovětské značení, PTMZ přísluší řada 71-1xx.

Nejstarším provozovaným typem je LM-68M, což je vylepšená verze LM-68. LM-68M bylo v letech 1974-88 vyrobeno přes 2100 kusů, jde o nejpočetnější typ v celé historii PTMZ. Většina z nich byla dodána do Petrohradu, z provozu se ale již vytrácejí, zbývá jich zhruba jen 70.



Po ukončení výroby LM-68M se naplno rozběhla výroba kloubového vozu LVS-86, kterých bylo v letech 1987-97 vyrobeno 473 v několika modifikacích. Kromě 6 vozů, které skončily v Archangelsku (zrušený provoz v roce 2004), byly všechny ostatní dodány do Petrohradu, v provozu je jich zhruba 350. V současné době tvoří zhruba 50% vozového parku.





Dalším vývojovým stupněm je LVS-97. Od předchozího typu se na první pohled liší zejména uložením středního podvozku, který nespočívá pod kloubem, ale je pod prvním článkem. V letech 1997-2004 bylo vyrobeno 50 vozů, z nich po dvou bylo dodáno do Krasnojarsku (oby již vyřazeny) a Kolomny, kde jeden ještě jezdí. Všechny ostatní byly určeny pro Petrohrad.



V roce 1999 byl vyvinut nový typ sólovozu LM-99. Výroba probíhala v letech 2000-2008, existuje vícero podtypů, některé i s nízkopodlažní zadní plošinou, v průběhu výroby byl proveden i facelift čela. Celkem bylo vyrobeno 325 kusů, z nich asi 190 bylo dodáno do Petrohradu, zbytek do dalších ruských měst.



Vývoj pokračoval a v roce 2006 vyjel nízkopodlažní článkový vůz LVS-2005. Vyrobeno celkem 26 vozů, jeden byl dodán do Barnaul, ostatní do Petrohradu. V roce 2008 následoval nízkopodlažní solo vůz "wanoidní koncepce" LM-2008. Těch bylo vyrobeno 64, z nich 33 je v Petrohradu, 23 v Moskvě, 2 v Mariupolu a po jednom Doněck, Krasnojarsk, Nižnyj Novgorod a Tula. Řadu NP vozů v roce 2009 doplnil tříčlánkový vůz LVS-2009, kterých bylo vyrobeno 11 kusů v obousměrném provedení - 10 pro Volgograd, 1 pro Petrohrad, a 1 vůz v jednosměrném provedení pro Kyjev.
Jako zajímavost je možno uvést, že výrobce pro NP vozy použil některé komponenty českého původu - dvojkolí Bonatrans, převodovky Wikov, trakční motory Pragoimex nebo Škoda Electric, pantograf a ruční řadič Lekov. (Drobná odbočka - také konkurenční UKVZ používá ne některých NP vozů české komponenty).



V uvedeném přehledu jsem vynechal již neprovozované typy a různé prototypy. Přesto jeden typ bych ještě zmínil, a to LM-93. Vlastně to byla pouze mírně upravená LM-68M. Tento obstarožní model byl zaveden do výroby proto, aby se mohl výrobce ucházet i o dodávky do jiných měst, protože jinak měl v té době v nabídce pouze kloubovou LVS-86. LM-93 se v letech 1993-1999 vyrobilo 80 kusů do 9 měst (v Petrohradu byl snad jen jeden, ale lze se s ním dosud setkat v jiných městech).

Jak je z výše uvedeného patrné, zvláště poslední roky nebyly pro PTMZ příliš úspěšné. V roce 2012 byly vyrobeny pouze tři tramvaje a tento rok už žádná. Agónie byla ukočena letos v květnu, kdy byl na PTMZ vyhlášen konkurz. V Ruské federaci tedy zůstávají dva výrobci tramvají - UKVZ a Uraltransmaš. Prvně jmenovaný už do Petrohradu pronikl, v roce 2012 byl dodán první exemplář KTM-31 (71-631), na který navázala série 15 vozů KTM-31-02 (71-631-02) dodaných v letech 2012-13. Jedná se tříčlánkové NP vozy obdobné koncepce jako např. RT6N. KTM-31 je v jednosměrném provedení, KTM-31-02 v obousměrném. Nikam jinam zatím dodány nebyly, existuje ale ještě prototyp KTM-30, který je dlouhodobě odstaven v Moskvě. Vozy stejné koncepce dodal v roce 2012 také běloruský výrobce Belkommunmaš, a sice 3 exempláře typu AKSM-843. Tento model můžeme kromě Petrohradu potkat ještě v Minsku a Kazani, a snad ještě letos by měly být 4 kusy dodány i do Daugavpilsu. V Petrohradu jsou oba typy nasazovány společně na linku č. 3, což je krátká a celkem zbytečná linka ze Senného náměstí na nejbližší smyčku. Její význam je spíš "politický", jde o obnovení provozu na dříve zrušeném úseku, dopravní význam snad vzroste při jejím budoucím prodloužení někam dál. Je to podobný případ jako moskevská linka č. 9.

V Petrohradu také existuje muzeum elektrotransportu (tramvaje a trolejbusy), které je umístěno v bývalém tramvajovém depu č. 2. Muzeum se může pochlubit rozsáhlou sbírkou tramvají provozovaných v Petrohradu počínaje první el. tramvají od anglické firmy Brush až po prototypy tříčlánkových vozů LVS-89 a LVS-93. Prohlídka je formou exkurze, začátek je 4x denně (kromě pondělí). Součastí prohlídky je i projížďka v historické tramvaji po areálu depa (koná se tehdy, je-li alespoň 8 návštěvníků, anebo doplacených vstupenek do 8 lidí). Muzeu před pár lety hrozil zánik, byl nějaký záměr na jeho místě postavit hotel, z toho nakonec snad sešlo. Pokud budete v Petrohradu, každopádně doporučuju muzeum navštívit.

Není to sice Ukrajina, ale je to bývalý Sovětský svaz, takže částečně to souvisí: http://www.stream.cz/uservideo/545460-nejpodivnejsi-pasazeri-metr a-v-moskve

Tak pražská 7240 v Charkově včera hořela.
http://transphoto.ru/photo/628414/

Je ještě v záruce ?

To už asi 30 let není...

Demon: Spíš narážka jestli DPP jako prodejce něco nedal...

Pad:
Vynikajúce.

9001: Jako co ? Prodával jsi někdy auto na vrakáč ?

Řada fotek z ruských tramvajových tratí: http://englishrussia.com/2013/12/16/tireless-workers-russian-tram s/