© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2023
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V lednu jsme se vydali zmapovat provoz na poslední rumunskou pravidelně provozovanou lesní železnici v pohoří Maramureš.
Vybrali jsme spojení R 375 „Pannonia“ do Aradu, odkud jsme odpolením osobákem přejeli do Temešváru. Z Temešváru následoval přesun nočním rychlíkem do Salvy, kde jsme uprostřed mrazivé noci přestoupili do jiného rychlíku (Bucuresti – Sighetu). Ve Viseu de Jos jsme tak stihli první ranní autobus směr Borsa, ze kterého jsme vystoupili ve Viseu de Sus. Tam jsme spolu s dělníky spěchali k místní pile, abychom neprošvihli odjezd prvního vlaku do hor.
Za branou pily jsme nastoupili do krytého vagonu s lavicemi, který byl připojen za motorovou lokomotivu 87.0033. Po chvíli posunování odjíždíme v 7.10 do hor. Jízda probíhá docela svižně – poprvé zastavujeme až na výhybně Cozia, kde se doprovod vlaku dohaduje s dělníky, kolik jim nechá k nakládce oplenů. Nakonec jim žádné nenecháme s tím, že jim je doveze další vlak, a pokračujeme v další jízdě na výhybnu Paltin. Tam už dřevařům nějaké opleny k nakládce necháváme. Zbytek vezeme až na Fainu, kam jsme přijíždíme před jedenáctou hodinou. Za námi ještě dorží dvě drezíny a potom ještě další vlak, tentokrát s lokomotivou L18H, která dovezla na plošinovém voze lesnický stroj. Po vyložení „nákladu“ se ihned vrací zpět. Cestou pobrala nějaké ložené opleny, aby nám ulehčila. O půl jedné konečně můžeme přivěsit ložené opleny a ve 12.45 odjet zpět do Viseu. Cestou ještě zastavíme na Bardau, Paltinu a v Cozii, vždy za stejným účelem, tedy pro dobírání zátěže. Do Viseu dorážíme krátce po 16. hodině.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Našli jsme si ubytování v privátu nedaleko pily, abychom nemuseli ráno v mrazu chodit zbytečné kilometry. Další den si to k pile namíříme zase časně ráno. Dobrou zprávou pro nás je, že na Botizu pojede na „druhém“ vlaku parní lokomotiva 764.408. Protože však má nějaké technické problémy, vyjíždí z topírny až v 10 hodin a Viseu tak opouštíme až v 10.15 hod. S párou to jde pomaleji a už po 10 kilometrech musíme zbrojit vodu. Na Coziu tedy dojíždíme až před polednem. Po krátkém posunu pokračujeme na Paltin, kde probíhá křižování s „prvním vlakem“ a další zbrojení vody, což trvá skoro hodinu. Potom pokračujeme na Bardau, kde dochází během posunu k vykolejení. Nic se však neděje... Vykolejení v podmínkách rumunské lesní dráhy není žádnou mimořádností a během 10 minut jsme zpátky na kolejích. Na Bardau odstavujeme zbytek oplenů a protože tam není kolej na „objetí“, jedeme se obrátit na Botizu. Při cestě zpět dobíráme zátěž na Bardau, Paltinu (kde se také zbrojí) a Cozii. Do Viseu jsme se vrátili už za tmy po 17. hodině.
Protože jsme potřebovali stihnout vlak ve Viseu de Jos, už jsme se moc nezdržovali a spěchali jsme na autobus, který nás dovezl k vlaku. Zpět jsme se vraceli přes Orádeu, tudíž jsme museli přestupovat jen jednou v Becleanu, odkud jsme „Coronou“ dojeli až do Budapešti.