© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Severoamreické železnice jsou u nás známy především díky své nákladní dopravě, a to jak pro přepravní podíly na trhu tak i pro parametry vlaků, zejména délkové. Ovšem i přes dominující nákladní dopravu zde nezanedbatelnou roli hraje i doprava osobní, která se dělí na dvě základní oblasti. První a známější je doprava dálková, prezentovaná jedinou společností – AMTRAKem a jejím prestižním produktem ACELou, a druhou pak doprava příměstská v okolí větších měst a aglomerací.
Tato oblast zažívá v poslední době zajímavý růst, když ke stávajícím provozům začínají přibývat zcela nové a ty stávající jsou v řadě případů modernizovány a rozšiřovány. Na úvod je třeba ještě poznamenat, že na rozdíl od velké části ostatního světa je většina výkonů osobní dopravy včetně příměstské realizována v motorové trakci, zpravidla vratnými patrovými soupravami s motorovou lokomotivou. V loňském roce byly otevřeny dva nové systémy, další tři jsou budovány a minimálně jeden je ve fázi konečných příprav.
Jako první byl 17. července 2006 uvedena do provozu první část systému New Mexico´s Rail Runner Express mezi městy Albuquerque a Bernalillo v Novém Mexiku, dlouhá 27,3 kilometru. Zahájení provozu bylo původně plánováno na rok 2005, ale komplikovaná jednání se společností BNSF o umožnění přístupu na celkem 383 kilometrů jejích tratí mezi městy Belen v Novém Mexiku a Trinidad v Coloradu (což je plánovaný rozsah celého systému) způsobila pozdržení celého projektu. Za prostředky státu Nové Mexiko ve výši 75 mil. dolarů bylo zakoupeno pět nových lokomotiv typu MotivePower MPXpress o výkonu 3600 koňských sil a 10 nových patrových vozů z produkce Bombardieru. V první fázi až do konce října 2006 byla doprava provozována pouze ve špičkách pracovních dnů a navíc zdarma, což mělo posloužit k získání prvních cestujících. Od 1. listopadu 2006 bylo zavedeno jednotné jízdné 2 dolary a od letošního roku se předpokládá zavádění pásmového tarifního systému. Přesný tarif bude znám až v roce 2008, kdy se předpokládá rozšíření systému až do Santa Fe, hlavního města státu Nové Mexiko.
Druhým systémem, uvedeným do provozu v loňském roce, byla první trať předměstského systému města Nashville ve státě Tennessee. Toto město je známé na celém světě jako centrum americké countryové hudby, a proto jsou vlaky provozovány pod značkou Nashville Music City Star. Poprvé vyjely vlaky na svou trať dlouhou 51,5 kilometru a spojující Nashville a předměstí Lebanon 18. září 2005. Na trase, využívající trať společnosti Nashville & Eastern Railroad, je celkem šest zastávek. I tady měl být provoz zahájen již v roce 2005, ale i zde řada problémů stavbu výrazně zdržela. Celý projekt je velmi levný, celkové náklady jen nepatrně přesáhly 40 mil. dolarů, získaných z federálního rozpočtu. Jedním z důsledků těchto relativně nízkých nákladů bylo pořízení „secondhandových“ vozidel. Pro zahájení provozu bylo k dispozici jedenáct 30 let starých patrových vozů od společnosti Metra z Chicaga a tři lokomotivy F40 od Amtraku. Ačkoli se jedná o poměrně stará vozidla, byla všechna ve velmi dobrém stavu, a tak vyžadovala jen nepatrné úpravy, včetně zpřístupnění pro imobilní cestující. Provozovatel – Nashville Regional Transportation Authority (NRTA) – předpokládá do roku 2020 uvedení do provozu dalších čtyř tras, obsluhujících řadu měst v okolí Nashvillu.
Lokomotiva F40 čísla 121 v Nashvillu. | Stejná lokomotiva s vlakem na trati. |
Stanice Lebanon | Stanice Riverfront |
Prvním z budovaných projektů je 23,7 km dlouhá Washington County line nedaleko Portlandu v Oregonu. Práce byly zahájeny 24. října 2006 po deseti letech příprav s plánovaným rozpočtem 117,3 mil. dolarů. Provoz bude zajišťován místním operátorem
Nejambicióznějším projektem tohoto typu v Severní Americe je Front Runner, vznikající v okolí Salt Lake City v Utahu. Předpokládané náklady dosáhnou výše 581 mil. dolarů (srov. s projektem v Nashville) a systém bude svojí délkou 70,8 km obsluhovat oblast mezi Ogdenem, Pleasant View a Salt Lake City; zahájení provozu je předpokládáno v roce 2008. Provozovatelem bude Utah Transit Authority (UTA), která své koleje položí paralelně podél tratí Union Pacific, pouze na posledních osmi kilometrech před Pleasant View budou osobní i nákladní vlaky používat stejné koleje. Zakoupeno bude 29 použitých vozů Comet I od New Jersey Transit, které budou repasovány a stejně jako v Nashvillu upraveny pro přístup vozíčkářů. Dále bude od Bombardieru zakoupeno 12 poschoďových a 10 jednopodlažních osobních vozů s opcí na dalších 13. Lokomotivy typu MXPress dodá opět MotivePower. Další trasy jsou plánovány ze Salt Lake City do měst Provo, Brigham City a Payson, taktéž jako paralelní tratě k Union Pacific.
Třetím budovaným systémem je příměstská železnice v hlavním městě státu Texas, Austinu pod názvem Capital Metro. Předpokládané stavební náklady jsou relativně nízké, 90 mil. dolarů a bude za ně vybudována 51,5 km dlouhá trať z Austinu do města Leander s devíti stanicemi; otevření je plánováno na polovinu roku 2008. Provoz bude zajišťovat šest motorových vozů osvědčeného typu GTW z produkce švýcarské firmy Stadler Bussnang; v úvodním období je předpokládán provoz pouze ve špičkách pracovních dní s intervalem 30 minut. Vzhledem k tomu, že tato vozidla nespňují americké nároky na bezpečnost provozu (nižší pevnost při čelním nárazu), mohou být provozována pouze na tratích bez nákladní dopravy.
Projektem, který se pravděpodobně již velmi brzy dočká realizace je Northstar Commuter Rail ve státě Minnesota, který bude spojovat centrum města Minneapolis s městem Big Lake, ležícího u Velkého jezera. Veškeré projekty a dokumentace jsou již schváleny a práce by měly začít v tomto roce. Využito bude stávající tratě BNSF a pravidelný provoz by měl být zahájen v roce 2009.