naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 2. 12. 2023
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » městská doprava » tramvaje » historie městské dopravy v lisabonu » metro

Metro

Městskou hromadnou dopravu v portugalské metropoli nezajišťuje jen Companhia Carris de Ferro de Lisboa, ale také společnost Metropolitano de Lisboa, která spravuje provoz na několika desítkách kilometrů (nejen) podzemních tratí. Věnovat se celé její historii vydá na samostatnou publikaci, které se snad čeští zájemci o dopravu někdy dočkají. Nedostatek informací nedovoluje rozebrat historii metra důkladně. Proto je třeba spokojit se prozatím pouze s chronologickým přehledem událostí.

Čtyři trasy metra, které ve svém podzemí Lisabon ukrývá, hrají především roli spojovatele mezi centrem a předměstím. Dynamický rozvoj tohoto druhu dopravy nabral na obrátkách v posledních letech, neboť několik desetiletí předem se tempo výstavby tratí metra rozhodně rychlým nazvat nedalo.

Úvahy o zavedení metra spadají již do konce 19. století, nerozvinutá infrastruktura a poměrně spící ekonomika tyto sny na dlouhou dobu utlumily. Až po druhé světové válce se dostalo metro na pořad dne, jeho začátky byly ale poměrně komplikované. Výstavba metra by se bez pomoci poskytované v rámci tzv. Marshallova plánu jen těžko uskutečnila. Část finančních prostředků alokovaných na obnovu dopravy a infrastruktury byla převedena právě na výzkum a projekci dráhy, jež by vedla pod ulicemi města. Aby se tak stalo, musela být nejdříve založena 26. ledna 1948 společnost Metrpolitano de Lisboa. Tímto krokem se dlouholeté přání mnoha místních lidí pomalu začalo naplňovat.

1.července 1949 byl projekt metra počítající s rozchodem 1 435 mm schválen a od této chvíle mohly být prováděny první nezbytné úkony. Výkupy pozemků, žádosti o stavební povolení, shánění souhlasů příslušných městských odborů a úřadů, detailní rozbory půdního reliéfu a další inženýrské a byrokratické procesy nakonec umožnily to, že se mohlo přikročit k faktické stavbě.

Sedmý srpnový den roku 1955 mohl byl proveden první výkop. Za čtyři roky, přesněji 29. prosince 1959, už do útrob podzemní dráhy vstupují první cestující. Vybudovaná trať připomínala tvar písmene ypsilon. Obě větve se rozbíhaly ze stanice Rotunda (tehdy Marquês de Pombal). První měla konečnou stanici Sete Rios (dříve Jardim Zoológico) a druhá Entre Campos. Od Rotundy vedl společný úsek do stanice Restauradores. Stanice Rotunda umožňovala přestup mezi oběma úseky dráhy.

Otevření dráhy bylo bezesporu velkou událostí. Jen za první rok se přepravilo novým druhem dopravy 15,3 milionů lidí. Lisabon se stal v té době 14. evropským a 25. městem na světě, které se mohlo pyšnit podzemní dráhou. Zásluhou spolehlivosti, rychlosti a bezpečnosti se metro mohlo těšit své další expanzi.

Další plán rozšíření sítě byl následující: od stanice Restauradores prodlužovat „ocas“ písmene ypsilon tak, že se začne stáčet ke své pravé větvi. Roku 1963 je tedy otevřen úsek Restauradores – Rossio, o tři roky později Rossio – Anjos a za dalších 6 let, tedy 1972, Anjos – Alvalade. Až do roku 1982 se nástupiště uvedených stanic zvětšovala tak, aby cestující mohli nasedat do souprav o délce až šesti vozů.

Roku 1975 došlo ke znárodnění společnosti, a proto se změnil její název na Metropolitano de Lisboa, E.P. (Empresa Pública).

