naše weby

Výpravní budova 16/H
aktualizace 14. 11. 2021
Tranzitní koridory
popisy, tabulky, foto...
Historie českých SPZ
aktualizace 12. 1. 2007
Elektrizace ve Slezsku
historie, mapy, tabulky

naši partneři

praktické

RSS 2.0RSS 2.0
mobilní verze

tiráž

© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2022
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net

články » » železniční doprava na jih od londýna a metro » z cest

Z cest

V roce 2004 jsem začátkem září s kamarádem navštívil Velkou Británii a projel opět některé zdejší tratě. Cesta na Britské ostrovy železnicí přes Nizozemí (a to již tradičně) proběhla s problémy a tak z odpolední lodi do Harwiche byla vidět již jenom záď. A další loď plula až ráno. Vlastní plavba rychlou lodí z Hoeku am Holland do Harwiche stojí opravdu za to. Jízdní dobu cca 3,5 hodiny lze strávit sledováním moře jak na přídi, tak i na zádi. Na palubě je obchod, několik restaurací, herna s automaty, dvě kina a dětský koutek. Oproti minulým letům je pro naše občany odbavení na hranicích daleko jednodušší, žádné záludné kontrolní otázky přísných, až nerudných imigračních úředníků. Jen holandský policista se ptal svého kolegy zda je ČR v EU – a dost se tomu divil.

První den jsme strávili v okolí Londýna. Vyznat se v dopravní síti hlavního města je dosti komplikované, ale oproti dřívějším letům se podstatně zlepšil informační systém a na každé stanici je v informačních centrech a pokladnách k mání zdarma podrobná mapa sítě tamní MHD. Po prohlídce vnitřního Londýna, procházce po Tower Bridge jsme se vydali ulovit nějaký snímek běžného železničního provozu. Odpoledne jsme strávili na jednom londýnském nádraží – Clapham Junction. Přes něj projíždí řada vlaků z nádraží Victoria a Waterloo na jih Anglie. Téměř všechny vlaky jsou elektrické jednotky různého stáří; napájení není trolejí, ale pomocí třetí kolejnice. Samotné nádraží není příliš zajímavé, ale provoz na něm je obdivuhodný. Nebyla snad minuta, aby tudy nejel vlak. Chvílemi zde bylo možné vidět najednou projíždět až pět vlaků zároveň. Ostatně od Londýna sem ústí asi osm traťových kolejí, po kterých neustále jezdí vlaky.

V článku o Anglii nemůže snímek londýnského Tower Bridge chybět... Elektrická lokomotiva společnosti Anglia 86215 „The Round Tabler“ na londýnském nádraží Liverpool Street po příjezdu s rychlíkem z Harwiche.
Setkání dvou elektrických jednotek společnosti C2C na londýnském předměstí ve stanici Upminster. Nádraží Clapham Junction: elektrická jednotka společnosti South West Trains 450.080
Elektrická jednotka společnosti Southern Trains 3911 patří mezi starší vozidla na londýnských kolejích. Mj. má nástupní dveře podél celé bočnice. Elektrická jednotka společnosti South West Trains 5853 v reklamním nátěru vjíždí do stanice Clapham Junction.
Z nádraží Waterloo jezdí v taktu expres na letiště Gatwick. Jednotka 460.002 vjíždí do stanice Clapham Junction. Dobře patrné jsou třetí (napájecí) kolejnice. Zde jedou hned tři vlaky: zleva jednotka společnosti South West Trains, motorová jednotka 460.005 společnosti Gatwick Express a jednotka společnosti Southern Trains.
Lokomotivy řady D 37 patří na britských kolejích již k veteránům. Stroj D 37203 společnosti Midland Mainline projíždí s pracovním vlakem stanicí Clapham Junction. Nákladní dopravu v Británii tvoří hlavně ucelené vlaky z přístavů a v okolí velkých průmyslových aglomerací. Zde je kontejnerový vlak s lokomotivou EWS D 66184 ve stanici Peterbourough.

