Brrr
Vím, jen začít trénovat a přemoct tu lenost.
I korejštinu jsem dal...sice až v tom jejich TŽV do Busanu, takže jsem uměl louskat jen názvy, ale dal....
U ruštiny to je alespoň trošičku jednodušší, že dost základních slov je poslechově stejných či podobných.

Stačí základní znalost. Ve chvíli, kdy poprvé přijedete do země, kde se s ničím kromě azbuky téměř nesetkáte, po dvou dnech už vám ani nepřijde, že čtete něco jiného než latinku A co víc, zůstane vám to.

...s ničím kromě azbuky...
možná kdysi ,ale časy se mění.
Přežije azbuka rok 2100 ?
Latinka jí dost šlape na paty.

Cestovatelé jistě vědí, co znamená "prodača kruglosutočno", ale co je třeba "štangencirkul" ?

Přežije azbuka rok 2100 ?
Narozdíl od vás ano.
Germanismy, anglicismy a jiné -ismy procházejí ruštinou přes pět století, aniž by ji to ohrozilo v přežití.

OSŽ - určitě před 100 lety ani Turci neuvažovali o tom , že své písmo nahradí latinkou. Vietnamci podobně.
Škoda, že se nezeptali nějakého vševěda, ten by jim to vysvětlil, jak to za pár let bude.

Brejšín:
1) Přepočítejte počet "r" v mém nicku
2) Mnoho slov zní podobně, ale má jiný význam. Jestli o voňavce řeknete, že "vonit", tak jste právě řekl, že smrdí.
FS: latinka na paty azbuce nešlape, s výjimkou zapisování zapisování cizích slov originálně latinkou. Řekl bych, že germanismů a "francismů" - převzatých z francouzštiny - je v ruštině možná víc, než v češtině.

FS: Uznávám, že slovo "téměř" v mém tvrzení se dá v závislosti na regionu různě ohýbat.

FS: troufám si říct, že znalost významu slova štangencírkuľ (jinak "šupléra", slovo pochází z německého Stangenzirkel) je pro běžného cestovatele naprosto zbytečná.

Zato taková prodaža (prodej), a ne prodača, to by cestovatel znát měl určitě.

M_g : a ako prečítajú Angloameričania priezvisko
Chodorovskij ? Čo-,alebo Ko- ?

Podle mě Cho-, anžto transskripce do angliny je Khodorkovsky a Kh- se čte jako Ch-.

a krásnyj signál neznamená, že je hezký

Reichenberger : v závislosti na regionu různě ohýbat
to souhlasím, ale ty ukázky byly z míst "daleko ot Moskvy" - z Tuapse a okolí, kousek pod Kavkazem, na břehu moře. Až tam bojovali po boku Němců i slovenští letci, ale dál na jih se stejně nedostali. Na rozdíl od Čmeláků, ty se dostaly dál...

Statistik - trefa do černého,ale za zbytečnou bych ji nepovažoval.
Co když tam natrefíš v modelářském obchodě na pěkná kola k mašinám,za moc pěknou cenu, a budeš chtít znát velikost. Nejlepší je změřit si je sám, a požádat tedy, zda mají ten štangencirkul.

a tady je návrat těch letců domů do Piešťan, 12.11.1943 / z webu o letectví/

Ahojky, to je zbytek vojaku Slovenskeho statu stazeny z boje pro velke ztraty. Vetsina dezertovala k Rude armade a hodne jich padlo v boji u Liptovce.

Jo, ti dezertéři, to byla až ta druhá parta, úplně jiná než ta první ( a to už byl ústup na severozápad) :

jak vidíte, cestu jsem přežil. I přes mou prvotní obavu
Mě by docela zajímalo, jaká je rada pro ty, kteří rusky neumějí. Jestli se tedy na cestách místní spolu rádi druží, tak se možná na cizince, který si s nimi nemůže povídat, budou dívat divně.

K těm na první pohled stejným slovům v ruštině a češtině bych chtěl doplnit ještě jedno, se kterým se může turista setkat, a sice "pasólstvo" ( посольство ), což není "poselství", nýbrž "velvyslanectví".

