On pán vůbec nějak nekomunikuje! Na to, že potřebuje zaplnit motor, celkem troufalost.

Me se mejly odeslane na vyse zminenou adresu rovnou vraci jako nedorucitelne... Tedy o vikendu se vracely. Ted jsem to zkusil znova a...
... a treba prijde odpoved...

Čínskej: Já osobně jsem mu psal i přes fasabůk, takže to nebude jen tou nedoručitelností.

Zacinam mit pocit, ze bude jednodussi se v lete domluvit a vyrazit na drezine...
P.S.: Mejl se sice nevratil, ale vysledek je zatim stale stejnej...

Z Rakouska prisla odpoved. Do Oberloisdorf se jede! Je to dost dlouhy, "louskat" to budu az zitra dopoledne, ale odjezd ze Soprone by mel byt uz ve 13:00.

Výluka(opravy) červenec 2013 Ennstalbahn v úseku
Bischofshofen(Pongau) Stainach-Irdning
viz zde http://salzburg.orf.at/news/stories/2575856/

Z Rakouska prisla odpoved. Do Oberloisdorf se jede! Je to dost dlouhy, "louskat" to budu az zitra dopoledne, ale odjezd ze Soprone by mel byt uz ve 13:00.
Mno, přeji hodně štěstí. Ať to dopadne lépe než při poslední jízdě. Asi před pěti lety tam byla fotoakce s párou, celodenní jízda. Květen, krásné počasí. Fotozastávek bylo tolik, že vlak nabral zpoždění a pořadatel v poslední stanici před Oberloisdorfem - Oberpullendorf - zavelel k návratu do Vídně. Tenkrát jsme ho chtěli uškrtit a dostal pěknou sodu i od německých kolegů, kteří jeli i přes 1000 km, aby do Oberloisdorfu dojeli. Tak jsem se zařekl, že mi můžou ... a v létě se svezu na drezíně :-)))

Poslal mi kamarád odkaz na tohle krásné video (8mm film) zrušené vídeňské tramvajové linky 317 Floridsdorf - Groß-Enzersdorf. Bylo tam úrovňové křížení s tratí do Marcheggu, v čase 01:00 - 01:30 tam jede i vlak a ejhle - veze 2x koženku ČSD. Jsou to přímé vozy do Blavy, nebo to jelo do Blavy celé i s motorákem ÖBB?

Jenki : kdeže do Bratislavy. To byla jedna z mála možností jak se dostat vlakem za železnou oponu, do Marcheggu to vozila kádrově spolehlivá lokomotivní četa ČSD a lok ČSD, dále rakouské náležitosti. V rámci výměny (vyrovnávky) příhraničních výkonů není vyloučeno, že motorák (v netopném období) mohl jezdit do Devínskej Novej Vsi, v topném období motorová lok.

Ale v niektorých rokoch boli vlaky vedené aj z Bratislavy do Viedne, resp.priame vozne. Dokonca chodil aj priamy vozeň Viedeň - Moskva.
http://www.vlaky.net/servis/trat.asp?id=77
Aj tak je to podľa mňa zujímavé, kto tak nimi mohol cestovať ?

...v GVD 1938 aj Orient-express Amsterdam-Istanbul !

Přímý vůz Vídeň-Moskva jezdí i dnes. Každý den, v sezóně posíleny na dva.

Kdo tím může cestovat? Třeba Rusové. Ti nespěchají a vlakem jezdí rádi. A bývá to i levnější než letadlo, protože ruský letecký trh je regulovaný, z každé země tam snad může letat jen jeden dopravce, nebo tak něco.

Třeba kdybyste chtěl tuhle neděli nebo pondělí jednosměrně bez přestupu z Moskvy do Vídně - vlak 200 EUR pevná cena, nejlevnější letadlo zrovna 328 EUR.

Ať to dopadne lépe než při poslední jízdě.
Dopadlo. Nakonec opravdu platilo 13:00, ale jelo se se 40 minutovým zpožděním... Možná se čekalo na mou maličkost. "Slíbil" jsem, že přijedu vlakem "na těsno" a nakonec vyhrálo a čekal jsem na to až v Deutschkreuzu. Dojelo se až do Oberloisdorfu. Nákladní doprava bohužel žadná, drezíny končí v Oberpullendorfu a nevypadá to, že by jezdily až na konec. Trať, ač vede poměrně osídlenou oblastí a blízko sídel, zemřela zřejmě na závratnou rychlost 30-40 km/h. Budiž jí hezké
P.S.: Fotkama se pochlubím později...

Oto:

Já myslím, že otázka pana Thalyse byla míněna spíše k časům minulým - tedy k tzv. železné oponě mezi východem a západem.
A otázka, kdo tehdy mohl "běžně" cestovat spoji Bratislava - Vídeň a zpět (respektive přímými vozy Moskva - Vídeň a zpět) mě také zajímá :-)

Jasmín Tchoř:
Pokud si pamatuju, tak cizinci k nám běžně mohli (Rakušák nebo Němec si koupil na hranicích vízum a mohl užívat výdobytky socializmu), tak třeba zrovna oni. Navíc při počtu spojů přes hranice, to byla (jako dnes na většině přechodů) spíš "prestižní záležitost".

