© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Takto by se dal také parafrázovat jeden verš z písně Keine Lust od skupiny Rammstein, který dost přesně vystihuje moje pocity při občasné jízdě dálkovým vlakem. Proto jsem neváhal ani minutu, když se nedávno objevila možnost využít k jednodenní služební cestě do „hlavního města Evropy“ – Bruselu – vlak místo auta, případně letadla. Auto je v tomto ročním období přeci jen trochu nespolehlivé, a letadlo je zase „poněkud“ dražší (pokud člověk nehodlá zůstat v Bruselu až do neděle, aby využil víkendovou slevu na letenky. Navíc i letecká doprava momentálně trpí nepřízní počasí, jak se ukázalo opět i v neděli 12. března na pražské Ruzyni).
Jednání v Bruselu bylo naplánováno na čtvrtek 9. března, a cestu jsem tak podnikl od středy odpoledne do pátečního rána. V následujících řádcích a fotografiích se chci podělit s několika zážitky a momenty; krátký článek si v žádném případě nedělá nárok na vyčerpávající popis.
Vyjíždím tedy z Prahy-Holešovic ve středu 8. března v 15:35 vlakem EC 172 „Vindobona“. Cesta až na nádraží Berlin-Ostbahnhof probíhá bez problémů, vlak je poloprázdný a jedinou „zajímavostí“ je, že během jízdy na trati Drážďany – Berlin-Schönefeld nekřižujeme ani nemíjíme jediný nákladní vlak, ba ani jediný odstavený nákladní vůz. Na nádraží Ostbahnhof přijíždíme načas ve 20:18, zde vlak, pokračující dále do Hamburgu-Altony, opouštím. Přesně hodinovou pauzu do odjezdu vlaku DB NachtZug 242 do Curychu/Paříže (vlak se dělí v Hannoveru), který mě přes noc odveze do Bruselu, využívám k prohlídce nádraží a nejbližšího okolí. Musím uznat, že od mé poslední návštěvy v roce 1988 se tu změnilo leccos... I když například samoobsluhu Lidl, umístěnou v suterénu nádražní haly, bych k návštěvě příliš nedoporučoval...
Na nástupištích pořídím několik fotografií, a již je tu čas odjezdu. Zmíněný vlak NZ 242 je přistaven v souladu s jízdním řádem k sedmému nástupišti. Ubytuji se ve své „singl kajutě“, dopřeji si vyhlídkovou jízdu přes centrum Berlína po „Stadtbahn“ přes velkolepé, ale trochu rozporuplné pocity budící, nové Hlavní nádraží, nádraží ZOO, Westkreuz, a Spandau a poté se odebírám do říše snů.
Vlak DB Autozug na nádraží Berlin-Ostbahnhof. V čele je lokomotiva 115.336; řada 115 vznikla přeznačením z původní řady 110 od DB. Na patrovém autovoze, pronajatém od ÖBB jsou loženy pouhé dva automobily, jedním z nich je Škoda Superb s hannoverskou poznávací značkou. | |
Koleje zadní části nádraží Ostbahnhof patří berlínském S-bahnu. Zde je zachycen příjezd jednotky řady 481. Více o systému berlínské S-bahn například zde. | Při průjezdu mého vlaku městem ještě zachytím večerní atmosféru na nástupišti nádraží ZOO, v časech Západního Berlína jednoho z nejkultovnějších míst této „západní“ východní enklávy. |
Ráno jsem vzbuzen už v Belgii, kde mě zaujala opět minimální nákladní doprava (viděl jsem jen dva ucelené vlaky s novými automobily, bohužel jsem nebyl schopen rozeznat jaké značky) a naopak velmi silná příměstská doprava. V Bruselu projíždíme městskou tratí z nádraží Brussel-Noord přes podzemní nádraží Brussel-Centraal do nádraží Brussel-Zuid (Bruxelles-Midi, Brusel-jih), kde z mírně zpožděného vlaku vystupuji. V tomto několikakolejném městském úseku panuje skutečně silná příměstská doprava, sjíždějí se zde vlaky z mnoha směrů a je zde tak vytvořen asi dvou- až tříminutový takt osobních vlaků. Ty jsou tvořeny jednotkami mnoha typů, včetně lokomotivami tažených (resp. sunutých) vlaků; samozřejmostí je první třída v každém vlaku.
Nádraží Zuid/Midi se vlastně skládá ze dvou částí, přední nástupiště a část haly je modernizována a slouží výhradně k odbavování vlaků systémů TGV a Thalys. Podrobnosti o těchto dvou prestižních projektech evropských vysokorychlostních vlaků se dají nalézt například zde a zde.
Na nádraží Zuid/Midi jsou ráno k vidění jednotky obou typů rychlovlaků, jak vlevo TGV, tak vpravo Thalys. |
Poté následuje pracovní část „výletu“, po jejímž skončení zbývá několik hodin na letmou prohlídku nejznámějších pamětihodností deštivého města.
V 19:28 odjíždím z nádraží Zuid/Midi vlakem „Thalys THA 9453“ do Kolína nad Rýnem, kam přijíždím načas ve 21:45. Zde mám na přestup na návazné ICE 223 do Frankfurtu jen devět minut, takže bohužel nemám možnost prohlédnout si okolí nádraží, včetně známé kolínské katedrály. Jednotka ICE vyjíždí načas, a 191 kilometrů vzdálené stanice Frankfurt (M) Flughafen Fernbahnhof dosahujeme za padesát minut. Vlak dosahuje v tomto úseku maximální rychlosti 294 km/h. Letiště ovšem není mojí konečnou, ta se nachází (pro mne i vlak) až na hlavním frankfurtském nádraží.
Ve vlaku ICE ovšem zažívám i jediný nepříjemný zážitek z cesty, kdy mi je v ceně 3€ donesena teplá lahvová „třetinka“ Warsteiner, a při vracení na 20€ bankovku je na mě číšníkem proveden pokus o ošizení, kdy se mi pokusí vrátit místo 17€ jen 15,80 v hromadě drobných. Což uvádím jen tak na okraj jako zajímavost, že určitá sorta lidí a profesí je stejná na celém světě...
Ve Frankfurtu začíná poslední fáze cesty vlakem D 353 Frankfurt – Praha hlavní nádraží. Cesta lůžkovým vozem WLABmee JLV je příjemná, ale bohužel je narušena hned dvojí návštěvou celních a pasových orgánů. Nejdříve bouchají na dveře v 1:15 Němci, a kolem 3:00 naši. Tím je bohužel efekt pohodlného „nočního skoku“ velmi výrazně narušen. Do Prahy přijíždíme načas v 8:15 ráno v pátek 10. března.
Takže – co na závěr? Celkem příjemná projížďka po evropských kolejích, občas se takto cestovat opravdu dá.