http://hradec.idnes.cz/vechtrovny-a-strazni-domky-konci-dqo-/hrad ec-zpravy.aspx?c=A141215_2124339_hradec-zpravy_kvi

A není to jen trať do Meziměstí..zde diskutované demolice i na trati HK - Lichkov.. minimálně 3 domky zmizí..zůstávají jen ty v soukromém vlastnictví..

Neotvírati dveře dokud vlak nezastaví !

zatímco dnešní se zákony musí třeba i 50x novelizovat, aby aspoň trochu fungovaly, ten železniční z roku 1851 byl použitelný celých 80 let !

Možná to patří sem, ale dal jsem to i do vleček.
Svého času se polemizovalo o době zrušení vlečky do pražského Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (Výstaviště). Vlečka byla odbočkou z hlavní větve vedoucí do podniku Elektrosignál ze stanice Praha-Bubny. Za výhybkou č.El 2 odbočila obloukem o poloměru 60 m, aby skoro kolmo překřížila tramvajovou trať. Vlečka končila v km 0,211.5. Po kontrole stavu v roce 1957 a konstatování technické nevhodnosti, podal 16.5.1957 Odbor kutury ÚNV Praha žádost k Ministerstvu dopravy na zrušení. Důvodem byly vysoké náklady na údržbu a nepotřebnost. Vlečka byla naposledy použita v roce 1956, kdy bylo přistaveno 15 vozů (pravděpodobně v souvislosti s přestavbou a výstavbou PKOJF). Zrušení potvrdilo MD čj.29459/57 z 23.7.1957 a 6.9.1957 se sešla komise k potvrzení stavu po likvidaci

Zdepa
Vlečka před odbočením ke Strojnickému paláci se dále větvila a další část pokračovala podél náspu bývalé Buštěhradské dráhy. Zarážedlo bylo asi 25 m před železničním mostem přes ulici Dukelských hrdinů. Tato vlečka obsluhovala Schwarzenberskou pilu (dnes je zde autobazar). Navážela se kulatina a odváželo řezivo. Obyčejně zde stávaly dva nákladní vozy.
Park kultury a oddechu J. Fučíka byl veřejnosti plně odevzdán v červnu 1954. Před vstupem do parku bylo instalováno 5 fontán s barevným osvětlením.

Věděl by prosím někdo, co bylo pracovní náplní funkce "posluhovačka rychlovlaků"? Jednalo se jen o úklid? Ve stanici Č. Budějovice byly v roce 1926 ve stavu tři...
Díky.

Na různých PVV se objevily různé mašiny - viz fotky, ale všechny stojí na kolejích vlečky k někdejší strojovně Výstaviště. V roce 1949 se řešila případná rekonstrukce vlečky (viz plánek), ale evidentně k ní nedošlo a zůstala v původní podobě - tzn. žlutá čára.
Vývoj vlečky na Výstaviště je také zajímavý. Původně měla odbočovat z trati StEGu a její projekt se začal projednávat již v roce 1890 společně s projektem stavby zastávky Stromovka. Nakonec vlečku postavila Buštěhradská dráha.

Zdepa - také něco přidám, rok 1919, kusá kolej Karlo-Schwazenbeskému skladu dříví.

Tento Váš plánek je zajímavý i z toho hlediska, že v levém dolním rohu zachycuje část někdejšího depa Buštěhradské dráhy, kde byla i rotunda a točna.
Nahoře zase - není to pozůstatek vlečky někdejší Strousbergovy vagónky? (V areálu bývalé vagónky později působila firma Vincenz Gečmen.)

Tebe Jirko zajímá výtopna Buštehradské dráhy v Bubnech ?
Tak plánek s malou točnou je 1896 a ten s velkou 1908

Takhle vypadala zastávka Výstaviště v roce 1896 a pak v roce 1920, když byla vlečka do elektrárny

Lepší plánek - Bubny (Bubna), depo.

