© Společnost přátel kolejové dopravy,
2004–2024
ISSN 1801-6189
celá tiráž | přispěvatelé
ochrana osobních údajů
redakce@k-report.net
V následujících řádcích se slovem i obrazem vypravíme do španělské Zaragozy. V tomto 700tisícovém městě na severu země v posledních letech započala nebývale rozsáhlá přestavba železničního uzlu, která výrazně promlouvá do nákladní i osobní dopravy, zcela se mění konfigurace zázemí pro železniční techniku, dochází k uvolnění obrovských ploch pro městské funkce a k budování infrastruktury pro nově vznikající systém příměstských vlaků.
Ještě před několika málo lety náležela Zaragoze bohatá železniční infrastruktura, jež ale v poměrně krátké době výrazně prořídla. V nenávratnu zmizely například osobní stanice El Portillo, dílny a depo Delicias, nákladní nádraží La Almozara, Delicias, Arrabal a nedávno – letos na jaře – Centro de Intercambio Modal, (zkr. CIM; kontejnerové překladiště).
Přepravě osob nyní v Zaragoze slouží nová intermodální stanice Delicias (intermodální = podporující kombinaci různých druhů dopravy) a nadto několik nádraží v červnu tohoto roku vzniklé sítě regionálních spojů zvaných cercanías.
Infrastruktura a objekty určené nákladním vlakům a jejich údržbě se postupně sdružují do nového železničního centra, které je součástí komplexu nazvaného Plataforma Logística de Zaragoza (Zaragozská logistická základna; zkráceně PLAZA), nacházejícího se při okraji města. Staré železniční areály byly odsouzeny k přeměně, při které se stanou součástí nového moderního a racionálního urbanistického modelu, který Zaragozu posune blíže k nejvyspělejším evropským velkoměstům. PLAZA samotná bude popisována v další části článku.
Po přidělení výstavy Expo 2008 se Ministerstvo veřejných prací (Ministerio de Fomento), aragonská vláda a zaragozská radnice (Ayuntamiento de Zaragoza) dne 23. března 2002 sešly, aby podepsaly dohodu, která přímo podnítila zrození společnosti Zaragoza Alta Velocidad 2002 (ZAV).
V rámci dohody se účast v akciové společnosti rozdělila následovně: Diputación General de Aragón (pozn.: orgán výkonné moci autonomní oblasti Aragonie) 25 %, Ayuntamiento de Zaragoza 25 %, Adif 37,5 % a Renfe 12,5 %. Za cíle ZAV byly stanoveny:
Instituce a společnosti formující ZAV vyvinuly nesmírné úsilí na to, aby po zdlouhavých měsících nesoucích se ve znamení formálních a organizačních příprav mohly stanout v čele přeměny tváře jednoho z nejvýznamnějších španělských měst. Na transformaci města plynou peníze ze zdrojů členů ZAV a příjmů obdržených z prodeje uvolněných pozemků po bývalé drážní činnosti. Částka vynaložená na celý projekt je odhadována na 1,2 mld. eur a zřejmě ještě poroste.
Mezi centrem Zaragozy a čtvrtí Delicias se teprve nedávno podařilo odstranit úžlabinu, která se tam po celou dobu existence stanice El Portillo rozkládala, a bránila tak většímu rozmachu přilehlého okolí. Nyní se na téměř 100 000 m2 ploch náležících bývalému nádraží rodí park o rozloze 45 000 m2, věžový dům, který v sobě bude soustředit terciální sektor, 220 bytových domů a další občanské zázemí. Zároveň vznikla nová regionální zastávka cercanías El Portillo, která ale zabírá oproti minulosti na povrchu přibližně jen skromných 600 m2 a lze ji snadno rozpoznat podle zinkové kopule a skleněných výplní, jež přinášejí do jejích útrob ve formě hranolu značné množství světla.
Přímo v bezprostředním okolí intermodálního uzlu Delicias kvete před očima městská čtvrť o obrovské rozloze, která sahá až k břehu řeky Ebro.
Jedná se o rozšíření a vyplnění městského území pojímající téměř 1 milion čtverečních metrů, které bude čítat na 3 000 bytů, 300 000 m2 zelených ploch a dalších více než 100 000 m2 sloužících občanské vybavenosti. Nebýt přesunu aktivit železničního carga z bývalých dílen Delicias a nákladního nádraží Almozara do terminálu PLAZA, nikdy by se tak nestalo.
