angličana s 1 přestavníkem dělalo PIKO jako model. měl to být jako klasický angličan, akorát jazyky chodili jinak: 1 poloha = jezdilo se přes něj jako po klasický křižovatce, 2. poloha =jezdilo se jakoby rovně, tj ne křížem, ale zleva do leva a zárověn druhé větve zprva do prava. účelem toho celýho bylo ušetřit 1 přčestavník.
nemohlo to být něco podobného i ve skutečnosti?

Bobo: možná ano. Na stránkách které jsem uváděl výše je věta:

... dříve existovaly dva typy těchto výhybek - "o jednom přestavovadle", kdy bylo všech osm jazyků přestavováno současně jediným mechanismem (možné tedy byly dva jízdní směry současně) ...

Právě proto bych na to rád kouknul jak to bylo řešeno.

Poloviční křižovatkové výhybky: Odkazy na vzorové listy jsou uvedeny v předpisu ŽDC(ČD) SR103/1(S), str. 70 - 71, odst. 4.2.3.4.

hank: nerozumíme si. Polovičního angličana znám. Jde mi "kompletního" angličana, který na rozdíl od současného stavu, kdy má 2 páky pro přestavování jazyků, měl tento pouze jednu páku, kterou se najednou dalo přehazovat všech 8 jazyků. Tento typ byl pravděpodobně hodně historický a mohl se vyskytovat do roku 1946. Dnes se již určitě nebude vyskytovat.

ZR: Aha, tak to jsem nepochopil. A ani nevím, jestli jsem něco takového v životě vůbec viděl...

adZR:
Nejde náhodou o omyl?Existovala tzv.výhybková splitka oboustranná,která vzniká z anglické výhybky,vypuštěním jednoho přímého směru.Je to vlastně složení dvou jednoduchých výhybek.A tu lze najednou obsloužit jednou společnou pákou,ale hypoteticky,protože v reálu by měla dvě páky.

adZR:
Dovětek.Díval jsem se na návěstní předpis z roku 1920.Citace:"
obr.30-poloha výměny křižovatkové (anglické) o jednom přestavovadle ve směrech přímých
obr.31-poloha výměny křižovatkové (anglické) o jednom přestavovadle do obou odboček
Z obrázku je jasné,že jednou pákou lze přestavit všechny jazyky.Ale pozor,z obrázku je jasné,že se jedná o poloviční anglickou výhybku !!!

Pak teprve následuje další pokračování,kdy anglická výhybka je popisovaná o dvou přestavovadlech.

ZR- díky za odkaz, velice poučné a pěkně udělané čtení.

milan ferdián:
Já jsem traťovácký a zabezpečovácký analfabet, kterého donedávna zajímal pouze svět lokomotiv a nyní objevuje krásu i jiných částí železnice.

Já jsem jen našel na těch stránkách o této výhybce zmínku - 8 jazyků je podle mého klasický angličan, proto se tak na něj ptám.
Jinde (nyní to nemůžu najít) byla o jednom přestavovadle zmínka o celkem 8 polohách - což mi přišlo jako nesmysl. Takže proto nad ní "bádám".

Mám prosbu, můžete sem dát, prosím, ty obrázky z toho předpisu? A kdyby to šlo (vím, že si hodně vymýšlím), tak i obrázky výhybkových návěstidel a výkolejek a atypických návěstidel (tříramenné návěstidlo, křížové návěstidlo, ...).

hank:
Vzhledem k tomu co píše kolega milan ferdián se omlouvám za neúmyslnou mystifikaci.

22michal:
Já byl nadšenej, když jsem našel tyto stránky.

adZR:
Zjednodušený předpis najdeš "Železniční návěstí - Historie a vývoj návěstí" Díl 1,JERID,1998.

DVD je vyrobeno. Nyní si jej můžete objednat na http://www.vlakova-posta.cz/products/dvd/ . Cena je 99 Kč. Nákup lze nakombinovat s nákupem časopisu v hodnotě 55 Kč. Cena za tento výhodný balíček je 120 Kč. Nákupem podpoříte aktivity Muzea vlakové pošty a předem vám za něj děkuji.

milan ferdián: díky pokusím se jí sehnat.

Před několika dny mi doma přistála směrovka z Protektorátu na osobní vlak Č.Třebová - Praha Wilsonovo nádraží, druhá strana zase zpět. Ve kterém roce bylo v období Protektorátu přejmenováno na hlavní? Wikipedie hovoří o roce 1940. Díky za informaci.

