naše weby
Výpravní budova 16/H
aktualizace 2. 12. 2023
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky
z nejčtenějších
Elektrické lokomotivy Siemens ES 64 U4 19. 8. 2005
Autotec 2006 – těžké nákladní automobily 25. 6. 2006
ŠKODA 15T je zde! 17. 9. 2008
)
)
)
)
praktické
tiráž
© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
články » městská doprava » tramvaje » historie městské dopravy v lisabonu » současnost: jak se cestuje
Současnost: Jak se cestuje
Ať už se člověk rozhodne svést se starou tramvají či novým autobusem, své cesty patrně nebude nikdy litovat. Koukat se z oken vozidel do ulic a přilehlého okolí přináší rozmanité zážitky. Jen v málokterém evropském městě se člověk neustále ocitá jako na houpačce: chvíli z kopce a pak na kopec. Mimo to: každá linka má pevně stanovený jízdní řád a frekvence spojů zasahujících do všech koutů Lisabonu je snad nadmíru dostatečná. I tady existují dopravní špičky. Denní život Portugalců není příliš od toho českého odlišný a ani noční život, kterému holduje většina jihoevropských národů, se tu nijak neujal.
Jezdit s Carrisem se v Lisabonu neprodraží v případě, že si cestující zakoupí jízdenku s delší časovou platností (den, měsíc, rok). Platit za jednu jízdu výhodné není. Pro dlouhodobé cesty se v trafikách prodávají magnetické karty, které se po zaplacení určité částky nabíjejí. Majitel karty může po vypršení platnosti kartu znovu obnovit.
Pro cestu autobusem nebo starou tramvají je třeba nastupovat předními dveřmi, v jejichž blízkosti jsou umístěny mechanický (na papírové lístky) a elektrický (na karty) znehodnocovač. Řidiči, u něhož je možno zakoupit jízdenku s přirážkou, je cestující povinen prokázat se platným jízdním dokladem. Při cestě jednou z tramvají Siemens je možno nastoupit jakýmikoli dveřmi. V některých vozidlech se nacházejí i prodejní automaty.
Drtivá většina tramvajových zastávek je na znamení, a tak zájemce o výstup musí stisknout ve voze umístěné tlačítko, čímž se následně rozsvítí nápis „PARAR“ (zastavit), a zájemce o nástup musí na řidiče v dostatečným časovým odstupem vyslat signál, například mávnutím rukou.
Většina zastávek je opatřena elektronickým informačním systémem, který udává časový údaje o příjezdu dalších spojů příslušných linky (např. linka číslo 5: 10 min). Tabule umístěné většinou na žlutém sloupku bývají často nezvykle natočeny, a to kvůli slunečnímu svitu.
Co se týče délky jednotlivých sítí, příslušné údaje nejsou nejnovějšího data, pro představu snad ale postačí:
- Tramvaje: 48 km / 5 linek (12,15,18,25,28)
- Autobusy: 665 km / 69 městských, 19 příměstských, 9 nočních a 1 aero-bus
Článkové tramvaje jezdí pouze na nejdelší lince č. 15 (Praça Figueira – Algés), která kopíruje pobřeží, neboť nemohou být na jiné tratě pro prudká stoupání nasazovány.
Na mnoha místech můžeme nalézt zbytky kolejí (nádraží Santa Apolónica), přerušené úseky (centrum města) a někde dokonce i celou trať s trolejí, jež je násilně ukončena (za zastávkou Algés). Jedná se především o zásahy z konce 20. století za účelem zvýšení efektivity dopravy a snížení provozních nákladů.
Celá historie tramvají a také historie autobusů, výtahu a lanových drah – i když ve stručné podobě -je shrnuta v Muzeu Carrisu, které je umístěno vozovně St. Amaro na ulici Rua 1° de Maio. Jeho prohlídka se skládá ze tří částí: A, B a C, z nichž ta první zahrnuje návštěvu místnosti s popisem historie, výstavou fotografií a nejrůznějších předmětů spojených s Carrisem (účetní knihy, jízdenky, oděvy), ta druhá znamená projížďku tramvají areálem do zadní části a třetí pak prohlídku útrob jedné z hal vozovny, kde jsou umístěna vozidla, která už dosloužila. Mimo to se zde (v části C) nachází také historická tiskárna Carrisu a další zajímavosti. Muzeu je třeba připsat jedno velké minus: informace uváděné o jednotlivých historických vozidlech mají k přesnosti daleko, nemluvě o překladech informací do jiných jazyků.
Co se týče návštěvnosti, podle jedné z řidiček Carrisu přichází do muzea pouze něco okolo 40 osob denně, z nichž většinu představují žáci škol. Mnohem větší zájem je o pravidelné projížďky městem s historickými tramvajemi, které jsou oblíbenou turistickou atrakcí. Otevírací doba muzea je vždy od 10 do 17 hod.