Brejšín: Kupovat v létě jízdenky 5 dní předem na trasu ze severu na jih (směrem k moři) je téměž 100% jistota, že budete každej v jiném voze, pokud teda vůbec pojedete v jednom vlaku. Rozhodně na nic nečekej a kup to online dopředu hned na začátku 90ti denní lhůty pro předprodej. Samara Jekaterinburg není zase taková štreka, ale délka cesty se liší podle toho jestli to vlak bere přes Ufu nebo vymetá i Orenburg. Když nebudou lupeny na přímý vlak, zkus rozlomit cestu a vystoupit v Ufě a zkusit jet z Ufy do Samary jiným vlakem, dvakrát mi to takhle klaplo a výhled od Salavata do krajiny je pozoruhodný, stejně jako mikro RŽD jezdící po místním parku Často se stává, že i když jsou volná místa, tak ti je neprodají, protože pokud jedeš z nácestné stanice do jiné nácestné, je počet míst pro tuhle relaci omezený (Většina vlaků jede ze Západní Sibiře až ke Kaspiku).
Rozhodně bych se nebál koupit plackart, ale jestli chceš trochu více sokromý a vykoupíte celý oddíl, pak je kupe v pořádku také. Vyšší třída je nesmysl, teda pokud trochu šetříš, pokud na to máš, kup ji Vyšší třídy jsou v těchhle severojižních vlacích obsazovány managementem naftových a plynových společností, nižšími pak jezdí běžní vrtáci . A opět opakuji, že mezinárodní vlaky za Kavkaz jsou většinou horší než vnitrostátní po Rusku. Klimatizace je standardem i v plackartu pokud jedeš firmenym (značkovým) vlakem. Obecně platí, čím nižší číslo vlaku, tím lepší vlak, hodně vysoká čísla znamenají, že je to letní spoj = vagony vytažené z křoví jen na letní sezonu.
Někdy před půl rokem jsme tu řešili platby českou kartou na ruském eshopu, tak snad ti to půjde zaplatit.
V Samaře je na nádražní věži vyhlídka, doporučuji a pak je tam nově otevřené malé ale pěkné železniční muzeum u místní technické univerzity, ale to už je na periferii. Zajímavé je určitě, že v Jekatěrinburgu je největší nákladní nádraží. Při přejezdu přes Ural toho moc neuvidíš, vlak jede do kopce, pak přejede most, projede průsmykem a jede zase dolů... takové Krkonoše, není tam ani tunel

Pozor (čte se jako "pazor") = hanba
Krásnyj = červený (krásný = např. krasívyj)
Páchnět = voní
Voňjájet = smrdí
Duchi = voňavka (ale duch je taky duch)
Nedělja = týden (neděle je rusky "voskresenije")
Óvošči = zelenina (ovoce je rusky "frukty")
Stan = tělo, stroj (častěji "stanok"). Stan je rusky "palátka", tělo ve smyslu trupu je častěji onen trup, nebo těló.
Puška = dělo, taky ale podfuk
Rezbá = závit
Mašína = auto, stroj
Mésjac = měsíc (kalendářní, ale na obloze = Luná)
Máslo = olej, ale i máslo
Rot = ústa, pusa
Rejs = let
Tok = proud
(Za-)strachovánie = pojištění, přičemž strach = strach. Asi je v Rusku pojišťovnictví jedna velká hrůza...
Osvětlíť = zesvětlit (ne osvětlit, osvítit)
Ob'jasniť - vysvětlit
Čorstvyj = tvrdý (zrovna u chleba). Jinak tvrdý je třeba tvjordyj, žostkij, v přeneseném smyslu jako vlastnost se říká třeba uprjamyj.
Ródina = vlast (rodina jerusky famílija)
Máma (kurzívou) = táta
a teď pozor: Sovět = rada
atd.

Točené pívo je "živóje", méně častěji razlivnóje, lahváč je butylóčnoje. Na desítky, dvanáctky atd. se u nich nehraje.
Pak jsou celkem legrační anglikanismy, germanismy atd., např. bjúdžet, buchgáltěr, bjustgáltěr, pak ten štangencírkuľ...


Mě by docela zajímalo, jaká je rada pro ty, kteří rusky neumějí. Jestli se tedy na cestách místní spolu rádi druží, tak se možná na cizince, který si s nimi nemůže povídat, budou dívat divně.

