ad Colonel32 - O autorském právu na sbírku jsem nikdy neslyšel...

a co je tohle, to C v kroužku ?

navíc ty zmatené popisky, kdy vůz 441 stojí vedle, tak jak by na jeho podvozku mohl být uhlák ? A datum je na zadní straně fotky, stačí otočit a opsat.

U58: troll opět nezklamal...

© si může napsat každý kam chce jak chce, to, že si to někdo napsal na fotku, ještě nemusí znamenat, že k ní skutečně má autorské právo. A v dané souvislosti je to stejně irelevantní, protože americký copyright je jiný než evropské autorské právo a značku © mělo smysl používat jen v letech 1952 - 1989 jen v USA. Pravda, v USA by s tím ten, kdo by tam to © napsal neoprávněně, kdyby předmět copyrightu vznikl v USA a spadal do uvedeného období, asi měl potíže... Ale soudy k tomu symbolu ve sporech o autorská práva stejně nepřihlížejí.

Jinak dobrý výklad k autorskému zákonu je tady http://archiv.kvalitne.cz/jaknato/autorpr.htm, odkaz na jeho aktuální znění ve Sbírce zákonů tady http://www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/2014/sb0096-2014.pdf a stručný výklad s ohledem na mezinárodní autorské právo tady http://cs.wikipedia.org/wiki/Autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo#Ozna.C4.8De n.C3.AD_.C2.A9_a_.E2.84.97

Colonel32: "Jak se ale postupuje v případě, že někdo má ve sbírce originál fotografie, ale autor je neznámý, tz. nelze říci, zda už je po smrti 70 let nebo ne, to netuším."

Autorská práva k anonymním dílům upravuje autorský zákon 121/2000 Sb., §7 odst 2 a §27 odst 3 a 4. V podstatě se dá zjednodušeně říci, že autorské právo přechází na toho, kdo anonymní dílo poprvé zveřejnil.

Modřaňák: Po smrti autora lze na případ, který uvádíte, zřejmě aplikovat §11 odst. 5 autorského zákona. Tj. přinejmenším by měl být vždy uveden autor, jestliže je znám. Otázkou také je, jestli dílo bylo předmětem dědického řízení... Ale to už zabíháme daleko a já nejsem právník.

Určitou úlevu představuje §31, tj. publikování děl pro účely zpravodajské, výukové apod. Ale i v takovém případě je nutno uvádět jméno autora (je-li známo), pramen apod.

Colonel32: Ještě jsem zapomněl napsat, že když někdo poprvé zveřejní dílo, k němuž uplynulo těch 70 let trvání majetkových práv po smrti autora, vzniká majetkové právo jemu, ale jen na 25 let. Viz §27 odst 2 a 3 autorského zákona.

hank:
Beru na vědomí Váš výklad, ale... Uvádíte, že americký copyright (c) měl význam pouze v USA a to v určitém časovém úseku. V tom případě mě prosím vysvětlete, proč v československých potažmo českých knihách je vždy uváděn tento copyright a to po mnoha desetiletí.
Evropské autorské právo je poněkud odlišné od národního českého autorského práva. Tento příspěvek nemá vyznít konfrontačně.

hank:
Jestliže dle Vás je copyright (C) v dnešní době nesmyslný, jak si mám dílo označit aby na první pohled bylo jasné, že požívám autorských práv.
Již mnoho let se zde periodicky objevují diskuse na téma autorské právo. Za určitých okolností je zneužití autorského práva trestné a to jak v trestním právu, tak v občanském právu. Otázkou je, zda se taková žaloba vyplatí.

Modřaňák: Měl jsem na mysli pouze právní význam toho symbolu ©.