Na "hlavní nádraží" bylo toto nádraží údajně přejmenováno ve čtvrtek 15. února 1940. Ovšem je to informace bez záruky.

adPast,Kuřil_p:
Mohu potvrdit.Chronologie názvů stanice Praha hlavní nádraží
-4.11.1871-Praha nádraží císaře Františka Josefa
-27.6.1919-Praha Wilsonovo nádraží
-15.2.1940-Praha hlavní nádraží
-bez data-Praha Wilsonovo nádraží (neuvedeno v Dopravním věstníku 1945)
-1.1.1953 Praha hlavní nádraží

zdroj:speciál ŽELEZNICE/150 let železnic v Praze/MAGNET-PRESS/1995

Kuřil p, milan ferdián: děkuji zaq ozřejmění, takže moje směrovka fungovala do 15. února 1940 plus/mínus. Zřejmě byla snesena k přemalování a někdy zmizela, proč a ke komu už těžko dohledám. Jisté je jen jedno, nyní je u mě. Je to vlastně svým způsobem kuriozita.

Každopádně za tenhle kus bledá závistDost dobrý kus!

Našel jsem v tomto příspěvku:

https://www.k-report.net/presmerovani/?prispevek=2854080

fotku ze Zawidova, kde je fotka:

https://www.k-report.net/ukazobrazek.php?soubor=854942.jpg&httpref =28/16627

s lávkou a budkou pro kontrolu projíždějících vlaků.

Hledal jsem informace o průjezdu vlaků přes "železnou oponu", ale našel jsem jen popis průjezdu nákladních vlaků zátarasy na vykládku do Nového Údolí, ale tam byl šturc.

Jak probíhal průjezd vlaků na plnohodnotných přechodech? Já si pamatuji jako puberťák (konec 80. let), že se ve stanicích Břeclav a Cheb nesmělo na 1. nástupiště když jel osobní vlak z/do ciziny. A kontrolu pohraničníky ve vlaku na úzké do Bystřice - nastupovali někde před Albeří s dotazem kam a proč jedeme.

Jak probíhala kontrola vlaků, jel doprovod pohraničníků na vlaku až na čáru, na čáře byl přes koleje zátaras, byla tam stálá hlídka na nějaké "špačkárně", jel krom fíry i někdo na mašině, pro strojvedoucí i vlakové čety byl nutný speciální výcvik a rudá knížka, přes čáru mohla "lepší" vozidla (aby nedělala ostudu, nebo to bylo jedno), co se dělo když traťovka potřebovala opravit koleje u čáry, chodil někdo s pochůzkářem, ...? Víte to někdo?

Máte někdo fotky tratí okolo čáry před likvidací zátarasů v roce 1990?

Pamatuju z Č. Budějovic, z města dosti vzdáleného od státních hranic (50 - 60 km), sledování osob nastupujících na nádraží do vlaků jedoucích směrem na H. Dvořiště nebo Č. Velenice. U vlaků (nevím zdali u všech) postával voják PS v civilním oděvu, který nenápadně pozoroval osoby s podezřelými nebo objemnými zavazadly, odposlouchával rozhovory, vyptával se v zavazadlové pokladně a v případě podezření podával hlášení svým nadřízeným. Záleželo na aktivitě toho kterého člověka. Pravidelní cestující tyto záklaďáky v civilu samozřejmě znali, náhodní cestující nepoznali nic a navíc je ani nenapadlo, že tak daleko od hranic mohou být na nádraží sledováni. Toto trvalo až do roku 1989.

Dobrý den,
nevíte náhodou něco o lokomotivě 433.018, např. uvedení do provozu depo kde sloužila, na jaké trati jezdila, popřípadě, který strojvedoucí a topič na ni jezdil a podobně. Děkuji.

Sloužil jsem u PS u bratislavské brigády a stala se na naší rotě tato příhoda: odešel starší ročník do civilu a mezi záložáky byl jeden kluk až někde z východu Slovenska. protože v civilu dělal nějakého zásobovače, byl svým zaměstnavatelem vyslán do Bratislavy na nějaký nákup. Tam ho spatřil nějaký aktivní pohraničník, poznal v něm vojáka, který před krátkou dobou sloužil na hranici a nahlásil to. Začal pracovat bezpečnostní aparát, na naší rotě byl vyhlášen pohraniční poplach, což znamenalo, být neustále v pohotovosti se samopalem po ruce.Toto vydrželo asi 3 dny, protože nějaký zelený mozek si myslel, že nebohý zásobovač přijel do Bratislavy, aby pak přeběhnul v obvodu roty kde dříve sloužil. Mezitím milý zásobovač vyřídil co potřeboval a vrátil se domů. Já si pak utahoval z mladších kluků, až budu v civilu, budou mít pohotovost pokaždé až pojedu jako průvodčí přes Malacky a Bratislavu. Naše stanice v té době vozila rychlík Praha - Štúrovo a já po skončení vojny opravdu šel jezdit na rychlíky, včetně tohoto.
Promiňte, že jsem zde plevelil s něčím, co nesouvisí se železnicí.