Nebudou, když neřeknete, že jste Němec nebo Američan. A když zjistí, že neumíte moc rusky (nebo budete dělat, že neumíte), dají Vám vesměs pokoj. Vyzkoušeno, funguje.

90 dní je samozřejmě chyba, předprodej je 45 dní Jinak co ti jede akolik tam je míst se dá kouknout na ržd i bez registrace, pokud ti to nic nenachází dej pryč Только с билетами = jen s jízdenkami a uvidíš, pokud je tam mest niet tak nejsou místa nebo ješt není otevřena rezervace, pokud místa jsou můžeš si otevřít maršrut a podívat se kudy ten vlak jede a kde jak dlouho stojí. Je možné ještě, že prodavačka nebude chtít znát stanici Ekaterinburg, pak je nutné hbitě vystřelit Sverdlovsk, tak se totiž stále jmenuje stanice...
Ještě Samara je stále částečně uzavřené město, proto se Vám může stát, že Vs budou čekovat ve vlaku společně se všemi cizinci, jen ukážete pas a migrační kartu a pojedete dále, nikdy mě moc neotravovali.
Jo a pozor na čas, všechny časy na železnici jsou v moskevském čase.

statistik: tak s tou mámou tátou jsi mě dostal, nikdy jsem si to neuvědomil, to je dobrý :D:D:D Já si takhle jednou naběh, když jsem se ptal jestli si mám vzít na pláž, kam jsme jeli autem, ručník... v ruštině ruční brzda :D Dlouho na mě známá koukala proč si chci vzít vlastní brzdu.

Druhá story je zase z vlaku, když jsem poprvé viděl Volhu a nějako jsem to nepochopil a říkám babce co jela pode mnou česky co je to za jezero? Babka pochopila a rusky na mě, že to není jezero, ale Volha, když viděla, že teď čumím ještě víc, tak pronesla, ale to Vy tam na západě stejně neznáte :d

Pravda, ručník, na ten jsem zapomněl, to je taky dobrej příklad

On ten táta je samozřejmě i v psací azbuce mámou, u tiskací v tý kurzívě.

To se teda babka "nespletla". Volhy tu na západě fakt neznáme... Ale je fakt, že takhle široký řečiště tu nemá žádná "reká".

Ještě mě napadá:
žená = manželka
ženščina = žena

Jj s přístupem k pomázánkovému by asi v Eurosajuzu neprošlo, kdyby ti nalili do auta maslo :D

úžasný = strašný (jako v češtině řečeno ironicky)
zaplačů x zapláču = jedno je zaplatím a druhé je zapláču, co je co, nevím, když na mě číšník čuměl blbě, tak jsem zkusil to druhé

No a okřídlené "ja pisáju", že
(Nejjednodušší způsob, jak vydráždit naši ruštinářku...)

Pravda, písať a pisáť, je celkem rozdíl

taky jedno poruštěné německé slovo :

Teda, to je objev. Germanismů, galicismů a v poslední době anglicismů je v ruštině asi tak polovina jazyka... oni totiž vždycky spíš kopírovali, než že by něco vymysleli sami. Takový soldat má maršrutu v kartě s daným masštabem, takže hodí na záda rjukzak, do něj butěrbrod nebo kartofle a vyrazí za šlagbaum lageru.

a vagzál taky neni echt ruský slovo....

znalost písma (azbuky) je jedna věc, ale výslovnost druhá :
někde chodí "guljáť pa górodu",
jinde zas "huljáť pa hórodu".
A píšou to oba stejně.

Další omezení přeshraničního provozu v Pobaltí: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/pravidelna-zeleznicni-linka-m ezi-talinnem-a-moskvou-konci/r~15897272fe5111e4ae1b002590604f2e/

Od 1.6. má vyjet na linku Moskva - N.N. talgo = striž, původně byl vlak určen na linku do Kyjeva resp. Berlína, tak uvidíme, jestli bude možnost změny rozchodu využita, nebo zůstane, obdobně jako naše pendolino, bez mezinárodního využití.
http://pass.rzd.ru/static/public/ru?STRUCTURE_ID=5309
Jo a spací patra jezdí už i z Moskvy do Kazaně, doufám, že se v létě svezu.

