• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » železnice » provoz » předměstská železnice v bombaji

Indické železnice, anglicky Indian Railways (IR), patří k největším železničním a dopravním podnikům na světě, a také k největším světovým zaměstnavatelům, který dává pravidelnou obživu přibližně 1,6 milionu zaměstancům. Ti spravují síť 64 000 kilometrů železničních tratí o několika rozchodech, 1 676 mm (tzv. široký, anglicky broad gauge, cca 87 % délky sítě), 1 000 mm (tzv. metrový, anglicky metre gauge, 10 %) a několik vedlejších tratí o různých úzkých rozchodech (narrow gauge, např. 610 mm nebo 762 mm); jistou indickou zajímavostí je, že o metrovém rozchodu je řada hlavních tratí, na kterých teprve v posledních zhruba dvaceti letech probíhá jejich rozsáhlá přestavba na široký rozchod. Cca 20 000 kilometrů tratí je elektrizovaných, většinou systémem 25 kV/50 Hz, kromě systému příměstských tratí v okolí Bombaje (Mumbai), který je z historických příčin již od dvacátých let 20. století elektrizován systémem 1,5 kV ss; právě na tento celosvětově unikátní systém „S-bahnu“ se podrobněji podíváme v dalších odstavcích.

Historie

Základem systému „Mumbai Suburban Railway“ o dnešní délce 464 kilometrů je vůbec první železnice na indickém subkontinentu (a údajně v Asii vůbec), trať Bombay – Thane, dlouhá 34 km a uvedená do provozu v dubnu 1853. Od tohoto okamžiku nastal v celé tehdejší Britské Indii (která kromě dnešní Indie zahrnovala i území dnešního Pakistánu, Bangladéše a Barmy) mohutný rozvoj železniční sítě. „Mumbai Suburban Railway“ je dnes spravována dvěma částmi IR, Central Railways (CR) a Western Railways (WR), resp. od 12. července 1999 samostatnou firmou v rámci IR, společností Mumbai Railway Vikas Corporation, která je společným podnikem indického ministerstva železnic (provozovatele IR) a státu Maharashtra.

První příměstské vlaky, vedené parní trakcí, vyjely v Bombaji v dubnu roku 1867, v roce 1870 byl systém protažen do nádraží Churchgate, které je jedním ze dvou terminálů tohoto systému v Bombaji dodnes (druhým je někdejší nádraží Victoria Terminus, VT, od roku 1996 Chatrapati Shivaji Terminus, CST, které patří pod správu Central Railway). Datování zahájení provozu tohoto příměstského systému zcela snese srovnání s velkými evropskými velkoměsty té doby, například Londýnem nebo Berlínem; naproti tomu tehdejší přepravní výkony se s dnešními nedají srovnat vůbec, například v roce 1900 bylo z Churchgate vypraveno každý den 45 párů příměstských vlaků, které ročně přepravily pouhých 1 milion cestujících (dnes je celým předměstským systémem v Bombaji přepraveno více než 7 milionů cestujících denně).

11. července 2006 se vlaky „Mumbai Suburban Railway“ staly terčem série teroristických útoků. Sedm bomb explodovalo během podvečerní špičky mezi 18.-19. hodinou ve vlacích v různých stanicích a zabilo 190 osob a zranilo dalších více než 300. Určitou zajímavostí je, že útoky byly vedeny výhradně proti oddílům první třídy.

Příměstské vlaky jsou dále děleny na části pro muže a ženy. Většina tratí systému je elektrizována systémem 25 kV/50 Hz, kromě dvou úseků na území Bombaje, které jsou z historických důvodů již od roku 1925, resp. 1928, elektrizovány systémem 1,5 kV ss; na přepojení těchto solitérů na jednotný střídavý systém se údajně pracuje a mělo by k němu dojít v někdy v současné době.

Současnost

Systém sestává ze tří základních tras, Western Line, Central Line a Harbour Line. Western Line začíná na nádraží Churchgate a je provozována Western railway, zbylé dvě vycházejí z nádraží CST (někdejší Victoria Terminus) a jsou provozovány Central Railway. Každá z těchto tří základních tras se „rozpadá“ na množství dalších linek, které v souhrnu vytvářejí skutečně robustní a výkonný systém předměstské a částečně i městské dopravy.

Denně je zde vypraveno 2 350 spojů, kterými je každý den přepraveno přes 7 milionů cestujících; k tomu slouží přes 200 devíti- a dvanáctivozových jednotek. Kromě úctyhodného počtu přepravených cestujících má tento výkonný systém ještě jeden primát – jedná se pravděpodobně o nejnebezpečnější část železniční sítě na světě vůbec. Denně je zde zabito několik lidí, oficiální údaje uvádějí zhruba dva denně, neoficiální hovoří až o deseti každodenních obětech, o zraněných pochopitelně nemluvě. Tyto neskutečně vysoké počty padají na vrub zejména chronickému přeplňování souprav, které v kombinaci s tím, že soupravy jezdí s trvale otevřenými dveřmi a rychlostmi až 80 km/h, vytvářejí skutečně vražedný mix. Lidé tak z vlaků za jízdy vypadávají, jsou zachytáváni stavbami a konstrukcemi kolem trati, případně se dostávají do kontaktu s elektrickými zařízeními; kromě toho jsou pravidelně sráženy osoby pohybující se v kolejišti, zejména v oblastech předměstských slumů. Problém by alespoň částečně mělo vyřešit zavádění nových souprav do provozu, které již disponují funkčním zavíráním dveří, jak je tomu v civilizovaném světě obvyklé. Tato generační obměna však postupuje pomalu, a tak se Bombajská předměstská železnice svého tragického primátu asi jen tak nezbaví.

Ovšem nové soupravy, dodávané ve spolupráci vagonky Integral Coach Factory v Chennai (Madras) a německého Siemensu (viz zde; dodává elektrickou výzbroj, jejíž části, umístěné pod podlahou vozů, musí v době monzunových dešťů zvládnout brodění až do výšky hladiny vody téměř jednoho metru nad temenem kolejnice...) trpí úplně stejnými neduhy, protože i u nich bylo „zavedeno“ trvalé otevření dveří během jízdy.

Budoucnost

Vzhledem ke stále prudkému růstů celé bombajské aglomerace chystá Mumbai Railway Vikas Corporation řadu projektů, a to ve spolupráci s vládou státu Maharashtra a Světovou bankou. Jedná se jak o výstavbu nových úseků, tak o zkapacitnění úseků stávajících, zejména v oblasti „downtownu“ na tratích vycházejících z nádraží CST. Toto zkapacitnění by mělo mít podobu výstavby „rychlých kolejí“, vedoucích paralelně se stávajícími tratěmi, pouze s menším počtem zastávek; obdobným systémem, jakou jsou vedeny například některé tratě newyorkského metra, zejména v oblasti Manhattanu.

Další informace například na anglické Wikipedii.