Další dva dny jsme se věnovali muzejní dráze s parním provozem v hrabství Yorkshire. Jedná se o dráhu North Yorkshire Moors Railway (NYMR ), vedoucí z Grosmontu do Pickeringu. K této dráze se vrátím v další kapitole. Další den bylo škaredé, typicky anglické počasí, takže nemělo již smysl být v Grosmontu. Odtud jsme vlakem vyrazili přes Middelsbrough, Stockton a York do Newcastlu. Zde se nad hlubokým údolím klenou silniční i železniční mosty. Nádraží je zde opět typické anglické, s nadzemními příchody na nástupiště. Předpověď počasí však slibovala na další dny tlakovou výši a tak další den navštěvujeme další z muzejních drah – Severn Valley Railway (SVR).

Motorový vůz společnosti Arriva odjíždí od nástupiště z Grosmontu do Whitby. Železniční most v Newcastlu s motorovým vozem společnosti Arriva.
Motorová lokomotiva společnosti EWS D 67023 odstavená v kusé koleji nádraží Newcastle. Elektrická lokomotiva společnosti Virgin Trains 67014 na nádraží Manchester Piccadilly.
Společnost Virgin Trains zakoupila v posledních letech nové motorové jednotky od firmy Bombardier pod názvem Voyager, zde jednotka 220.031 na nádraží Manchester Piccadilly.

SVR vychází z Kidderminsteru a vede do Bridgnorthu. Vznikla stejně jako většina muzejních drah tak, že když Britské železnice v šedesátých letech minulého století rušily vedlejší dráhy, byla převzata spolkem pro záchranu dráhy a opět sem byl vrácen provoz, v podobě historických vlaků s parními nebo historickými motorovým lokomotivami. Najít vhodné místo na fotografování vlaků ve velkém městě jako je Kidderminster dá chvíli práce, ale po dosažení parku Rifle Range, který leží za městem, lze trať nalézt velmi snadno. Provoz této muzejní dráhy je slabší a jezdí zde někdy i menší lokomotivy. Svezení muzejním vlakem z Kidderminsteru do Bridgnorthu a zpět stojí 13 £. Pakliže nejste příliš při penězích (v tomto případě Librách) dá se dojít také do další stanice Bewdley. Zde se nacházejí některá vozidla muzejní dráhy, která se nevejdou do Bridgnorthu, kde je depo a zázemí celé dráhy. Když přeje počasí, je to docela příjemná procházka. Samotné nádraží SVR v Kidderminsteru je pouze několik kroků od nádraží a trati vedoucí z Birminghanu do Worcesteru. A tak, jak je typické pro anglické muzejní dráhy, zde je vše upraveno tak, jak vypadaly britské železnice koncem padesátých a začátkem šedesátých let. Zde má SVR odstavené soupravy vozů, pro které sem najíždí každé ráno jedna z lokomotiv, která je ten den v provozu. Od posledního večerního vlaku z Bridgnorthu zde odstaví soupravu a strojně se vrací na noc do depa.

Parní lokomotiva „Warwickhire“ odstavená ve stanici muzejní dráhy SVR v Kiddenminsteru. Motorová lokomotiva BR D 444 v čele vlaku SVR z Kidderminsteru jede do Bridgnorthu.
Vlak Severn Valley Railway právě projel tunelem Bewley a směřuje do stejnojmenné stanice. V jeho čele je parní lokomotiva BR 42968.
Parní lokomotiva BR 48773 směřuje z Bridgnorthu do Kiddenminsteru. V pozadí je park Rifle oddělující okolní přírodu od městské zástavby Kiddenminsteru. Motorová lokomotiva BR D 444 byla vyrobena v roce 1968. Pro nákladný a poruchový provoz byly tyto lokomotivy již vyřazené z provozu.
Parní lokomotiva BR 42968 opouští nádraží SVR Kiddenminster. Parní lokomotiva BR 7802 „Bradley Manor“ v Kiddenminsteru

