naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 28. 10. 2024
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » železnice » tratě » chorvatská sklárna vetropack straža a její mezinárodní vlečka

Chorvatská sklárna Vetropack Straža a její mezinárodní vlečka

text a foto: Tobiáš Fuks
vloženo: 3. 5. 2012

Historie sklárny Straža v městečku Hum na Sutli na dnešním chorvatsko-slovinském pomezí se začíná psát v roce 1860 (tedy v roce 2010 završila 150 let svého nepřetržitého fungování), kdy do tehdejší zapadlé části Uherska přišel německý podnikatel Michael von Poschinger, který zde vybudoval malou sklárnu na výrobu sklenic a skleněných lahví pro nedaleké lázně Rogaška Slatina (dnes ve Slovinsku). Podnik se úspěšně rozvíjel, přečkal několik státoprávních i politických změn, prošel znárodněním a poslední velkou změnou byl v roce 1996 prodej švýcarskému sklářskému gigantu Vetropack, čímž vznikl závod Vetropack Straža. Skupina Vetropack, sídlící ve švýcarském městě Bülach poblíž Curychu, zahrnuje sklárny v několika evropských zemích: domácí Švýcarsko (St. Prex), Rakousko (Pöchlarn a Kremsmünster), Česká republika (Kyjov), Slovensko (Nemšová) a Ukrajina (Gostomel) a zmiňované Chorvatsko (Hum na Sutli). Všechny mimošvýcarské provozy byly skoupeny řadou akvizic v posledních třiceti letech, resp. ty východoevropské po politických změnách proběhlých v tomto regionu po roce 1989.

Roční objem produkce sklárny, která se jako celý koncern Vetropack zaměřuje na výrobu skleněných výrobků pro nápojový a potravinářský průmysl, činí zhruba 220 000 tun skleněných obalů; neboli jde o skoro jednu miliardu lahví a sklenic mířících na domácí i zahraniční trhy. Export míří zejména do oblasti Slovinska, Makedonie, Srbska, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, Řecka a Moldávie, nemalou část vývozů tvoří i prodeje v rámci skupiny Vetropack na západoevropských trzích.

Toto však není to, co zdejší sklárnu činí z pohledu nákladní dopravy a logistiky zcela výjimečnou mezi průmyslovými podniky nejen v Evropě, ale možná i na celém světě. Výjimečnost této továrny spočívá v tom, že její železniční vlečka, kterou je napojena na veřejnou železniční síť, překračuje státní hranici, a též že distribuční sklad výroby leží sice těsně vedle sklárny, nicméně též za státní hranicí v sousedním státě. Tato kuriózní situace je zapříčiněna výše zmíněnou polohou sklárny těsně při chorvatsko-slovinské státní hranici, která je zde mimochodem též hranicí Eurozóny a schengenského prostoru. Vlečka, dlouhá zhruba 500 metrů, je napojena do železniční stanice Rogatec ve Slovinsku, která byla původně koncovou stanicí místní dráhy z roku 1903 z Groblena na tzv. Jižní dráze (Südbahngesselschaft, Společnost Jižní dráhy) Vídeň – Lublaň – Terst; dnes trať pokračuje dále do chorvatské Krapiny (prodloužena byla v roce 1930 v rámci tehdejších JDŽ). Státní hranici zde tvoří potok Sutla (chorvatsky), resp. Sotla (slovinsky), který vlečka překračuje zhruba v dvou třetinách své délky (bráno od železniční stanice Rogatec).

V dobách jednotné Jugoslávie tento stav neznamenal žádný problém. Úskalí se objevilo po vzniku novodobého samostatného Slovinska a Chorvatska. Vlečka je v současnosti obsluhována náležitostmi Slovinských železnic (SŽ), stejnou technologií jako v dobách unitárních Jugoslávských železnic (JŽ).

Písek je do sklárny navážen z ložiska na Slovensku, konkrétně z pískovny Šajdíkové Humence (mezi Senicí a Kúty, nedaleko slovensko-moravského pomezí) a z českého Provodína (u Máchova jezera, žst. Jestřebí na trati Bakov nad Jizerou – Česká Lípa), a to v objemech několika ucelených vlaků měsíčně. Tyto vlaky jsou pravidelně tvořeny dvaceti samovýsypnými vozy SŽ.

Příjezd manipulačního vlaku do stanice Rogatec ráno 12. srpna 2011, vezoucího skupinu pěti vozů s pískem ze slovenských Šajdíkových Humenců, část uceleného vlaku. V čele "amerika" SŽ 664.102. Příjezd manipulačního vlaku do stanice Rogatec ráno 12. srpna 2011, vezoucího skupinu pěti vozů s pískem ze slovenských Šajdíkových Humenců, část uceleného vlaku. V čele „amerika“ SŽ 664.102.
Státní hranice uprostřed vlečky. Sunutí ložených vozů přes státní hranici.
Sunutí ložených vozů přes státní hranici.

Státní hranice uprostřed vlečky.
Lokomotiva 664.102 se noří s loženými vozy do sklárny. Lokomotiva 664.102 se noří s loženými vozy do sklárny. Stejný stroj vytahuje o půl hodiny později prázdnou soupravu z vlečky. Stejný stroj vytahuje o půl hodiny později prázdnou soupravu z vlečky.
Vyrovnávkový vlak, připravený dopoledne 12. srpna 2011 k odjezdu ze stanice Rogatec. Vyrovnávkový vlak, připravený dopoledne 12. srpna 2011 k odjezdu ze stanice Rogatec.
Vyrovnávkový vlak, připravený dopoledne 12. srpna 2011 k odjezdu ze stanice Rogatec. Vyrovnávkový vlak, připravený dopoledne 12. srpna 2011 k odjezdu ze stanice Rogatec.
Stanice Rogatec, i s v bývalé Jugoslávii oblíbenou „pomníkovou“ parní lokomotivou. Zde je to konkrétně stroj 53.003 JŽ. Odbočná stanice lokálky do Rogatce – Grobelno - na někdejší Jižní dráze.
Odbočná stanice lokálky do Rogatce – Grobelno – na někdejší Jižní dráze.

Stanice Rogatec, i s v bývalé Jugoslávii oblíbenou „pomníkovou“ parní lokomotivou. Zde je to konkrétně stroj 53.003 JŽ (viz také zde).