© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Teď se vrátím k již uvedené muzejní dráze North Yorkshire Moors Railway (NYMR), vedoucí z Grosmontu do Pickeringu. Tato trať leží v oblasti, kde před více jak 200 lety začínaly vznikat první železnice.
Mohutný rozvoj průmyslu počátkem 19. století, přísun surovin z rozsáhlé britské koloniální říše a levná pracovní síla způsobily, že anglické železnice rychle mohutněly a staly se předními drahami na světě, co se týče přepravy osob, zboží i rychlostí. Koncem 19. století nebylo nic neobvyklého, že v průmyslových aglomeracích Anglie byly vybudovány čtyř až šestikolejné tratě, po kterých jezdilo mnoho osobních i nákladních vlaků různých společností. Po první světové válce však začalo velké slučování anglických železničních společností, až vznikly čtyři velké společnosti, nazývané „Velká čtyřka“. Ty pohltily ostatní menší společnosti. Tato „Velká čtyřka“ – společnosti Great Western Railway (GWR), London Midland and Scottish Railway (LMS), Great Northern Railway (LNER) a Southern Railway (SR) se vzájemně předháněly v získání zájmu cestujících i nákladních přeprav. Všechny společnosti soupeřily i v konstrukcích lokomotiv, v té době parních. Vrcholem těchto snach vznikl i světový rychlostní rekord, když parní lokomotiva společnosti LNER typu A4 čísla 4492 a jména „Mallard“ v roce 1938 dosáhla rychlosti 202 km/hod. Rozvoj automobilismu však těmto společnostem přinesl velkou konkurenci, se kterou musely bojovat. V roce 1948 došlo pak v Anglii ke sjednocení všech čtyř železničních podniků pod státní podnik British Railways (BR). Automobilová konkurence však brzy vytlačila kolejovou dopravu z mnoha oblastí Anglie a BR ve snaze racionalizace postupně zastavovaly dopravu na méně důležitých tratích. Nákladní doprava na mnoha tratích téměř zmizela, dnes převládá doprava ucelených zásilek, kontejnerů a to hlavně v průmyslových aglomeracích a v okolí velkých přístavů. V polovině šedesátých let minulého století ukončily BR také provoz parních lokomotiv. S tím se však nesmířili mnozí fandové a vyřazované lokomotivy začali odkupovat. Vznikaly různé spolky, které shromažďovaly historicky cenné stroje, vozy a další železniční materiál. Některé tyto společnosti převzaly i části zrušených tratí a začaly zde zřizovat občasný muzejní provoz.
Jednou z takových společností, která provozuje část zrušené dráhy parními lokomotivami je právě North Yorkshire Moors Railway (NYMR). Trať vede z Grosmontu do Pickeringu a měří 29 km. Část trati prochází Národním parkem severního Yorkshirku s rozsáhlými vřesovišti. Tím se trať řadí mezi nejhezčí muzejní dráhy s parním provozem v Anglii. Zajímavou přírodu, malebné vesničky pastvinami plnými ovcí, podtrhává také provoz velkých parních lokomotiv. Dráha zde navozuje atmosféru konce padesátých let minulého století. Výchozím bodem celé trati je malé městečko Grosmont s nádražím. Zde je rovněž zázemí společnosti s depem, dílnami pro opravy lokomotiv a vozů.
