• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » ostatní » silniční doprava » doprava v thajsku: osobní silniční doprava

Jak již bylo řečeno v úvodu, zajišťuje silniční doprava zdaleka nejvyšší objemy dopravy v celé zemi. Tak, jako ve všech zemích tzv. třetího světa, je zde silniční doprava velmi chaotická, a to i když v celém Thajsku existuje velmi slušná a velkoryse budovaná silniční a dálniční síť. Ovšem je otázkou, zda je zmíněný chaos na silnicích nebezpečný, neboť dopravní nehody jsou zde skutečně vzácné. Je totiž možné, že neuspořádaný provoz ve skutečnosti nutí řidiče k mnohem větší pozornosti a předvídavosti, a též k vzájemnému „vyhovění si“. Tak, jak je v této části světa běžné, je i zde zaveden levostranný provoz.

Žlutá se zde používá pouze jako výstraha mezi zelenou a červenou, při změně červené se na semaforech rozsvěcí rovnou zelená – obdobně jako například ve Spojených státech.

Benzínové pumpy jsou běžných světových standardů, které známe i u nás. Na venkově se ovšem vyskytují i primitivnější pumpy, kdy je benzín prodáván přímo z barelů.

Na silnicích se vyskytují vozidla nejrůznějších typů a parametrů, ale téměř se zde již nevyskytuje animální trakce, tedy žádná buvolí spřežení ani nic podobného (samozřejmě kromě turistických atrakcí). Často se ale lze na silnicích setkat s různými vozíky, taženými nebo tlačnými lidmi. Nejčastěji se jedná o „stánky na kolečkách“, ale vyskytuje se i mnoho jiných variant.

Kategorie běžných silničních vozidel začíná u dnes stále vzácnějších cyklorikš, které z ulic thajských měst rychle mizí. Rikšy tažené člověkem zde již samozřejmě nenajdeme.

Další, mnohem rozšířenější je kategorie malých motocyklů, většinou značek Honda Dream, Honda Wave i jejich čínských neznačkových napodobenin o obsahu 100, 110 nebo 125 ccm. Tyto motocykly s poloautomatickou převodovkou a čtyřdobým motorem mají velmi široké použití, a často slouží i jako „rodinné vozy“.

Ve všech turistických centrech jsou motocykly této kategorie půjčovány i cizincům, a tak tyto stroje slouží jako ideální dopravní prostředek k poznávání krás Thajska. Jediným problémem pro začátečníka je pouze přivyknutí zmíněnému levostrannému provozu, (zdánlivému) chaosu na silnicích a v ulicích a také enormně znečištěnému ovzduší, způsobenému hlavně nedokonalým spalování starších dvoutaktních motocyklů a zplodinami z naftových motorů autobusů a nákladních automobilů. Rozhodně zde není problémem vlastnictví či naopak nevlastnictví řidičského průkazu, to skutečně nikoho nezajímá...

Motocykly zde slouží i v nákladní dopravě, v mnoha případech i v nejrůznějších podomácku vyrobených verzích.

Z motocyklů přímo vychází konstrukce takzvaných „tuk-tuků“, což jsou vlastně o něco větší motorikšy, známé například z Indie nebo Pakistánu. Název „tuk-tuk“ vznikl podle zvuků, vyluzovaných dvoutaktními motory těchto vozidel. „Tuk-tuky“ se vyskytují ve všech obydlených oblastech země, a patří mezi nejrychlejší a nejlevnější dopravní prostředky, které se díky mnohdy velmi krkolomným manévrům svých řidičů dokáží mnohem snáze vypořádat se zácpami městských ulic. Také se vyskytují nákladní „tuk-tuky“, i běžné osobní „tuk-tuky“, převážející náklad místo pasažérů.

Vyšší kategorií jsou normální taxíky, většinou značek Toyota. Taxislužba je v Thajsku poměrně organizovaná a černé taxikaření zde existuje v minimální míře. Vozy taxi jsou vždy natřeny v jednotné firemní barvě, nejčastěji ve výrazném dvoubarevném schématu.

Další, u nás neobvyklá vozidla veřejné dopravy, jsou tyto pickupy a náklaďáčky, přestavěné k přepravě osob. Jsou nasazovány jak k pravidelné „linkové“ dopravě, tak i ke smluvní (taxi nebo třeba „školní autobus“). Za jízdu se platí hotově u řidiče.

Mezi civilními osobními automobily převažují pickupy, údajně je Thajsko po Spojených státech druhý největší trh této třídy automobilů; nejčastěji se opět jedná o japonské značky. Ale i zde se samozřejmě vyskytují i vozy jiných tříd, dokonce včetně značky Škoda.

Nejběžnějším způsobem veřejné dopravy jsou v Thajsku autobusy. Pravidelná linková doprava je provozována mezi všemi významnějšími místy, a samozřejmě je zde provozováno i mnoho charterových a zájezdových autobusů. Vozy státního dopravce jsou natřeny v jednoduchém modro – oranžovo – bílém schématu, naproti tomu u soukromých strojů převládají barevné až extravagantní vzory. Vozidla jsou většinou japonské produkce, doplňovaná značkou Mercedes.