Dole na plánku je.
== Továrna na stroje Anton Fross-Büssinga Liberta ==

mezi lety 1920-1931
Bubenská 37


Zakladatelem firmy byl jistý Heinrich Büssing (1843 – 1929),
tento pán se narodil jako syn vesnického kováře v Nordsteimke u Fallerslebenu, vystudoval techniku v Braun­schweigu
a pustil se do podnikání, byl držitelem značného množství patentů, především v oblasti zabezpečení železnice a užitkových
automobilů.
Ve svých šedesáti letech se vrhl na výrobu automobilů a tak v roce 1903 vznikla jeho první 3-tuna s pohonem zadních kol.
Pohon obstarával dvouválcový motor s rozvodem OHC, o rok později zkonstruoval čtyřválec, který zabudoval do autobusu
a založil tak první autobusovou linku v Německu. Jeho autobusy sklidily ohromný úspěch a putovaly například do Londýna.
Od roku 1907 vyráběla jeho nákl. automobily rakouská firma Fross-Büssing, roku 1931 došlo ke spojení s berlínskou NAG
(Neue/Nationale Automobil AG) a vozy měli na přídi obě značky NAG Büssing. V letech 1949 -1960 se firma stala opět rodi-
nným podnikem. Pokračovalo se ve vývoji středně těžkých a těžkých nákladních automobilů, tahačů a autobusů.
V roce 1960 se firma stává akciovou společností a v roce 1962 součástí koncernu Salzgitter AG, v původním závodě v
Braun­schweigu zůstává výroba motorů a firma staví novou továrnu v Salzgitteru, po těžkém období dosahují dluhy firmy
obrovských částek (500 mil. marek) a Salzgitter AG firmu prodává MANu, ten zavadí v Salzgitteru výrobu vojenských a
hasičských speciálů, a firmu Büssing v roce 1971 zavírá. (zdroj: http://www.lepsipraha7.cz.)

Uprostřed plánku je továrna Julius Carow – továrna na výrobu zemědělských strojů, která byla založena roku 1862.

Pak je zde byla další továrna na výrobu armatury, čerpadla, slévárna šedé a kujné litiny.
inzerce: Ohlas od Nežárky, ročník 1876, číslo 6.


(Příspěvek byl editován uživatelem tempotaxi.)

Ad firma Vincenz Gečmen v Praze-Bubnech viz např.: http://knihovna.ntm.cz/Carmen/pl/detail/806/49488/DETAIL
Pozůstatkem po této továrně je název ulice "U Smaltovny".

Vážení a firmu Holešovická továrna na minerální oleje a tuky L. Peyrl v Praze byste v archivu neměli? Náhodou jsem na ni narazil v knížce Legie, můj život, Knihař, Pavel, Nakladatelství Academia, Praha, 2013. Kde autor popisuje jednu letní brigádu v roce 1948 u této znárodněné firmy. Pracoval tam na regeneraci minerálního oleje...
Děkuji

Cogwheel
Firma Vincenz Gečmen – slévárna železa a továrna na kuchyňské zboží, smaltované a kovové.
Uvádí se adresa Holešovice č.p. 205
U soudu obchodního v Praze byl při firmě Vincenz Gečmen v Praze vymazán výstoupivši společník Julian Gečmen (Národní listy 1893, ročník 33, výtisk 12). Julian byl společníkem v jednom cukrovaru a železárny Libčice.

Firma Julius Carow a zde se uvádí adresa Holešovice č.p. 304.

Vladimír-b
Holešovická továrna na minerální oleje a tuky Ludvík Peyerl, akciová společnost se sídlem v Praze II, ulice 28. října č. 12,

Cogwheel
Těch slévaren tam bylo více:
Továrna v Bubnech, č.p. 303.
firma Jac. Raubitschek, později Roubíček a spol.
slévárna a c.k. továrna na váhy
Eisengießerei, Wagen- und Maschinenfabrik

zdroj:http://www.lepsipraha7.cz.

Bethel Henry Strousberg.
... po roce 1873 kupuje a rozšiřuje výrobní kapacity vagonky v Praze Bubnech ...

(Příspěvek byl editován uživatelem tempotaxi.)

Cogwheel
Když porovnám všechny dostupná data (roky) v příspěvcích, tak Váš dotaz nějak nesedí.
Chce to jen stále do hloubky bádat, ale hlavně je potřebná mapa, kde jsou popisná čísla. Jinak to nedáme popisně dohromady. Čísla popisná nejdou za sebou, ale vše je na přeskáčku.

Krásně jsou popsané Holešovice a Bubny zde: odkaz je zde popsána železnice a dále továrny, dílny, provozovny atd. Přeji krásné noční čtení.

