Znalec poměrů: . S dovolením si Vaše příběhy stáhnu do čitelnější formy.

Dík,budu rád ale hlavně si odstraňte ty překlepy a hrubky za které se stydím a ještě jednou omlouvám,snad mě ospravedlňuje že to bylo psáno v časové tísni .

Znalec poměrů: vydejte ty vzpomínky knižně! To se čte samo!

Znalec poměrů-nenechte se moc přemlouvat,ty vzpomínky by bylo vhodné zadokumentovat,teď právě vyhledávám pamětníky vlečky Let a Abrhámovy vlečky v Kunovicích,v dnešní době už se k informacím dostávám velmi těžko pokud nenarazím na takový zdroj vzpomínek jako jste Vy.Proto prosím o zaznamenání Vašich vzpomínek.Máte i nějaké historické fotografie?

Nezlobte se prosím, na takové věci nemám vlohy a dávám je tímto k použití v jakékoli formě. Čas od času zde něco ze vzpomínek ale uveřejním.Fotky z těch dob bohužel nemám ale před časem zde šlo mé 40 min. video "Pitín 2000" na kterém je ještě vidět něco co už je dnes nenávratnou historíí,např žst.Pitín či drážní domek p.Kurtina na Kolelači který je dnes už zříceninou.

znalec poměrů: pěkné čtení!

Znalec poměrů - opět poklona, perfektní čtení, takovou knížku kdyby byla, bych četl od rána do večera, jinak bych podotkl, že sledovačka nemá dovolenou ale nesedím u ní 24hodin denně Aještě jednou díky za Vaše skvělé příspěvky, hrubek jsem si žádných nevšiml, určitě se není zaco stydět, naopak, myslím, že je to k radosti všem

Dnešní vyprávění (hlavně pro "neznalé tamních poměrů") začnu trochu netradičně v Bohuslavicích n/ Vlárou, předem ale upozorňuji že jeho finále bude poněkud morbidní,není tedy určeno slabším náturám.
Žst,Bohuslavice leží na začátku stoupání které pokračuje přes žst.Slavičín až do zářezu tratě (o kterém ještě bude řeč)v km 142.
V žst Bohuslavice se na dolním zhlaví nachází dosud viditelné základy depa pro lokomotivy které tu v kdysi už dávné? minulosti vykonávaly postrkovou službu (jaká musela být tehdy hustota nákl.dopravy?).Nevím ale jestli nyní nezmizely celkem, v stanici probíhaly rozsáhlé rekonstrukce ,je možné že byly zavezeny stavební sutí.
Ze stanice také odbočuje kolej do voj.kol.vlečky v dnes tak "populárních" Vrbětických voj.skladů ,je 1600 m. dlouhá a končí poměrně rozlehlým kolejištěm (ale pověsti o nějakém tamním podzemním nádraží se nezakládají na pravdě).Donedávna z této kol.odbočovala ještě jedna její větev kterou byla velmi rozsáhlá kolejová vlečka v areálu býv.Vlárských strojíren Slavičín se stoupáními převyšujícími i třicet promil. její likvidace byla provedena velmi důkladně,dá se říci že téměř s láskou (šlo přeci o velké peníze za "vytěžený" šrot) no a mně zůstalo jen množství smutných fotek z jejího zániku.
Postrky na Mn.vlaky směr Veselí n./Mor. byly na ně zavěšeny už v Bylnici ale jejich činnost začala až při odjezdu právě z Bohuslavic ze kterých postupně začíná stoupání až do 16 promil. Po příjezdu do žst.Slavičín se postrk odvěsil a dále pokračoval jako postrk nezavěšený až do zářezu v 142 za "izolačku" kterou se při zpáteční strojní jízdě zaktivoval přej.zab.zař.v km 143.
A nyní ke vzpomínanému pro mě "tajemného" zářezu v km.142.
O tom jaké úsilí museli budovatelé vyvinout svědčí množství zeminy na obou jeho koncích, ze kterých vznikl na jedné straně mohutný násep který ale neměl dalšího využití. Na druhé straně je taktéž mohutný násep který se ale využil jeko spodní těleso tratě.
Donedávna (pamětníci) tomuto zářezu říkali u "spáleného mostu",existoval tam snad něky most překlenující tento zářez který byl zřejmě dřevěné konstrukce a shořel zapálen např jiskrou z pod ním projíždějící parní lokomotivy?
Další "záhadou" je skalka která je dobře viditelná na svahu zářezu od Slavičína pravé straně na které se desítky let skvěl udržovaný skautský znak,kdo ho tam kdysi namaloval a dlouhá léta udržoval i přes pohnuté časy totality ?
No a nakonec jedna "perlička" k tomuto zářezu,je předělem či rozvodím Moravy a Váhu takže při nalezení vhodného místa jedna část tekutiny (jakékoli) poteče do Moravy a druhá do Váhu . . . . .

