© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V této rubrice je 102 článků.
Trať z Děčína do Duchcova a dále do Chomutova, druhá spojnice podkrušnohorské uhelné pánve s vodní cestou na Labi, získala už dávno nelibě znějící přezdívku „Kozí dráha“. Původ tohoto označení bývá odvozován od faktu, že po kolejích této vedlejší tratě pobíhaly kozy a vlak často musel mimořádně zastavovat a tuto zvěř odhánět. Jiná varianta tvrdí, že strážníci tratí a další zaměstnanci chovali u svých domů výhradně kozy a slepice...
Není žádným tajemstvím, že přeshraniční trať z českého Královce do polské Lubawky je na pokraji zrušení. Nákladní vlaky zde nejezdí přes pět let a osobní více než desetkrát tolik. Provoz rychle slábne i v navazujících úsecích na obou stranách hranice a vyhlídky do budoucna jsou zatím chmurné. Podívejme se nejprve krátce do historie, jakým způsobem se vlastně trať dostala do současné podoby.
Po více než měsíčních přípravách vyrazily dne 11.8.2007 veřejné osobní vlaky na trať z Kojetína do Tovačova, aby odvezly návštěvníky (nejen) folkového festivalu Tovačovský portál. Letošní Portál byl v pořadí už devátý, a ačkoliv se myšlenka zrodila již dříve, až letos se podařilo vypravit zvláštní vlaky na trať, kde je od roku 1981 pravidelná osobní doprava zastavena.
Hindenburgdamm („Hindenburgova hráz“) je jedním z nejzajímavějších železničních stavebních děl Evropy dvacátého století. Spojuje nejsevernější část německé pevniny s ostrovem Sylt v Severním moři. Hráz je dlouhá 11 km a vede po ní pouze dvojkolejná železniční trať, která tak zajišťuje jediné pozemní spojení ostrova s pevninou. Trať je součástí (resp. odbočkou) takzvané Marschbahn.
Tak jako v jiných prudce se rozvíjejících světových velkoměstech konce 19. století začala být v té době i ve Vídni, hlavním městě tehdejší Rakousko-uherské monarchie, hledána možnost zapojení železnice do systému městské dopravy. V té době již jezdilo v některých velkoměstech metro (Londýn, New York), které ovšem ve Vídni odmítl sám císař František Josef I. slovy „podzemí patří jen mrtvým“.
V návaznosti na necelý rok starý článek přinášíme další souhrn postřehů z nákladní dopravy na trati č. 120 a v jejím okolí. Bezesporu nejvýznamnější novinkou v této oblasti bylo znovuzprovoznění úseku Hostivice – Středokluky, již popisované v samostatných článcích. Ačkoli tento „nový“ úsek nepatří historicky k Buštěhradské dráze, jeho otevření ovlivnilo provoz v okolí, a tak následující řádky budou trochu i o něm.
Hlavní město Rakouska není jistě nutno příliš představovat. Kromě známých „univerzálních“ pamětihodností, jako je Prater a jeho „obří kolo“, císařský zámek v Schönbrunnu, Hofburg nebo Opera se zde nachází i několik železničních zajímavostí. V první řadě je to zřejmě bývalá „Stadtbahn“ z počátku 20. století, na kterou se podíváme příště v trochu podrobnějším článku.