J Tchoř: ono se to moc neví , ale přechod DNV -Marchegg , sloužil jako cesta pro bývalé občany SSSR , kteří dostali povolení k vystěhování do Izraele. V sedmdesátých letech tam došlo k incidentu , při kterém Palestinci napadli ten vlak a zahynul tam občen Československa vlakvedoucí toho vlaku

Čínskej:

Až tak to tehdy bylo, že k nám jezdilo tolik turistů z kapitalistické ciziny? Opravdu nevím, já si pamatuji, že nás v té době na Ostravsku doslova vykupovali občané tehdejší PLR. Běžně bylo na parkovištích vidět jejich fiátky napěchované až po střechu moukou, krupicí, cukrem a jinými dnes relativně bežnými surovinami.

Paradoxně se historie dnes otočila a my, abychom se levně a kvalitně najedli, jezdíme nakupovat do Německa a Rakouska (užívat výdobytky "jejich" kapitalismu, protože jaksi "náš" kapitalismus se moc nepovedl).

Parmezano:
To je velmi zajímavá informace. Jen matně tuším, že ten incident se stal v Marcheggu. Vlakouš (případně četa) ČSD tedy zajížděl přes hranice?

Inu je zajímavé, kterak tak relativně klidná země, jakým Československo bylo, tu a tam "trpěla" v míru terorismem.
Vzpomínám si na pád letadla tehdejších jugoslávských aerolinií kdesi v Severních Čechách, kde snad vyšetřování ukázalo, že se jednalo o plánovaný teroristický akt chorvatských nacionalistů. Přežila akorát letuška, kterou jde (bylo) vidět v televizi při reklamě na Kosmodisk.
Je snad zapsána i v knize rekordů jako člověk přeživší volný pád z nejvyšší výšky.

Já myslím, že otázka pana Thalyse byla míněna spíše k časům minulým - tedy k tzv. železné oponě mezi východem a západem.

Sice byla železná opona, ale zase ta letecká doprava byla mnohem méně běžná než dnes. Když už někdo jel, tak jel vlakem s větší pravděpodobností, než dnes. Vždyť jezdil i "Západní expres" Praha-Paříž.

A kdo tím jezdil? Jednak ti cizinci, ale pak i Češi. On zase nebyl takový problém vycestovat, pokud jste k tomu měl dobrý důvod (např. služební cesta, diplomacie, či nějaká vědecká konference).

Moji rodiče byli takto na služební cestě na kapitalistickém Západě několikrát (školení k obsluze sálového počítače, který jejich podnik koupil). Strýc byl zase na praxi v Rakusku na farmě. A v KSČ nebyl ani jeden z nich.

Jasmín: Jako jihočech jsem ty západní Němce a Rakušáky i za totality potkával poměrně často. Neříkám, že všichni jezdili vlakem, ale přeshraniční osobní provoz určitě nebyl nulovej, jak si mnozí myslí.

JTchoř: ano v Marcheggu, už jsem potom začal pátrat , ano jezdily tam čety ČSD

j.Tchoř: zeptal jsem se na to na portálu "Palba" a dozvěděl jsem se tohle : Stalo jse to 7.9.1973. Bylo to Syrské komando , které vzalo 5 rukojimých a žádalo uzavření schromaždovacího centra těchto uprchlíků z SSSR, v podstatě svého cíle dosáhlo a komando bylo vyhošteno do Libye.Popis této akce je v AJ zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Schoenau_ultimatum
přes tento přechod jel vlakem taky v roce 1961 N.S: Chruščov na setkání s presidentem USA J.F.Kennedym. Ten vlak vezly z Petrovic u Karviné do Marcheggu stroje 464.201 a 202

Parmezano:

Opravdu cenné informace, děkuji Vám za ně.
Je zajímavé, že se všechny takovéto "aféry" z té doby jaksi zametly pod koberec a kromě málo zasvěcených o nich tehdy moc lidí nevědělo.
Vzpomínám si, jak u nás v Ostravě doslova vybuchl jiskrou od projíždějícího trolejbusu Most Pionýrů, byly snad i oběti na životech, ale nikdo za nic nemohl.
V nynějším režimu je to obdobné, aféry se také zametají pod koberec - nepatrný rozdíl je ve tom, že něco málo pronikne na veřejnost a také vše náležitě vyšetřuje spousta komisí (prakticky bezvýsledně)...