V minulých měsících proběhla tiskem informace o zamýšleném pořízení,resp.objednání několika desítek lůžkových a jídelních vozů Azerbajdžánskými drahami u Siemensu pro spojení s Tureckem. Avšak o stavebních pracech na trase Gruzie-Turecko nemám žádné info. Izolacionistická a nepřátelská Armenie nepřipadá zřejmě v úvahu. Na tiskové zprávy o objednání vozidel jsem si bohužel nevšiml v drážních mediích nějakého ohlasu. Tuším se i psalo v tisku pro obyčejné lidi o výrobě produktů Siemens v Azerb. pro onu širší oblast. Možná Jenda z hk bude něco vědět, na jiném vlákně se zavázal k sepsání info o Zakavkazu

Jariss:
Jenom malé doplnění - řekl bych, že výrobcem vagónů je Stadler Rail. Trasa vlaku má být Istanbul - Kars (Turecko) - Achalkalaki (Gruzie) - Tbilisi - Baku. Po již existující trati přes Gjumri (Arménie) by to sice bylo kratší, ale hranice mezi Arménií a Tureckem i Arménií a Ázerbajdžánem jsou uzavřeny. Pokud je mi známo, tak v Gruzii byla trať již dokončena.

(Příspěvek byl editován uživatelem Nesni.)

Jariss: O těch vozech jsem nevěděl, ale že se Tbilisi-Achalkalaki rekonstruuje a Achalkalaki-Kars staví nová trať, to vím. Ostatně Turecko je v současnosti největším obchodním partnerem Gruzie, takže to má logiku. A mezi Ázerbajdžánem a Tureckem jakožto dvěma muslimskými státy budou jistě významné vazby též, takže když ani jeden z nich "nekamarádí" s Arménií, poptávka po spojení přes Gruzii je jasná.

Ano, mýlka,Stadler je to. Odkaz je z tureckých stránek... Arméni budou litovat..

http://railturkey.org/2014/10/20/baku-tblisi-kars-railway/

Kdo se aktuálně chystáte do Pobaltí, tak pozor na problémy Litevských aerolinek, 22. - 30. května nelétají a dále se neví - více zde: https://www.airlituanica.com/en/flight-information/frequently-ask ed-questions.html

Izolacionistická a nepřátelská Armenie nepřipadá zřejmě v úvahu

Byť zrovna stav trati z Hrazdanu od jezera Sevan přes Dilijan na Azerbajžánské hranice, co sem loni viděl, není ještě tak zlý, ale nedělám si iluze, že by to na totální rekonstrukci nebylo.

Když sem se tam pohyboval od Sevanu po území na arménsko-azerbajdžánské hranici až na gruzínské hranice, tak jsem jel s řidičem Arménecem kt. nadával celou cestu na Gruzínce a vychvaloval Azerbajdžánce. Když sem se ho pak optal proč vychvaluje Azerbajdžán, tedy arménského nepřítele tak mě dostal slovy, že sice je to nepřítel, ale čestný nepřítel, což se o přátelství z Gruzií říct nedá. Inu taky názor, ale v konstrastu s etnicky vyčištěným územím působil opravdu zvláštně



(Příspěvek byl editován uživatelem Pepa_L.)

Já jel z Hradzanu přes Dilidžan do Zodu měřicím vlakem před 13 lety a tenkrát mi všechny dráhy v Arménii přišly rozesraný stejně.
Chce to rychle projet všechno, dokud lítá do Kutaisi Wiser za pár šlupek.

Zájem ze strany Arménie o železnici byl, ale nějak to nedopadlo stejně jako celé zlepšení vztahů s Tureckem. Chtěli využít stávající uzavřené tratě přes Gjumri jako spojky do Gruzie, myslím, že otevření hraničního přechodu mezi Arménií a Ázerbajdžánem neplánovali. Kolega byl v Ázerbajdžánu a říkal, že jsou to pohodoví lidé do té doby, než přijde řeč na Arménii, pak jsou velmi emotivní a jejich pohled na vztah s Arménií je velmi jednoznačný.

Pepa_l:
Některé ázerbajdžánské vesnice v Arménii jsou přímo územím Ázerbajdžánu. Jestli jste tomu věnoval pozornost - ta na vašem obrázku je tento případ?