Převzato z wikipedie:
V některých státech (hlavně v USA) bylo dříve nutné dílo registrovat, pokud mělo požívat ochrany autorským právem. Všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952 umožnila, aby byla v těchto státech díla z jiných zemí (kde registrace nebyla podmínkou ochrany) chráněna i bez registrace, pokud byla označena tzv. copyrightovou výhradou. Takové označení obvykle sestávalo ze značky písmene c v kroužku – ©, případně slova copyright, následované rokem vzniku a označením držitele autorských práv. Ve většině zbytku světa a od roku 1989 i v USA však takové označení není vyžadováno – dílo je chráněno automaticky, aniž by to na něm muselo být výslovně uvedeno a aniž by se autor musel jakkoli registrovat. (Označení je z právního hlediska vyžadováno pouze pro díla, která vznikla před přijetím Bernské úmluvy příslušnou zemí, to je ale evidentně okrajový případ.) Označení © se přesto často objevuje, má však spíše informační hodnotu; jeho právní význam je minimální, dá se pouze předpokládat, že by v případném soudním procesu mohlo označení zdůraznit fakt, že viník o tom, že se jedná o chráněné dílo, musel vědět, neboť je to na díle explicitně uvedeno.
Poblíž tohoto označení se také často objevuje výraz „všechna práva vyhrazena“ – ten má svůj původ v úmluvě z Buenos Aires, která již byla překonána novějšími mezinárodními smlouvami, podle kterých autorskoprávní ochrana vzniká automaticky a toto upozornění opět není vyžadováno. I zde se tedy jedná o čistě informativní poznámku.

Ještě Modřaňákovi: Možná by se to dalo "selsky" říct i tak, že ten symbol © je tam jako upozornění "pro blbý", kteří nemají ani ánunk o tom, že vůbec nějaké autorské právo existuje. Vaše dílo požívá ochrany podle autorského zákona automaticky a nikdo se nemůže vymlouvat na to, že to nevěděl, protože to na něm nebylo vyznačeno. Neznalost zákona neomlouvá... Možná by to chtělo jeden nebo několik exemplárních a medializovných soudních sporů, protože drzost některých je zřejmě podložena tím, že to zatím nikdo nežaloval.

Shrnutí autorských práv, podle toho jak to vidím Já.

Fotky nebo text od autora – pokud je získám zadarmo nebo za peníze, tak vždy potřebuji písemný souhlas k uveřejnění díla a vždy musím uvádět jeho zdroj.

Fotky a texty - muzea, archív – opisovat nebo jinak zaznamenat smím jen pro vlastní studijní účel zadarmo. Ale pokud chci použít část textu, fota k uveřejnění díla, vždy musím mít souhlas, kde jsem informace získal a musím uvádět zdroj, který se zpoplatní.

Fotky a texty - knihovna, knížky, časopisy – opisovat nebo jinak zaznamenat smím jen pro vlastní studijní účel zadarmo. Pokud něco použiji k uveřejnění díla, musím mít souhlas, knihovny, nakladatele díla a pokud žije autor je potřeba i souhlas autora a uvádím vždy zdroj informací.

Fotky a texty - internet – stahovat můžu vše jen pro vlastní potřebu zadarmo, jen určitá část je za peníze. Pokud něco použiji k uveřejnění díla, musím mít souhlas autora a uvádím vždy zdroj informací. Pokud autor nežije, musím mít souhlas majitele stránky.

Pokud jsem něco špatně napsal, tak mně prosím omluvte a opravte. Děkuji.

Tempotaxi 2371: Špatně je toho dost. Nahlédls aspoň jednou do zákona 121/2000 Sb.? Spíš to vypadá jako přehled obecně oblíbených omylů a příkladů neznalosti autorského práva.

Docela by mě zajímalo, ze kterého zákonného ustanovení například odvozuješ právo majitele internetové stránky požadovat jeho souhlas a uvádět jako zdroj jeho stránku, když publikuješ něco, k čemu už autorská práva nikdo nemá.

Například normálie podle §3 odst. 1 autorskému právu nepodléhají. (A nejen ony, ale třeba taky úřední záznamy typu kotelních knih a jiné.) Takže když získám z veřejného archívu kopii záznamu tohoto druhu, např. když si okopíruju originál normálie pozemní stavby nějaké lokálky se schvalovacím razítkem a podpisem železničního oddělení Zemského výboru království českého, nemusím se ptát nikoho na nic a mohu s tím nakládat volně. (Ony navíc jsou ty normálie většinou starší než 70 let a vznikly většinou v jako díla osob v zaměstnaneckém poměru u dávno neexistujících institucí, takže je to stejně jedno hned z několika důvodů...)

Pro publikování podle §31 a §34 autorského zákona taky ničí souhlas nepotřebuju. Má to logiku, jinak by vůbec nemohly fungovat školy nebo zpravodajská média. To se může týkat i publikace na internetu, pokud má vzdělávací cíl. Citovat autora a pramen ovšem musím. Stejně tak musím dodržet další pravidla platná v citovaných paragrafech. Naopak když to publikuju na stránkách, které vlastní/provozuje někdo jiný, on mi takovou publikaci nemá právo paušálně zakazovat.