Ad ZR: Zajímavé věci lze nalézt na webech www.vojensko.cz a pohranicnik.blogspot.cz
Například fotky nádraží Česká Kubice odkaz

ZR: třeba v te Č .Kubici , chodil německé náv. mistr k nám .

Při jízdách po peážní trati Žitava - Hrádek n.N. se jízdy účastnili také pohraničníci. Stáli u výstupních dveří a vezli se. Při přejezdu st. hranice za Žitavou bylo vidět na každém území pruh upravené oraniště a drátěný plot. Nikdy jsem jako malý kluk nepochopil proč je to dvakrát, tedy z každé strany.

Na slov./maď. hranici bol celkom iný režim, ako na slov./rakúskych hraniciach. Tu sme drôtené ploty nemali. Keby ste vozili rychlíky Varsovia a Polónia cez Komárom tak by ste chodili preberať vlaky do Komáromu, Maďarska.
V Štúrove sa preberali vlaky od MÁV v Štúrove a št.hranica bola ešte 14 km ďalej.
Na slov. úseku Dunaja boli nepriateľmi socializmu západoeurópske riečne lode, včítane juhoslovanských.

v chebu, fíra, jedoucí na DB musel být v ksč.
v břeclavi prej zdrhnul tak, že dal odjezd a skočil do příslušného R.

bobo: ano někdy okolo roku 1975, byl to venkovní , který po rozkazu k odjezdu nastoupil do vlaku (Chopin) a odjel do Rakouska , asi po třech hodinách dovezl nějaký náklad z Rakouska jeho červenou čepicu a výpravku

Dne 6. října 1971 na podvozku vagónu mezinárodního rychlíku Praha - Norimberk úspěšně utekl z Mariánských Lázní přes Cheb sedmnáctiletý Richard Rösner ke svým rodičům v Marktredwitzu ve Spolkové republice Německo, kteří zde žili od srpna 1968. Půl roku předtím se o útěk pokusila jeho sestra se svým snoubencem, ale byli zadrženi.

Ještě o režimu u "železné opony": http://m.ct24.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/67371- cara-kde-slo-o-zivot/

likvidace zátarasu u stanoviště "Pohansko" mezi stanicemi Břeclav a Benrhardsthal .
Původ vojensko . cz , 21 pohr. rota Poštorná

Tak přidám pár střípků ze sedmdesátých a osmdesátých let (je třeba si uvědomit, že těch 40 let nebylo stejných, záleželo na aktuální vnitostátní i mezinárodní situaci).
Na Kubici, resp. do Brodu jezdily od zavedení "Mnichováku" v roce 1972 plzeňské mašiny a čety. Byl to normální rychlíkový turnus, jestli byli čety nějak vybírané nevím, nějaké prověřování asi probíhalo. Co se týká nákladů, mám pocit, že v rámci vyrovnávek výkonů se to střídalo, některé roky my k nim, někdy DB do Domažlic. V rámci urychlení odbavení v PPS se někdy od poloviny sedmdesátých let zavedlo to, že pasová a celní kontrola procházela vlak už z Plzně (ve Vindoboně myslím dokonce už z Tábora), vedle kontroly cestujících se prováděla i vizuální kontrola vnitřku vozů (jsou známé případy využití různých prostor, zejména k pašování zboží, občas i lidí. Nebožtík Mrázek získal kapitál na digitálních hodinkách pašovaných ve Vindoboně). Rychlíky přes Cheb měly vnitrostátní vozy, které jely jen v úseku Praha - Cheb, u Mnichováku si nevybavuji, že by byly, ale asi ano, protože tam vnitrostátní doprava Plzeň - Domažlice byla povolena.
Z hlediska zabezpečení - v Kubici byla lávka, ze které se kontrolovaly hlavně otevřené nákladní vozy (jezdily tudy 2 vlaky Wapek s uhlím do elektrárny ve Schwandorfu denně). Za zhlavím byla výkolejka, spojená, myslím, s odjezdovým návěstidlem. Minnimálně v jednom případě došlo k předčasnému zvednutí a vykolejení zadní části soupravy Mnichováku. (Výkolejky se na přechodové trati začaly urychleně osazovat po ujetí vlaku do Selbu.)

