© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Historie sklárny Straža v městečku Hum na Sutli na dnešním chorvatsko-slovinském pomezí se začíná psát v roce 1860 (tedy v roce 2010 završila 150 let svého nepřetržitého fungování), kdy do tehdejší zapadlé části Uherska přišel německý podnikatel Michael von Poschinger, který zde vybudoval malou sklárnu na výrobu sklenic a skleněných lahví pro nedaleké lázně Rogaška Slatina (dnes ve Slovinsku). Podnik se úspěšně rozvíjel, přečkal několik státoprávních i politických změn, prošel znárodněním a poslední velkou změnou byl v roce 1996 prodej švýcarskému sklářskému gigantu Vetropack, čímž vznikl závod Vetropack Straža. Skupina Vetropack, sídlící ve švýcarském městě Bülach poblíž Curychu, zahrnuje sklárny v několika evropských zemích: domácí Švýcarsko (St. Prex), Rakousko (Pöchlarn a Kremsmünster), Česká republika (Kyjov), Slovensko (Nemšová) a Ukrajina (Gostomel) a zmiňované Chorvatsko (Hum na Sutli). Všechny mimošvýcarské provozy byly skoupeny řadou akvizic v posledních třiceti letech, resp. ty východoevropské po politických změnách proběhlých v tomto regionu po roce 1989.
Roční objem produkce sklárny, která se jako celý koncern Vetropack zaměřuje na výrobu skleněných výrobků pro nápojový a potravinářský průmysl, činí zhruba 220 000 tun skleněných obalů; neboli jde o skoro jednu miliardu lahví a sklenic mířících na domácí i zahraniční trhy. Export míří zejména do oblasti Slovinska, Makedonie, Srbska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Řecka a Moldávie, nemalou část vývozů tvoří i prodeje v rámci skupiny Vetropack na západoevropských trzích.
Toto však není to, co zdejší sklárnu činí z pohledu nákladní dopravy a logistiky zcela výjimečnou mezi průmyslovými podniky nejen v Evropě, ale možná i na celém světě. Výjimečnost této továrny spočívá v tom, že její železniční vlečka, kterou je napojena na veřejnou železniční síť, překračuje státní hranici, a též že distribuční sklad výroby leží sice těsně vedle sklárny, nicméně též za státní hranicí v sousedním státě. Tato kuriózní situace je zapříčiněna výše zmíněnou polohou sklárny těsně při chorvatsko-slovinské státní hranici, která je zde mimochodem též hranicí Eurozóny a schengenského prostoru. Vlečka, dlouhá zhruba 500 metrů, je napojena do železniční stanice Rogatec ve Slovinsku, která byla původně koncovou stanicí místní dráhy z roku 1903 z Groblena na tzv. Jižní dráze (Südbahngesselschaft, Společnost Jižní dráhy) Vídeň – Lublaň – Terst; dnes trať pokračuje dále do chorvatské Krapiny (prodloužena byla v roce 1930 v rámci tehdejších JDŽ). Státní hranici zde tvoří potok Sutla (chorvatsky), resp. Sotla (slovinsky), který vlečka překračuje zhruba v dvou třetinách své délky (bráno od železniční stanice Rogatec).
V dobách jednotné Jugoslávie tento stav neznamenal žádný problém. Úskalí se objevilo po vzniku novodobého samostatného Slovinska a Chorvatska. Vlečka je v současnosti obsluhována náležitostmi Slovinských železnic (SŽ), stejnou technologií jako v dobách unitárních Jugoslávských železnic (JŽ).
Písek je do sklárny navážen z ložiska na Slovensku, konkrétně z pískovny Šajdíkové Humence (mezi Senicí a Kúty, nedaleko slovensko-moravského pomezí) a z českého Provodína (u Máchova jezera, žst. Jestřebí na trati Bakov nad Jizerou – Česká Lípa), a to v objemech několika ucelených vlaků měsíčně. Tyto vlaky jsou pravidelně tvořeny dvaceti samovýsypnými vozy SŽ.
Příjezd manipulačního vlaku do stanice Rogatec ráno 12. srpna 2011, vezoucího skupinu pěti vozů s pískem ze slovenských Šajdíkových Humenců, část uceleného vlaku. V čele „amerika“ SŽ 664.102. | |
Sunutí ložených vozů přes státní hranici. Státní hranice uprostřed vlečky. |
|
Lokomotiva 664.102 se noří s loženými vozy do sklárny. | Stejný stroj vytahuje o půl hodiny později prázdnou soupravu z vlečky. |
Vyrovnávkový vlak, připravený dopoledne 12. srpna 2011 k odjezdu ze stanice Rogatec. | |
Odbočná stanice lokálky do Rogatce – Grobelno – na někdejší Jižní dráze. Stanice Rogatec, i s v bývalé Jugoslávii oblíbenou „pomníkovou“ parní lokomotivou. Zde je to konkrétně stroj 53.003 JŽ (viz také zde). |