Pokr . . .A ta "morbidní" vzpomínka?
Vozili jsme na této trati 3 páry manipulačních vlaků a večerní Mn.82342 do Veselí n./Mor míval pravidelný postrk.Pokud se někomu "poštěstilo" a jel na kopec jednoduše bez postrku(což se tehdy stalo tak jednou za půl roku) ještě dlouho se o tom vyprávělo.
Někdy koncem léta jsem vezl právě tento vláček.Postrk mně vytlačil na kopec a vlak se na 16-ti promilovém klesání poměrně rychle rozjel na stanovenou rychlost. Projel jsem nevelkým lesíkem za kterým následovaly louky po obou stranách a pod nimi po pravé straně hned u kolejí drážní domek p.Kurtina pochůzkáře ale tehdy už penzisty.Tomuto místu či lokalitě se říká Kolelač.
Když jsem vyjel ze vzpomínaného lesíka kde trať tvoří táhlý levostranný oblouk spatřil jsem na vzdálenost asi 100-130m mezi kolejemi mašírovat kozu s beranem a i to jak se na koleje snaží na násep vyškrábat bábina Kurtinová s krávou. ale když jsem zatroubil naštěstí svůj úmysl vzdala a díky tomu že držela na provazu krávu nedostala se na trať ani kráva.
Teď trošku odbočím ,ze Slavičína jsme odjížděli s manipulákem zpravidla ještě před Novozámeckým rychlíkem a ten potom na odhlášku z Pitína pokračoval za námi a v Bojkovicích nás předjížděl.Tenkrát jsme ale měli s manipulákem zpoždění a rychlík nás předjížděl o 20 hod. už ve Slavičíně.
Bábina Kurtinová když viděla kolem projíždějící rychlík zřejmě myslela že i manipulák už je pryč a v domnění že trať už je "volná" jen pro ni odvázala kozu od kolíku od které jinak se volně pohybující beran i kráva nehli a koza s beranem neomylně tak jak byli zvyklí zamířili do svého domova využívajic k tomu osvědčenou a pohodlnou zkratku-koleje. . . . .

Pokr. . . . Tehdy bylo velké štěstí že se na trať nestihla vysápat ještě nahluchlá bábina s krávou,zřejmě by neměly šanci.
A jak to skončilo s kozou a beranem ? "Sekl" jsem tam rychlobrzdu zatroubil ještě jednou v domnění že oba dva tvorové odskočí z kolejí. Jenže koza místo toho začala hledat spásu v rychlém klusu a beran s ní . Vzdálenost mezi nimi a čelem vlaku se neúprosně zkracovala až na pár metrů tehdy jsem zavřel oči a za okamžik jsem jen uslyšel jak něco zarachotilo pod mašinou . . . . Bylo mi všelijak a náhoda tomu chtěla že lokomotiva zůstala stát přesně u domku p.Kurtina který po chvíli vyšel ven, pozdravil jsem ho a říkám mu "pane Kurtin,zle je" a on nato "panenkomarja co sa stalo?" a já mu pravím "přejel jsem Vám kozu aj s baranem",chvíli byl ticho a pak pronesl nepublikovatelná slova na adresu své ženy. Po chvíli jsem pokračoval dál .
Na druhý den jsem u zpátečního vlaku opět zastavil u domku p.Kurtina a zeptal jsem se ho "Tak co p.Kurtin,jak to dopadlo,zakopal jste je? " a on mi odpověděl" ale coby,šaks jim ujel jen nohy,neco sa zaudí neco sa dá klobás a fertik", tak tedy kozí uzené to jsem ještě nejedl ,to musí být sila pomyslel jsem si.
Ta příhoda je stará už bezmála dvacet let.
P.Kurtin je už dlouho na pravdě boží a snad dělá pochůzkáře někde tam nahoře. Kde skončila bábina a její kráva netuším.Z jejich domku a i v létě věčně kouřícím komínem zůstala už jen smutná zřícenina a mně ? Vzpomínka ,je krásná ? Asi ne a nebo ano? Jak se to vezme ,že? Mějte se hezky

Ad znalec poměrů:
Pěkné zážitky. Podle datace soudím, že jste o dva roky starší jako můj otec, který byl v Bohumíně, respektive v Šunychlu také na vojně u žel.vojska. Jinak můj děda, tehdy v šedesátém devátém, seděl ve Slavičíně na hradle...:-).

Železniční vojsko mělo v Bohumíně dvoje kasarna. Na Šunychlu, což bylo za Bohumínem směrem k Polsku, ještě v 81 za tichých nocí bylo slyšet houkání polských 52, tam byly příjmače pětiměsíčáků a kurzy. Ve městě byly klasické kasarny, kde velká většina vojáků sloužila na dráze.

Zdravím ,též jsem vojančil měsíc v přijímači v Šunychlu v říjnu r.1969. V paměti mi utkvěl jeden zřejmě tamní hit který jsme do zblbnutí opakovaně zpívali při mašírování nejen v okolí Šunychlu ale hlavně ulicemi Bohumína,začínal slovy : " V jednom polském městě žilo jedno děvče,krásná byla ta byla ze všech nejhezčí z celého předměstí atd . . ."