Další dva dny jsme podle počasí naplánovali Skotsko. Přes noc jsme se z Londýna vlakem přesunuli do Dundee. Zde nedaleko nádraží je přes mořský záliv Firth of Tay železniční most, který se v roce 1879 vlivem konstrukční chyby a za přispění velké bouře zřítil a strhl se sebou rychlík, ve kterém zahynulo mnoho cestujících. My však pokračujeme k dalšímu z britských železničních mostů severně od Edinburghu. Klene se přes několik kilometrů široký záliv Firth of Forth a je nápadný svojí zvláštní konstrukcí. Denně po něm projede několik desítek osobních vlaků, rychlíků a také nákladních vlaků, které přepravují hlavně uhlí z uhelné pánve u Perthu. Záliv byl dříve pro železniční dopravu překážkou a až do roku 1890 než byl most postaven zde jezdil trajekt. Ocelový most, který je největším svého druhu ve Velké Británii spojuje železnicí Edinburgh se severem Skotska. Odpoledne pak přes Glasgow přejíždíme do severního Skotska do stanice Glenfinnan, která leží na trati Fort William – Mallaig.

Největší železniční most ve Velké Británii se nachází severně od Edinburghu. Klene se přes několik kilometrů široký záliv Firth of Forth. Denně po něm projede několik desítek osobních vlaků, rychlíků a také nákladních vlaků, které přepravují hlavně uhlí z uhelné pánve u Perthu.
Nákladní vlak společnosti EWS s lokomotivou D 66038 projíždí zastávkou Dalmcy.
Motorový vůz ScotRail 150.262 právě opustil největší železniční most ve Velké Británii. Motorová jednotka společnosti GNER z Dundee do Londýna projíždí zastávkou Inverkeithing.
Nákladní vlak s uhlím v čele s lokomotivou EWC D 66004 projíždí zastávkou Rosyth. Na vedlejší koleji je motorový vůz 150.252, který přijel z Edinburghu. Motorový vůz společnosti ScotRail 150.252 na trati z Cowdenbeath do Edinburghu, zachycený nedaleko zastávky Rosyth.

Vlak z Glasgowa do Mallaigu jede přes 5 hodin. Z Glasgowa jedou čtyři spojené motorové vozy. Dva se odvěšují v Crianlarichu a pokračují do Obanu. Asi hodinu po odjezdu z Glasgowa opouští trať hustěji obydlenou oblast a projíždí vysočinou se spoustou lesů a jezer. Stanice jsou opuštěné, ke křižování vlaků jsou zde samovratné výměny. Výpravní budovy a stavědla většinou zejí prázdnotou, okna a dveře zatlučené překližkou. Některé budovy však slouží jako rekreační a ubytovací domy, neboť zdejší příroda je vhodná k turistice a v zimě je zde možnost lyžování. Větší nádraží, stejně i město, je Fort William. Umělé stavby na trati z Fort Williamu do Mallaigu byly stavěny z betonu, který zde byl na takové stavby poprvé na světě použit. Samotné nádraží v Glenfinnanu, typické pro celou Velkou Británii, dnes funguje hlavně jako muzeum. Na odstavné koleji stojí dva vyřazené osobní vozy, které slouží jako výstavní místnosti s expozicí věnovanou historii britských železnic. Původní stavědlo je zachováno s vnitřním vybavením a je součástí muzejní expozice. Ve výpravní budově je prodejna železniční literatury, modelů a videokazet a turistické centrum. Do Glenfinnanu přijíždíme až v noci a druhý den ráno pak spatřujeme skvost celé dráhy, zdejší viadukt. Ten je poměrně znám z knížek o železnici a také z filmů o Harry Potterovi. Je stavěn v oblouku trati, má délku 300 metrů a 21 oblouků. Most však není v cela dobrém stavu a je na něm pomalá jízda. Po trati však mnoho vlaků nejezdí, ale zato je zde v letní sezóně zaveden parní vlak. V roce 2004 byl veden parní lokomotivou 61264. Na večer nás čeká návrat do Fort Williamu a cesta vlakem do Londýna. Ve Fort Williamu je na našem rychlíku lokomotiva EWS 37418. Vzdáleně připomíná Nohabky a na Britských kolejích řada 37 již dosluhuje. Zvuk motoru při výkonu silně připomíná naše zamračené.