Na "nepřechodové" trati do Rudy to vypadalo asi následovně. Hlídka PS jezdila z Nýrska a procházela vlak, případně namátkově kontrolovala doklady. Mezi Špičákem a ŽR-město se projíždělo hraničním pásmem, ale bez nějaých zvláštních opatření (dost obtížný terén a na cestu přes zelenou hranici by si jej vybral jen naprostý zoufalec). Do Alžbětína jezdil na pilu pouze manipulák (Os vlaky jezdily jednu cestu mezi Š a ŽRm sunutím, byl na to extra rozkaz náčelníka JhZD.) V některých obdobích jezdil už z města "doprovod" na lokomotivě nebo v hytláku, v jiných se pouze sledovala práce přímo v Alžbětíně. Lokomotivní i vlakové čety byly z Klatov, turnusové. V osmdesátých letech určitě ne zvláštní výběr, už bylo málo lidí, kteří toužili jezdit jako průvodčí nákladních vlaků...
Nádraží v Alžbětíně bylo rozdělené plotem, hala byla přepažena. V roce 1968(?) česká část budovy prošla mírnou opravou, uvažovalo se zřejmě o zprovoznění. Kdy byl plot postaven nevím, ale strojvedoucí, kteří tam jezdili v padesátých letech tvrdili, že ještě jezdili na točnu u německé výtopny - u české byla pouze ruční, Němci měli elektrickou. Do určité doby se snad i jezdilo do Alžbětína se soupravami Os vlaků, právě kvůli otočení mašiny a objetí soupravy. Ale bez cestujících a po kontrole prázdnosti soupravy.

Pár fotek z Železné Rudy, je zde odkaz odkaz

v pomezí (u chebu) se zastavovalo s nákladama? nebo stačila kontrola v chebu? jinak čsd jezdilo do sch, v sch byly český posunovači, v turnusu.

Bobo - zdrhnul a nazpět poslal výpravku a čepku. Pak dostali výpravčí zákaz procházet brankou mezi 1. a 2. nástupištěm...

fíra, jedoucí na DB musel být v ksč

Minimálně jeden nemusel ...

Bobo: V Pomezí byla, pokud vím, kontrolní lávka, projíždělo se.

V Pomezí byla, pokud vím, kontrolní lávka, projíždělo se.
Ani náhodou. Vlak zastavil na Pomezí, proběhla poslední kontrola, odvratná výhybka byla přestavěna do rovného a vlak teprve mohl pokračovat do BRD.

Pánové všem děkuji za mnoho zajímavých informací a odkazů.

Já znám z vyprávění - je otázka zda je to pravda, takže to co píšu berte s rezervou (50. - 60. léta), že do prázdných cisteren lezli pohraničí na kontrolu s dýchacím přístrojem (poté co se někdo z nich málem udusil).

Tradovalo se, že po útěku vlaku v Aši se muselo na všech nepoužívaných přechodech vytrhat koleje aby se zamezilo dalším útěkům a vytrhání kolejí se prý jezdilo kontrolovat.

A taky, že voják někde u Velenic ve vlaku frajeřil před holkou, že má samopal, až vyšla dávku a tu holku zranil.

Tady odbočím. Když jsem šel v roce 1990 pěšky do Železné Rudy (Alžbětína), tak na zhlaví jsem objevil výhybky, u kterých byl mezi jazyky plechový dekl a pod ním byl mechanizmus. Jeden zabezpečovám mi tvrdil, že se jednalo o rybinový závěr. Mohla to být pravda?