Oto:
Já osobně si Vašich příspěvků velmi vážím (i Vašeho železničního portálu), ovšem tvrzení, že nebyl problém vycestovat na Západ, je poměrně odvážné. I když k tomu měl člověk pádný důvod.
Jistě, byli diplomaté, obchodnící, sportovci, vědci a podobně. Ale i tak získat výjezdní doložku a devizový příslib nebylo lehké. Mnohé rodiny se rozdělily, protože povolení vycetovat dostali třeba jen rodiče nebo jeden z manželů (a zůstali v zahraničí). Držitelé patentů, státních tajemství a podobně nemohli snad vycestovat vůbec. Naopak některým disidentům bylo "doporučeno silou" opustit naši tehdejší republiku (například folkový zpěvák Vlasta Třešňák).
Samozřejmě, že pozvolna tyto zákazy a komplikace ztrácely na údernosti až přišel pád železné opony. Nyní je cestování omezeno prakticky jen penězi a volným časem...

Mnohé rodiny se rozdělily, protože povolení vycetovat dostali třeba jen rodiče nebo jeden z manželů (a zůstali v zahraničí).

To dá rozum, že když jste měl na Západě příbuzného, který emigroval, tak vás za ním nepustili, protože byste tam zůstal taky :-)
"Jet do NSR navštívit babičku" nebyl "dobrý důvod" ve smyslu mého příspěvku.

Vypsal jsem příklady "dobrých důvodů", které k cestě do zahraničí stačily.
Možná by se dalo ještě doplnit, že jste si mohl vystát přes noc někde před CKM frontu a pokusit se sehnat místo v jednom z několika turistických zájezdů ročně. A samozřejmě nemít u toho tu německou babičku ...

Rozhodně jsem nepsal, že by Západ běžně jezdil běžný Franta, jen že lidí jezdilo dost na to, aby se dalo vypravit těch pár vlaků, o kterých byla řeč.

J Tchoř: ono pro bývalé Československo to byla dost ošemetná situace, akce s transportem vystěhovalců se děla s jeho souhlasem a vědomím, "odnesl to" československý občan a provedli to občané "spřáteleného arabského státu", co se stím jiného ,se dalo dělat než o tom moc nemluvit

Oto:

Já jsem to myslel tak, že do zahraničí (na Západ) mohli vycestovat třeba jen rodiče bez dětí, které zůstaly doma nebo jen jeden z manželů. Proto, aby byl důvod se zde vrátit.
Přesto jsem měl na škole spolužáka, jehož vychovávala pouze babička, protože rodiče zůstali na Západě. Měl sice angličáky, žvýkačky, originální džíny. Ale nemohl se setkat s rodiči.

Ano, byly zájezdy i jiné důvody cest na Západ. Ovšem ani to mnohdy nestačilo. I když jste měl všechna povolení, podpisy a příslib, prakticky Vás mohli vrátit i z celnice a neudělal byste nic.

Dnes se Franta může vzbudit, říct si - pojedu se mrknout někam na Západ - vezme si pár Eur, sedne v Praze na nějaké ty Phoenixy nebo Canopusy a ráno se probudí v "kapitalistické cizině". O tom se nám kdysi opravdu nezdálo...

Mimochodem měl jsem i spolužáky, jejichž "babičky" sice nebyly v NSR, ale jejichž "dědečci" sloužili v německé armádě (Hlučínsko). Rodiny dostávaly válečné výslužné v Markách a dařilo se jim tak nějak lépe než nám "vítězům války" :-)

Pozorovatelka:

Samozřejmě - taková naše "národní" klasika. Pomáhat "spřáteleným arabským státům" a zároveň státu Izrael. Pak se není co divit. Bohužel to jako téměř vždy odnesou nevinní lidé - vlakvedoucí ČSD.

A to zametání katastrof pod koberec a téměř informační embarga na ně souvisely také v tom, že ideologicky jsme v "socialismu" narozdíl od "kapitalismu" žádné katastrofy nemohli mít (viz třeba výbuch v JE Černobyl, kdy se prakticky v době nejvyšší expozice záření muselo jít u nás do prvomájových průvodů a jedna z etap cykistického Závodu míru se jela v okolí Kyjeva).

Tak jaksi "státu Izrael" velela tradice a obyčejná lidská slušnost.(viz 1946).
Arabáky podporoval Sojuz a tedy povinně i my.
Viz ti různí Lybijci, Egypťané atd. na čs. (nejen) vojenských VŠ , kteří prostě "museli" vystudovat a další vojenská a hospodářská pomoc (plk. Kaddáfí nám ještě dluží miliardy za zbraně a letadla, například).

Jinak samozřejmě čs. vízum bylo na počkání ke koupi na čáře (za valuty by prodal bolševik i vlastní babičku).
Vlaky mezi Blavou a Vídní jezdily poloprázdné, ale byla to jakási "výkladní skříň", tam o peníze v první řadě nešlo.

Dnes se Franta může vzbudit, říct si - pojedu se mrknout někam na Západ - vezme si pár Eur, sedne v Praze na nějaké ty Phoenixy nebo Canopusy a ráno se probudí v "kapitalistické cizině". O tom se nám kdysi opravdu nezdálo...

