© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
Na úplný začátek se ale ještě zmíním o cestě tam i zpět, protože i ta byla svým způsobem zajímavá. Uskutečnila se nově zavedenou leteckou linkou společnosti Ryanair po trase Brno-Tuřany – Londýn Stansted. Po dlouhé době je to opět regulérní letecká linka létají do Brna. Kvůli ní byl i upraven a posílen jízdní řád autobusové linky 76.
Pohled na přistání v Tuřanech z odbavovací haly letiště. | ||
Pohled na nádraží ve Šlapanicích. 842+Bifx bohužel právě zmizela za motorem letedla. (fotografie po startu) | Pohled na Brno při přistání. |
O tom, že se v Británii jezdí vlevo se asi není potřeba zmiňovat. Je potřeba si to ale dobře uvědomit při přecházení nebo při chůzi po silnici. Naštěstí rozhlížení na přechodech usnadňuje, že na přechodech je většinou napsáno přímo na vozovce, na kterou stranu je třeba se podívat – LOOK RIGHT, LOOK LEFT, případně LOOK BOTH WAYS – a často doplněno i šipkou příslušným směrem.
Dříve než se pustím do popisu toho, co jezdí ve Velké Británii po silnicích, stručně se zmíním o poznávacích značkách na silničních vozidlech.
Ve Spojeném Království na úřadě nedostanete přímo tabulku, ale jen potvrzení o registraci a tabulku si na základě toho necháte někde vyrobit. Vozidlo pak jezdí po celou dobu svého života s jednou SPZ (stejným kódem, ne toutéž tabulkou). Díky tomu lze ve většině případů poznat, kdy a kde bylo vozidlo poprvé přihlášeno – výjimku tvoří takzvané „cherished numbers“ – placené SPZ na přání. Systém se sice několikrát mírně změnil, ale všechny SPZ od roku 1904 jsou stále platné.
Od září 2001 byl zaveden nový systém, ze kterého stáří vozidla je patrné už na první pohled.
Formát je LX54 AAA. První dvě písmena vyjadřují kód výdejního místa, dvojčíslí časové období vydání a pak následují tři pořadová písmena. Dvojčíslí začala od 51 (září 2001 – únor 2002), pak 02 (březen 2002 – srpen 2002), 52 (září 2002 – únor 2003) atd.
Stará vozidla nově přihlášená, dostanou SPZ ve formátu odpovídající roku výroby, vozidla mladší než z roku 1963 včetně kódu roku, odpovídajícímu roku výroby. Místo kódu podle místa první registrace se pak používají některé málo vyčerpané oblastní kódy (většinou skotské). Až do roku 1973 byly SPZ bílé nebo stříbrné na černém podkladě, pak došlo ke změně na černou na bílém (vpředu) a žlutém (vzadu) podkladě. Vozidla zaregistrovaná před tímto rokem mají dnes většinou tabulky SPZ vyměněné – v nových barvách ale s původním kódem.
Protože v Británii je tramvajových provozů minimum a existující nejsou nijak rozsáhlé, lze říci, že kromě Londýna a snad i Glasgow, kde je metro, tvoří autobusy základ MHD v každém městě. Ve většině měst tvoří část parku autobusy dvoupatrové, většinou vyráběné místními výrobci. Klasické autobusy samozřejmě, mimo několik největších měst, tvoří většinu. Celkem rozšířené jsou naopak i malé autobusy. Článkové autobusy zatím příliš rozšířené nejsou, ale protože všechny co jsem viděl byly velice nové – většinou Mercedes Citaro, dá se očekávat nárůst jejich počtu.
Londýn
K Londýnu neodmyslitelně patří červený dvoupatrový autobus. Patrové autobusy jezdí v londýnských ulicích od začátku 20. století. Jak vypadal dopravní ruch na Oxford Street v první polovině třicátých let dokumentuje tato pohlednice.