Pánové, mám prosbu, přítel Gúgl nepomohl. Neporadíte mi, kde možno nastudovat, jak vypadaly hadice a koncovky propojující vagony, jejich umístění na vozech, atd., u přímočinné sací brzdy a sací brzdy automatické, popř rozdíly mezi jednotlivými typy. Děkuji všem

Jmb: Kde neumí Google, tam musí nastoupit pan Vladimír Zuska Pátrejte po seriálu "Málo známé o málo známých" uvedeného autora v časopise Železničář. Tuším rok 1976 (dle radioaktivního uhlíku plus mínus 200 let)

ZR
Do prázdných cisteren se nikdy s dýchacími přístroji nelezlo. Poklop se pouze otevřel a dovnitř se nahlédlo. Byla to pouze formalita, neboť uvnitř nemohl nikdo vydržet.
Mám pocit, že se PS příliš démonizuje. Sloužil jsem ještě za staré soustavy střežení a to na čtyřech rotách a žádného uvědomělého soudruha jsem nepotkal. Já jsem v té době měl dva příbuzné zavřené za "protistátní činnost" a přesto jsem byl u PS. Kromě přijímače jsem žádné politické masáže nezažil. Místo PŠM jsme hráli volejbal. Byli jsme normální klucí vyrostlí na rokenrolu.

Když už se tady o tom debatuje, tak tady je lávka v H.Dvořišti v červenci 1999.

ZR: Rybinový závěr výměny by měl vypadat takto:

ZR: Nemýlíte se u těch plechových deklů a mechamizmu pod ním s klasickým výměnovým zámkem? Byla to krabička z které koukal klíč se štítkem?
JMB: Možno vidět na některých vozidlech v NTM.

Modřaňák:
S tím, že se PS, ale i armáda, démonizuje také souhlasím. Ono co měl člověk dělat, když dostal povolávací rozkaz? Nesouhlasím s chytrolínama co odsuzují, zajímalo by mě co by dělali, kdyby se jich to týkalo.

Kdyby byl soupis Cheb - kontrola v Pomezí v rozsahu ..., doprovod na určité místo, oplocený prosto byl podél kolejí v délce ..., výkolejka v km ... obsluhovaná ..., prohlídková lávka + světlomety v km ..., posádka v počtu ...., průjezd přes plot byl v provedení ... .
Česká Kubice - a tak dále ... tak by se mnoha fantasmagoriím předešlo. Právě proto mě to zajímá.

Jnd:
Díky. To jsem pod ní jel a ani jsem si to neuvědomil. Podle vzpomínek pohraničníků byla o kus dál výkolejka.

Němec_z_ova:
Díky. Když já se v roce 1990 zajímal jen o lokomotivy a utkvěl mi hlavě jen ten plechovej kryt mezi jazykama.

O tratě a zabezpečovací zařízení a jejich různé neobvyklé varianty se k mojí smůle zajímám až nyní. A to se týká i rybinového závěru. Zajímal by mě rozdíl oproti hákovému závěru - výhody x nevýhody. A jestli se sem k nám "zatoulal" s wermachtama, nebo jestli se u nás používal už před válkou.

čtenář:
Když to já právě nevím. Pamatuji si delk a pod ním něco. A protože to nevypouštělo páru ani kouř, tak mě to nezajímalo ... Jen vím, že to měla většina výhybek na zhlaví, proto mě to zaujalo.
Já koukal na zemní val v kolejišti a tu velkou budovu (a proto jsem to nevyfotil) a navíc byl vyklepaný, protože nás krátce před tím málem přejel "kocour" (742) se dřevem.

z aše do hranic vedla lokálka těsně kolem plotu + hlídkoboudičky. přesně si to napamatuju, byl sem ve studánce na táboře.....

rybinový závěr předpis T6 1947

Parmezano:
Díky. Ale chybí mi tam věta za jakých podmínek se to u nás vylíhlo.

Byla by tam ještě nějaké zajímavost, která se dnes už nepoužívá?


Co se týká hranic na "západ" tak si pamatuji ?začátkem 80. let?, když se vozil dobytek v zetkách z Polska do Rakouska přes Břeclav. To byl vlak, kterého jsem se bál, protože mi bylo líto těch zvířat (vím, že dnes to není v kamionech o nic lepší, převoz živých zvířat na velké vzdálenosti bych zakázal). A pohled na doprovod byl nechutný - na několik vozů jeden othanej špinavej vagabund, který byl vyvalený v otevřených vratech.

Na vjezdu do stanice Břeclav (od Brna) jsem vždy vyhlížel na koleje vpravo, protože tam byla většinou nějaká rakouská mašina s nákladem.