Dnešní příběh se na rozdíl od toho v Kolelači odehrává o půl roku později přesněji řečeno na Silvestra okolo půlnoci a na tehdy ještě funkční žst.Pitín.
U nás v depu bylo zvykem že leťák (pokud bylo nutné obsadit o vánocích nějaké tůry) si mohl vybrat jestli vezme vlak na vánoce a nebo na Silvestra. Protože mně Silvestr nic neříkal a neměl jsem rád "plánované" veselí či oslavy vždy jsem vzal nějaký vlak,nezřídka za kolegu který těžce snášel že by se Silvestrovské pařby nemohl zůčastnit.
Tak tomu bylo na Silvestra v r.1989.
Nákl.vlaky už pomalu skomíraly na úbytě stále se snižujícím množstvím přepravovaného zboží po kolejích a tak jsem šel na šichtu s nadějí že snad z Teplé pojedu do Veselí strojně. V depu jsem se zahlásil strojmistrovi(tehdy jsme jezdili jednomužně a navíc bez vlak.čet),dal mi papíry a klíče od mašinky,tu jsem si zkontroloval a za chvilku jsem byl na hranici depa a vzápětí mě vzali do stanice na šestnáctou kolej kde byl zpravidla nachystaný vlak, ten už tam byl ale nějak se mi zdálky nepozdával.Když jsem přijel až k němu přípravář ani posunovač tam ještě nebyl, slezl jsem z mašiny dolů a šel se podívat co to je protože se mi zdály nějaké velké.Bylo to šest ruských vozů (sypáků) s automatickými spřáhly a na obou koncích byly naše ochranné vozy s ruskými spojeny aut.spřáhlem a na druhém konci normální spřáhla naší konstrukce,když jsem se podíval zpátky na mašinku připadala mi u těch ruských vozů jako nějaký trpaslík.Byly o dost vyšší jako můj stroj.¨Po chvíli došel vozmistr i s papírama od vlaku a pravil " Ivan je toho trochu vyššie ,zoberieš to hej ? !"
Bylo toho 540t.Tomu vozmistrovi jméno nechám ale mezi sebou jsme mu říkali "tverďák" protože neuměl vyslovit "tvrďák" a vždy to tak při debatě o hřibech zkomolil.Vlak byl sice o 15t, těžší (jen pro zajímavost,v těch vozech byl ječmen z Ruska do pivovaru v Uh.Brodě)jak jsem mohl i s "nadnormou" na kopec vzít ale vůz se kvůli aut.spřáhlu odstavit nedal a žádat strojmistra pro 15t. o postrk ,no nevím kde by mě a zvlášť na Silvestra poslal.
Takže milý "tverďák" mně zavěsil na vlak, počkal chvíli až nafoukám potrubí (u ruských vozů na předepsaných 5.5bar) a "udělal" brzdu. Podepsal mi zprávu o brzdění a protože bylo půl hodiny před půlnocí popřáli jsme si do Nového roku a odešel si po svých. Za chvíli jsem po výpravě z Teplé vypadl, před Nemšovou na mostě jsem si vyzkoušel brzdu,nějak mě sice neuspokojila ale nevěnoval jsem tomu pozornost protože jsem spoléhal na její kontrolu vozmistrem.Nemšovou-Srnie-Vláru jsem projel bez zastavení a do Bylnice jsem vjel výběhem tak že u dopravní kanceláře jsem dobrzdil jen přídavnou brzdou. S výpravčím jsme si popřáli do Nového roku . . .

Pokr . . .A po chvilce jsem pokračoval dál.projel jsem Bohuslavice i Slavičín a vlak kupodivu na to že jsem měl "nadnormu" držel na kopec do 16-ti promil rychlost 35-40km/hod, bylo mi to trošku divné protože obyčejně jsme se na kopec s normou plahočili tak 20-25 km/hod ale teď jsem to příčítal tomu že je to sice těžký ale velmi krátký vlak a ty ruské vozy že mají snad nějaké speciální ložiska ? !
No vyjel jsem na kopec do "tajemného zářezu" a pokračoval dolů do Kolelače.Rychlost vlaku se zvyšovala až na 55 km/hod.,začal jsem brzdit ale průběžná brzda (krom lokomotivy kterou jsme vždy odbrzďovali tlačítkem) nevykazovala žádný účinek, takže kolem domku p.Kurtina jsem už dosáhl rychlosti okolo 70km/hod (tehdy byla povolená rychlost u Mn.vlaků 50km/hod)
To mě ale nějak neznepokojovalo protože od zastávky Hostětín na pitínskou žst.je stoupání kde jsem nabytou rychlost ztratil a okolo jedné v noci přes to že v žst Pitín pobyt nebyl a byl postavený průjezd jsem s vlakem u dopr.kanceláře zastavil.Po chvíli vyšla rozespaná signalistka a prý "Proboha mistře co se stalo?"(Výpravčí tam noční služby nesloužili).Řekl jsem jí že mně nebrzdí vlak a že musím "udělat brzdu".Zabrzdil jsem tedy vlak ,slezl z mašiny dolů a šel okolo vlaku. První spojovací vůz nebrzdil,nebrzdil ani jeden ruský vůz,činnost vykazoval jen spojovací vůz na konci vlaku ale . . . ten neměl ani jednu brzdovou zdrž.při podrobnější prohlídce ruských vozů jsem zjistil že sice mají brzdovou soustavu "Matrosov" ale brzdové zařízení není na žádném voze propojené táhlem s brzdovým ústrojím na podvozcích,prostě táhla tam chyběly. . . .