(Příspěvek byl editován uživatelem tempotaxi.)

To znám a mám už dávno staženo. V současnosti také probíhá zajímavá výstava o minulosti Holešovic+Buben v Muzeu hl.m. Prahy na Florenci (k výstavě vyšla i kniha).
Ještě upřesním, že na včerejším snímku+plánku od Vás je zachycen (již pro účely provizorního rozšíření výstaviště upravený) areál bývalé firmy Umrath, která vyráběla zemědělské stroje, jak je i uvedeno na: http://www.lepsipraha7.cz/wiki/Hole%C5%A1ovick%C3%BD_troj%C3%BAhe ln%C3%ADk Tato fabrika ležela jižně od Strojnické ulice a vlečku neměla.

Při mapování zaniklých strojíren na nynější Praze 7 by se nemělo zapomenout také na firmu Martinka, která vyráběla materiál pro úzké drážky ještě před tím, než přišla Pražská akc. strojírna (Rustonka) se sortimentem "patentovaných přenosných železnic soustavy Dolbergovy".

Ludvík Peyerl

Martinka a spol. továrna na stroje a kotlárna.

Po uvolnění pozemků po zrušené smaltovně byly zde vystavěny čínžovní domy. Strojnická ulice byla přečíslována (orientační čísla). Já jsem za protektorátu bydlel ve Strojnické č. 19, dříve č. 17.
Židé nebyli soustředění ve Veletržním paláci, ale na Novém výstavišti. Výpovědi přeživších židů to potvrzují.
Veletržní palác sloužil veletrhům až do roku 1951, kdy se do objektu nastěhovaly firmy PZO.

Přidávám ještě jednu mapu, kterou jsem jaksi omylem zaslal do sekce modely

Koukám na fotku od diskutujícího Zdepa z Výstaviště, přesněji tehdy PVV a co nevidím: Parní lokomotiva typu ČKD BS 200. Že by to byla jedna z těch dodnes zachovalých a provozních? Třeba ta, která má dnes číslo 213.902?

Neví někdo co to bylo za fabriku na pozemku v Bubenské ulici - Antonínské (možná Farského). Díky

Modřaňák (924):
A nezasahoval tam areál továrny na klobouky bratří Böhmů, která stála i na místě budovy Elektrických podniků?

Modřaňák
Mapa Prahy 1938.

č.p. 438 - pivovar ???
naproti přes ulici Bubenskou č.p. 411 a 415 by měla dříve stát továrna Šalamoun a Linhart Bondy sestrůjná dílna železářská, stavební zámečnictví a mostárna (asi, zatím nemám 100% podklady).

Čp. 415 - firma L.G.Bondy - velkoobchod se zbožím železářským a kovaným, plechem železným a traverzami


Jak jsem psal výše, vše záleží na č.p., která se postupně změnila a někde se nechala. Na přesné určení se potřebuje mnoho času a hledání po archívech. Ale přesto plno zůstane jen v dohadech.

(Příspěvek byl editován uživatelem tempotaxi.)

Tempotaxi:
Podle mě Modřaňák myslel ten blok, kde v roce 1938 už stojí činžáky (od č.p. 421 výše).

Mapa asi po roce 1920.

Tempotaxi:
Ta mapa je dost po roce 1920. Že bych řekl určitě po 1930 a spíš dokonce po 1935.

Stojí budova Elektrických podniků a Veverkova ulice je prodloužena už i jižně od dnešní Milady Horákové. Domy v ní stojící jsou z let 1936-37. Předtím tam byla Kudliczova slévárna.

Modřaňák
Antonínská ulice podle některých pramenů vznikla ve starých Holešovicích spojením bývalé ulice Kloboučnická s novou zástavbou. Měří cca 100 m. Ulice nese pojmenování od roku 1938 podle kostela sv. Antonína, u kterého ústí na Strossmayerovo náměstí.
Asi opravdu se bude jednat o Vídeňskou firmu Brüder Böhm. Která založila svou druhou továrnu na klobouky roku 1884 v Bubnech. Zaměstnávala 1200 lidí. Výroba byla přesunuta do Nového Jičína. Původní adresy: čp. 412, 413, 416 .
Dále v čp. 414 - Kraus Berthold továrna na stroje hospodářské, později areál využit firmou Brüder Böhm.
Farského ulice měří cca 125 m. Ulice nese pojmenování po ThDr. Karlovi farském, spoluzakladateli Církve československé husitské, od roku 1947. V letech 1927 – 1947 se nazývala Stossmayerova.

