© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Ve dnech 3. až 5. července 2006 uspořádala spediční firma AgroFreight Spedition CZ s.r.o. ve spolupráci s dopravci ČD a ITL velmi zajímavou akci, když pozvaným hostům umožnila v úseku Děčín hlavní nádraží – Brake a zpět jízdu na uceleném vlaku s exportním obilím z přebytků minulých sklizní. V Brake byla navíc přichystána prohlídka přístavu včetně ukázky vykládky obilí z železničních vozů.
Osobní část vlaku před odjezdem ze čtvrtého nástupiště v Děčíně hl.n. v poledne 3. července. | Jízda tratí Pirna – Drážďany. |
Průjezd hlavním nádražím v Drážďanech. |
Skupinka pozvaných hostů, čítající zástupce pořadatelské spedice, Českých drah, ITL, Zemědělského intervenčního fondu a nizozemské agrární obchodní firmy Nidera Handelscompagnie B.V, se sešla na čtvrtém nástupišti děčínského hlavního nádraží v poledne v pondělí 3. července. Zde již byl přistaven lehátkový a salonní vůz, takzvaný „Dubčekův salon“ (i když tento náš byl vyroben až v roce 1971), v čele s lokomotivou 372.010 ČD. Krátce před jednou hodinou odpolední se tato část vlaku dala do pohybu a byla nasunuta na čekající vlak v prostoru nákladového nádraží v Děčíně. Zátěž tvořilo celkem 23 vozů řady Uagps ložených obilím ze stanic Zábřeh na Moravě a Pardubice do stanice určení Brake (Unterweser). Celý tento „smíšený“ vlak se dal do pohybu směr Německo okolo půl druhé, a jeho první zastávkou bylo Bad Schandau, kde lokomotiva ČD odstoupila a vedení vlaku se ujal stroj 185.548 ITL. Tato jedna z nejmodernějších evropských lokomotiv je výrobkem firmy Bombardier a patří do rodiny lokomotiv kategorie Traxx. Po přepřahu pokračovala cesta vlaku na seřaďovací nádraží Dresden-Friedrichstadt, kde nastala asi hodinová pauza z důvodu výlukových prací na trati do Lipska a tím pádem její snížené propustnosti. Díky čekání zde došlo k zajímavým setkáním s jinými vlaky, například s uceleným vlakem českého šrotu v čele s šestinápravovou lokomotivou 155.079 Railionu (ex 250.079 DR), nebo pracovním vlakem, vedeným „Ragulinem“ (v Německu ale správně „Ludmillou“) W 232–09 též ITL.
Další etapa cesty probíhala směr Riesa, Lipsko, Halle, Köthen, Magdeburk, Hannover, Brémy a Brake již bez větších prodlev a zdržení; jedním ze zajímavých momentů bylo například setkání s „Nohabkou“ V 170.1143 společnosti Eichholz Vehrkehr & Logistik GmbH, původem od Dánských státních drah DSB. Stejně, jako plynula cesta bez problémů po technické a provozní stránce, tak stejně příjemně ubíhala cesta i pasažérům na palubě tohoto neobvyklého mezinárodního expresu. Do cílové stanice vlak dorazil zhruba okolo třetí hodiny ráno (s náskokem oproti jízdnímu řádu), zde došlo v zápětí k přistavení nákladních vozů do prostoru předávacího kolejiště vlečky přístavu (kde provádí obsluhu Railion) a odstavení osobních vozů i s lokomotivou ITL v osobní části stanice Brake. Tuto celou operaci však již cestující nevnímali, neboť již dávno spali ve svých kupé, zmoženi zážitky předchozího dne...
Po probuzení ráno v úterý 4. července následoval pěší přesun do prostor nedalekého přístavu. Přístav, ležící na řece Weseře zhruba na půl cesty mezi Brémami a ústím řeky v Bremerhavenu, se na překládku obilovin z pozemních dopravních prostředků – železničních vozů i kamionů – specializuje, a tak sem zásilky exportovaných českých obilovin míří pravidelně. Obilí je zde přes sila překládáno do lodí o maximální nosnosti 50 000 tun, které s tímto nákladem míří především do přístavů v Africe a Asii; konkrétně naše zásilka mířila do Egypta. V přístavu bylo možno shlédnout jak vykládku „našich“ vozů, tak i dalších, včetně vozů Railionu. Po prohlídce přístavu „z břehu“ následovala plavba vyhlídkovou lodí Guntsiet a prohlídka přístavu „z vody“. Při plavbě kolem kotvících lodí bylo jasně vidět, že přístav zdaleka neslouží jen k překládce obilí, ale je v něm překládána řada dalších komodit a druhů zboží, včetně moderních větrných elektráren německé produkce.
Po této plavbě následoval společný oběd ve výletní restauraci na ostrově Harriersand uprostřed Wesery přímo naproti přístavu, a po něm ještě společná prohlídka velmi zajímavého muzea říční i námořní plavby, specializovaného samozřejmě zejména na přístav Brake a řeku Weseru. Zajímavostí je, že muzeum je zřízeno v budově bývalé stanice optického telegrafu a průvodce návštěvníků v něm konají bývalí skuteční námořníci.
Lokomotiva a osobní vozy na stejném místě jako ráno, připravené ke zpáteční cestě. | „Modrý tygr“ ITL 250.006, odstavený ve stanici. V pozadí jedno z přístavních sil. |
Pak už zbýval jen návrat zpět do stanice, kam mezitím přibyl ještě další obilný vlak téhož dopravce a téže spedice, tentokráte z odesílací stanice Šternberk, a na rozdí od našeho vlaku přes celé německé území dopravený motorovou lokomotivou typu „Blue Tiger“ 250.006 ITL. Přímo ve stanici se v 17. hodin odpoledne konala v salonním voze tisková konference za účasti místních medií, kde byl zúčastněnými firmami prezentován tento úspěšný projekt železničních přeprav exportního obilí z České republiky do přístavu Brake. Po nástupu celé výpravy na „palubu“ osobní části vlaku následoval kolem půl šesté odpoledne odjezd na předávací kolejiště přístavu, kde byly připojeny vyložené vozy, a s nimi se vlak před šestou hodinou podvečerní v úterý 4. července vydal na zpáteční cestu. V čele byla opět 185.548 a i trasa byla stejná jako předešlou noc v opačném směru, tedy přes Brémy, Hannover, Peine, Magdeburk, Halle, Lipsko, Drážďany, Bad Schandau (zde samozřejmě přepřah na lokomotivu ČD) do Děčína, kam vlak dorazil v brzkých ranních hodinách ve sváteční středu 5. července 2006. Zde následovalo oficiální ukončení akce a odjezd jejích účastníků různými směry ke svým domovům.
Na závěr nezbývá než poděkovat všem organizátorům akce, tedy firmám AgroFreight, ITL za výbornou organizaci a zprostředkování skutečně nevšedního zážitku všem účastníkům.