Proč by se měl zpoplatňovat veřejný zdroj poté, kdy z něj chci publikovat? Tomu dost dobře nerozumím, ale třeba jen nechápu tvou formulaci...

Zákon ovšem operuje s pojmem "odůvodněná míra", kterou dále nijak nedefinuje a na některých místech přímo říká, že o tom, zda byla překročena, může rozhodnout soud.

Ale samozřejmě se mohu mýlit, nejsem právník. Jenom tě znovu odkážu na ty linky, které jsem citoval v jednom ze svých minulých vstupů. Dobré jsou ty stránky Miroslava Kunta http://archiv.kvalitne.cz/jaknato/autorpr.htm, který je profesionáním archivářem a s autorským zákonem přichází do styku při své každodenní práci.

hank:
Vzhledem k tomu, že jste několikrát uvedl, že nejste právník uvádím všechny zákony a vyhlášky spjaté s autorským právem:
Právní předpisy

ZÁKONY
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským (tzv. Autorský zákon)
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti
Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví (tzv. Protipirátský zákon)
Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník

SMĚRNICE EU
Směrnice Rady 91/250/EHS, o právní ochraně počítačových programů
Směrnice Rady 92/100/EHS, o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s právem autorským
Směrnice Rady ES 93/83/EHS, o koordinaci některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu vztahujících se na satelitní vysílání a na kabelový přenos
Směrnice Rady ES 93/98/EHS, o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv příbuzných
Směrnice Evropského parlamentu a Rady ES 96/9/ES, o právní ochraně databází
Směrnice 2000/31/ES, o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (tzv. Směrnice o elektronickém obchodu)
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv souvisejících v informační společnosti (tzv. Směrnice o informační společnosti)
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES, o právu autora na odměnu z opětovného prodeje originálu uměleckého díla
Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES, o dodržování práv duševního vlastnictví

MEZINÁRODNÍ SMLOUVY
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ve znění Pařížské revize
Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací (tzv. Římská úmluva)
Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS
Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském
Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech.
hank píše: "Možná by to chtělo jeden nebo několik exemplárních a medializovných soudních sporů, protože drzost některých je zřejmě podložena tím, že to zatím nikdo nežaloval."

Ale pane kolego, v tomto státu zcela běžně běží soudy pro porušení autorských práv.
hank píše: "Možná by se to dalo "selsky" říct i tak, že ten symbol © je tam jako upozornění "pro blbý", kteří nemají ani ánunk o tom, že vůbec nějaké autorské právo existuje." Tato věta je psána drsně, ale přesto souhlasím. Vzdělanostní úroveň dnešních mladých lidí včtně vysokoškoláků jde do "hajzlu´" Stačí si poslechnout TV zprávy či ankety na ulici.
Máte pravdu, že copyright je v českých zemích naprosto zbytečný a jeho význam je minimální. U soudu může působit pouze jako podpůrný argument.
Pana Kunta samozřejmě znám, dříve se zapojoval do diskuse na toto téma, ale asi mu to již připadá nudné.

hank: těší mě, že citujete mé stránky, ale už jsou strašně dlouho neaktualizované. Naposledy byla schválena zajímavá novela letos - řeší celoevropsky (EU) problematiku tzv. osiřelých děl (kde nejde dohledat dědice).
Jinak je dobré, že jste upozornil na díla úřední, na která se autorský zákon nevztahuje vůbec. To ostatně bude zřejmě platit i pro fotografie o kterých mluvili pp Golda a Modřaňák - tzv. fotoarchiv NADAS. Velmi sporné jsou fotografie ČTK (a jim by se tato věta opravdu, ale opravdu nelíbila). Tam si navíc také myslí, že mají "copyright" na sbírku.
Díky výkladu "díla úředního" půjdou v příštím roce na internet kompletní opisy pamětních knih železničních stanic a postupně i kinotéka Ústředního dopravního institutu.
S tím se loučím a přeji vám všem tady hezké svátky.

PS: od určitého okamžiku - asi před třemi lety - sem již nepíšu ani K-report soustavně nesleduji - nějak mi v jistý okamžik přišlo, že věcné argumenty tu nikoho nezajímají (to nemá vztah k aktuálním účastníkům této diskuse).

