© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 18 článků.
Následujícím příspěvkem se podíváme do Argentiny, konkrétně do oblasti označované jako Región Metropolitana de Buenos Aires (RMBA), která je tvořena autonomním městem Buenos Aires a zhruba 40 přilehlými departamenty, tzv. partidos. Veřejnou dopravu zde zajišťuje mimo jiné drážní doprava, kterou zde zastupují tramvaje, metro a vlaky. V prvních dvou kapitolách se podíváme na tramvajový provoz a podzemní dráhu.
V pondělí 26. listopadu 2012 krátce po poledni přijely do stanice metra Dejvická dvě neobvyklé soupravy. Nevezly žádné cestující a dokonce ani nepřijely ze směru, odkud sem už více než 34 let příždí vlak za vlakem. V rozmezí pouhých sedmi minut se pod koly aut a tramvají brázdících Evropskou ulici provrtaly razící stroje Tonda a Adéla západní stěnou stanice a ukončily tak ražbu tunelů pro nový úsek metra V.A Dejvická – Motol.
Minulý týden přinesl na stavbě úseku V.A pražského metra další milník. Razící štít Adéla dosáhl ve čtvrtek 19. ledna prostoru budoucí stanice Veleslavín. Z šestikilometrové stavby mezi Dejvickou a Motolem vyrazí razící štíty Tonda a Adéla každý asi 4,1 km jednokolejných tunelů.
Dnes se podíváme za „velkou louži“ do největšího města provincie Québec, kde budeme zkoumat především jeho podzemí. Řeč totiž bude o tamním metru, které jezdí, pro někoho možná překvapivě, na pneumatikách. Až do roku 1959 brázdily ulice Montrealu tramvaje, které tam byly zavedeny už v roce 1861, nejdříve sice v animální podobě, od roku 1892 ale nakonec i jako elektrické. Roku 1894 zmizela z ulic koňka a začala éra výhradně elektrická.
Loňské léto jsem spolu s dalšími kolegy byl navštívit Maďarsko a objevit tamní dopravní specifika. Nejrozsáhlejší a nejzajímavější je samozřejmě MHD v Budapešti. Řekl bych, že například té pražské se podobá asi jako maďarština češtině. Páteřní síť tvoří metro, které má například oproti tomu pražskému ve většině stanic širší nástupiště a nižší stropy. Jeho vozový park tvoří sovětské vozy typu Ev a 81–71.
Dne 17. října 1919 o půl čtvrté odpoledne uvedl do provozu král Alfonso XIII. ve stanici Cuatro Caminos první úsek podzemní dráhy, která se do dnešních dnů přetvořila v rozsáhlou síť, s téměř 300 kilometry jednu z nejdelších na světě. První linka, nazývaná tehdy Sever – Jih (Norte – Sur), pojmula na čtyřech kilometrech osm stanic: Puerta del Sol, Red de San Luis (dnes Gran Vía), Hospicio (Tribunal), Bilbao, Chamberí (nyní uzavřena), ...
Tak jako v jiných prudce se rozvíjejících světových velkoměstech konce 19. století začala být v té době i ve Vídni, hlavním městě tehdejší Rakousko-uherské monarchie, hledána možnost zapojení železnice do systému městské dopravy. V té době již jezdilo v některých velkoměstech metro (Londýn, New York), které ovšem ve Vídni odmítl sám císař František Josef I. slovy „podzemí patří jen mrtvým“.