© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2026
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 53 článků.
Na předchozí článek o kostarických železnicích navážeme článkem o Panamě. Jelikož je historie panamských železnic detailně v anglických zdrojích zmapována, tento text se zaměří jen na hlavní vývojové linie v minulosti, které budou doplněny o několik zajímavostí, a také na současnou situaci panamských železnic. I tak nebude text příliš krátký.
Na následujících řádcích se podíváme do středoamerické Kostariky, pro jejíž rozvoj měla svého času železniční doprava velký význam. V současné době je tomu jinak, nicméně existují plány na rozvoj osobní i nákladní dopravy, a tak je vhodné se poohlédnout, jak v minulosti železnice v této zemi vznikala a kam směřuje nyní. Kdyby nebylo banánů a kávy, zřejmě by se do budování kolejí v Kostarice nikdo nepustil.
Jednokolejná dráha vedoucí z jihoperuánského města Tacna do severochilského města Arica má velmi zajímavou historii, za kterou se stojí za to poohlédnout. V pořadí se jedná o druhou nejstarší peruánskou železnici (první byla Lima – Callao, roku 1851, dnes zrušená) a také jedinou železnici, která překračuje hranice Peru. Trať nikdy nebyla propojena s dalšími normálněrozchodnými železnicemi v Peru ani v Chile a je do dnešních dní v provozu.
Přijíždíme k nádraží v Namtu a zdálky vidím stoupat kouř. Párovka je roztopená, syčí a dýmá. Vyráželi jsme z Hisphaw v 5 ráno a jeli jsme na motorkách dvě hodiny probouzející se Barmou. Nejdříve byla tma a mlha, pak se rozednělo a mlha se rozpustila. Barmánci vstávali, vyráželi na pole a všichni nás s úsměvem zdravili. U stánku v jedné vesnici kupujeme benzin z PET lahvi. V Namtu jsme byli už před dvěma dny. Oblast je jen na povolení, ale nikdo nám nedělal problémy, pokud jsme ve městě. Do hor nesmíme, tam se střílí.
Je teplý večer, jeden z nemnohých toho léta. Malý Honzík sedí s mámou v kuchyni panelákového bytu v jednom severočeském městě a chlubí se svým výtvorem. Je to mapa ostrova uprostřed moře, nakreslená tužkou a barevnými pastelkami na zadní nepotištěnou stranu listu starého nástěnného kalendáře z roku 1984. Ostrov má několik kilometrů na délku i šířku. Uprostřed městečko, v zátoce přístav, kam připlouvá několikrát denně osobní loď z neznámé pevniny, na břehu písečné pláže.
Letos se podíváme do Jižní Ameriky již potřetí, tentokrát do brazilského Ria. Předmětem našeho krátkého pojednání budou nyní dvě turistické atrakce, které jsou sice známé, ale u nás se o nich zatím příliš mnoho nenapsalo. Ozubnicová dráha Trem do Corcovado umístěná téměř v centru Ria začíná ve čtvrti Cosme Velho a šplhá se na kopec Corcovado, kde se zastavuje na kótě 710 m n. m. Zanedlouho oslaví tato zubačka 140 let.
V následujícím článku se pokusíme rozebrat veškerou osobní drážní dopravu, která je momentálně v jihoamerickém Chile v provozu. Přijměte tedy pozvání na slunný jih a svezte se s námi moderními vozy metra, historickými trolejbusy, legendárním kolejovým autobusem, second-handovými španělskými vlaky či dechberoucími lanovkami.