Já jsem taky netvrdil, že to bylo snadné jako dnes.

Odpovídal jsem na otázku k těm vlakům, "kto tak nimi mohol cestovať". Zkrátka lidí s dobrým důvodem (a co je to dobrý důvod posuzovali kádrováci) patrně bylo pro ten vlak dost.

Mimochodem moji rodiče byli ve Vídni před vánoci 1979, soukromě, vlakem, bez cestovky. Děti tehdy neměli, oba VŠ, uměli jazyky, měli praxi v lukrativním oboru, po kterém byla sháňka i na Západě. Ideální kandidáti na to se nevrátit.
A přesto je pustili, přestože ve straně nebyli, a jeli přitom oba najednou. Takže nemožné získat ten devizový příslib patrně nebylo.

(Příspěvek byl editován uživatelem oto.)

Ďakujem, za odpovede, myslel som naozaj dobu "železnej opony". Mám dojem, že na tej trati bol nejaký pokus (emigranti na západ) vlak aj uniesť, ale nepodarilo sa to. Pamätám si to ale len tak matne...

Oto :jen že lidí jezdilo dost na to, aby se dalo vypravit těch pár vlaků, o kterých byla řeč

Kolik z nich cestovalo vlakem tedy nevím, ale že před německým vyslanectvím bývala vždycky hóóódně dlouhá fronta, to taky pamatuju. Takže asi lidí cestovalo opravdu mnoho. /= 80.léta /

Sice byla železná opona, ale zase ta letecká doprava byla mnohem méně běžná než dnes - a proto se létalo na služebky do Zlína (po letišti dnes není ani památky), Přerova, Bratislavy...

v Ostravě doslova vybuchl jiskrou od projíždějícího trolejbusu Most Pionýrů, byly snad i oběti na životech, ale nikdo za nic nemohl.
Teoreticky opravdu za to nikdo nemohl.
odkaz

Jak dlouho je od Studénky? Za chvíli se nejspíš zapomene, že by bylo dobré někoho potrestat.

Tak vnitro se létalo hodně-ovšem hlavně služebně.
Ono také byla celá republika o dost větší :-)
Takže Bratislava, Košice nejvíce, o něco méně často třeba K. Vary, Sliač (Piešťany), Poprad(Tatry) aneb lázně, zdroj valut. Na vnitrolet stačilo přijít k odbavení o 30 minut dříve.
Mmch si pamatuji na jednu tarifní kuriozitu, kdy pro cestujícího 10-12 let bylo levnější z Prahy do Varů letět, než jet autobusem - 50% sleva byla na letenku do 12 let, bus do 10let a letenka Praha-Vary stála v 70.letech plnocenná myslím 120.- Kčs.

Jinak opravdu obsazenost vlaků nebylo kritérium, sám si pamatuji přetahy Velenice a tak 1-2 ks maximálně, většinou jen četa.

a proto se létalo na služebky do Zlína (po letišti dnes není ani památky), Přerova, Bratislavy...

Na sklonku socialismu přepravovala:
železnice cca 410 mil. osob ročně
letadla cca 1.5 mil. osob ročně

http://books.google.cz/books?id=MpQWAQAAMAAJ&q=letecké

Dneska:
železnice cca 168 mil. osob ročně
letadla cca 7.5 mil. osob ročně
http://www.sydos.cz/en/yearbook-2011/rocenka/htm_cz/cz11_511000.h tml

Takže letecká doprava posílila oproti železnici cca 12x.
On se sice občas někdo (třeba jednou za rok) proletěl z Prahy do Brna, ale pak o tom taky celý život vyprávěl

(Příspěvek byl editován uživatelem oto.)

Oto - krásně zavádějící čísla! Už jen že v dopravě je lepší počítat ty osobokilometry. A ten kdo seděl ve vlaku dnes jede autem. Navíc boom v letecké vnitrostátní dopravě skončil naftovou krizí a taky únosy letadel v polovině 70. let. Takže čísla z konce 80. už jsou mimo tu éru. Letadlo nahradila služební 613 po D1.

Maďarský Taurus v Zell am See.
http://www.youtube.com/watch?v=kto9ZcP3TYo

Děti tehdy neměli, oba VŠ, uměli jazyky, měli praxi v lukrativním oboru, po kterém byla sháňka i na Západě. Ideální kandidáti na to se nevrátit.
A přesto je pustili, přestože ve straně nebyli, a jeli přitom oba najednou.
Je to možné. Ovšem z vlastní rodiny vím, že po roce 68 se to ve školství pěkně prokádrovalo. Jeden rodič ještě stihl s výstrahou odmaturovat + posudek nevhodný pro jakoukoliv slušnější práci. Druhej si ani neškrtnul, až někdy v osmdesátých letech mu povolili nějak večerně dodělávat maturu, ovšem naschvál v jiným okrese atd. Uvažovat v takových poměrech o VŠ vzdělání byla naprostá fikce.

