• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

naše weby » historie elektrizace železnic ve slezsku » poslední vlak pod sněžkou

text a foto Jacek Potocki, převzato z časopisu Krkonoše, ročník 2000

Rozhodujícím okamžikem pro rozvoj masové turistiky v Krkonoších bylo zpřístupnění hor železnou dráhou. Dnes, po více než stovce let, se tu železnice stává minulostí, protože v neděli 2. května 2000 v 19.05 odjel z Karpacze do Jelení Hory poslední osobní vlak. Bez oslavy, nepřišel nikdo z představitelů města ani z ředitelství drah. S posledním vlakem ve městě pod Sněžkou se rozloučili jen železniční fandové a početná skupina železničářů.

Epocha železnice na slezské straně Krkonoš započala v roce 1866, kdy byly do Jelení Hory nataženy koleje ze Zhořelce, spojujíc tak správní středisko Krkonoš s Berlínem. O rok později byla Slezská horská dráha prodloužena do Walbrzychu, kam již dříve přijížděly vlaky z Vratislavi. Tak se Krkonoše otevřely také pro obyvatele správního střediska Slezska.

Časem se železnice dostala přímo do hor: v roce 1882 do Kowar, roku 1891 do Piechowic. Výstavba těchto tratí ještě nebyla iniciována potřebami turistiky, ale požadavky průmyslu. Lokální trať z Myslakowic do Karpacze, zprovozněná 1. července roku 1895, již byla určena hlavně pro osobní přepravu (nákladní vlečky měly pouze dvě nevelké papírny v Mitkowě a v Karpaczi). Tato krátká, sotva sedmikilometrová Krkonošská dráha (Riesengebirgsbahn) byla tratí soukromou, nezávislou na síti německých státních drah. Proto museli pasažéň, cestující z Jelení Hory do Karpacze, po dlouhou dobu v Myslakowicích přesedat. Až na tuto drobnou komplikaci se vlaky těšily mezi turisty velké oblibě. Již v druhém roce provozu Krkonošská dráha obsloužila stotisícího pasažéra, rychle tak v množství přepravených osob předstihla hlavní linku do Kowar.

Periferní poloha konečné stanice Karpacz způsobila, že se brzy objevily snahy o prodloužení dráhy do Karpacze Górnego. Pro tento účel již bylo přislíbeno poskytnutí půjčky ze státních zdrojů, počátek stavby byl plánován na srpen roku 1914. Propuknutí I. světové války tyto plány zhatilo, později se je již nepodařilo realizovat. Přesto trať s úspěchem sloužila turistům, stále hojněji navštěvujícím

Počátek úpadku trati se datuje rokem 1945, kdy Rudá armáda demontovala trolejovou síť a jako německý majetek ji odvezla na východ spolu s celým vozovým parkem a vybavením. Tak skončila desetiletá epizoda elektrických vlaků v Karpaczi, pod Sněžku se vrátily parní lokomotivy. Časem se stále větší konkurencí stávala automobilová doprava, zvláště proto, že po neudržovaném kolejovém svršku jezdily vlaky stále pomaleji. V roce 1986 byl pro osobní dopravu uzavřen úsek Myslakowice – Kowary – Kamienna Góra. Dráha byla již tak zničená, že vlaky jezdily „rychlostí“ 15 km/hod.

Trať do Kárpacze vydržela déle. Do konce osmdesátých let se zdálo, že unikne likvidaci, dokonce se uvažovalo o nové elektrifikaci. Bohužel, nedostatek financí znemožnil realizaci tohoto plánu. Devadesátá léta přinesla celkový úpadek Polských státnlch drah, rok po roce se likvidují stále hlavnější spoje. V Dolnlm Slezsku jsou již zrušeny takřka všechny vedlejšl tratě, čímž se železniční síť vrátila více méně do stavu z roku 1880.

I když dráha do Karpacze nebyla formálně zrušena – došlo jen k zastavení osobní přepravy – nikdo asi nevěří v její návrat. Podobným způsobem byly zlikvidovány téměř všechny dříve uzavřené trati. S příjezdem posledního vlaku z Karpacze do Jelení Hory tak skončila éra železnice v polské krkonošské turistice. „Něco zemřelo,“ zhodnotil situaci jeden z pasažérů, kteří scházeli ze schůdků vagonu. „Škoda.“

Resumé: Dráha Myslakowice – Karpacz (Zillerthal-Erdmannsdorf – Krummhübel)

• 1. 6. 1895 zahájení provozu
• 1934 elektrifikace
• 1945 odvoz stabilních i mobilních elektrických zařízení
• 2. 4. 2000 zastavení provozu