Pokr . . Do háje.co teď? Pomyslel jsem si,v dálce svítily světla v Bojkovicích které byly o pěkný kousek níž než kde jsem stál teď a představa jak si to svištím s nebrzděným vlakem okolo pitínského kostela ,objedu Pitín a kdo mě kde zastaví? ! Pojedu dole,neubrzdím to bude zle. Nepojedu dole a zjistili by že bych to ubrzdil zase průšvih. Nakonec to skončilo tak že jsem se domluvil s Bojkovickým výpravčím že sice pojedu dolů ale jen krokem aby to mašinka udržela.Tehdy bylo -15-20st. mráz tak jsem spoléhal na to že se mi brzdové zdrže nepřehřejí,písku bylo v zásobnících dost, tak jsem se vydal na cestu dolů. Je pravdou že kolem pitínského kostela jsem jel opravdu krokem ale za vesnicí jsem si dodal odvahu a pustil jsem rychlost na 10-15km/hod.Pískovat jsem nemusel a to mi dodalo klid.Nakonec jsem se do Bojkovic za 25 min.dokutálel a pokračoval jsem po krátké debatě s výpravčím opět sníženou rychlostí až do Uh.Brodu kde jsem se konečně této přítěže zbavil a pokračoval strojně až do cílové stanice Veselí n./Mor.
"Tverďák" to později ode mne pěkně schytal ale já jsem se s tím raději nikde nechlubil .
Tímto se s Vámi loučím,přeji šťastný Nový
rok v této mizerné době a věřím že se někdo odhodlá a přídá pár svých příhod ze štreky,nevěřím tomu že bych takové grotesky na dráze zažil jen já, mějte se hezky***

Dodatek. . . Dnes jsem po létech pěšky navštívil výše několikrát vzpomínaný zářez v km.142. "Pověst" o spáleném mostě není žádnou fikcí ale v km 142.120 jsou po obou stranách kolejí ještě i dnes dobře viditelné trojité základy tohoto mostu či spíše nadjezdu zřejmě ale dřevěné konstrukce ? !
V km,142.380 po levé straně zářezu stojí poblíž ! kolejí stoletý dub a pod ním skalka na níž se desítky let skvěl skautský znak který se z okolojedoucího vlaku nedal přehlédnout.Dnes už je ale skalka zarostlá celá mechem a lišejníky a skautský znak pod nimi nenávratně zmizel,stejně tak jako se asi vytratil ze světa ten kdo ho po desítky let tak pečlivě udržoval a zřejmě tam vysadil i ten dnes už vzrostlý dub ? !
Ono toho zmizelo v propadlišti dějin víc,např. závorářské stanoviště v Divnicích,stavědla v okolních nádražích které byly navíc "očesány" o své koleje,zmizela kol.vlečka ve Vlárských strojírnách kde se kdysi lopotila někdy i s desítkami vozů denně malinká pára ř.310 kterou vystřídala později "Rosnička" T334 a ještě později "Vlárská krasavice" 742 529-1 na které jsem deset roků jezdil i já a která po odchodu armády odešla "makat" k IDS Olomouc a po ní přišla na "uskladnění" už jen do osiřelé voj.kol.vlečky 730 637-6 "ponorka" která už tam čekajíc na svůj další osud spí 3-4roky jako šípková Růženka stejně tak jako čeká na svůj zřejmě neradostný osud celá kolejová vlečkač.30 Boh.n:/Vl,tak a to už je opravdu vše P*F*2015*?

Pár obrázků odtamtud z letošního léta ..

Chtěl bych tímto poděkovat na veřejném plénu svému bývalému kolegovi a kamarádovi,který tak poutavě vylíčil osudy a zážitky z naší tratě,kde jsme pospolu vozili vlaky z Tr.Teplé do Veselí nad Moravou,Luhačovic a Starého Města.Naše cesty se sešly koncem 70.let,kdy jsem i já nastoupil v profesi strojvedoucího do tehdy pobočného rušňového depa Tr.Teplá.Mohu potvrdit co píše(znalec poměrů)je pravda.Všem přispívajícím v sekci naší dnes 341 přeji v novém roce 2015 hlavně zdraví a osobní pohody-Tss.

Jako patriot Bojkovska jsem se zájmem četl Vaše příspěvky, za které děkuji a prosím, pokud máte další příhody nebo zajímavosti z Pitína a okolí, pište.
Zmiňovaný "spálený most" je opravdu znázorňen např. ve III. vojenském mapování a jeho pozůstatky jsou vidět na ortofotomapě z roku 1950.

Příjmám výzvu svého kamaráda a kolegy ve zbrani cechu rušnovodičského a budu se snažit vylíčit příhodu vlakvedoucího pana Uherka,který dnes sleduje jak nám ty vláčky jezdí(či spíše nejezdí)z Tr.Teplé do Luhačovic a zpět.Psal se rok 1981 a v turnusu pro motorové vozy M 240.0 se mimo jiné výkony vyskytoval vlak 14118 s odjezdem z Tr.Teplé 21.40 do Luhačovic.Cesta do Luhačovic a po krátkém nočním odpočinku proběhla bez problémů.Ráno vlak zajížděl do Uh.Brodu aby nabral své první cestující směrem do Tr.Teplé.No a tady začíná konečně finální dějství v mých vzpomínkách.V Nezdenicích bydlel všemi obaváných zaměstnanců pan kontrolor dopravy a dnes již zesnulý pan Ťulpík.Na stanovišti strojvedoucího ve zmíněném mot.vozu řady M 240 bylo vedle strojvedoucího dost místa pro druhou osobu a tam vždy pan Ťulpík rád sedával.Celou cestu až do Bohuslavic nad Vláří jsem schválně u vlaku 14153 nerozsvítíl světlo na stanovišti a moc dobře jsem věděl proč.Doba byla v tu doba pro řadové železničáře zlá a neúprosná.Každý prohřešek se trestal pro dnešní pojetí služby nepochopitelný.Až zmiňovaný pán opustil V Bohuslavicích vlak tak pan Uherek pravil:Pán majster zachránil s temi kožu a ostatné problémy s panom Ťulpíkom.Každý ví,že vlakvedoucí osobní ale i nákladní přepravy musel mít na čepici modrou pásku no a on ji neměl a rozespalý a vždy bdělý zmiňovaný kontrolor si toho i mou zásluhou nevšiml.
Po skončení směny jsme to s panem Uherkem v místní nádražce řádně ukončili a ja jsem s pocitem dobře odvedené směny odjel k domovu na Moravu.

