naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 2. 12. 2023

Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...

Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007

Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

z nejčtenějších

Autotec 2006 – těžké nákladní automobily 25. 6. 2006

Přeprava silničních návěsů po kolejích 11. 5. 2005

Trať Hrabovka – Libeň (horní nádraží) v roce 2005 11. 9. 2005

naši partneři

praktické

RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » cestování » nový zéland v únoru 2005 » silniční doprava a registrační značky

Silniční doprava a registrační značky

Ač se to nemusí každému líbit, tak i v této zemi, tolik si zakládající na svých přírodních krásách a citlivému přístupu k životnímu prostředí, hraje dominantní roli v osobní i nákladní dopravě roli silnice. Ve všech větších městech funguje na slušné úrovni městská autobusová doprava, ve Wellingtonu dokonce i trolejbusová, a dálkové autobusy zajišťují společně s vnitrostátní leteckou dopravou spojení mezi všemi významnými místy země. Silniční nákladní doprava zajišťuje bezesporu nejvýznamnější část celkových výkonů, zvlášť v porovnání s poměrně řídkou železniční sítí. Jak je počítáno s jinými druhy dopravy, to dobře ilustruje následující obrázek:

AUTOBUSY A TROLEJBUSY

Dálkové spoje zajišťují především dva velcí dopravci, firmy Intercity (http://www.intercitycoach.co.nz) s celostátní působností, a Newmans (http://www.newmanscoach.co.nz), jezdící pouze po Severním ostrově, doplňovaní několika menšími společnostmi. Seznam dalších dopravců lze najít třeba zde: http://busesdownunder.net/n_z_operators.htm.

Autobus společnosti Newmans v prostoru železničního nádraží ve Wellingtonu.	Autobusy společnosti Intercity v trajektovém terminálu v Pictonu na Jižním ostrově.
Jeden z autobusů charterové společnosti v plné jízdě po prašné cestě v národním parku Mt. Cook.

Městské autobusy jezdí v každém větším městě, pojďme se do dvou z nich, Wellingtonu na Severním a Christchurche na Jižním ostrově podívat.

Wellington

V hlavním městě zajišťuje městskou dopravu především skotská společnost Stagecoach, která denně vypravuje nízkopodlažní autobusy a pouze v pracovní dny i starší trolejbusy značky Volvo (http://www.geocities.com/MotorCity/Track/2172/busintro.htm). Na některé linky vypravují svá vozidla i další dopravci – obdobně jako je tomu například v systému pražské PID.

Vozy Stagecoach na náměstí Courtney Place v sobotu 12.2.	Veřejná doprava je zde vedena i poměrně úzkými ulicemi „downtownu“, zde záď autobusu ve Victoria Street.
Městský autobus Stagecoach před Starou vládní budovou (Old Government Building).

Zajímavější než autobusy jsou jistě zmiňované trolejbusy – jediné nejen na Novém Zélandu, ale i v celé Australasii – které zde byly od roku 1949 postupně zaváděny jako náhrada tramvají. Vozidlový park dnes tvoří výhradně vozy značky Volvo, a trolejbusy pomáhají dotvářet jedinečný kolorit města, které i díky jim připomíná zmenšené San Francisco.

Trolejbusy a autobusy v ranní špičce v pondělí 14.2. na třídě Kent Terrace,	a Cambridge Terrace.
Dva trolejbusy na náměstí Courtney Place.	Trolejbus a autobus v Taranaki Street.

Na dvou snímcích opět trolejbusy v ulicích „downtownu“.
Ještě jeden „tykadlák“ v centru města.	San Francisco připomínají tratě ve strmých ulicích na vilových předměstích. Zde vůz 254 odbočuje z Elizaberh Street...
...do Brougham Street, aby se o kousek dále minul s vozem 207. Argumentem zastánců trolejbusů bývá takzvaná „visibility of network“, zde na několika snímcích (vpravo a dole) taková „visibility“ v podání novozélandského hlavního města.

Christchurch

Zde jezdí pouze autobusy (kromě jinde zmíněných turistických tramvají); jejich linkový systém je označen poněkud nadneseným „Metro“ (http://www.metroinfo.org.nz/). Autobusy jsou provozovány několika dopravci, hlavní jsou červené „red bus“ (http://www.redbus.co.nz/) a modré „Leopard UrbanCat“. Místní zajímavostí jsou podzemní terminály v centru, které stanice metra skutečně připomínají.