Vámos - omlouvám se, máš pravdu.

Poznámka
Společnost byla založena ve Vídni v roce 1848 od 19 listopadu, se stala veřejným obchodním sdružením. Prvními členy jsou Bernhard a Neftalím Böhm. V roce 1880 jejich synové Jindřich, Zikmund a Leopold, kteří studovali klobouky v Anglií a staly se spolupracovníky. V roce 1897, slavný vídeňský fotbalový klub "SK Rapid Wien" vznikl u vídeňské továrny Böhm. Jeho hráči, trenéři byli pracovníci a inženýři od továrny Böhm.

(Příspěvek byl editován uživatelem tempotaxi.)

K příspěvku PLEŠOUNA o začátcích uhlí na železnici přidávám text, na který jsem náhodou narazil v knize od A.Adamuse Pohled do dějin Severní dráhy Ferdinandovy po stoleté činnosti 1836-1936.

Tempotaxi - nebude ta mapa ještě později ? Dimitovovo náměstí, Partyzánská, Kalininova třída mi nějak s předválečnou republikou nesedí.
Nejsem ale historik, tím méně badatel, proto se ptám.

Mad noodle2: Dovolil bych si odhadovat, že výřez z mapy Prahy, který sem dodal Tempotaxi, je patrně z let 1948 či 1949, prostě už doba lehce poúnorová. Jsou zde názvy ulic nové a v závorce původní např. Sokolovská (Královská třída). Zaujal mne též název dnešní Pernerovy ulice v Karlíně - UNRRA (Žižkova ulice).
Naopak název Dimitrovovo náměstí opravdu ukazuje, že mapa není starší, než z roku 1948, neb jak jsem zjistil, tak teprve od té doby se tak dnešní Ortenovo náměstí jmenovalo..... Navíc je tam takový zajímavý kontrast: Masarykova škola na Dimitrovově náměstí, což moc k sobě nepasuje.

Čili bych opravdu odhadoval na dobu lehce poúnorovou, dokud názevy jako UNRRA či Masaryk nezačaly těžce vadit....

Jen pro zajímavost: Mám totiž tutéž mapu, ale z doby první republiky, myslím, že rok 1925 (pro upřesnění bych musel mapu hledat, ale to se mi teď nechce, protože v bytě maluji). Mapa vypadá úplně stejně (míněno její provedení, ne obsah), jen ulice jsou s jinými názvy a určité čtvrti jsou ještě nezastavěné, například Karlín (zejména oblast přístavu) vypadá dosti jinak, atd. Odhadoval bych tedy, že ten, kdo mapu tehdy vydal, pokračoval v tomtéž asi i za protektorátu a teď vidíme, že i v době poúnorové. Ale už mu asi nakladatelství nepatřilo a nejspíš někde u lopaty přemýšlel, co že to do února 48 dělal tak špatně......

Bram - děkuji za info.

Omlouvám se za mapu. Strejda google to špatně určil. Právě na webech jsou u mapy několik rozdílných dat. Já jsem se zaměřil jen na určitý bod na mapě a další názvy ulic jsem už nezkoumal.
Je to moje bl..pi,pi,pi,pi.
Na holešovických vlečkách je právě zajímavá jiná věc. Narazil jsem na informace, že provoz na vlečkách zajišťovalo kralupské depo v době parního provozu (za 1. republiky).

Zde už je rok přesně.
mapa_1884, Kniha Stavební vývoj Holešovic – Buben Praha VII.


Předtím tam byla Kudliczova slévárna.
Topení odkaz a odkaz.
Další krásná poznámka: Kudliczova slévárna - naftový motor.
Zdroj: Výzkumné spalovací motory, bakalářská práce, autor Martin Chromý.

Kudliczova slévárna - požár

Zdroj: Národní politika 1904,výtisk 18.8.

Prášek - 900 vagonů ročně, zajímavá přeprava po městě.

Zdroj: Národní listy 1908, výtisk 18.6

Dynamoelektrický kolos - další jistě zajímavá přeprava po městě.

Zdroj: Národní politika 1903, výtisk 21.8.