V Grosmontu byla první železnice, byť koňská postavena již v roce 1836 a to za pomoci stavitele parních lokomotiv George Stephensona. Ta vedla z přístavu Whitby do Pickeringu, v roce 1848 pak na ní byl zaveden parní provoz. Trať pokračovala z Pickeringu do Maltonu a později se stala součástí hustší sítě železnic hrabství Yorkshire. V roce 1965 byl právě na trati Grosmont – Pickering – Malton zastaven provoz a dráha byla odsouzena k zániku. Avšak snahy o znovuobnovení provozu přinesly své ovoce a tak dne 22.4.1973 z Grosmontu vyjel první vlak NYMR. V současnosti vlastní NYMR více jak 10 parních, několik motorových lokomotiv a celou řadu osobních i nákladních vozů. Sídlo společnosti je v Pickeringu, provozní zázemí, depo a dílna pro opravy jsou v Grosmontu. Bohužel právě depo je zde jediný rušivý prvek v jinak dokonale upravené trati a stanic do dob parního provozu Britských železnic. Moderní haly pro lokomotivy a značný nepořádek zde ruší atmosféru parního provozu. Ostatně do objektu depa je vstup zakázán, vyjma jedné haly, kde jsou vystaveny lokomotivy, které zrovna nejezdí, nebo se připravují k opravám. Samotná stanice Grosmont navozuje plnou atmosféru parního provozu. Stará mechanická návěstidla na krakorci, brána, která uzavírá buď silnici v případě jízdy vlaku, nebo trať, když žádný vlak nejede, tak i stavba staniční budovy a stavědla. Ze stavědla jsou pomocí pák a táhel ovládány vyhybky i návěstidla, brána přes silnici je ovládána velikým kolem, připomínající kormidlo na lodi. Hned na zhlaví při výjezdu z Grosmontu je tunel, společný pro příjezdovou kolej z depa, které se nachází za tunelem. Pro pěší funguje druhý, menší tunel původní koněspřežné železnice. V úseku trati Grosmont – Goathland je největší stoupání na celé trati, zhruba 20 ‰, vlak zde musí vystoupat z údolí na náhorní plošinu, kde začínají rozsáhlá vřesoviště národního parku North Yorkshire Moors. Rovněž stanice Goathland je uvedena do stavu, navozujícího atmosféru starých časů. Stanice slouží ke křižování parních vlaků. Denně je zde zachytit scénu předávání klíčů od zabezpečovacího zařízení ve speciálním pouzdru. Starobylé vodní jeřáby, vodárna, skladiště se starými výsypnými vozy a mechanická návěstidla na krakorci vhodně doplňují scenérii nádraží. Ve skladišti je dnes čajovna, v čekárně je zase prodej suvenýrů, pohlednic a literatury. Dále trať prochází národním parkem a vřesovišti, ve kterých se pasou stáda ovcí. Koleje pokračují přes zastávku Newton a stanicí Levisham, která rovněž slouží ke křižování vlaků až do stanice Pickering. Úsek bývalé trati do Maltonu není provozován. Na zachovaném úseku provoz zajišťují parní lokomotivy pečlivě udržované a vedené rukou zkušených strojvedoucích. Na místech topičů lze spatřit i ženy a to jsou všechny parní lokomotivy bez přikladače a obsluha kotle zvláště při stoupání z Grosmontu dá zabrat. Denně v letní sezóně je turnusová potřeba tří lokomotiv. Denně je jedna z lokomotiv po skončení směny odstavena a na další den zatápěna další. Někdy jsou zatopeny stroje čtyři, když je potřeba odstranit některé závady, které se projeví během provozu a stroj může být vypraven i na trať ke zkoušce. V posledních letech nasazuje NYMR také v provozu historické motorové lokomotivy, které jsou z běžného provozu u Britských železnic vyřazené. Jízdní řád NYMR je rozdělen podle ročních období a barevně odlišen. Nejslabší provoz je od října do března, kdy se jezdí většinou pouze o víkendech, zhruba čtyři páry vlaků. Nejsilnější provoz parních lokomotiv je v tzv. zlatých dnech, kdy zde jezdí až osm párů vlaků a purpurové dny, kdy jezdí sedm párů vlaků. Tyto vlaky jezdí od konce května do začátku září téměř denně. Dále jsou zde pořádány různé speciální akce a mimořádné vlaky. Snad nejrozsáhlejší akcí jsou tzv. „Steam Gala“ které se konají jeden víkend v květnu a v říjnu. Jedná se o parní festivaly, kdy jsou zatopeny všechny provozní stroje a jsou předváděny také v čele nákladních vlaků, jejichž soupravy jsou tvořeny starými historickými vozy. Dalšími zvláštními akcemi jsou „Dny s Thomasem“, kdy se jedná o akci pro děti a také dny s provozem pouze historických motorových lokomotiv. Zvláštní vlaky jsou vypravovány v letní sezóně téměř každý den, a jsou tvořené salonními a jídelními vozy pro různé společenské akce.
Tuto dráhu jsem navštívil celkem třikrát. Oproti většině podobných drah ve Velké Británii má hned několik předností. Tou první je, že dráha je vhodně položena v krajině, mimo velká města a příroda je zde velice hezká. Druhou předností je hustý provoz vlaků v hlavní sezóně. A tou možná nejpodstatnější je nasazení velkých parních lokomotiv. Dráha NYMR je nejhezčí z dosud mnou navštívených drah.
Motorová lokomotiva BR D 5061 se zvláštním večerním vlakem jede do Goathlandu. Vlevo je předvěst vjezdového návěstidla stanice Grosmont. |
Každodenní rituál s předáváním klíčů ve stanici Goathland. | Další motorová lokomotiva na trati NYMR, stroj BR D 45133, zachycený na trati mezi Goathlandem a Levishamem. |
Vlak Grosmont – Pickering v čele s parní lokomotivou Southern 825 stoupá od Goathlandu k zastávce Newton Dale. |