>boom v letecké vnitrostátní dopravě skončil naftovou krizí

Přesně tak. A zavedly se po dálnici expresní busy Praha-Brno/Bratislava s výjimkou na omezení rychlosti.

Jinak souhlasím s páně Borovičkou - to jsou opravdu zavádějící čísla. Mimoto nesrovnáváte celou ČSSR s ČR ?

Ad W.: Tak vyjet v 70. nebo 80. na západ bylo neskutečné martýrium, zvláště indivindi.
Devizový příslib, doložka, potvrzení o nicnenamítání z práce, z bydliště, teoreticky jednou za 6 let, příbuzní v zahraničí radši ne, děti nechat doma..když ti někdo chtěl zkazit i tohle, tak stačilo zvednout telefon a oznámit, že tam chtějí dotyční zůstat a bylo po žížalkách.
"Vaše cesta není v zájmu československé socialistické republiky"..

Jo, tohle všechno bylo prý normální..

Vidím, že pán Mladějov je zřejmě jako já pamětník "starých časů" a přesně zná postupy, co bylo nutno vyřídit, aby člověk mohl vycestovat na Západ anebo jihovýchodním směrem do tehdejší Jugoslávie.
Ještě žadatel nesměl (neměl by) být držitelem státního tajemství, mít čistý trestní rejstřík a podobně.

A herci nebo sportovci si jistě vybaví, že k výpravám na Západ byl tehdy přidružen jistý "spolucestující", který bedlivě všechny sledoval a doma podával hlášní :-)

Pan Oto je jistě mladší ročník, jeho rodiče a strýček měli to štěstí, že se za Železnou oponu dostali bez větších komplikací. Vidí to možná trošku jinak, ale je to jeho názor.

Když už je to debata o Rakousku - kolega sloužil jako pohraničník na hranicích mezi Rakouskem a Československem v oblasti mezi Břeclaví a Mikulovem. A mimo klasické služby se samopalem a psem jezdili v civilu vlaky na přilehlých tratích a měli za úkol pozorovat cestující a tipy na podezřelé živly ihned hlásit nadřízeným.
Podobná scéna byla i ve filmu Rebelové, kdy mládence nahlásil a udal bdělý průvodčí...

Takový dnešní šotouš s baťůžkem na zádech, fotoaparátem na krku a vytřeštěným výrazem by se tehdy ve vlaku z Břeclavi do Znojma jistě se zlou potázal...

Mimochodem zřejmě jakési dva "tipaře" jsme zahlédli loni v ICE z Berlína do Interlakenu, kterak procházeli soupravu před přejezdem švýcarských hranic.

Oto - krásně zavádějící čísla! Už jen že v dopravě je lepší počítat ty osobokilometry. A ten kdo seděl ve vlaku dnes jede autem.

Osobokilometry by byly lepší, ale nepodařilo se mi je v té ročence z roku 1989 vyhledat. Ale i tak, myslíte si, že se průměrná přepravní vzdálenost u letadla snížila, aby údaje v osobokilometrech naznačovaly jiný trend? Spíš se zvýšila ...

A ten kdo seděl ve vlaku dnes jede autem.

To také. No a? Diskuze se vede o tom, že se tady někdo diví, že se jezdilo vlakem.

I já byl ZLÝM pohraničníkem. Na rotě jsme měli vojáka, který měl oproti nám blátošlapům okolo osnatých drátů vlastně fešáckou vojnu. Jeho funkce byla "pátrač". Chodil v civilu po okolí naší roty a ve spolupráci s dalšími pátrači z dalších rot, sledoval pohyb "podezřelých" osob daleko ve vnitrozemí. Jezdil si na motorce po okolí, koukal po holkách, vysedával po hospodách. Prožil vojnu skoro v civilních hadrech, uniformu oblékal jen na služby mimo pátračku, což bylo občasné strážení roty, což v našich podmínkách byla fraška. Rotu jsme měli obehnanou podobnou signální stěnou (železnou oponou), jako tenkrát celá západní hranice a rota stála v pásmu mezi signální stěnou a hranicí. Kdopak by nás asi přepadl. Hranici tvořila řeka Morava, kapitalistický agresor by ji nejprve musel přeplavat a pak se plácat asi kilometr lesem a bažinami až k nám.
Při svých cestách do NDR jsem několikrát navštívil i Harzské dráhy. Vlaky tam jezdily mezi Elendem a Beckennensteinem v hraničním pásmu okolo signálních stěn a vysokých strážních věží. Jednou jsem byl ve vlaku svědkem, když si polští turisté fotili signální stěnu a náhle mladý nenápadný cestující na ně vyjel a sebral jim film z foťáku. Byl to podobný pátrač, jako můj kolega z vojny. Navíc každý vlak byl doprovázen uniformovaným železničním policistou, který také ostražitě sledoval cestující ve vlaku. Také i já jsem byl několikrát kontrolován policií NDR,zajímali se proč jedu do Harzu a co tam budu dělat, kde spát a pdobně. Minimálně jednou jsem zaregistroval i sledování civilistou na Babetě, rovněž nějakým bdělým občanem, pomocníkem pohraniční stráže. A Němci měli střežení hranice mezi oběma Německými státy velice důkladné.
Dnes je to téměř běžné, že příhraniční vlaky v Německu jsou pod odhledem Policie. Např. ve vlacích do Basileje jsem byl několikrát perlustrován, téměř stejně jako v časech předschengenových.