Modřaňák 919: Nepochybuju o tom, že soudní spory o autorská práva běží, ale většinou se týkají videa, zvukových záznamů a softwaru. Moje narážka se týkala našeho prostředí, tj. především těch fotek a jiných děl, o které se tu běžně vedou spory. Neznalost zákona bývá na všech zúčastněných stranách - u těch, kdo publikují cizí díla spadající pod autorský zákon bez jeho znalosti, natož dodržování, u těch, kdo si autorská práva přivlastňují nad rámec zákona, i u těch, kdo publikaci zprostředkují, v tomto případě především u majitelů a provozovatelů internetových stránek, kteří se buď bojí jedné nebo obou stran případných sporů či subjektů, které to mají hlídat a spory rozhodovat, případně si zákon také "ohýbají" podle svých zájmů a názorů.

hank
Proč by se měl zpoplatňovat veřejný zdroj poté, kdy z něj chci publikovat? Tomu dost dobře nerozumím, ale třeba jen nechápu tvou formulaci...

Je zde třeba zmínka o stránkách ČTK na internetu. Na stránce je jen náhled, pokud potřebuji lepší fotku, tak ji musím zaplatit. Podobné stránky jsem našel na výkresy železničních vozidel. Některé zahraniční archivní stránky, kde jsou historické plány žel. vozidel, jsou také po zaplacení otevřené.
Zeptám se ještě jinak.
Pokud jsem zaplatil v knihovně, archívu, na burze , na internetu za fotku nebo text, tak jsem zaplatil i autorský poplatek (ano – ne) a pak můžu beztrestně fotku a text použít k šíření.

Podobný postup je u muziky, zaplatíš OSA a pak můžeš pouštět muziku na veřejnosti.

Tempotaxi
Tím, že jste si zakoupil fotku na burze či kdekoliv jinde jste nenabyl autorských práv. Autorská práva jsou neprodejná.

Pro U58.
Samozřejmě uznávám, že to c v kroužku u sbírky je nesmysl. Fotografie jsem zapůjčil v dobré víře s upozorněním, že nejsou moje. Netušil jsem, že byly na stránkách takto označeny. Po upozornění údajným autorem jsem kontaktoval správce stránek a požádal jsem ho o jejich odstranění.Nerad bych někomu zdravotně přitížil. Jen pro úplnost, popisky jsem také nedělal já. Já osobně vždy ctím autory ale někdy to je opravdu obtížné a každé takové nedorozumění me mrzí.

Modřaňák
Tak vlastně za co jsem zaplatil v knihovně, archívu atd.
Pro vlastní potřebu – zadarmo.
Pro veřejné šíření (knižně atd.) jsem zaplatil poplatek.
Takové informace vždy dostáván.

Já nepotřebuji odkazy na zákon, stejně si ho každý vykládá podle sebe, jak ho zrovna potřebuje.

"Tak vlastně za co jsem zaplatil v knihovně, archívu atd."

Za to, že ti zprostředkují přístup k tomu dílu.

Tempotaxi 2373: "Pro veřejné šíření (knižně atd.) jsem zaplatil poplatek. Takové informace vždy dostávám."

Tak se jich někdy zeptej, na základě kterého zákonného ustanovení. Jsem velice zvědav, co ti řeknou, protože když toto tvrdí, tak zcela zřejmě kecají.

hank
Neznalost zákona neomlouvá, ale zákony se mění , jak na běžícím pásu. A pokud v tom člověk nedělá, tak opravdu nemá přehled. Já to beru jako normální spotřebitel (badatel).
Když potřebuji něco vypůjčit, vždy se mně ptají, zda je to pro mě a to dostanu zadarmo.
Ale pokud řeknu, že to potřebuji k vydání článku, tak veškeré operaci si musím zaplatit.
Dostanu paragon a tím to pro mě končí.
Ještě jsem zapomněl, že když mají informace na filmovém nebo digitálním nosiči, tak musím samozřejmě zaplatit a pokud potřebuji udělat záznam, tak ten zaplatím také. Ale to věc jiná.

Ale jinak děkuji za informace.
Příště se zeptám jak to je, ale zase budou informace od nich jiné. Opravdu každý archív, knihovna nebo muzeum to říká jinak. Dokonce stejné informace jsem dostal, před několika lety v podnikovém muzeu Škoda.
Opravdu děkuji všem za osvětu občasnému badateli.