Zajímavé je,že náboženství v dobrém vztahu Gruzie versus Turecko a Azerb. nehraje rušivou roli, i když je Gruzie většinově křestˇanská (pravosl.). Spíš začali křesťanští Arméni, brzy po rozpadu SSSR, s ataky vůči Azerb. (Karabach) a stále jsou sveřepě militantní vůči Turkům ohledně genocidy 1915, zřejmě zbytečně neústupně, stejně jako byl dlouho neústupný Husákův režim s formulací o nulitě Mnichova od samého počátku, při jednáních s NSR..

Fotoreport z Gruzie - část 1.

Nově vybudovaná odbočka na tbiliské letiště - 1 kusá kolej s moderní budovou zastávky, do níž se vejde jen dvouvozová jednotka. Jezdí se sem 2x denně, jízdenky se prodávají ve vlaku (0,5 GEL), využití slabé.


"Vozová hradba" na tbiliském hlavním nádraží dává tušit, jak vypadala zdejší železniční doprava v dobách hospodářského kolapsu...



Úzkokolejka Boržomi-Bakuriani s československými lokomotivami z Dubnice nad Váhom. Jsou zde dvě vozové třídy - v modernějším "turistickém" vagonu jedete za 2 GEL, v původním starém ze 1 GEL.




Nádraží Boržomi - má sice moderní budovu, ovšem ta je zavřená a jízdenky se prodávají ve vlaku. Je tu možnost přestupu z velké dráhy na úzkokolejku do Bakuriani.


Nádraží Boržomi park - tady je původní výpravní budova, ze které dnes jen menší část (ale i přesto pěkně opravená) slouží cestujícím. Zbylé prostory jsou též zrekonstruovány a využívají je hned dvě restaurace. Na tomto nádraží dnes končí 2x denně vlak z Tbilisi, dále do Vale se nejezdí.




Električkou z Boržomi do Chašuri...

Fotoreport z Gruzie - část 2.

Žst. Chašuri, zde se na hlavní trať Tbilisi-Samtredia napojují lokálky do Boržomi a Surami. Starý elektrický vůz, který jezdil do Surami, jsme však hledali marně, patrně byl na této odbočce zastaven provoz. Už stačila zmizet i z některých železničních map.






Čínskou elektrickou jednotkou z Chašuri do Makhindžauri... Je to takové gruzínské ICčko. Komfort není špatný, mají pěkný informační systém, dokonce i palubní časopis. Stará žst. Batumi už osobní dopravě neslouží a nové nádraží dále od centra se teprve dokončuje, tak vlaky dočasně končí v ještě vzdálenějším Makhindžauri. Velký problém to ale není, odtud do města je slušná nabídka spojů MHD.

Fotoreport z Gruzie - část 3.

"Šinkansenem" (čti: po gruzínsku modernizovanou Rigou) z Makhindžauri do Kutaisi... Zde bych zmínil odbavovací systém v osobních vlacích, což je i přes poměrně dlouhou trasu případ tohoto spoje. Ve stanicích s pokladnou je možnost zakoupení předtištěné jízdenky, do které se děrováním vyznačí den. Pokud tuto jízdenku nemáte nebo nastupujete ve stanici bez pokladny, jednoduše se odbavíte v jízdenkovém automatu ve voze, který Vám vytiskne jízdenku na termopapíře. Cena jízdného je zpravidla jednotná bez ohledu na projetý úsek, takže delší trasy vycházejí až směšně levně. Např. Makhindžauri-Kutaisi, stejně jako Tbilisi-Boržomi, je za 2 GEL.



Z Orpiri do Kutaisi s lokomotivou VL22M... Depo Kutaisi je posledním, které tyto archaické stroje vypravuje, a lze je potkat právě na trati Kutaisi-Tkibuli, jejíž část jsme projeli. Nicméně i zde se může vyskytnout modernější loko, takže je to tak trochu o štěstí. Rychlost jízdy na této trati málokdy přesáhne 20 km/h, takže je to spíše taková vyhlídková jízda - trať vede pěknou horskou krajinou.





Električkou ze Zestafoni do Čiatury...




Důlní drážka v Čiatuře (zde jsme byli hlavně kvůli lanovkám, o těch časem taky něco dám do příslušného vlákna)...

Fotoreport z Gruzie - část 4.

Rychlík Tbilisi-Jerevan. Jezdí 1x za 2 dny, přes noc, lokomotiva i vagony jsou arménské. V letní sezóně je protažen do Makhindžauri a jezdí denně, ale v odlišných časových polohách než po zbytek roku.