Vidím, že pán Mladějov je zřejmě jako já pamětník "starých časů" a přesně zná postupy, co bylo nutno vyřídit, aby člověk mohl vycestovat na Západ anebo jihovýchodním směrem do tehdejší Jugoslávie.

Martýrium to jistě bylo. Ale kolik procent žádostí bylo zamítnuto (mluvím o 80. letech, ne o 50.)? Nebylo to spíš tak, že lidi tu žádost ani nepodávali, protože je odradila byrokracie samotná, ne pravděpodobnost její zamítnutí? A jeli radši na chatu?

I dneska máte spoustu zemí, kam se bez byrokracie nedostanete. Je nutné vízum, trvá to měsíc, země tu nemá ambasádu, musí se třebas do Berlína nebo platit kromě ceny víza ještě další tisíce nějaké agentuře. Té ambasádě musíte předložit potvrzení zaměstnavatele, že jste zaměstnán (to jsem si nevymyslel, to po mě chtěli předloni, když jsem jel do Sýrie). Nebo doložit, že disponujete poměrně vysokou částkou na každý den pobytu.
No a jaký je výsledek? Přesto, že pak typicky vízum dostanete, procedura samotná typického Čecha odradí a jede raději do jiné země, kde to je bez víza, takže bez námahy.

Ještě žadatel nesměl (neměl by) být držitelem státního tajemství, mít čistý trestní rejstřík a podobně.

Člověka, co by znal státní tajemství nebo neměl čistý trestní rejstřík, dnes osobně neznám ani jednoho. Že by jich tehdy bylo tolik?

(Příspěvek byl editován uživatelem oto.)

I dneska máte spoustu zemí, kam se bez byrokracie nedostanete. Je nutné vízum, trvá to měsíc, země tu nemá ambasádu, musí se třebas do Berlína nebo platit kromě ceny víza ještě další tisíce nějaké agentuře. Té ambasádě musíte předložit potvrzení zaměstnavatele, že jste zaměstnán (to jsem si nevymyslel, to po mě chtěli předloni, když jsem jel do Sýrie). Nebo doložit, že disponujete poměrně vysokou částkou na každý den pobytu.
No a jaký je výsledek? Přesto, že pak typicky vízum dostanete, procedura samotná typického Čecha odradí a jede raději do jiné země, kde to je bez víza, takže bez námahy.
No tak si připlatíte za agenturu, která to vyřeší za vás a pošle vám pas až domů.
Jinak mě vízová politika jiných zemí celkem nezajímá, spíš životní podmínky u nás doma :-)

Oto:

Neznáte osobně nikoho, kdo nemá čistý trestní rejstřík? Patrně se pohybujete v ryze intelektuálně sterilní komunitě...
Já se třeba stýkávám i s lidmi, kteří patrně (nebo vysoce pravděpodobně) vzali někomu život, trestní rejstřík mají čistý, ale jsou to celkem slušní a spořádaní lidé.
Takže je to o zkušenostech, pohledu na věc a spoustě dalších faktorů. Ale prakticky vše výše uvedené berte jako nadsázku.

Ale teď vážně - něco málo si z té doby pamatuji, problém vycestovat měli třeba profesionální vojáci (mohli by vyzradit "státní tajemství"), někteří vědečtí pracovníci (mohli by vyzradit "know how") a podobně. Netvrdím, že to bylo dogma a že se nenašly výjimky.
Vím jen, co vše si musel vyřídit otec, aby mohl navštívit tehdejší Jugoslávii. Znám spousty případů ze svého okolí, kdy prostě přišlo ryze zamítavé stanovisko anebo omezující stanovisko (jeďte, ale bez dětí).
Vaši rodiče se dostali za oponu bez problémů, strýc také - budiž, i to se mohlo stát.

Přesto si tak nějak subjektivně myslím, že tehdejší vlaky Bratislava - Vídeň, České Velenice - Gmünd nepatřily mezi nejvytíženější spoje. Pan Mladějov jako pamětník výše uvedl vytíženost Velenických přetahů (nic extra). Relevantní data bohužel k dispozici nemám...

Jen něco na doplnění reálií té doby...