Tempotaxi 2375: "...když mají informace na filmovém nebo digitálním nosiči..." Pozor, to je něco jiného, tam se platí už za prázdné nosiče, tak nějak preventivně, aby se nažraly takové parazitní organizace jako OSA (Ochranný svaz autorský), který má sice ve svém názvu vetknuto ušlechtilé poslání, ale jehož jediným smyslem existence je přiživovat se na penězích, které jsou primárně určeny autorům a interpretům... Ale to zná každý, kdo někdy pořádal jakoukoli vesnickou tancovačku nebo diskotéku v nějakém klubu... Hnus, jdu blejt, velebnosti...

Tempotaxi 2372: Nerozumím pojmu "Autorský poplatek" v daném kontextu, tj. ve vztahu k písemným archiváliím.

hank
To znám moc dobře.
Dříve v mládí jsem dělal diskotéky, kompletní seznam písní (gramofonová společnost, písnička, zpěvák(a), autoři) jsem dával na OSA a podle seznamu jsem zaplatil poplatky. Ještě dělat přehrávky na KKS (krajské kulturní středisko), kde musel být zhotoven scénář produkce. Šlo to vše obejít, hrát pro BSP, ROH, KSČ a další sdružení či spolky v uzavřené společnosti.

Pak ještě OSA na nás tlačila, abych platil jako taxikář, že mám puštěné rádio atd. Opravdu fuj !!!!

hmmm...to je ale krásný kalendář!!!kde by se dal ještě koupit?popř.objednat?díky

Zkus http://www.originalni-mapy.cz/nastenny-kalendar-nase-automobily.h tml

Když jsou ty vánoce, tak bych tu měl jeden příběh na dané téma autorství fotografií.
Nejsem sice aktér, byť se to trochu o mou osobu otřelo.
Koncem 70.let (20.století), žil v Čechách zaměstnanec ČSD, který se zajímal o historii své stanice a věcí kolem. Svým kolegou byl odkázán do sousední obce, kde v důchodu odpočíval otcův kamarád, který též pracoval ve stejné stanici a dokonce zde pracoval i jeho otec (již zesnulý děda kamaráda). Dotyčný vyrazil na návštěvu. Kolegův otec, aby podpořil své vyprávění, vytáhnul nějaké staré rodinné a železniční fotografie na kterých byl zachyce on, ale na starších i jeho otec (děda kamaráda). Náš zájemce o historii měl zájem fotografie získat pro případné budoucí pojednání k historii, jenž plánoval. Kamarádův otec mu fotografie zapůjčil, ale jen na reprodukci. To dotyčnému zajistil jiný kamarád, znalý této techniky. Originály fotografií byly vráceny do rodinné sbírky. Jako odměnu za provedení reprodukcí si mohl fotograf udělat i přefoceniny pro svou sbírku. A tak tu byly dvě sady zdařilých přefocenin (negativů) historických železničních fotografií.
Šel čas a dotyčný otec zemřel. Zemřel i náš majitel (zájemce o historii) jedné sady reprodukcí.
V nové době se objevil jiný zájemce o historii železniční stanice a v rámci svého pátrání mezi pamětníky se dostal k rodině, které měla staré fotografie po dědovi a pradědovi. A tato generace nepotřebovala mít fotografie svých předků, a tak byly tyto fotografie věnovány dotyčnému zájemci.
No, a co z toho ? Ti dříve narození vědí, že v době bez internetu, skenerů či jiných digitálních vymožeností, si někteří železniční přátelé mezi sebou půjčovali i negativy s tím co nafotili či přefotili, takže i druhá sada negativů se dostala "mezi lidi". No a tak se občas může na burzách či v publikacích objevit kvalitní reprodukce lokomotivy 12345, před kterou stojí Franta XYZ, ale originál fotografie se nachází ve sbírce úplně jiného. A i tento majitel fotografie je občas "nasraný", když "jeho" fotka lítá všude možně....
A drobnost nakonec - protože na fotce je Franta XYZ, tak je dost nepravděpodobné, že bude zároveň autorem.

i starší foťáky mívaly samospoušť...

Nemíním polemizovat o autorském zákonu a autorském právu, jen mě tak napadá kolik vzácných fotek /pro páre jedinců/ takhle skončí ve spalovnách, na smetištích a jiných bezpečných místech....
Vzahuje li se zákon na díla fotografická pak bych považoval za díla fotky velikánů fotografie a ne každou kotku z rodiného alba či tvorby prostého amatéra.
Jestliže je autorské právo součástí dědictví kdo dokáže ,že od dědice dotyční spolu s negativy nekoupili i souhlas k publikování ?

