© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2025
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 103 článků.
Na následujících řádcích se podíváme do středoamerické Kostariky, pro jejíž rozvoj měla svého času železniční doprava velký význam. V současné době je tomu jinak, nicméně existují plány na rozvoj osobní i nákladní dopravy, a tak je vhodné se poohlédnout, jak v minulosti železnice v této zemi vznikala a kam směřuje nyní. Kdyby nebylo banánů a kávy, zřejmě by se do budování kolejí v Kostarice nikdo nepustil.
V Národním archivu v Praze na Chodovci se dochoval mimořádně zajímavý dokument, nesoucí název „Povšechný projekt železniční trati ze Svobody nad Úpou do Schmiedebergu (neúplné)“. Jedná se o poměrně podrobný projekt železničního spojení Svobody nad Úpou se slezskou stranou Krkonoš, a to dokonce ve dvou variantách, vypracovaný v roce 1944 projekční kanceláří Dipl. Ing. Hans Pfanner, Trautenau (Sudetengau), Hermann Göringstraße 71. Není bohužel známo, kdo byl zákazníkem těchto projekčních prací.
Jednokolejná dráha vedoucí z jihoperuánského města Tacna do severochilského města Arica má velmi zajímavou historii, za kterou se stojí za to poohlédnout. V pořadí se jedná o druhou nejstarší peruánskou železnici (první byla Lima – Callao, roku 1851, dnes zrušená) a také jedinou železnici, která překračuje hranice Peru. Trať nikdy nebyla propojena s dalšími normálněrozchodnými železnicemi v Peru ani v Chile a je do dnešních dní v provozu.
První dětská železnice na území Běloruska vznikla v Homelu ležícím jihovýchodně od Minsku nedaleko trojmezí s ukrajinskou a ruskou hranicí. Měla délku sotva půl kilometru a rozchod 750 mm, byla okružní a byla otevřena v srpnu 1936. Nacházela se v místě dnešního stadionu fotbalového klubu Lokomotiv, tj. byla od centra vzdálena severozápadním směrem asi 2,5 km. Navzdory svému malému rozsahu disponovala dráha dvěma stanicemi, a sice Radostnaja a Sčastlivaja, přičemž se v první zmíněné mohla pyšnit i pěknou nádražní budovou a dále lokomotivním depem.
První klasická železnice pro přepravu cestujících a nákladů byla na jihoamerickém kontinentě dle dostupných pramenů otevřena v Peru roku 1851. Následovalo Chile, Brazílie, poté Argentina. Páté místo připadlo Paraguayi. Počátky železnice v posledně zmíněné jihoamerické zemi nejsou z dějepisného hlediska úplně jasné, existují totiž různé zdroje, které se v datech, číslech, ale i jménech ne zcela úplně shodnou, proto nelze brát následující informace vždy jako 100%.
Máte-li rádi úzkorozchodné dráhy, přijdete si na následujících řádcích na své, a pokud k tomu ještě máte rádi děti, nebo byste se do dětských let rádi vrátili alespoň vzpomínkami, je článek pro vás určen dvojnásobně. Čeká nás totiž výlet do Ruska, kde navštívíme hned několik drah, které, jak označuje jejich název, jsou určeny především dětem.
Přijíždíme k nádraží v Namtu a zdálky vidím stoupat kouř. Párovka je roztopená, syčí a dýmá. Vyráželi jsme z Hisphaw v 5 ráno a jeli jsme na motorkách dvě hodiny probouzející se Barmou. Nejdříve byla tma a mlha, pak se rozednělo a mlha se rozpustila. Barmánci vstávali, vyráželi na pole a všichni nás s úsměvem zdravili. U stánku v jedné vesnici kupujeme benzin z PET lahvi. V Namtu jsme byli už před dvěma dny. Oblast je jen na povolení, ale nikdo nám nedělal problémy, pokud jsme ve městě. Do hor nesmíme, tam se střílí.