Problém s cestováním byl tehdy i v socialistickém táboře. Jen tak se sebrat a jet třeba do Polska, které máme doslova za humny, také nebylo možné (musím si rýpnout, že rodiče pana Oty nebo jeho strýc by to jistě zvládli bez potíží - takže to vlastně bylo možné).

Nedokázal jsem jako mladý chlapec pochopit, že při úvrati vlaku v Glucholazích nebylo možno vystoupit, někdy ani otevřít okno a někdy se po nástupišti procházel voják se zbraní v ruce...

Stejný problém s nevystupováním byl i na peážce mezi Görlitz a Zittau, která vede po polském území. Dnes si nepamatuji název stanice, ale jedna stanice ležela na polském území a vlaky DR tam zastavovaly. Cestující z obce za řekou na území NDR chodili po mostě a koridorem na nádraží, aby mohli cestovat třeba do zaměstnání, zde byli střeženi polskými pohraničníky se samopaly.

Oto: Nebylo to spíš tak, že lidi tu žádost ani nepodávali, protože je odradila byrokracie samotná, ne pravděpodobnost její zamítnutí? A jeli radši na chatu?

Svatá prostoto !!
Ty noci ve frontě před Čedokem při bitvě o zahraniční zájezd se taky jenom zdály ?

Ono jaksi nebyl zájem cestování nějak uvolňovat, neb to stálo nedostatkové valuty a ještě by tuzemci načichli kapitalistickým pozlátkem..

Já jezdil koncem 80. pracovně do Českých Velenic a návštěva tamní parní úzké za čárou byla něco jako ..sen.
Kontroly ve vlacích, na nádraží (v Suchdole nastupovali pohraničníci), pátrači v civilu ve městě a ostnaté dráty ze tří stran.. Velenice byly takový malý československý Berlín, ostnaté dráty pod proudem i na zdi hřbitova.

Zoufalý koncentrák, když to člověk viděl zblízka.

On to moc dobře ilustruje takový smutný vtip, kde tatínek s chlapečkem koukají u Děvína na signální stěnu a chlapeček se ptá: "A kdo je za těmi dráty" ?? Tatínek: "My, chlapče".

Jako oddávat se nějakým teoriím o tom, že železná opona nebyla moc těsná...je velmi naivní.

Jen tak se sebrat a jet třeba do Polska, které máme doslova za humny, také nebylo možné (musím si rýpnout, že rodiče pana Oty nebo jeho strýc by to jistě zvládli bez potíží) ...

Ale vy stále nechápete, co jsem se snažil říct. Netvrdil jsem ani jednou, že to bylo "jen tak", nebo "bez potíží". Byrokratické kolečko musel absolvovat každý - a buď to vyšlo nebo ne.

Mimochodem, jak to vypadalo na polských hranicích v Krkonoších, si pamatuju sám. Ta společná cesta po hřebeni byla hlídána vojáky, kteří krátkou otázkou, popřípadě kontrolou občanky, zjišťovali národnost turistů a hlídali, aby se Češi z té cesty vrátili vždy do Čech a Poláci do Polska. Hranice přejít nešlo.

Přesto si tak nějak subjektivně myslím, že tehdejší vlaky Bratislava - Vídeň, České Velenice - Gmünd nepatřily mezi nejvytíženější spoje.

Ona to u těch krátkých osobních vlaků není žádná sláva ani dnes, když můžou všichni všude. V nedávné době jsem jel osobákem Břeclav-Vídeň a Cheb-Marktredwitz, viděl jsem i šukafon zajišťující přepravu do Summerau. O vysoké obsazenosti v přeshraničním úseku řeč být nemůže ...

Svatá prostoto !! Ty noci ve frontě před Čedokem při bitvě o zahraniční zájezd se taky jenom zdály ?

Pokud se podíváte výše, tak uvidíte, že o nočních forntách přes cestovkami jsem psal taky. Mnohdy bylo třeba čekat i dny dva. Opravdu není proč se hádat, víme oba to samé.

Otec si tímhle způsobem (už za mého života) "vystál" zájezd do Švýcarska (mj. na Jungfraujoch, nafotil si tu zubačku na diáky). Ale to už jel jen sám, manželku a děti nechal doma (jestli musel, nebo mámu s sebou ani nechtěl, to už nevím). A o těch "tajných", co jeli s nima, mi vyprávěl taky. Prý byli poznat ...

(Příspěvek byl editován uživatelem oto.)

k výpravám na Západ byl tehdy přidružen jistý "spolucestující", který bedlivě všechny sledoval a doma podával hlášní :-)

I na Východ, třeba v SSSR jsem to zažil.

V nedávné době jsem jel osobákem Břeclav-Vídeň a Cheb-Marktredwitz,

No. Akorát, že to jezdilo tak 2x denně.
Mimochodem v 1991 jsem se vracel vlakem přes Marktredwitz, souprava 218 DB+ 1BDs ČSD, v Schirdingu předpisový přepřah na místního brejlovce (snad 754006?)