Svoji ,,tvorbu" rozhodně za dílo nepovažuji a proto každého, komu nějakou fotku věnuji, vybavuji svolením ji dále šířit, eventuelně publikovat.
Na nelegální držitele, zloděje a nevraceče negativů kašlu, protože za tahjanice u soudu mi těch mých pár fotek nestojí.
Nejsem Mistr Sudek, Saudek,Kuščinskij, Navé,Tylínek a další - ti opravdu vytvářejí umělecká díla, já ne, já jen fotím pro radost a o tu se rád podělím....

Mad_noodle2:
"Jestliže je autorské právo součástí dědictví kdo dokáže, že od dědice dotyční spolu s negativy nekoupili i souhlas k publikování?" Naopak, dokazovat by musel ten, kdo publikuje, že autorská práva koupil. A dědická práva zanikají jen způsobem stanoveným zákony.

Hlavně platí jedna věc, a to je, že pokud někdo autorské právo porušuje, musí se najít majitel toho autorského práva, který dokáže, že to právo má, a že jeho právo je porušováno, a tak v mnoha případech prostě platí, že kde není žalobce, není ani soudce.

Colonel32: No, tak na to by taková OSA měla jistě úplně jiný názor... a nejhorší je, že by podle zákona asi měli pravdu... Naštěstí je fotky starých mašin evidentně nezajímají...

jenže OSA je zločinecká organizace...

Kalendář jsem viděl u známého. Děkuji Doktorovi, který za mne odpověděl.

Právě proto mi připadá hloupé počínaní některých, kteří hned křičí o porušování autorských práv ač pravděpodobně autory inkriminované fotky ani nejsou, pouze majiteli.
Kritizuje li Bohouš Golda použití toho či onoho ke komerčním účelům pak ho chápu ale pro vlastní potřebu ? Nebo vywebení na netu mnohdy už nekvalitní miniatury 1024 x 700 ? Vždyť to v koukatelné podobě může žít jen na netu.

Moje fotky se taky prodávaly na burze v Opletalce bez uvedení autora, bez mého vědomí natož svolení. Prodejci jsou obecně známi. A to tam snad mám povolat zásahovku ? Tak moc na tom nevidělali a alespoň mě moje superdíla přežijí, možná.
Proboha pánové, vždyť ty fotky mají mnohdy cenu jen toho papíru, maximálně mají určitou hodnotu jako dokument. 99,9% jich nemá ani náznak ambice tvářit se jako umělecké dílo a určitě tak ani nevznikaly.

Kdo nechce aby si jeho ,,tvorba" našla cestu do světa , tu nelegální, nechť nic nepůjčuje, nezveřejnňuje a sedí na svém pokladu jako slepice na vejcích. Výsledek se určitě dostaví. Na čas....

Pak je ještě problémem, že mnohé fotografie jsou si podobné, třeba jen tím, že jsou ze stejné lokality (tím se nechal zmást pan Golda v případě, o kterém psal, protože fotka, k níž vydal zákaz, v knize prostě není). Vím o nejedné situaci, kdy se na stejném místě sešlo několik (i několik mnoho) fotografů a fotili totéž, pak může být velmi obtížné určit, kdo je autorem té které konkrétní fotografie

Mahel - a dnes by to bylo mimořádně náročné.

Paradoxně dnes by to mohlo být velmi jednoduché - pokud by byla k dispozici databáze existujících snímků, pak by pro počítač bylo nesmírně jednoduché porovnat dotázaný snímek se snímky v databázi a říct, který to je, i kdyby byla fotka naskenována v jiném rozlišení nebo mírně natočená.

Pokud by se vytvořila nějaká fotografická databanka (na bázi fotogalerie na prototypech), kde by byly všechny fotky známých autorů v prohlédutelné velikosti (např. 800x600), s možností nějak kontaktovat autory/jejich zástupce/současné majitele práv v případě zájmu nějakou fotografii využít ke komerčním účelům, dalo by se většině těchto žabomyších válek zabránit.

Bohužel jsem totiž byl svědkem mnoha publikací, ve kterých nevyšel zajímavý a vhodný snímek prostě proto, že autor nevěděl o jeho existenci.

Colonel32
Zní to dobře, ale je to pouze pohádka.

Colonel 32 - samé kdyby, taky znám jedno pořekadlo na kdyby a třeboňkou pánev.
Myslel jsem to tak, že pokud někde stojí 20 lidí v těsném chumlu může vzniknou téměř 20 shodných fotek.