Pohlednice Oxford Street z první poloviny třicátých let ukazuje, že hustota autobusového provozu se od dnešní neliší. Automobil stojící vlevo (uprostřed vozovky) je taxík. Na bílé tabulce na zádi vozu je licenční číslo 20–86, podobné tabulky mají taxíky i v současnosti. Dle SPZ UW 195 registrován Greater London v roce 1929.
Osobní automobil PL 4033 – je z hrabství Surrey z roku 1930.
Autobus společnosti General na lince 15A má SPZ GT 7587 (Greater London 1931).
Před autobusem na lince 173D je automobil se SPZ GP 3915 (Greater London 1931).
V souvislosti s rušením tramvají a trolejbusů po druhé světové válce význam autobusů vzrostl. Především jako náhrada za trolejbusy byl v padesátých letech vyvinut dvoupatrový autobus, známý jako Routemaster.
První 4 prototypy Routemasteru byly vyrobeny v roce 1954, sériová výroba běžela v letech 1958 – 1968. Celkem bylo vyrobeno 2876 autobusů různých verzí, z toho 2760 pro londýnskou MHD. Nejrozšířenější byla základní verze RM vyráběná v letech 1958–1965 v počtu 2120 kusů. V roce 1961 bylo vyrobeno několik kusů prodloužené verze RML, která se pak vyráběla sériově v letech 1965 – 1968 (čísla 2261–2760). Většina dnes jezdících Routemasterů je právě v této prodloužené verzi.
Tyto autobusy patřily skoro půl století ke koloritu Londýna a staly se jedním z jeho symbolů. V současné době už ale rychle ubývají – ukončení pravidelného provozu Routemasterů na zbývajících se předpokládá během roku 2005. Tím samozřejmě červené Double-Deckery z ulic Londýna nezmizí – jak to občas vyznívá ze zpráv v některých sdělovacích prostředcích. Jsou jen postupně nahrazovány modernějšími typy, které jsou přístupné i vozíčkářům a nemusí být kromě řidiče obsazeny navíc i průvodčím.
Většinu autobusů v Londýně tvoří patrové autobusy vyrobené v posledních deseti letech. V menším množství se vyskytují i „klasické“ autobusy, kloubové a malé s motorem vpředu.
Několik obrázků z Oxford Street a náměstí Oxford Circus. Ulice není přístupná pro běžný automobilový provoz, smějí na ní jen autobusy MHD, taxíky a zásobování. V úseku mezi Oxford Circus a Selfridges je po ní vedeno 15 autobusových linek. Přes křižovatku Oxford Circus je vedeno linek 25. Průměrný interval na jednotlivých linkách je ve špičce okolo 5 minut (od 2 do 12). Všechny linky nezastavují na stejné zastávce, ale na zastávkách rozmístěných různě po délce ulice. Každá zastávka je označena zastávkovým sloupkem, na kterém jsou uvedeny čísla linek u něj zastavujících. Kromě jízdních řádů pro tyto linky je na něm umístěn i obrázek tzv. „Spidermap“. To je barevný obrázek se znázorněním všech autobusových linek v procházejících danou lokalitou a uprostřed plánek umístění zastávek jednotlivých linek. Žádanou zastávku lze pak na plánku najít podle čísla linky nebo cílové zastávky cesty. Spidermaps jsou umístěny i na Internetu, pro zmíněný Oxford Circus je zde.
Několik dalších obrázků z londýnských ulic:
Před železniční stanicí Victoria je rozsáhlé nádraží autobusů MHD.
Na vjezdové straně autobusového nádraží se pohybovala dvojice mužů v reflexních vestách. Občas zodpovídali dotazy cestujících, odkud odjíždí autobus jejich směrem. Jejich hlavním úkolem je pravděpodobně především dohled na bezpečnost cestujících – hlídají, aby někdo nevstoupil pod přijíždějící autobus. Při příjezdu každého autobusu mezi ostrovní nástupiště totiž volají: „Next bus, please!“.