Jinak pohraniční turistice vlakem holdovali především Němci a Rakušáci, jedoucí na nedělní oběd a menší nákup tu do Chebu, tu do Budějic či Břeclavi.
S vyrovnáváním cen toto pohaslo.
A já považuju za strašně fajn, že si můžu kdy chci dojít třeba po mostě bývalé úzkorozchodky do Gmuendu a nikdo na mne nemíří a nelustruje do pátého kolena.

Problém s cestováním byl tehdy i v socialistickém táboře.

Ano. V podstatě volně (s celním prohlášením,pasem, kolkem a penězi) se dalo jezdit ze sousedů akorát do NDR a Maďarska.

Že vlak stál na každé straně hranic tak cca hodinu, bylo samozřejmostí.

Všichni:

Pánové, zase není třeba vyvolávat vzrušenou debatu, hašteřit se a chytat se za slovíčka.

Pan Thalys tady v debatě vznesl dotaz, kdo asi jezdil vlaky mezi Bratislavou a Vídní v hlubokých totalitních dobách. Navíc zde byla řazena poměrně pravidelně relace přímým lůžkovým vozem Moskva - Vídeň.

My dříve narození, kteří víme své o problémech cestování do zahraničí (ať již na Východ nebo Západ), jsme skepticky poznamenali, že asi moc cestujících nikoliv.

Mladší kolegové pak oponovali, že tím jezdili cestující na Západ, kteří se tam dostávali relativně jednoduše. A že prakticky kdo chtěl, absolvoval martýrium a mohl vycestovat.

Kde a jaká je pravda, je vysoce subjektivní, každý máme jiné zkušenosti a znalosti. Relevantní údaje o počtu cestujících bohužel nemáme.


Poměrně cenný a zajímavý poznatek z diskuze je ten, že relace Moskva - Vídeň byla používaná pro deportaci Židů z území tehdejšího Sovětského svazu do své nové vlasti Izraele. Že došlo k teroristickému útoku, kdy zahynul nevinný člen vlakové čety ČSD.
Tuším, že bylo zmíněno, že přes přechod DNV - Marchegg byl směrován nějakou tu sezónu i Orient-Expres, což je také velmi zajímavé.

JT: Souhlas, netřeba se hádat, jen si myslím, že je pro mladší kolegy dobré občas si připomenout "jak to tenkrát bylo" a že opravdu nebylo cestování na Západ nějakou běžnou věcí.
Ono tam ty dráty nebyly pro srandu.

Že došlo k teroristickému útoku, kdy zahynul nevinný člen vlakové čety ČSD.

Toto je velmi zajímavé a snad někdo sežene bližší info. Jinak velmi kuriozních pohraničních incidentů byla řada, třeba úspěšný únos vlaku Cheb-Aš do Selbu, nebo sestřelení US vrtulníku čs. pilotem nad Německem. Ale to už jsme trochu jinde. Každý úspěšný útěk měl za následek zdokonalení "obrany koncentráku" a tak prakticky nešel úspěšně opakovat.

No a k lůžku Moskva-Wien: Tak Wien byla po válce vítěznými stranami rozdělena na zony podobně jako Berlín a Rakousko též. No a pro cesty početných zástupců vojáků, diplomatů, agentů do SSSR a zpátky jezdil tento vůz..a tradice zůstala.
Když jsme u tohoto, tak třeba přímé vozy či lehátko Praha-Paříž Est přežilo v různých podobách i nejtvrdší totalitní časy a zaniklo až v letech 90. Jo, 2x754+16 vozů Západního Expresu na Stašově

Vozy ČSD do Frankfurtu, Stuttgartu, WR tamtéž a SNCF do Paříže..

Stejný problém s nevystupováním byl i na peážce mezi Görlitz a Zittau, která vede po polském území. Dnes si nepamatuji název stanice, ale jedna stanice ležela na polském území a vlaky DR tam zastavovaly. Cestující z obce za řekou na území NDR chodili po mostě a koridorem na nádraží, aby mohli cestovat třeba do zaměstnání, zde byli střeženi polskými pohraničníky se samopaly.

Pravděpodobně jde o nádraží Krzewina Zgorzelecka, ležící na pravém břehu Nisy a sloužící německému městečku Ostritz (viz mapa).

Přátelé, netušíte někdo, jak se momentálně vede rakouským strojům ř. 1014? Jsou stále odstavené, neb o už byly odprodány? Zahlédl jsem totiž foto (viz. tady), kde je jeden stroj v korporátním nátěru CAT.

Tyto stroje se mi hodně líbí (kam se hrabou Taurusy) a pevně doufám, že je potká lepší osud než rozpad v kopřivách...

ony ty lůžka Moskva - Vídeň jezdily taky přes Břeclav na Chopinu , nebo přes Budapest , sběrný tábor pro ty vystěhované občany SSSR do Izraele , byl do roku 1965 právě v tom Marcheggu