• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » městská doprava » ostatní » berlínský s-bahn

Hlavní město současného sjednoceného Německa nabízí svým návštěvníkům kromě mnoha a mnoha historických zajímavostí i mnoho pozoruhodností železničních. Rozhodně nejzajímavější je určitě berlínský S-bahn – systém veřejné dopravy, který zřejmě nemá ve světě obdoby.

Síť S-bahnu začala vznikat již ve druhé polovině devatenáctého století, kdy po výstavbě okružní železnice (Ringbahn, 1877) a zejména pak městské železnice (Stadtbahn, 1882) došlo k zavádění osobních vlaků na vnitroměstské relace. Již počátkem dvacátého století se zde parní trakce dostává na hranici svých možností a objevují se první úvahy o elektrizaci tohoto systému (1899). V roce 1913, přesněji 5. května, je definitivně rozhodnuto o elektrizaci městské (Stadt-), okružní (Ring-) a předměstských tratích (Vorortbahnen). Byl vybrán systém 15 kV 16 2/3 Hz, pro který bylo postaveno i několik zkušebních vozidel, mezi jinými i čtyři jednotky pozdější řady ET88 (viz stránky 90 let elektrizace ve Slezsku). Brzy vypuknuvší první světová válka však práce zcela zastavila, a po jejím ukončení byl projekt přehodnocen a byl zvolen systém 750 V stejnosměrných a již vyrobená vozidla byla předisponována do dep Waldenburg (Walbrzych) a Hirschberg (Jelenia Góra), kde byla až do roku 1945 provozována na slezských horských tratích.

Jako první byl pravidelný elektrický provoz zahájen 8. srpna 1924 na 23 km dlouhé trati Stettiner Bahnhof (Štětínské nádraží, později Severní nádraží, Nordbahnhof) – Bernau. Na tuto trať byly nasazeny jednotky tzv. Bauart Bernau, které byly od roku 1927 následovány řadou ET 165 (po roce 1970 řada 275 DR, po roce 1990 475 DB), tzv. Bauart Stadtbahn a Wannsee. Tato vozidla, a z nich vycházející další řady (BA Olympia, Peenemünde, Bankierzügen), pak po celých sedmdesát let neodmyslitelně patřily ke koloritu berlínských kolejí. Nerekonstruované vozy řady 475 dojezdily do konce roku 1997, a během několika let byly následovány všemi ostatními řadami předválečných vozidel, rekonstruovanými i nerekonstruovanými. Dnes je celý berlínský S-bahn provozován v režii tří řad – někdejší západoberlínské 480, východoberlínské 485, a zejména nově vyráběné řady 481.

V současné době je S-bahn provozován prakticky v rozsahu jako před druhou světovou válkou, na území někdejšího východního Berlína samozřejmě ještě dál, tak jak zde byl S-bahn rozvíjen v padesátých až osmdesátých letech. V kontrastu s rozvojem sítě ve východních částech města se S-bahn na „západě“ dostal po postavení Berlínské zdi v roce 1961 do značného útlumu, později navíc podpořeném i takzvaným bojkotem. Ten byl vyvolán z toho důvodu, jelikož S-bahn byl i v západním Berlíně provozován DR (i když jako zcela oddělený provoz od východní části sítě), a obyvatelé západního Berlína tak vyjadřovali odpor ke komunistickému režimu a svoji nechuť tento režim používáním S-bahnu (a placením jízdného v DM) podporovat. Určité renesance se S-bahn v západním Berlíně dočkal až v roce 1984, kdy byl převzat pod správu města. Zpět k DB byl západoberlínský S-bahn vrácen až v roce 1994. O historii blíže například zde.

Následující snímky zachycují aktuální stav provozu, všechny byly pořízeny o víkendu 1. – 3. října 2004.

Linka S1 Potsdam Hbf. – Oranienburg je v jihozápadní části města vedena po nejstarší železniční trati v Berlíně vůbec, Berlín – Postupim z roku 1838.

V této stanici se lze také setkat s fungující nákladní dopravou. Celkově je železniční nákladní doprava v Berlíně velmi slabá, stav odpovídá celkovému poklesu objemů po roce 1990. Situace velmi kontrastuje s rozvojem osobní dopravy, která je masivně podporována z veřejných rozpočtů.

Centrem někdejšího východního Berlína býval Alexanderplatz. Dodnes se jedná o významný uzel městské a příměstské dopravy, kde se křižují tři linky metra (U2, U5 a U8), čtyři linky S-bahn (S5, S7, S75, S9), linka tzv. Regionalexpress RE1 Magdeburg – Cottbus/Frankfurt nad Odrou a několik tramvajových linek.

Další důležitou stanicí Stadtbahn je Friedrichstrasse, někdejší konečná východoberlínské S-bahn. Dnes se této stanici vrátil původní význam, neboť je zde možný i přestup na podzemní severojižní linky S-bahn S1, S2 a S25 i metra U6. Tento přestup zde de-facto fungoval i před rokem 1990, ale jen pro občany Západního Berlína, kteří zde „peážovali“ přes území NDR. Pro východní Němce byla většina prostor stanice nepřístupná.

V místech někdejšího Lehrtského nádraží (Lehrter Bahnhof) vyrůstá nové centrální Hlavní nádraží. Toto nádraží bude dvoupodlažní, východo-západní směr bude ležet na viaduktu Stadtbahn, a nové nádraží pro směr sever-jih bude v podzemí.

Stanice ZOO bývala spolu s nedalekou třídou Kurfürstendamm centrem někdejšího Západního Berlína. Stanice a její okolí mívala z mnoha důvodů jedinečnou atmosféru, která se promítla i do několika uměleckých děl – vzpomeňme například knihu a stejnojmenný film Děti ze stanice ZOO nebo tvorbu irské skupiny U2 a její píseň ZOO Station či celou desku ZOOropa.

Konečnou stanicí Stadtbahn na západě je Charlottenburg, kde se trať napojuje na síť dálkových tratí a přes nedaleký Westkreuz i na okružní trať (Ringbahn).

Okružní dráha neboli Ringbahn je dnes opět provozována okolo celého Berlína, jízda po celém jejím obvodu trvá podle jízdního řádu jednu hodinu a jednu minutu. Celou trasu projíždějí linky S41 ve směru hodinových ručiček a S42 v protisměru. Ty jsou v různých úsecích doplňovány linkami S45, S46, S47, S8 a S9.

Několik pohledů, které se cestujícím nabídnou skrz poškrábané okno jízdou po východní části okruhu.

Ve své jižní částí vede okruh kolem letiště Tempelhof, které bylo za časů rozděleného města hlavním západoberlínským letištěm. Pro jeho polohu uprostřed obytné zástavby je jeho provoz v současné době utlumován a jeho výkony přebírají letiště „Otto Lilienthal“ Berlin-Tegel a zejména „Walter Nowotny“ Berlin-Schönefeld.