• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » městská doprava » tramvaje » městská hromadná doprava v san francisku (ii)

• Historická linka elektrické tramvaje

4. září 1995 (tedy ve svátek Labor Day – „Den práce“) byl zahájen provoz na tramvajové lince „F“ (viz mapu a stránky provozovatele). Tato separátní tramvajová trať „klasického“ typu, vedoucí ze čtvrti Castro po Market Street k někdejšímu přístavu na konečnou Fisherman´s Wharf je sice zahrnuta do rozsáhlého systému městské a příměstské hromadné dopravy v aglomeraci San Franciska jako jeho plnohodnotná součást a je provozována dopravním podnikem „Muni“, avšak podobně jako tzv. „kabelová tramvaj“ jsou na ní provozována výhradně historická vozidla.

Tato vozidla reprezentují ve své většině pravděpodobně jednu z nejzajímavějších kapitol historie tramvajové dopravy nejen ve Spojených státech, ale na celém světě vůbec. Jsou zde totiž provozovány téměř výhradně vozy koncepce PCC, která ve Spojených státech alespoň na několik let oddálila téměř úplný zánik elektrických tramvají, k němuž by bez nástupu vozidel tohoto typu došlo velmi pravděpodobně již v meziválečném období. Inspirace touto koncepcí jinde ve světě – zejména ve východní Evropě a konkrétně v poválečném Československu – vedla k masivní výrobě (v té době) velmi moderních tramvají, která umožnila udržení se tramvajových provozů jako základu veřejné dopravy v řadě velkých měst nejen v Československu samotném.

Vlastní historie vzniku a provozu tramvají koncepce PCC je dostatečně známá a dá se nalézt například zde, a proto se pojďme podívat spíše na současný provoz předchůdkyň našich „té-jedniček“, „té-dvojek“ a hlavně „té-trojek“.

V současné době jsou na lince „F“ provozována zejména zmíněná vozidla typu PCC, doplněná několika vozidly dalších historických provedení. Zdaleka ne všechny vozy jsou provozuschopné a jejich kompletní seznam lze nalézt zde. Provozované PCC vozy pocházejí částečně ze zbytků dochovaných původních vozů tohoto typu ze San Franciska (kde byl pravidelný provoz vozů tohoto typu ukončen v roce 1982); tyto vozy se na první pohled poznají podle toho, že jsou obousměrné. Větší část zdejších současných provozních PCC vozů byla pořízena ze dvou provozů, kde dosluhovaly delší dobu v pravidelné službě. První byla v roce 1992 Philadelphie (kde byl ale v roce 2005 zahájen provoz na obdobné historické lince) a v roce 2004 k nim přibylo několik vozů z Newarku ve státě New Jersey; všechny tyto vozy pocházejí z let 1946–1948. Celkem bylo takto získáno 28 vozů (z nichž ale jeden, 1054 ex-Filadelfie, byl v roce 2003 po nehodě sešrotován), které jsou dnes udržovány v provozuschopném stavu (i když ne všechny vyjíždějí na trať pravidelně), z toho 3 ze San Franciska, 14 z Philadelphie a 11 z Newarku. Aby byl ještě více zdůrazněn výjimečný charakter tohoto provozu a také jako pocta vozům PCC, které ve své době patřily k tváři několika desítek severoamerických měst (včetně Kanady a Mexika), je každý vůz opatřen jiným nátěrem, který reprezentuje různou epochu jejich provozu v různých městech. A tak se na sanfranciské Market Street můžeme setkat s tramvajemi z El Pasa, Los Angeles, Washingtonu D.C., newyorského Brooklynu, Kansas City, Mexico City, Toronta, Detroitu a řady dalších měst. Dlužno podotknout, že každé americké město používalo své vlastní výrazné barevné schéma, a tak linka „F“ předvádí skutečně pestrou podívanou. Původní sanfranciské vozy nesou čísla 1007, 1010 a 1015, philadelphské 1050–1063 (mimo zlikvidovaný 1054) a vozy z Newarku 1070–1080.

Kromě toho se v evidenčním stavu „Muni“ nachází ještě celkem 27 dlouhodobě neprovozních vozů tohoto typu, které nebyly zlikvidovány po ukončení pravidelného provozu v roce 1982. Z nich je 5 obousměrných z let 1946–1948, čísel 1006, 1008, 1009, 1011 a 1014 (poslední z nich je dlouhodobě pronajat tramvajovému muzeu v australském Sydney), 10 jednosměrných, původně dodaných do San Franciska v letech 1951–1952 čísel 1023, 1026–1028, 1031, 1033, 1034, 1038–1040 a 12 jednosměrných z roku 1946, v roce 1957 odkoupených ze zrušeného provozu v St. Louis, čísel 1103, 1106, 1108, 1115, 1125, 1130, 1139, 1140, 1158, 1160, 1168 a 1704 (ex-1128). Kompletní výčet zdejších vozů PCC ještě zahrnuje ještě 2 neprovozní vozy z Philadelphie (2133, 2147) a Pittsburghu (4008, 4009). Všech těchto 31 vozů ještě má jistou naději na zprovoznění, případně budou využity jako zdroj náhradních dílů.

Další typy tramvají zde zastupují zejména klasické americké tramvaje z dvacátých let 20. století typu „Peter Witt“, dodané do italského Milána, kde byly v provozu až do 90. let 20. století. Po prodloužení linky „F“ v roce 1998 byly tyto vozy z Itálie odkoupeny, dovezeny zpět do Spojených států, zařazeny jako posila stávajícího parku a jsou nasazovány zejména ve špičkách pracovních dnů. Vozy jsou z větší části opatřeny oranžovým milánským nátěrem, tak, jak byly v tomto lombardském hlavním městě vyřazeny z provozu (oranžová je tradiční barvou vozidel městské dopravy v celé Itálii), jeden z nich (č. 1811) je opatřen historickým milánským nátěrem krémovo-žlutým z roku 1928 a jeden z nich (1818) celozeleným nátěrem z let třicátých až sedmdesátých.

Tento park vozidel, určených pro pravidelný provoz, je doplněn vozidly pro zvláštní jízdy (z nichž je opět ale řada neprovozních). Jsou to například dvounápravový vůz z Moskvy, čtyřnápravový z australského Melbourne nebo amerického New Orleans, vyhlídkový otevřený vůz z anglického Blackpoolu a další, jejich kompletní seznam lze opět nalézt zde.

Následující snímky byly pořízeny (není-li uvedeno jinak) v září 2007.

Následující snímky byly na Market Street pořízeny v září 1995, jen několik týdnů po zahájení provozu.