Až roku 1988 se protáhla jak první větev od Sete Rios na zastávku Colégio Militar/Luz, tak i druhá od Entre Campos do stanice Cidade Universitária. Od druhé uvedené pak přibyly roku 1993 další koleje ke stanici Campo Grande. Jednalo se o první venkovní stanici. Ve stejném roce bylo zprovozněno depo Calvanas.

Rok 1995 byl pak pro další rozvoj metra klíčový, neboť došlo k oddělení tratí ve stanici Rotunda. Byly vytvořeny dvě samostatné linky (modrá a žlutá) s přestupními stanicemi Campo Grande a Rotunda. Modrá linka se rozšířila o nový úsek Colégio Militar/Luz – Pontinha a žluté přibyl úsek Rotunda- Rato.

Tři obrázky ze stanice Baixa-Chiado. Obzvláště zajímavé je uspořádání eskalátorového tunelu na spodním obrázku.

Koncem roku 1997 došlo k uzavření trati mezi Restauradores a Rossio, a to proto, aby mohly být vystavěny úseky Rossio – Baixa/Chiado a Restauradores – Baixa/Chiado. 19. října téhož roku došlo k požárům ve stanicích Areeiro a Martim Moniz a k jejich opětovnému otevření došlo až v březnu 1998. Od stejného data pak existují již tři linky:

  • modrá : Pontinha – Restauradores;
  • žlutá: Campo Grande – Rato;
  • zelená: Campo Grande – Martim Moniz;

V následujícím měsíci byl zprovozněn úsek zelené linky Rossio – Baixa/Chiado – Cais do Sodré. Otevření spojnice modré linky bylo plánováno na srpen. Ještě předtím ale byla v květnu dokončena již čtvrtá trasa metra, tentokrát označená červenou barvou a to na trati Alameda – Oriente. Jednalo se o převratnou událost, neboť poprvé od roku 1959 se zprovoznil zcela samostatný úsek. Předchozí tři linky vznikly z původní „ypsilonové“ trati, která se prodlužovala a následně sebe svými větvemi spojila. Nová červená linka měla při svém otevření kromě přestupní stanice Alameda (zelená/červená) čtyři a zanedlouho poté již šest stanic (Olaias, Bela Vista, Chelas, Olivais, Cabo Ruivo a Oriente; poslední dvě zprovozněny v červenci a listopadu 1998). Její výstavba umožnila spojení centra s celou západní částí Lisabonu, vlakovým nádražím Oriente a taktéž roku 1998 zlepšila přepravu cestujících na výstavu EXPO ´98, která se v portugalské metropoli konala.

V srpnu začaly podle plánu jezdit soupravy na modré lince ze stanice Restauradores do stanice Baixa/Chiado, odkud mohou cestující přestupovat na zelenou linku. Zároveň bylo otevřeno již třetí depo u stanice Pontinha, do ostrého provozu se ale začlenilo až zkraje následujícího roku.

Od února 1999 cirkulují v podzemí soupravy ML 97.

V listopadu 2002 se zelená linka rozšiřuje o úsek Campo Grande – Telheiras. Síť metra se vskutku rychle zvětšuje, neboť již o dva roky později přibyl žluté lince úsek Campo Grande – Odivelas s 5 novými stanicemi (Quinta das Conchas, Lumiar, Ameixoeira, Senhor Roubado and Odivelas), čímž metro překračuje hranice města. Modrá linka má od května téhož roku navíc úsek Pontinha – Amadora Este s dvěma novými stanicemi (kromě druhé uvedené ještě Alfornelos).

Schematická mapa metra.

I v současné době se staví a v následujících dvou letech se plánuje v rámci modré linky otevření úseku Baixa/Chiado – Santa Apolónia (2. Q 2007; kdysi jezdily k nádraží Santa Apolónica ve stejné trase tramvaje) a v rámci linky červené úsek Alameda – S. Sebastião (3. Q 2008).

Za rok bude mít síť metra celkem přes 40 km tratí s 52 stanicemi. Metro se stalo za necelých 50 let, a zejména pak v nedávném období, páteří celé městské dopravy.