Tss" Já si p. Ťulpika pamatuju jako šéfa "revizorů dopravy " na PO Brno a později snad bydlel taky v UH. Brodě

Tss: za ty roky co utekly , když jsem tam byl, jsem si to popletl , p. Ťulpika si pamatuju jako výpravčího v "Brodě" , šéfem revizorů PO Brno byl p. Rudolf Lorenc a ten bydlel v tom "Brodě" na nádraží

Jsem rád že aspoň můj bývalý kolega přijal "hozenou rukavici" a zbavil mě obav že tato sekce se pomalu stává jen mým "majetkem"
Navážu na jeho vyprávění konkretně na tehdejší a jím už vzpomínaný MOs 14153 z odchodem z Uh.Brodu okolo 4.30hod do žst.T.Teplá.
Touto příhodou jsem se nikdy chlubit nechtěl a rozhodně to nebyl ani "hrdinský čin" spíš by se dalo říct že klukovina ?!
Pan "TSS" by jistě potvrdil že jako fíra jsem měl zálibu v rychlých rozjezdech a jízdě na hranici povolených rychlostí.
Tak tomu bylo i u Mos 14153 ranního to motoráčku kterým se přepravovali na svou ranní směnu "ševci" do tehdejšího Svitu ve Slavičíně a další pracovníci do Zbrojovky v Divnicích.
Měl jsem tehdy vlakvedoucího který celou cestu už z Uh.Brodu podřimoval.To mi ale celkem nevadilo.Tak jsme dojeli až do žst.Bojkovice odkud jsme vyjeli "načas" a tehdy přišla má chvíle. Na Pitínské zastávce jsme měli už 2-3 minuty náskok a s tím jsme i odjeli. Po rozjezdu vlakvedoucí úplně vytuhl a tak nezaregistroval ani žst.Pitín kde pobyt nebyl a který jsme projeli už s náskokem 6 min. a na zastávce Hostětín jsem zastavil z osmi minutovým náskokem.Vlakvedoucí stále podřimoval a já se ho zeptal "gazda tak co, můžeme?" a on mi odpověděl bez toho že by otevřel oči a zjistil čas "Ak sú všetci nastúpení,odchod". Na zastávce sice nikdo nebyl ale v okamžiku kdy mi řekl "odchod" se na krají asi 200m.vzdáleného Hostětína objevilo asi 10-12 lidí kteří bohužel ale neměli právě mizející vlak šanci stihnout.
Po asi 14 dnech jsem onoho vlakvedoucího potkal na nádraží v T.Teplé a řekl mi : Boha jeho majster ale ste so mnou v tom Hostětíně pekne vy..bali!" Cestující totiž podali stížnost náčelníkovi v žst. T.Teplá a ten mu vzal z "prémií" 50kčs. Dodnes mám z toho výčitky svědomí ale jak se to říká "smích se dere přes slzy " ? ? ?

znalec poměrů :

zdravím Vás, vím, že to možná nebude všechny zajímat, ale kolikatery bývaly mechanické závory od Bylnice do Veselí? Když bychom začali těmi bylnickými, které mechanikovaly ještě před pár lety:
https://www.youtube.com/watch?v=0zRT5Gpygcw

Zajímalo by mne, zda byly mechanické závory i v zastávce Vésky, někdy kolem r. 1975 tam už byla VÚDéčka, to si tam pamatuji (coby děcko) z návštěvy rodiny, kterou tam máme...

Pokud byste si tak letmo vzpomněl a vypsal tady ta závorářská stanoviště - moc děkuji (i za krásné čtení)

A ještě jedna příhoda u tohoto vlaku týkající se ale mého kamaráda.
Poněvadž tehdy byly "Hondy" M240 zhusta odstaveny kvůli závadám obdržel na tento vlak (v zimě) mot.vůz M131 "Hurvínka" a zákon schválnosti tomu chtěl že mu zavěsili v T.Teplé velký "Balm". Cesta do Uh.Brodu probíhala ale v pohodě.
Ráno při zpáteční cestě býval tento vlak obsazený po Slavičín naplno. Stalo se ale že milý "Hurvínek" tehdy měl poruchu topení a z jeho oddílu pro cestující byla lednička a tak se všichni cestující naskládali do velkého "Balm-u" který byl příjemně vyhřátý. "Hurvínek" byl tehdy otočený tak že první náprava ve směru jízdy byla hnací. Bohužel u Pitínského kostela začala náprava snad vlivem námrazy či sněhem na kolejích ale nejspíš přetíženým Balmem "brousit" a vlak se místo směrem jízdy vpřed klouzal pomalu dozadu. Po několika marných pokusech uvést motoráček znovu do pohybu a za smradu týrané spojky fíra vlak zastavil ,zajistil a notnou chvíli přesvědčoval cestující ve vyhřátem "Balm-u"že se dál nepojede pokud valná část z nich nepřestoupí do vymrzlého "Hurvajze". Tak se za nadávek i stalo a určitě to v zasněženém zářezu nad Pitínským kostelem nebylo nic příjemného.Vlak se kterým jsem tehdy jel do služby po Slavičín díky tomu "chytil" sekyru 30 min. A fíra ? Ten i přesto že na stanovišti měl minusovou teplotu byl nervovým vypětím "mokrý jako myš". Tož tak ,neměli to tehdy cestující s námi vůbec lehké,dobrou noc.

znalec poměrů: Ty vaše zážitky to je něco, to bych mohl číst pořád, vždycky se těším na další "díl" To by opravdu stálo za sepsání, když né na knihu, tak alespoň články na pokračování do nějakého časopisu, třeba Dráha...