Rychlík 12/18 Tbilisi-Ozurgeti/Kutaisi. Je řazen z klasických sovětských "stodol" po zásadní modernizaci. Tento vlak jsme využili pro cestu ze Tbilisi do Gori. Jízdenky na rychlíky se kupují v pokladnách, jsou na jméno (při nákupu se předkládá pas) a obsahují rezervaci místa. Jízdné na delších trasách je levné, ale ne už tak směšně jako na osobácích. Naopak popojetí rychlíkem na krátkém úseku se prodraží.



Souprava nočního vlaku 602/654 Tbilisi-Zugdidi/Ozurgeti...


Žst. Tbilisi s ázerbajdžánským vagónem ze soupravy, která právě dorazila z Baku. Ke tbiliskému nádraží bych dodal, že je krásným příkladem "živého nádraží" - bylo proměněno v obchodní centrum, což s sebou přineslo rekonstrukci, takže nyní je interiér budovy nádraží moderní a služby pro cestující tím nijak neutrpěly, ba naopak...


No a ještě zbytková "všehochuť" ze Tbilisi hl.n... K tomu bych dodal něco málo o focení dráhy. Oficiálně by se asi fotit nemělo, ale pokud na sebe člověk vyloženě neupozorňuje, tak většinou není problém. Jediný problém jsem měl paradoxně na úplně nezajímavé stanici Kutaisi-2, kde kvůli výluce nebyla žádná osobní doprava, takže jediné, co se tam dalo spatřit, byly nákladní vagony. Tam mi zaklepal na rameno policajt a korektně, ale nekompromisně požadoval smazání všech železničních fotek. K těm z ostatních stanic se naštěstí nedopracoval, takže mě to až tak moc nemrzelo .

Jenda_z_hk

Tomu říkám fotoreport.

Super, takové fotoreporty já rád. Díky!

Ahoj.Nevi nekdo kde by se dal najit jizdni rad Estonskych zeleznic?pripadne zkusenosti v cestovani v Pobaltskych statech? Predem diky.

Vaclav Babinsky:
JŘ Estonsko (tabulky) - http://elron.ee/avaleht/soiduplaan/
JŘ Lotyšsko (jen elektronický) - http://www.pv.lv/lv/vilcienu_saraksts
JŘ Litva (jen elektronický) - http://www.litrail.lt/en/home

Traťovka na Dombasu:
https://www.youtube.com/watch?v=3cuozuN-mVI

P: Co způsobilo ten průraz v kolejnici? Nějak rusky nepanimaju.

Když je řeč o traťovce na širokém rozchodu, tak když jsem koukal na tohoto chasníka za jak krátkou dobu dokáže sám vyměnit pražec a vzpomněl jsem si na dobu kdy jsem jako student jezdil pomáhat do depozitáře NTM v Čelákovicích a výměna pražce nám v cca 5 lidech trvala celou sobotu, tak jsem se hrozně styděl.

https://www.youtube.com/watch?v=kHenF-oaoPk

Šari, jestli mu dobře rozumím a dobře ještě čtu, tak je to akce nějaké záškodnické skupiny, ktará se na té trati opakovaně snaží vykolejit vlak.

Fotoreport z Hayastánu neboli Arménie - část 1.

Vzhledem k tomu, že jsme do Jerevanu přijeli ze Tbilisi, první, co se mi dere na mysl, je srovnání arménských železnic s těmi gruzínskými... Ačkoliv Gruzie je chudičká země, na tamějších železnicích je vidět snaha o modernizaci - mnoho nádražních budov je pěkně opravených nebo zcela nových, na hlavním tahu se jezdí 100 km/h, všechny provozní staré elektrické jednotky jsou zmodernizované, k tomu mají ty zcela nové čínské... Oproti tomu v Arménii jsme viděli jen stará vozidla ze sovětských dob, a to v původním, tj. celkem mizerném stavu. Tratě taky nic moc, o čemž vypovídá už fakt, že vzdálenost 370 km z Tbilisi do Jerevanu vlak překonává 10,5 hodiny. Z toho sice 2 hod. stráví celní a pasovou kontrolou na hranicích, ale i tak - průměrná rychlost jízdy po odečtení pobytu na hranicích je nějakých 43,5 km/h. Arménské železnice dle kontraktu, uzavřeného v roce 2008 na 30 let, provozují RŽD, ovšem pod značkou Jihokavkazská železnice. Ovšem nedá se říci, že by na arménské koleje, okleštěné blokádou hranic s Tureckem a Ázerbajdžánem, měli Rusové kdovíjak blahodárný vliv.