Kdo by asi tu databázi tvořil, stejně jako fotobanku ? A kdo by tam rval fotky ?
Jak píše Modřaňák - ryzí utopie nejvyšší jakosti.

Pardon - třeboňskou pánev

Hádat se o autorství ke staré fotografii, v době kdy každý měsíc skupina "množičů" vydatně zásobuje pražskou burzu zaručenými originály je poněkud úsměvné. Ale pokud to někoho baví...

Musím poprosit Dr.Lososa o fotografii, kterou pořídil někdy koncem 60.let na kralupské trati, někde pod Podbabou. Na fotografii jsou zachyceni jeho přátelé, ale i několik "fotičů", jejiž jména a fotografie z doby parního provozu vyrážejí dnes dech, jak namačkáni na sebe čekají na průjezd nějaké čoudy. To je krásný pohled do "zákulisí"

A když jsem si před lety od kolegy (v tibetském klášteře) půjčoval na střídačku foťák a dnes už ani pořádně nevím co jsem vyfotil já a co on. To se pak určují autorská práva. A opravdu někdo ty obrázky, které jsou stále na mém webu, po letech chtěl použít a chtěl ode mne souhlas. Já tušil tak na 75%, že jsem u těch konkrétních autor .-)

hank: Naopak, dokazovat by musel ten, kdo publikuje, že autorská práva koupil. - a to je právě jádro problému.

Colonel32 Bohužel jsem totiž byl svědkem mnoha publikací, ve kterých nevyšel zajímavý a vhodný snímek prostě proto, že autor nevěděl o jeho
existenci. - anebo to je problém nastíněný nahoře.

Komkrétně jsem byl párkrát pracovně v archivu ÚRM (dnes IPR), kde je řada velmi cenného historického obrazového materiálu (plány, fotky, urbanistické studie z celé Prahy). Problém je, že ani starší díla nejdou zveřejnit, protože o autorských právech se jen tuší, nikdo nezná další životopis autorů a u kolektivních děl ani seznam všech autorů. Vše postupně mají v databázi, přístupné přes počítač. Jenže... Problém je umožnit přístup i jen badatelům, protože ten počítač by musel být odpojen od světa a nesměl by mít žádnou možnost něco někam kopírovat.

Část fondu je již v Archivu HMP, kde je k dispozici on line na internetu přes 9000 fotografií a 250 map a plánů. Ale to je jen zlomek fondu a i tam je někdy na hraně, zda ještě na dílo někdo neuplatňuje autorská práva.

Borovička 6271: Mám za to, že pokud dokumenty jako různé plány nebo urbanistické studie vznikly v rámci územního plánování (nebo podobných procesů v minulosti, které se sice tak nejmenovaly, ale měly podobný význam) a prošly příslušnými schvalovacími procedurami přes orgány státní a/nebo územní správy a samosprávy, tak na ně lze uplatnit §3 odst. 1 autorského zákona, tudíž autorskému právu nepodléhají.

Špatný až dementní zákon je zákon bohužel. Zajímala by mě interpretace soudce nebo jiného znalce zákona.
Protože vždy existuje výkladů plná řiť.
Kolik zla napáchá, jeho tvůrce nezajímá,neb nad takové maličkosti jsou ve své bohorovnosti povzneseni.
Stejně jako poplatky z každého prázdného nosiše dat, tiskárny, skeneru apod. Zlodějna prostřednictvím zákona.

hank: Obávám se že ten §3 použít nelze. Možná samotný územní plán, to je úřední dílo. Ale pokud zadám třeba studii trasování metra nebo návrh sítě rychlé tramvaje, tak to úřední dílo není.

Hranice je někde špatně rozeznatelná, a proto se publikuje, třeba na ten web, raději méně než více.

Borovička - nejsem znalec zákona , ale i tu studii musel někdo zadat. Někdo byl stát, nebo DP , jaký je to tedy dokument ?

Stát (dpp) zadal, ale stát není autorem. On si pouze koupil výkon autorských práv a tedy nemůže s dílem libovolně nakládat. Když si koupím licenci na sw, taky ji nemohu dál šířit jako své dílo.

Borovička 6273: Asi by to chtělo nějaký malý, leč exemplární precedentní soudní případ... Tento typ děl obvykle nelze zneužít k obohacení...

Co to například bude, když část takového díla publikuje odborný časopis? Řekl bych, že na § 31 lze napasovat i spoustu publikací na internetu - přirozeně za předpokladu dodržení ostatních zákonem stanovených podmínek, především citace autora a zdroje.