ZR: A co teprve průvodce koní. Vždy nás starší kolegové strojvedoucí varovali, "neber ho na mašinu, nevyvětráš", ale já dobrá duše né. Byl studený podzim a on měl kastrůlek s jídlem. Zaťukal na dveře a slovenštinou se zeptal, zda nemáme na mašině vařič, že by si chtěl kastrůlek ohřát, stará mama mu volačo "uvarila". Doprovázel koně někde od Děvínské Nové Vsi do Chebu, ty pak pokračovaly do Německa bez něho, snad je tam vyváželi pro krev. Alespoň se to říkalo, to bylo takové období, koně se tranzitem vozily často, Německo a Itálie. Byl to člověk, který toho asi hodně zažil, vyprávěl svůj životní příběh, měl střední technickou školu (táta měl za první republiky nějakou strojírničku) a on skončil u koní. Ze začátku to nebylo z lásky ke koníčkům, pak si zvykl a přizpůsobil se, nebylo jiné cesty, asi se do té bývalé společnosti nehodil. Většina příbuzných z předválečných dob byla v Americe, proto směl s koníčkama jen do Chebu. Do Berouna to uběhlo rychle, tam se sebral a šel si lehnout ke svým koníčkům do slámy. A celý zbytek směny jsem si připadal jako v konírně, starší kolegové měli pravdu, ale přesto na to rád vzpomínám.

ZR: asi během WWII z Německa , protože příručka "Návěstní a zabezpečovací zařízení statních drah " od T. Nechvátala z roku 1920 to nezná.
čtenář: ještě lepší byly cirkusy , žažil jsem nakládání a vykladání dvou nebo tří cirkusů , dycky to byl ohromné "cirkus"

Ja pamatám, že na trati z Petržalky do Rajky, v úseku, kde je trať rovnobežná s rakúskou hranicou a hneď za traťou začínali ostnaté dráty, tak istý čas (80. roky) bol v noci prechádzajúci vlak osvetľovaný...

čtenář: u toho dobytka se jednalo o průvodce z Polska a ani nevím zda pro ně byla Břeclav konečná.

Parmezano: Díky. Je tam uváděn hákový závěr, nebo i jiný?

Tratovak: to rozsvěcoval někdo z dráhy, nebo někdo z pohraniční stráže?

Pánové, kamarád (neželezničář) se pořád dotazoval zda existují třícestné symetrické výhybky - když se prodávají jako modely. Hledal jsem je a našel je na nájezdech na trajekty (tam dokonce i vícecestné), ale ve Švýcarsku na dnes již zrušené trati byla v jedné stanici:
http://www.drehscheibe-foren.de/foren/read.php?10,3891558,3891611

a našel jsem i jednu fotku z Německa:
http://www.drehscheibe-foren.de/foren/read.php?10,3891558,3891683 #msg-3891683
(je nutné tu adresu kopírovat a vložit ručně, jinak se stránka neotevře)

Existovalo něco takového i u nás?

Teda na železnici, ne jen u tramvají:
http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2011021601


A ještě. Coby puberťák střední školou povinný jsem byl na exkurzi u Ringhoffera (tehdy ČKD Tatra) na Smíchově. A náš profesor co dohodl exkurzi říkal, že je tam na vlečce kuriozita. V oblouku o velice malém poloměru je ???? kolej, která má na jedné straně žlábkovou kolejnici a na druhé místo kolejnice pás plechu. Bohužel pak se do míst této koleje nešlo. Máte někdo fotku, nebo víte jak se takové provedení koleje jmenuje? Mělo to mít nějaký název a já to nikde nemůžu najít (ani v NJ, ani AJ).

ZR: jenom hákový

Parmezano: Díky moc.

Ještě mám prosbu. Je v té příručce obrázek u křižovatkové výhybky s jedním přestavníkem? Jde mi o to, zda se jedná o polovičního, nebo celého angličana? O něco výše jsem se na to ptal a dostal jsem odkaz na publikaci, kterou se mi nedaří sehnat.

ZR: Trojcestné, nebo taky dvojité vyhybky, byly například na Libni dolní.

ZR: dvojité výhybky neboli až takou raritou a kde-tu by sa nešli ešte i dnes, napr. v Poličke je taká poistená tým, že je bezzáverova: http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/002481-Zeleznicny-zvrsok-3- cast-vyhybky-a-kolajove-krizovatky-diel-prvy/
To zariadenie na vlečkách s malými polomermi bolo aj kdesi v Blave, na vlaky.net o tom bola reč, ale nemám čas to hľadať...

a kto to rozsvecoval netuším, boli sme ešte decká a ku koľajám sme sa neodvážili priblížiť a niekoho sa opýtať už vobec...

ZR, tratovak - oblouk s náběžnou kolejnicí

Hezký exponát té Rohlederovy koleje (pro ostré oblouky na vlečkách) mají v muzejním depu v Budapešti (Magyar Vasúttörténeti Park).