Jediný dálkový vlak, který Arménské železnice provozují, je již v reportu z Gruzie zmiňovaný spoj Jerevan - Tbilisi, v létě protažený do Makhindžauri. Ten má na místní poměry relativně drahé jízdné, takže spíše než místní občané ho využívají zahraniční turisté. Ovšem úroveň služeb, zejména personálu, je echt sovětská... Tedy antizákaznický přístup, jak má být. Na cestě do Jerevanu bába děžurná furt na někoho hulákala a nenechala nás v klidu spát, což korunovala tím, že v 5:15 celý vagon vzbudila s tím, že za chvíli budeme v Jerevanu, kam jsme ovšem dorazili v souladu s JŘ až v 6:55. Obsluha bistro oddílu na začátku cesty svoje potenciální klienty nějakou dobu úspěšně vyháněla a následně ukončila pracovní dobu. Na zpáteční cestě byl průvodcem našeho vozu chlap vojenského vzezření, a ten nám pro změnu na začátku cesty vyjmenoval možné prohřešky, za které bychom byli ihned vysazeni, a pak si nás nevšímal, tzn. ani se neobtěžoval roznášet povlečení, o které si každý musel přijít říct...

Tak a teď nějaké foto... Rychlík ze Tbilisi a žst. Jerevan:




Regionální osobní doprava v Arménii funguje spíše v symbolickém rozsahu. Nejsilnější relace je Jerevan-Gjumri, kde jezdí 3 páry vlaků denně. V části trasy tímto směrem jedou další dva páry, pak jeden na jihovýchod do Eraschu, a tím výčet osobních vlaků z jerevanského hlavního nádraží končí. Pak je tu ještě trať na sever k jezeru Sevan, jejíž přímé napojení na jerevanské hlavní nádraží sice bylo zrušeno a nahrazeno silniční komunikací, ale z kusého konce tratě na předměstí Jerevanu (zastávka Almast) se po zimní odstávce nyní už opět jezdí 2x denně (kromě středy) do Hrazdanu. Všechny viděné osobáky byly zajištěny elektropójezdy typu Er2 s kulatými čely a dřevěným interiérem. Dle fotek z internetu by sice měli mít i nějaké trošku novější verze jednotek s hranatými čely, ale ty jsme nepotkali. Jízdné v osobácích je velmi levné, jízdenky jsou ve formátu účtenky na termopapíře - jak od průvodčího, tak i z kasy. Zde pár snímků ze žst. Jerevan:

Fotoreport z Hayastánu neboli Arménie - část 2.

Výlet osobákem do Hrazdanu... V celé trase jsme jeli snad jen my, jinak pár cestujících a zejména pracovníků dráhy na kratších úsecích, zkrátka velká slabota.








Dětská železnice v Jerevanu:



A ještě bonus - odložený lůžkový vůz na břehu jezera Sevan, daleko od nejbližších kolejí...

Kdyby Arméni nebyli hloupí, z toho zrušeného úseku, stoupajícího do sídlišť nad historickým jádrem Jerevanu, mohli mít krásný S-Bahn (nyní v trase trati většinou vede gumokolní komunikace). Ta trať ze severního okraje Jerevanu do Hrazdanu (k jezeru Sevan) není zcela izolovaná - funguje ještě nákladní obchvat Jerevanu západně od města. Přikládám zmenšený výřez mapy Jerevan-Ečmiadzin ještě z dob SSSR:

Jinak - dopravu na Arménských železnicích provozuje Jihokavkazská železnice (viz šálek nebo označení na vagonech), což je ruská společnost - tak to podle toho vypadá.

Tak vlakz mezi Estonskem a Ruskem se prý obnoví, ovšem v gesci státních drah.

http://www.rynek-kolejowy.pl/57849/jest_szansa_na_powrot_pociagow _laczacych_estonie_z_rosja.htm