Ještě k těm autorským právům, přesněji řečeno jak se dá těžit z jejich neznalosti a lidské blbosti.

Rakouská národní knihovna postupně digitalizuje své archivní fondy a v rámci projektu ANNO (AustriaN Newspapers Online - Historische österreichische Zeitungen und Zeitschriften online) zpřístupnila ve formátu .pdf spoustu zajímavých periodik, mj. nám dobře známý časopis Die Lokomotive. Jistý potomek německé rodiny odsunuté v r. 1945 z Vrbna pod Pradědem, který se narodil už v NSR a kterého tady radši nebudu jmenovat ani linkovat jeho web, protože mu nechci dělat reklamu, nabízí na svém webu kopie .pdf některých ročníků týdeníku Deutsches Nordmährerblatt vydávaného v letech 1899 - 1916 v Olomouci. Za možnost stažení digitální kopie každého jednoho ročníku chce ten rádoby amatérský historik 15 EUR. Pikantní na tom ovšem je, že totéž si lze stáhnout v rámci projektu ANNO zcela zdarma... Na nejmenované stránky jsem narazil v souvislosti s tím, že ten dotyčný údajně staví kolejiště vrbenské lokálky v H0. To by bylo pěkné, kdyby ovšem nepřevzal z veřejných zdrojů bez udání pramenů a neopatřil svým vodotiskem všechny možné fotky a pohlednice z let 1879 - 1945. Mou zvědavost to tehdy zaujalo natolik, že jsem obětoval 39 EUR a zakoupil jsem jednu .pdf kopii jeho elaborátu o dějinách vrbenské lokálky. V tištěné formě má to dílko údajně 540 stran... Většina kapitol z období před r. 1918 obsahuje kopie c. a k. úředních věstníků, sbírek zákonů, koncesí, oznámení úpisů akcií, výročních zpráv apod. - opět vše volně ke stažení z digitalizovaných archivních fondů a opatřeno razítkem dotyčného, jako by k tomu měl autorská práva on. "Dějiny" dráhy za I. čs. republiky jsou pouze nesourodá směska německy psaných mediálních drbů o tom, jak Masarykova republika utlačovala čs. Němce a jak dráhu zanedbávala, zatímco období 1938 - 45 bylo pochopitelně zlatým věkem lokálky.

BTW, snad jediné, co z uvedeného dílka možná někdy využiju ve svém modelářském snažení, je stavební a montážní výkres (včetně grafického statického výpočtu a rozpočtu materiálu!) původního tzv. kunovského mostu, dnešního nadjezdu silnice I/45 v Nových Heřminovech. Dnes to je fádní plnostěnný plecháč, který původní konstrukci nahradil už někdy za I. republiky, ale původní most z roku 1879 byla nádherná subtilní ocelová příhradová konstrukce s horní mostovkou a parabolickým nosníkem typu Fischbauch (rybí břicho), jejíž jedinou nevýhodou byla únosnost jen 12,5 t na nápravu. Tak kdyby o to měl někdo zájem, napište mi na e-mail pod nickem.

Nezbývá než dodat, že obecně proti odsunutým sudetským Němcům ani jejich potomkům nemám vůbec nic, mj. proto, že se vyskytují i mezi mými předky...

Borovička - chápu. Ad absurdum kdyby kostruktér namaloval stroj v rámci svých povinností jako zaměstnanec tak má taky autorská práva.

Mad_noodle2: Má autorská práva právě on! Viz §5 Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.

hank: Autorská práva mohla u starších děl už zaniknout resp. zanikla majetková práva k dílu. Pak je možné s nimi volně nakládat a jistě to tak dělají i archiváři u nás.

Prosím důsledně rozlišovat autorská práva majetková a osobnostní, jinak v tom budete mít guláš.

Konstruktér namaluje stroj, pak je autorem kresby. Pokud ale vytvořil tu kresbu v zaměstnaneckém poměru, pak práva nakládat s tou kresbou má jeho zaměstnavatel.

Colonel32 - tak si to představuju i já.

Jasný, ale konstruktér či třeba programátor je nadále autorem, a pokud si ta majetková práva k dílu zaměstnavatel neošetřil (patřičně ve smlouvě), může mít smůlu. Autor je třeba ještě poskytne konkurenci. Rovněž zánik práv se odvíjí od autora a ne od toho, kdo má majetková práva k dílu.