Ivane, krásně se to čte :-)
To zvyšování adhezní hmotnosti motorového vozu, za nímž byly vlečňáky, se pravidelně konalo na Luhačovce. Pravidelně se tam o nedělích vozil jeden MOs v sestavě M 262.0 (obvykle 020) a hned 4 x Balm-k/Bix. S tím byly v obloucích + stoupáku okolo Polichna a Biskupic potíže, takže už v Polichně na pokyn strojvedoucích soustředili vlakvedoucí své ovečky do motoráku, čímž stoupla jeho hmotnost a naopak odlehčili "balmům", známými svým odporem v obloucích kvůli pryžokovovým elementům vedení podvozků. Řešení se osvědčilo a stalo se to po dobu uvedené vozby pravidlem.
Převzato z vyprávění emeritního strojvůdce Františka M., druhdy turnusákem v SS Luhačovice.

Odpolední momentka z Uherského Hradiště

Kund-ál sem, Kund-ál tam

Pus.sy sem, Pus.sy tam

si z toho dělejte
Ještě by se jedna z 750.7 mohla jmenovat Miloš

Znalec poměrů: o své koleje,zmizela kol.vlečka ve Vlárských strojírnách kde se kdysi lopotila někdy i s desítkami vozů denně malinká pára ř.310 kterou vystřídala později "Rosnička" T334 a ještě později "Vlárská krasavice" 742 529-1 na které jsem deset roků jezdil i já a která po odchodu armády odešla "makat" k IDS Olomouc a po ní přišla na "uskladnění" už jen do osiřelé voj.kol.vlečky 730 637-6 "ponorka" která už tam čekajíc na svůj další osud spí 3-4roky jako šípková Růženka stejně tak jako čeká na svůj zřejmě neradostný osud celá kolejová vlečkač.30 Boh.n:/Vl
Když si procházím provizorním plotem přehrazené poměrně rozsáhlé kolejiště v areálu muničního skladu, přemýšlím vždy o tom, jaký tu býval provoz. Z různých zpráv jsem pochopil, že nějaký minimální provoz zde byl v podstatě až doposud, ale píšete o tom, že 3 - 4 roky už zde nic nejelo?

Nevíte někdo zda dnes jede na 4347 Regioshark ? Díky

844 013-3

100% nespoléhejte ale...



(Příspěvek byl editován uživatelem matijoso.)

Re: "Zldriver" Asi jste mě špatně pochopil,o "snu" či "šípkové Růžence" jsem psal v souvislosti s "ponorkou".Ta je tam dlouhodobě odstavená. Kol.vlečku obsluhují lokomotivy z ČD Carga.

Radec5 - tak to je konec

Re:Trainfun" Nemám vlohy ani kontakty na nikoho a časopis "Dráha"? Pár jeho výtisků jsem měl půjčených snad před dvaceti lety a žil jsem v přesvědčení že už dávno zanikl.Ale už jsem tu psal že ty mé příhody dávám zcela volně a komukoli k dispozici bez nároků na cokoli. Snad se toho někdo chytí a potěší ? jimi i širší čtenářskou železnici fandící obec .

matijoso: Měl jste pravdu na 4347 jel 844.013 a to svezení oproti kačkám a kvatrům jedna báseň !

znalec poměrů : pište prosím dál. Je dobře, že někdo z provozních pracovníků se nebojí něco napsat o tom, jak to bylo před několika lety. Čte se to jako pohádka. A je dobře, že se to tady objěví.Jako bývalý strojvedoucí mám také hodně vzpomínek, ale bohužel, nemám to správné pisatelské střevo, nebo jak to nazvat. Tím více si rád počtu příběhy kolegů, kteří to mají v sobě jako Vy. Ještě jednou díky.

znalec poměrů: Aj, tož to ja. Nevím z čeho jsem usuzoval, že ČD Cargo jede jenom do Bohuslavic. Možná z dřívějších dob, když jsem to tak vídal. Jak se provádí péče o takovou spící mašinku? Má nějaké předepsané alespoň minimální km v rámci vlečkového kolejiště, nebo nějaké motohodiny, revize apd.?

A k těm Vašim příhodám, postřehům, myšlenkám ... rozhodně pište dál. Oproti dohadům o sledovačkách a přestupech / nepřestupech, ověřených informací apd. je to velmi příjemná změna.

