© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2023
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 324 článků.
Následujícími řádky se podíváme na unikátní, avšak toho času pozastavený projekt výstavby vysokorychlostní trati ve Venezuele. Zároveň si v rozumné míře představíme i minulost tamních drah. Venezuelská vysokorychlostní trať zdaleka není tou, která by byla navržena v Jižní Americe jako první, neboť Argentina střádala plány na vznik svých VRT minimálně již na počátku tohoto století a vedle toho vážně přemýšlelo o podobné akci i Mexiko či Brazílie, a to přinejmenším už od téže doby, avšak na rozdíl od těchto tří zmíněných zemí se ve Venezuele opravdu začalo stavět.
Navažme na předchozí články a pojďme detailně rozebrat historii dalšího typu naklápěcí jednotky Pendolino z produkce společnosti Fiat Ferroviaria (dnes součást Alstomu). Po 2. světové válce nebyla železnice ve Španělsku vládní prioritou, stát se totiž především snažil vybudovat síť silnic a dokončovat první dálnice, a když se v 60. letech rozmohla letecká přeprava, zdálo se, že už to má dráha dávno spočítané. Vlaky se staly na střední i dlouhé vzdálenosti pro pracující lidi prakticky nepoužitelné.
Mnichovský veletržní areál hostil, tak jako každý lichý rok začátkem května, největší veletrh věnovaný logistice a nákladní dopravě. Letošní „transport logistic“ byl již 15. ročníkem. Podívejme se tedy, co zajímavého přinesl především na poli nákladní železnice. Kolejiště na volné ploše bylo jako tradičně obsazené především nákladními vozy a jako v předešlých letech se jednalo především o nádržkové vozy z velké části určené pro přepravu různých typů nebezpečného zboží.
Stavba s názvem „ŽSR, Terminál intermodálnej prepravy Žilina, 1. etapa výstavby“ začala přípravnými stavebními pracemi v únoru 2012. Vlastní práce na překladišti však začaly až na jaře 2014. V současnosti je dokončena instalace RMG, administrativní budova a přístupová komunikace. Pracuje se na zpevněných manipulačních plochách, vnitřních komunikacích v rámci terminálu a dokončuje se administrativní budova. Dá se předpokládat, že práce budou dokončeny během podzimu tohoto roku.
Je teplý večer, jeden z nemnohých toho léta. Malý Honzík sedí s mámou v kuchyni panelákového bytu v jednom severočeském městě a chlubí se svým výtvorem. Je to mapa ostrova uprostřed moře, nakreslená tužkou a barevnými pastelkami na zadní nepotištěnou stranu listu starého nástěnného kalendáře z roku 1984. Ostrov má několik kilometrů na délku i šířku. Uprostřed městečko, v zátoce přístav, kam připlouvá několikrát denně osobní loď z neznámé pevniny, na břehu písečné pláže.
Dalšími dvěma místními drahami, vybudovanými v jižní (dnes rumunské) části Bukoviny, byly tratě Hadikfalva – Brodina – Seletin (později prodloužená až do Izvoarele Sucevei) s odbočkou Karlsberg (Gura Putnei) – Putna, a krátká trať Itzkany – Suczawa (dnes nádraží Suceava Nord – město Suceava), spojující rakouskou Suczawu, ležící na návrší na pravém břehu stejnojmenné řeky, s nádražím Itzkany (dnes Suceava Nord) na hlavní trati ze Lvova a Černovic, které leží na jejím opačném břehu. Tato trať ale zanikla během první světové války v roce 1916 a dochovalo se k ní jen velmi málo hmotných i psaných památek.
Letos se podíváme do Jižní Ameriky již potřetí, tentokrát do brazilského Ria. Předmětem našeho krátkého pojednání budou nyní dvě turistické atrakce, které jsou sice známé, ale u nás se o nich zatím příliš mnoho nenapsalo. Ozubnicová dráha Trem do Corcovado umístěná téměř v centru Ria začíná ve čtvrti Cosme Velho a šplhá se na kopec Corcovado, kde se zastavuje na kótě 710 m n. m. Zanedlouho oslaví tato zubačka 140 let.