Parní vlak na trati z Fort Williamu do Mallaigu právě jede po Glenfinnanském viaduktu...
...totéž ještě jednou A ještě jedna neželezniční. Pro připomenutí povstání Jakobínů v roce 1745 pod vedením Bonnie Prince Charlie byl v údolí řeky Finnan na břehu jezera Loch Shiel v roce 1831 postaven pomník v podobě sloupu se sochou prince na vrcholu. Pomník slouží také jako malá rozhledna na okolní krajinu. Spolu s jezerem je pomník také vidět z vlaku, právě na Glenfinnanském viaduktu.
Motorový vlak, tvořený třemi motorovými vozy řady 150 společnosti ScotRail z Mallaigu do Edinburghu na viaduktu u Glenfinnanu. Parní vlak se po Glenfinnanském viaduktu vrací z Mallaigu do Fort Williamu.
Parní lokomotiva BR 61264 se vrací do Fort Williamu tendrem napřed. V Mallaigu není točna. Přímý rychlík Fort William – Londýn před odjezdem z výchozí stanice. V jeho čele je lokomotiva EWS D 37418.

Ráno se rozhodujeme a vystupujeme v Crewe. V plánu je využít ještě hezké počasí a ještě jeden den věnovat dráze SVR. Ale počasí se za dvě hodiny prudce zkazilo. V Kidderminsteru již prší a tak pokračujeme motorovým vlakem do Worcesteru. Nádraží je zde pouze dvojkolejné, ale kolejové rozvětvení je kousek dále a slouží k ostavení vlakových souprav. Počasí se nemění, stále prší a tak nezbývá nic, než projíždět zase nějakou trať. Při projíždění tratí ve Velké Británii nelze opomenout trať Carlisle – Settle – Leeds. Trať měří 72 mil, což je asi 116 km, a je dvojkolejná bez elektrifikace. Je však zachována co možná v nejpůvodnějším stavu. Většina budov na trati je opravena velice citlivě. Ve všech stanicích jsou mechanická návěstidla. Trať prochází Středoanglickou vrchovinou i po několika velice zajímavých kamenných viaduktech, kterých je na trati celkem 20. Největší je Ribblehead viadukt, nedaleko stejnojmenné stanice. Kousek za ním je také vrcholový tunel Blea Moore. Tunelů je na trati celkem 12. V osobní dopravě zde jezdí typické nevzhledné motorové vozy, připomínající spíše vagóny. Ale trať je také významná pro nákladní dopravu. V létě jsou zde nasazovány každý den na zvláštních vlacích motorové lokomotivy řady 37. Své kouzlo však trať ztrácí od stanice Skipton, která je konečnou stanicí pro předměstskou dopravu z Leedsu. Sem jezdí elektrické jednotky v půlhodinovém intervalu. Zajímavá je též stanice Keighley. Odtud totiž vychází další muzejní dráha Keighley & Worth Railway do Oxenhope. Ta však končí sezónu v srpnu a od září jezdí pouze o víkendech. Protože byl všední den, měli jsme smůlu. Ale stejně pršelo jako z konve. Náš pobyt ve Velké Británii se nachýlil ke konci. Loď z Harwiche do Holandska odplouvá druhý den ráno a nezbývá, než se vydat na zpáteční cestu domů.