„Leopard“ vyjíždí z podzemní stanice na ulici Lichtfield Street.	Jeden z „metro-autobusů“ na christchurchské třídě Colombo Street.
Kromě tohoto sytému zde jezdí ještě žluté turistické autobusy, které na okružní lince v centru (ale jinými ulicemi než tramvaje) vozí cestující zdarma.	Mimo tyto „běžná“ vozidla se lze i na Novém Zélandu setkat s různými speciály, jako třeba zde v Ch´chi pojízdná knihovna.
Autobusy slouží i reklamním účelům – zde jeden „red bus“ v centru města.

Městské autobusy jezdí samozřejmě i v dalších městech, zde například žlutý autobus v Queenstownu na Jižním ostrově:

TRUCKY

Bezesporu zajímavá je na Novém Zélandu i silniční nákladní doprava (i když „silniční vlaky“ jako v Austrálii zde k vidění nejsou). Zajímavostí je jednak rovnoměrný podíl japonských, amerických a evropských vozidel na silnicích, což pravděpodobně nemá jinde na světě obdoby (možná v Austrálii), a pak určité zvláštnosti v konstrukci a provozu přívěsů a návěsů.

K vidění jsou zde jednak pro nás poměrně exotické japonské vozy značek Isuzu, Fuso, nebo například Mitsubishi.

14.2. ve Wellingtonu tahač Mitsubishi se zajímavým kontejnerovým šasím se samonakládacími rameny.	Skoro stejný tahač na téměř stejném místě, tentokrát s jinou specialitou – děleným pětinápravovým návěsem.
Další značkou je Fuso, zde v u nás též neobvyklém provedení jako sólo plošina s vlekem na dva 20´ kontejnery.	O den později sjíždí ve Wellingtonu z trajektové lodě tahač Isuzu, opět s děleným návěsem.

Z amerických strojů jsou zde zastoupeny všechny běžné U.S. značky, Freightliner, Peterbilt, Kenworth, Mack nebo Western Star.

Tahač Western Star se speciálním návěsem pro přepravu těžkotonážních vozidel projíždí v pondělí 7. února městečkem Otorohanga,	následován podobným tahačem s plošinovým návěsem a chladicím kontejnerem.
Městečkem Putaruru projíždějí o chvíli později ve stejný den dva tahače Peterbilt s „krátkou“ kabinou a dělenými návěsy (nahoře a vpravo).
O týden později, 14.2., projížděl samým centrem Wellingtonu po třídě Jervois Quay červený Freighliner dopravce Owens	a před stadionem Westpac Stadium stejná souprava, tentokrát v barvách firmy Freightlines.
Na tomto snímku je v „akci“ zachcen tahač nepojízdných nákladních aut a autobusů značky Kenworth, se zapřaženým autobusem u Arthur´s Passu večer 17.2.

Z evropských značek jsou zastoupeny zejména Scania, Mercedes (hlavně tahače Actross), Iveco, MAN, ERF a DAF. Něco málo o prodeji Scanií v této části světa zde: http://www.annualreport.scania.com/markets_asia.asp.

Na snímku opět dopravce Owens, a opět 14. února ve Wellingtonu, tentokrát ale s tahačem Scania.	Další Scania, tentokrát ve verzi pro přepravu nových automobilů 7.2. v Otorohanze.
Novozlélandští hasiči používají téměř výhradně Scanie, a to jak starší vozy „trojkové“ řady (6. února v Auckladnu),	tak i nové „čtyřkové“, 26. února v Christchurchi.

Pestrost vozového parku, a to i u jednoho dopravce (Freightlines), dokládají následující snímky z paluby speciální trajektové lodě, přepravující pouze nákladní auta, pořízené v úterý 15. února v Pictonu:


Na okolních snímcích z Pictonu je také vidět uspořádání souprav, kdy auto i vlek jsou téměř vždy čtyřnápravové.

Toto uspořádání je dodržováno i u velmi rozšířených mlékařských souprav, jako třeba Volvo F12 7.2. v Otorohanze.	Renaulty jsou na Zélandu prodávány pod sesterskou značkou Mack (která i do evropských Renaultů dodává motory). Zde 14.2. Renault Premium.
Dřevařské soupravy jsou vůbec velmi zajímavé, velmi kuriózní je totiž jízda prázdných souprav zpět k nakládce...	...prázdný vlek je totiž vždy přepravován naložený na autě! Za pozornost stojí opět různé značky aut.