Dobrý silvestrovský večer,v telce -0 a jinak pro mě abstinenta je to celkem nic neříkajíci den jako každý druhý v roce,tak se mohu opět při "černé hodince" oddat některému svému zážitku a rád se o něj s Vámi podělím.
Už jsem tu psal o jedné legendě a tou byl rychlík léta letoucí provozovaný na trase Brno hl.n.-T-Teplá-Trenčín-Topolčany-Nitra-Nové Zámky a zpět, zpočátku vedený dvěma motorovými vozy M262 a později dvěma M286-kami. Zůstaňme ale u té první serie.Na své cestě do N.Zámků a zpět téměř 700km dlouhé překonávaly tyto motory 4x poměrně náročné stoupání. Tím prvním byl zde "populární" Pitín a tím druhým pár km za Trenčínem ještě obtížnější 10km dlouhé stoupání na Mníchovu Lehotu přes pohoří Považský Inovec. Toto náročné stoupání se v sedmdesátých létech stalo na zpáteční cestě osudným pro jeden motorový vůz M262 který v půlce tohoto stoupání u vlak zastávky Trenčianské Jastrabie začal hořet a zanedlouho z něho zbyl jen vrak jehož vozová skříň žárem vprostředku klesla až na kolej a skla se roztekly jako by byly z vosku.
Je ale pravdou že jsem tento rychlík jako začínající fíra strojvedoucím z Brna velmi záviděl,pro mě jako začínajícího na II st,posunu v T.Teplé to byl sen který se mi aspoň částečně splnil když tento rychlík po pár létech byl v této trase zrušen, jezdil jen v úseku T.Teplá-N.Zámky a zpět,byl už zaveden jen jako "studentský rychlík" v pátek a neděli a vozilo jej PLD T.Teplá ale od romantiky rychlíku vyjíždějícího až z Brna to už mělo hodně daleko. . . .

Pokr. . . Jinak ještě jen pro zajímavost, v tomto motorovém rychlíku tehdy ještě vyjíždějícího z Brna byl jednu dobu zařazen restaurační vůz a to III.cen.skupiny , pro svou láci byl hojně "využíván" lokomotivními četami v úseku Slavičín -N.Zámky a zpět ale to je zase vyprávění na jiné téma.
Vraťme se raději na Mníchovou Lehotu a její spádové poměry.Někdy koncem osmdesátých let kdy ještě dožívala pára jsme měli v turnuse Lv.jízdu do žst. Svinná která byla stanicí z opačné strany od Trenčína a za jejímž zhlavím ihned začínalo 16-ti promilové 10km dlouhé stoupání.Z této stanice jsme jezdili na přípřeži Mn.vlaku 82423 a to s motorovou lokomotivou T458.1. Z Topolčan až do T.Teplé tento vlak vezla tehdy ještě lokomotiva "Štokr" 556.0. My jsme tehdy jezdili na přípřeži proto že pokud byl vlak veden parní lokomotivou nesměl být jako postrk na konci vlaku motorová lokomotiva,mohla být jen na přípřeži.
Tak tomu bylo i jeden večer okolo 20hod. Přijížděli jsme s "Hektorem" (pamatuji se že tehdy to byla 4581129 která se vyznačovala tím že "díky" nastavenému el.výkonu a tehdy ještě beztlumičovému provedení měla na osmý jízdní stupeň po zašuntování při rychl.20km/hod fantastický zvuk a hlavně z jejího výfuku se objevil asi půl až třičtvrtě metrový ohnivý ohon,z toho důvodu jsme s ní raději jezdili jen na sedmý stupeň a plamen se ztratil) No ale vraťme se zpět.Když jsme přijížděli k vjezdovému náv.do Svinné viděl jsem že manipulák dlouhý přes celou stanici tam už stojí.po chvilce se objevilo volno a vjeli jsme na vedlejší kolej,za námezníkem jsme zastavili a výhybkář nás hned přestavil na manipulák.Posunovač nás zavěsil na "Štokra" a protože bylo od něj ještě naplněné průběžné potrubí tak jsme za chvilku udělali za asistence vlakové čety i jednoduchou zkoušku brzdy s výsledkem jak jinak než dobrým. Za pár minut se na odjezdovém návěstidle objevila návěst volno a po výpravě jsme se pohli vzhůru na Mníchovou Lehotu.Bylo toho tehdy 970t.díky dobře nastavenému el. výkonu "Hektora" a vydatné podpoře "Štokra" na kterém byl zrovna můj dobrý kamarád jsme v pohodě a celkem rychle nedodržujíc jak jízdní dobu a krátké časy taky ne byli asi za dvacet minut nahoře na Lehotě¨ve které pobyt ale nebyl, tamní výpravčí nás při průjezdu pozdravil a kývl bílým světlem a začali jsme s manipulákem klesat pomalu směr Trenčín. . . .

Ten štokr, ten tam asi byl koncem sedmdesátých let, ne? Koncem osmdesátých už by to byl muzejní provoz.

