• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » železnice » cestování » prázdninové cestování po korsice

Hornatý ostrov ve Středozemním moři znají Češi především jako místo pro strávení dovolené u moře. Francouzská Korsika ovšem nabízí daleko více – například i pro milovníky železnice.

Náš člověk se na Korsiku veřejnou dopravou dostane nejlépe z italského Livorna, kde jezdí autobus MHD z nádraží do centra a odtud do přístavu (linky 1 a 3, případně přímá). Spojení na ostrov čtyřikrát denně zajišťuje společnost Corsica Ferries. Její obrovské žlutobílé lodě jsou jen těžko přehlédnutelné, zpáteční lístek lze pořídit za cca 48 EUR. My jsme dopluli do Bastie hodinu před půlnocí a hned jsme se vydali moderní čtvrtí vzhůru na nádraží SNCF. Nachází se přímo ve městě a působí poněkud stísněným dojmem. Depo pro motorové jednotky je dostupné dvěma úvratěmi, z nichž jednu je třeba absolvovat přímo u portálu tunelu podcházejícího město. V areálu jsem zaznamenal neprovozní motorovou lokomotivu – na ostrově nákladní doprava značně skomírá. Na nádraží jsme po odchodu personálu z pokladny zcela osaměli a proto jsme zde přespali na nákladní rampě.

Další den jsme vyrazili ranním vlakem za 11,20 EUR do Corte. Korsická úzkorozchodná železnice (rozchod 1000 mm) byla zprovozňována po částech už od roku 1888 a jízda po ní je skutečně nevšedním zážitkem. Častou rychlostí na trati je úctyhodných 80 km/hod. Kromě přímých spojů Bastia – Ajaccio funguje i příměstská doprava Bastia – Camarozza. V Ponte Leccia se nachází odbočka do přístavu Calvi. Dorozumívání strojvedoucích probíhá telefonicky na jednotlivých dopravnách, klasického výpravčího jsem nikde nezaznamenal. Křižování jsou zde poměrně častá. Všechny závory se ovládají dálkově. Motorové jednotky jsou podle anglicky mluvícího železničního příznivce, který se přepravoval s námi, deset let staré, a trať byla nedávno rekonstruována nákladem mnoha milionů eur. Vlak používají k cestě hlavně turisté, mimo sezónu je tu prý pusto.

Z Corte jsme se vydali na třídenní pěší pochod do hor národním parkem údolím Restonica, přes Lac de Melo (1710 m), Lac de Capitello (1930 m), Puntu Muzellu (2206 m) a chatu Petra Piana (1842 m). Obešli jsme tedy Monte Rotondo, které bylo naším původním cílem. Údolím Manganello jsme došli do Tattone (zastávka na znamení). Železnice zde vede neustálými oblouky, zářezy, tunely a po viaduktech. Nejznámější z nich se nachází u městečka Vivario a navrhl jej sám Eiffel.

Z Vizavonny je to 100 km do Bastie a 50 km do Ajaccia. Za nádražím podjedeme dlouhým tunelem masív Monte d´Oro. Zde také trať dosahuje nejvyššího bodu (průsmyk Col de Vizzavona, 1163 m). Začínáme klesat k moři. V Tavone se nakládají jakési sypké stavební hmoty. Konečně je před námi hlavní město ostrova. Nádraží v Ajacciu odpovídá svou velikostí významu města, dokonce zde stojí připravený k odjezdu „manipulák“ s motorovou lokomotivou.

Zbývá dodat, že následující den jsme si Napoleonovo rodné město prohlédli a večer jsme absolvovali přímou cestu Ajaccio – Bastia, která každého z nás vyšla na 23,90 EUR.