© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2026
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 53 článků.
Na konci listopadu 2005 jsme podnikli jednodenní výpravu do Horní Lužice, oblasti na trojmezí Česka, Německa a Polska. Tato oblast je pro železničního fandu přitažlivá díky žitavským úzkokolejkám a několika peážím, vzniklým i díky poválečným změnám státních hranic. My jsme vyrazili projet si některé tratě na sever od Žitavy.
Naše letní cesta k severovýchodním sousedům nebyla primárně zaměřená čistě železničně, spíše historicko-topograficky. Nicméně jako dopravní prostředek jsme železnici zvolili a snažili se jí aspoň trochu důkladněji všímat. Jak fandové železnice ke svému zármutku vědí, pro cesty Polskem to není nejšťastnější volba, a žádá si vždy nutné doplnění, ať autobusem nebo stopem.
Na přelomu září a října 2005 jsem měl příležitost navštívit západoaustralské hlavní město Perth (1,4 miliónu obyvatel) a jeho okolí. Během dvou týdnů jsme s kolegou procestovali nejen město a některé národní parky, ale také navštívili muzejní provoz dvou železničních spolků, které provozují historické soupravy. Pro cestování jsme namísto obvyklejšího pronájmu auta dali přednost místní veřejné městské dopravě, provozované v síti Transperth.
Tento rok zrušila Bývalá jugoslávská republika Makedonie vízovou povinnost pro občany ČR. Letos to je pouze do 15. září a je to pouze jednostranné zrušení pro české občany. Zjistil jsem to už v době, kdy jsme měli rozplánované cesty na prázdniny. Nakonec jsem se dohodl s kolegy, že si svojí cestu po Chorvatsku a Slovinsku prodlouží o krátkou návštěvu Makedonie. Já jsem neměl toliko času nazbyt, ...
Vzhledem k tomu, že už jsem rok nebyl ve Středomoří a zvláštní atmosféra tohoto koutu světa už mě dost chyběla, využil jsem nabídku svého otce na týdenní pobyt v poměrně luxusním tříhvězdičkovém hotelu v Miláně. Výhodné bylo, že jsem měl za své průvodcovské a jazykové (ne že bych snad italštinu ovládal, ale v běžných a zejména dopravních situacích se domluvím – podobně jako všude jinde v Evropě) služby, obdržet ubytování v hodnotě 226 EUR a letenku v relaci Bratislava – Bergamo u nízkorozpočtové společnosti SkyEurope Airlines
Rozhodování, kam letos pojedeme, nebylo vůbec těžké. Věnujeme se totiž studiu švédštiny a tak bylo jasné, že naše chatrné znalosti budeme chtít vyzkoušet právě u domorodců. Navíc Švédsko je zemí zaslíbenou jak pro příznivce dopravy (kvality se tam opravdu nabažíte), tak i pro příznivce trekkingu (přítelkyně a konec konců i já máme tuto činnost v oblibě). Toho druhého si ale užijeme spíše v létě, kdy bychom chtěli opět navštívit tuto zemi.
Nedávno jsme s kolegou podnikli krátkou návštěvu Srbska a Černé Hory. V následujícím textu jde hlavně o postřehy během naší cesty. Vyrážíme v pozdní večerní hodinu vlakem R 377 Děvín a v Břeclavi přesedáme do vlaku R 202 Chopin. Na sezení je zde řazen rakouský velkoprostorový vůz, který jede z Bohumína. Vůz je téměř prázdný a ani v Břeclavi a Hohenau nepřistoupí mnoho lidí. Na Südbahnhof přijíždíme načas.