Pokr . . .(Párkrát už jsem na tomto vlaku na přípřeži jel a jednou i se strojvedoucím instruktorem kterému jsem při debatě řekl že mám z Lehoty vždy strach že mi "nechytí" brzda a pojedu dolů jak namydlený blesk, odpověděl mi jen "neboj sa Ivko na to si zvykneš") Takže u tohoto vlaku jehož jízdu jsem začínal hned na stoupání jsem si dost těžko mohl vyzkoušet brzdu.První příležitost jsem měl až když jsme se ocitli na spádu 16-ti promil při rychlosti asi 35km/hod což jsem ihned a to byl konec vlaku ještě na Mních.Lehote i učinil.Po snížení tlaku o půl baru účinek žádný po jednom baru taktéž a po použití rychlobrzdy výsledek nula, tehdy jsem začal i dávat návěst stůj zastavte všemi prostředky protože rychlost vlaku narůstala neuvěřitelným tempem (měli jsme už víc jak šedesátku) ,začal jsem brzdit přídavnou brzdou a po chvíli jsem ucítil slabé trhnutí kdy se zřejmě probudil i můj kamarád na "Štokru" ale to už jsme měli rychlost víc jak 70km/hod."Hektor" přesto že to byl vděčný a spolehlivý stroj nebyl bohužel stavěný na trať plnou oblouků díky svému uložení pomocí královských čepů na podvozky a kýval se ze strany na stranu jak pracně kopíroval oblouky tratě. Když jsem se podíval za sebe a viděl za mnou se hrozivě ale klidně se sunoucí dýmnici "Štokra" s rudou hvězdou (tehdy se mi zdála být opravdu obrovitá) a já jsem se už viděl přilepený na ní! Pomocník za celou dobu nepronesl jediné slovo, věřím tomu že se modlil po celý ten dlouhý čas.
Dopadlo to tak že jsme v půli cesty na cestě mezi sady s vlakem po čtyřech kilometrech konečně! zastavili.Sebral jsem baterku a roztřepaný z nadávkami jsem se hrabal kolem vlaku.Mezi mojí mašinkou a "Štokrem" byly kohouty otevřené,šel jsem dál a mezi "Štokrem" a hytlákem na "Štokru" kohout otevřený a na hytláku . . .zavřený! Ale . . .?

Pokr. . .Ale. . .pokud by byl zavřený za normálního stavy by zavřený kohout díky nálitku na rukojeti brzdového kohoutu který při zavřeném kohoutu odtlačuje kužel kohoutu a diky tomu vznikne jeho "umělá" netěsnost a vzduch přiváděný k němu hadicí uniká a syčí.Bohužel ale na tomto brzdovém kohoutu úplně chyběla jeho rukojeť i s nálitkem takže "syčet" nemohl a navíc při běžném pohledu se zdálo že kohout je v poloze "otevřený".Nakonec z mého kamaráda vylezlo že po celou dobu z Topolčan až do Svinné říkal vlak.četě že mu vlak špatně brzdí a že ho zastavoval jen mašinou,takže jeli přibližně 50km s nebrzděným vlakem.Vylezl jsem do hytláku a vlakvedouci mi oznámil: "Boha jeho majster,keby som nestiahol záchrannú brzdu tak sa nezastavíme" poslal jsem ho i s četou kdesi a šel jsem zpátky na mašinu, přehodil jsem druhé brzdové spojky mezi "Štokrem" a hytlákem a po deseti minutách jsme po vykonání jednoduché zkoušky brzdy pokračovali dále.Jenže ,jeden horor skončil a druhý začal. "Díky" intenzivnímu brzdění se natavily brzdové zdrže a olepily obruče náprav nataveným materíálem takže mi to připadalo jako bych měl místo obručí ozubená kola,hrůza.
V stanici Trenčianská Turná jsme měli pobyt na vykřižování s Mos.vlakem a tehdy za mnou přišel vlakvedoucí ,v brigadýrce nesl peníze které vybral od vlakové čety i od sebe s tím "aby som nikomu nič nehovoril", poslal jsem ho do ř**i i s jeho brigadýrkou,měl jsem hlavu plnou mašiny a na nic jiného jsem nemyslel. . . .

znalec poměrů...,jste I.M. ze Slavičína?Jen takový odhad.

Pokr . . . Konečně jsme dojeli za značného hlomozu do Trenčína kde nás staniční zaměstnanec od vlaku odvěsil a jako vždy jsme měli pokračovat strojně do depa v T.Teplé kde na jeho hranici depa čekával strojvedoucí z žilinského Mn.turnusu a z "ruky" nám mašinku bral na "Žilinu" .Byl jsem smířený s tím že mašinku odstavím do depa neschopnou a žilinský fíra si na vlak vezme jinou. Když jsem přijel na hranici depa očekával mě tam pan Baďura se dvěma taškami a dýmkou v ústech a hned se ptal "Ivko čo sa deje? " a já mu pravím "pane Baďura je to v háji,mašina je kaput musíte si vzít druhou" on mi odpověděl "a čo si? Zober si kapsu(tašku) a hybaj domov" Tak na Žilinu jezdilo v turnusu tuším 16 strojvedoucích ale toto by neudělal ani jeden z nich.S divným pocitem jsem šel do depa a asi za půl hodiny jsem uslyšel jak se manipulák vydal na svou pouť do Žiliny.
Po asi 14-ti dnech jsem p.Baďuru potkal v depu a na můj dotaz jak to dopadlo s mašinou mi odpověděl : "Dobre Ivko,po Žilinu vrndžala ale nazad do Teplej už bol kľud".Byl jsem mu tehdy za to nesmírně vděčný a velmi rád na něj i po těch víc jak třiceti létech vzpomínám,byl to p.Strojvedoucí,mějte se hezky a *P*F*2015*

Re: p.Petránek, bingo ano jsem, a kdo jste že jsem tak smělý Vy? keramnavi@centrum.cz

Re 22michal. . .Omlouvám se samozřejmě máte pravdu,spletl jsem si desetiletí "Štokry" byly u nás až do příchodu T466.2,dík za upozornění( jinak můj turnusový stroj byl po určitou dobu 556041)

znalec poměrů- nemáte se za co omlouvat, nevýznamná chybička se vloudí každému. Jo, je to škoda, že páry nejezdily až do konce osmdesátých let, mohl bych je zažít na vlasní oči. Koncem sedmdesátých jsem se teprve rozkoukával.