Neméně zajímavé jsou zde i návěsy. Jak již bylo zmíněno, vyskytuje se zde varianta děleného návěsu se středním třínápravovým podvozkem. Na prvním snímku ze 14. února stojí takovýto návěs odstavený v prostoru wellingtonského přístavu. Za pozornost stojí chladicí agregát na přední části – u plachtového návěsu řešení velmi neobvyklé... Detail střední části jiného návěsu ukazuje druhý obrázek, návěs je dokonce v barvách železniční společnosti Toll/TranzLink.

Další neobvyklou variantou jsou standardní chladící návěsy, ale se čtyřmi nápravami. Jeden takový, opět v barvách železniční společnosti Toll/TranzLink, můžete najít na tomto odkazu: http://www.hankstruckpictures.com/pix/trucks/robert_dick/tI4964Ic.jpg. Zmiňována již byla i kontejnerová šasi se samonakládacími rameny s proměnnou roztečí podle délky kontejneru.

Na snímku právě takové rameno při pohledu z osobního automobilu.	Samozřejmě i na Zélandu existuje jistá „truckerská“ lidová tvořivost. Pořízeno 15. února ve Wellingtonu.
Část návěsů, přepravovaných trajekty přes Cookův průliv, je převážena bez dálkových tahačů. Pro návoz na loď a jejich odvoz jsou používány speciální „placaté“ manipulační tahače (nahoře a vpravo).

Další specialitou, která alespoň trochu připomíná australské „silniční vlaky“ jsou soupravy, kdy auto a přívěs jsou zcela jiného charakteru. Pravděpodobně zde (alespoň v malé míře) funguje nezávislé vytěžování vleků, a tak si mohou majitelé „sólovek“ přivydělat jejich převážením.

Dne 11.2. v New Plymouthu odstavuje cisterna ERF plachtový vlek, naložený díly na stavbu pódia pro víkendové slavnosti v přilehlém parku.

Na druhém pak projíždí v úterý 15. února souprava „plošina“ + „plachta“ po viaduktu městské dálnice ve Wellingtonu.

Zajímavé stránky – nejen o novozélandských kamionech – naleznete třeba zde: http://www.hankstruckpictures.com/rwd_nz_misc.htm.

Velmi praktickou specialitou novozélandských silnic jsou takzvané „Slow Vehicle Bay“, neboli silniční zálivy pro pomalá vozidla, která do nich musí při jízdě uhnout a pustit před sebe vozidla za sebou. V místním kopcovitém terénu velmi užitečné!

Na silnicích se lze setkat ještě s jednou kuriozitou – při jednosměrném provozu (opravy silnic, výkopy apod.) nejsou v dotčeném úseku instalovány semafory, ale na obou koncích stojí pracovník s otočným terčem, který má na jedné straně zelenou plochu s nápisem „Go“ a na druhé červenou s nápisem „Stop“. V zemi s poměrně drahou pracovní silou celkem nečekaný systém zabezpečení provozu...

REGISTRAČNÍ ZNAČKY (RZ) A OSOBNÍ AUTOMOBILY

V současné době existují na Novém Zélandu tři základní druhy značek:

1. staré černé tabulky s bílým písmem, vydávané do roku 1986
2. bílé tabulky s černým písmem, vydávané od téhož roku o rozměru 357 x 125 mm
3. tabulky evropského rozměru 520 x 112 mm, doplněné „NZ“ proužkem, vydávané na přání, a to od června 2003.

Kromě toho jsou tyto tři základní typy doplněny množstvím variant „na přání“ a zvláštními příležitostnými edicemi. Základní kombinace obsahuje šest znaků, z toho dvě až tři písmena. U posledních dvou typů značek je možno vydat kombinaci podle přání majitele vozu; kombinace obvykle obsahuje alespoň jednu číslici. Nuly jsou na zdejších RZ zásadně přeškrtnuté (pro odlišení od „O“). Systém není nijak rozkódován pro jednotlivé oblasti nebo města, není zde ani rozdíl mezi značkami pro osobní auta a nákladní vozy/autobusy; na značkách se nevyskytují žádné doplňující údaje. Ty jsou všechny vylepeny na čelním skle každého vozu. Značky prvního typu jsou již na ústupu, ale přesto se s nimi lze setkat.

Stará poznávací značka na Mercedesu; 7.2., Otorohanga.	Další například Mazda 626 ve Wellingtonu 13. února,
u letiště Wanaka klasický „Chevy“ z padesátých let 21. února,	nebo toto kuriozní Suzuki v Christchurchi 24. února.

