• diskuse
  • železnice
  • tramvaje a metro
  • autobusy a trolejbusy
  • auta, lodě a letadla
  • modely a modelářství
  • hry a simulátory
  • inzeráty
  • vzkazy pro redakci...
  • diskuse k článkům
  • archiv 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006
• články
  • železnice
  • městská doprava
  • ostatní
• aktuality
• odkazy
  • železnice
  • městská doprava
  • hobby
  • cestování
• muzea
• mapy

články » železnice » cestování » drážní doprava v chile » lanovky ve valparaísu

• zpět na obsah článku
• předchozí kapitola
• následující kapitola

Valparaíso se do jisté míry velmi podobá portugalskému Lisabonu a z chilských měst se na něm evropská architektura podepsala asi nejvíce. Na rozdíl od hlavního města Portugalska je však místní terén podstatně členitější a právě tento důvod v minulosti zapříčinil, že se do Valparaísa zaváděly ve velkém lanové dráhy. Zatímco Lisabon se může v současnosti pochlubit třemi lanovkami, Valparaíso jich má v provozu zhruba deset, avšak kdysi jich v tomto městě fungovalo více než 30, přičemž žádná z nich nebyla stavěna pro turistické účely. Takovýmto rekordem se nemohlo ani nemůže chlubit žádné jiné město na světě. Podle výpovědi muže, který na tamních lanovkách pracuje již od roku 1980, bylo údajně postaveno lanovek celkem 34, k čemuž je ještě připočíst dodnes fungující výtah Polanco.

Role lanovek byla ve městě v dobách neexistence či rané existence osobní automobilové dopravy nenahraditelná. Autor článku záměrně prošel všechny lanovky, jak ty, které jsou funkční, tak ty, po kterých jsou ve Valparaísu ještě viditelné památky, a ačkoli při pohledu z nábřeží se kopcovitá masa posetá domy jeví jako monolit a tento samý dojem je možné nabýt z většiny horních stanic jednotlivých lanovek, teprve při pěší chůzi člověk pochopí, že je město stavěno na několika členitých hřebenech, které vybíhají až k pobřeží Tichého oceánu, a že takový terén je na zdolání kvůli velké strmosti, alespoň pro starší obyvatele, poměrně obtížný. Jakmile se ale začal v dopravě prosazovat benzinový motor, staly se mnohé z lanovek ekonomicky nerentabilní a byly postupně zavírány.

Nicméně ani v dnešní době neztratily lanovky význam, jednak proto, že se do některých míst nedá autem dobře dostat, a jednak proto, že ne vždy lidé mohou/mají zájem autem cestovat. Většina z dnes zavřených lanovek, které ještě byly nedávno v provozu, má být v průběhu několika málo let obnovena, ty v provozu již byly obvykle nějakým způsobem při zachování svého historického ducha rekonstruovány či restaurovány, protože se stát rozhodl všechny zachovalé lanovky (je jich 15) + výtah Polanco chránit jako národní památky.

Spíše než představování jednotlivých lanovek, ve Valparaísu tradičně nesprávně nazývaných jako „výtahy“ (ascensores a nikoli funiculares, jak by správně mělo být), a onoho jednoho skutečného výtahu, které provedeme pomocí fotografií, bude asi lepší říci pár slov obecně. Jízdné na lanovkách/výtahu je velmi nízké, a sice 100–300 peso za jednu jízdu (stav k roku 2014), což je v českých korunách něco okolo 4 až 12 korun. Při cestě nahoru je jízdné placeno pokladnímu, který má v dolní stanici svou vlastní přepážku, při cestě dolů se platí opět v dolní stanici. Pro zamezení průchodu neplatičů jsou v dolní stanici nainstalovány turnikety. V horní stanici zpravidla spočívá strojovna a také obsluha lanovky.

Pokud bychom z širokého výběru rozličných lanovek přece jen měli vybrat jednu, která něčím vyniká, pak bychom mohli vyzdvihnout tu, která se nachází v nemocnici Van Buren. Postavena byla přímo v nemocničním areálu roku 1929 za účelem přepravy pacientů, personálu a návštěvníku nemocnice. Jako jediná z celého Valparaísa je plně automatická. Na jejím místě již dříve existoval výtah, ten však byl zničen vlivem zemětřesení z roku 1906. Za zhlédnutí stojí toto krátké video, bohužel ve španělštině.

Zatímco centrum Valparaísa můžeme považovat za relativně bezpečné, některé okolní vrcholky a části města vzdálenější od moře naopak bezpečné nejsou. Obyvatelé těchto „problémových“ čtvrtí bydlí ve starých oprýskaných domech rybářského či dělnického typu a okolí některých stanic lanovek nahání spíše hrůzu. Vedle již vzpomínaných prašivých psů jsou tamní ulice cítit kočičí močí, architektonicky vydařené obytné soubory by si zasloužily důkladnou rekonstrukci a genius loci krásných vyhlídek na moře je pak pokažen neodvratitelným pohledem na neuvěřitelné množství odpadů, které se na některých místech nevyváží, nýbrž ukládají na blízkých volných svazích. Odpadky ovšem nalezneme kvůli nevychovaným jedincům ve velkém i na pobřeží moře a dokonce i v oceánu, a tak je návštěva Valparaísa pro ty, kteří nespočívají jen na pláži a v ulicích města, spíše zklamáním.

K lanovkám ještě tolik, že v sousední Viñe del Mar je k vidění také jedna pozemní lanová dráha, Villanelo, která má pouze jednu kabinu.

• zpět na obsah článku
• předchozí kapitola
• následující kapitola