RML 2546 z roku 1966 a Double-Decker Dennis Trident Alexander operátora Travel London (TA121) při příjezdu na Victoria Station. |
Městské autobusy v jiných městech
Jak vypadá autobusový provoz v jiných městech ilustrují následující obrázky. Zjišťovat podrobnosti bylo nad moje síly. Průměrné stáří autobusu je ale evidentně o něco vyšší než v Londýně.
A ještě dva obrázky autobusů z mimoměstských linek.
Taxíky sice nejsou doprava hromadná, ale součástí veřejné dopravy jsou. Stanoviště taxi je v postatě před každým nádražím a na řídce osídleném venkově jsou jedinou možnou návaznou dopravou od vlaku.
Černý taxík archaického vzhledu je též často považován za jeden ze symbolů Londýna. Tato vozidla vyrábí firma London Taxis International (LTI). Jejím předchůdcem byla firma Carbodies Ltd, která se, jak název napovídá, původně zabývala výrobou karosérií na podvozky jiných automobilek. Po druhé světové válce se firma zaměřila více na karosérie taxíků, velký úspěch zaznamenal model FX3 na podvozku Austin. Od roku 1959 pak začala výroba kompletních taxíků a to novým modelem FX4, který se jen menšími úpravami vyráběl téměř 40 let. Mezitím došlo k několika změnám ve vlastnictví podniku, přičemž došlo v roce 1984 ke změně značky na LTI. Nový typ TX1 se objevil ale až v roce 1997 a v roce 2002 následoval typ TX2, který má trochu zmodernizovaný vzhled. Ke změnám došlo v poslední době i v barvách, zdaleka ne všechny taxíky jsou černé, objevují se často i pestré barvy jako žlutá a růžová a často i „celovozová reklama“.
Taxíky značky LTI jezdí kromě Londýna i v několika dalších, většinou větších městech. Zaznamenal jsem je v Birminghamu, Glasgow, Edinburghu, ale i v menších jako Preston a Blackpool.
Ve většině dalších měst se ale jako taxíky používají, stejně jinde ve světě, normální osobní vozy. Čecha asi může potěšit fakt, že jedním z nejrozšířenějších typů taxíků je Škoda Octavia. Jejich počet bych odhadoval tak na 20% z taxíků „nelondýnského typu“.
Na závěr ještě fotografie jiného uplatnění škodovek. Octavia Combi patřící British Transport Police před nádražím v Birminghamu. Pokud jsem to správně pochopil, tak Transport Police není „dopravní policie“, ale spíš něco jako „železniční policie“.
Přestože na začátku století existovalo ve Velké Británii několik set tramvajových provozů, dnes v Británii na tramvaj téměř nenarazíte. Od dvacátých let probíhalo postupné rušení, do začátku šedesátých let byly v podstatě zrušeny všechny. Jediný provoz, který přežil až do dnešních dnů je v Blackpoolu.
Tramvaje v Blackpoolu
Blackpool je přímořské letovisko na západním pobřeží Anglie, u Irského moře. Je velkým zábavním letoviskem, často nazývané anglickým Las Vegas.
Z původní tramvajové sítě vznikající od roku 1885 zbyla do dnešních dnů jen jedna trať, vedoucí převážně podél pobřeží po promenádě až do asi 10km vzdáleného Fleetwoodu. Vozový park tvoří pestrá směs vozů různého stáří a typů, z velké části vozů pocházejících ze třicátých let.
Nejrozšířenějším typem je patrový vůz typu „Balloon“ z poloviny třicátých let. V pravidelném provozu by jich mělo být celkem 25. Tento typ jsem během své krátké návštěvy města bohužel nepotkal. Na obrázcích jsou dva jiné typy. Na střechách obou vozů jsou dobře viditelné nástavce, aby sběrač dosáhl na výšku troleje uzpůsobené patrovým vozům.
V posledních letech se přístup k tramvajím v Británii trochu mění a nové tramvajové provozy v různých městech opět vznikají. Často mají ale charakter spíše tramvajové rychlodráhy. Nové tramvajové provozy, vzniklé v posledních letech, jsem příliš nezkoumal a tak je vynechám.