Nejrozšířenějším typem je varianta číslo 2.

Na snímku vozy taxi Ford Falcon v Auckladnu	a VW Beetle o kousek dál. Jeho značka je evidentně na přání a dobře ilustruje rozdíl mezi nulou a „O“.
Záď našeho Nissana (na Severním ostrově), reklamní rámečky jsou na Zélandu velmi vzácné.	Přehlídka nejběžnějších variant značek u vozů vyjíždějících z trajektu ve Wellingtonu.
Jedna varianta značky „na přání“ u sporťáku MG. Místo „I“ je použita „jednička“.

„Klonem“ této varianty jsou kombinace pro zájemce, kteří chtějí mít na svém vozidle něco „opravdu extra“. Tyto značky jsou taktéž bílé, ale s modrým písmem, a jsou draženy na speciálních aukcích od roku 1991.

Na snímku Porsche Boxster s takovouto značkou, zachycené ve Wellingtonu 12. února.	Další vzácný příklad reklamního rámečku a „vyzdobené“ zádi auta.
Jiná varianta značky „na přání“, i s doplňkovým nápisem. Co jím chtěl ale majitel říci se ale můžeme jen domnívat...	Porovnání starého a nového typu značky.

Dodávky i ostatní nákladní vozidla mají značky naprosto shodné s osobními auty.

Majitel tohoto vozu si místo speciální kombinace pořídil neobvyklý nátěr v „maorském“ duchu.	Zato majitel této klasické „devětsetjedenáctky“ správně ví, že zde není potřeba ani vylepšovat nátěr, ani RZ.
U nás známá Toyota Yaris se zde prodává jako Toyota Echo. Na snímku jedna taková v Queenstownu 21. února, opět i s nejběžnějším typem značky.	Zato majitel této Toyoty Corona, stojící o kousek vedle, zřejmě pociťoval potřebu svojí značkou světu cosi o sobě sdělit...
Kuriozní kombinace „na přání“, obsahující pouze tři písmena.	Další, poměrně výstřední kombinace. Je sestavena ze čtyř „I“ a dvou „1“.
Příkladem poněkud praktičtějšího a smysluplněšího využití značek „na přání“ jsou RZ autobusů dopravce Johnston´s Coach Lines.	„Korveta“, zachycená 24. února v Christchurchi, má značku „na přání“.

Značky pro návěsy jsou shodné s těmi pro automobily, mají ale pouze jedno písmeno a maximálně čtyři číslice, jak ostatně dokazuje následující obrázek.

Posledním typem značky jsou „evropské“, vydávané na přání, a to pouze na osobní automobily. Značky jsou na levé straně doplněny „NZ proužkem“, a na pravém buď symbolem výrobce automobilu, nebo symbolem Nového Zélandu, listem ponga (stříbrného kapradí).

Zde varianta Audi,	MiniCooper,
Porsche,	Ford (s kapradím)
a Peugeot.	S kapradím pak ještě Mazda
a Mercedes.

Kuriozitou jsou na Novém Zélandu vozy registrované v jiných zemích. Za celou dobu jsme viděli pouze dva, jeden německý karavan a toto švýcarské Audi, zaparkované nedaleko jezera Matheson na Jižním ostrově (na snímku; nedaleko ledovce Františka Josefa).

Z fotografií registračních značek je dobře patrné složení vozového parku osobních automobilů. Kromě těchto značek se zde vyskytují i Lady všech typů včetně Nivy, kterou se mi ale nepodařilo zachytit.

Na parkovišti před supermarketem v New Plymouth stála 11. února tato Samara.	O den později projížděl ulicemi Wellingtonu „kombík“; za pozornost stojí i samolepka „Amnesty International“.
	O další den později jsem v hlavním městě zachytil ještě dvě „krátké“ Lady (vlevo). Na závěr ještě v Ch´chi tato nablýskaná Samara (nahoře).

O průnik na místní trh se pokouší i Škoda, ovšem nevím s jakými výsledky. Za celou dobu cesty jsme potkali dvě Octavie (jednu krátkou a jednu kombi), dva Superby a jednu Fabii.

Jeden Superb stál 13. února na ulici ve Wellingtonu (nahoře), druhý stál zaparkovaný 22. února na parkovišti přímo pod nejvyšší horou Nového Zélandu. Mt. Cookem (vpravo).

hledání