Náměstí Plaza de la Estación, jež se bude zanedlouho rozprostírat ve čtvrti pojmenované jaksi symbolicky „Barrio del AVE“, je koncipováno tak, že co do velikosti předstihne i proslulé zaragozské náměstí Plaza del Pilar. Za další jednotící prvek čtvrti lze označit více než 25 m široký podlouhlý park s upravenými zahradními plochami a dlážděnými chodníky. Do bobtnající čtvrti se bytostně promítl i inovační program Milla Digital, díky kterému se vytvořil např. tzv. „kybernetický“ vodní pramen (využívající světelných a počítačových efektů), který se má stát ukázkou pokrokového myšlení tamní radnice, jež si přála do města trvale zabudovat stopy věku, ve kterém nyní všichni žijeme: tedy století znalostní společnosti a informačních technologií. Že to zdejší radní se svou vizí myslí smrtelně vážně, dokazuje například rozmístění úsporných diod do řad na stěny desítek uličních domů, které se tak v noci zdají být spíše vesmírnými obydlími než těmi lidskými. Nemluvě pak o usilovném zavádění vysokorychlostního internetu na veřejná prostranství, za který by po uvedení v provoz neměli občané a návštěvníci Zaragozy platit ani cent eura. Výpočetní technika má být přítomna nejen ve čtvrti AVE, ale v každé zaragozské domácnosti, kanceláři a na místech, kde se lidé srocují ve větších počtech.
Nepočítaje železniční trať, zůstanou zastávka El Portillo a stanice Delicias sjednoceny i jinak, a to čtvrtí Barrio Este a promenádou Paseo del Agua, která byla po tři měsíce využívána pro potřeby konající se světové výstavy Expo, které se Češi letos bohužel neúčastnili.
Přeměna nové čtvrti se podepisuje také na samotném intermodálním nádraží Delicias, ve kterém se na jeho západě zprovozní příjezdová hala plnící úlohu vstupní brány do města: nacházet se v ní bude hotel, provedou se úpravy vedoucí k hladkému odbavování vlaků cercanías a vystaví se přípojné silniční komunikace navazující na primární městské i příměstské tepny, díky čemuž bude stanice napojena na celé Španělsko.
Značná část nové čtvrti AVE je situována na území, které vzniklo jednak zakrytím železniční trati, přesněji prodloužením městského železničního tunelu o jednokilometrový úsek mezi stanicí Delicias (tam je ukončen na severním zhlaví stanice) a ulici Rotonda de la Ciudadanía (v blízkosti stanice El Portillo), a jednak výstavbou paralelně vedoucího silničního tunelu, který napomůže k lepšímu průtoku automobilové dopravy inkriminovanou oblastí.
Stavba dopravních tahů ukrytých v podzemí poprvé v historii města Zaragozy umožňuje, aby zmizela pomyslná přehrada mezi čtvrtěmi Delicias a La Almozara.
Souběžně nad zakrytými komunikacemi se na místě bývalého úseku silnice AP-68 a dřívějšího železničního přístupu ke stanici El Portillo vyjímá promenáda pro pěší Paseo del Agua o délce 1,5 km s uměleckými díly jako například Mirador de Las Lomas Oscuras (zhotoveno ze sutin a plášťů pneumatik), svítícími rákosy nebo vodními zrcadly. Plochy pro odpočinek a hry doplňuje divadlo a promenádu uzavírá pěší lávka o délce 240 m, která spojuje nádraží Delicias se čtvrtí Almozara, mostem Puente del Tercer Milenio (tato nová dominanta Zaragozy o délce 216 m z dílny Juana Josého Arenase se řadí mezi nejzajímavější mosty poslední doby, dotyčný zde použil velmi neobvyklý tvar mostního oblouku a rovněž způsob realizace byl světově unikátní) a výstavním areálem Expo. Most Puente del Tercer Milenio zároveň uzavírá třetí, právě se dokončující městský okruh (blíže jádru města jsou ještě další dva).
Poblíž zmíněného mostu se nacházel vstup do areálu letošní výstavy Expo, z prostoru nedaleko stanice Delicias tam vedla i lanovka. |
Stručně řečeno, urbanistickou představu vzešlou z kulatého stolu zástupců různých organizací a úřadů pod hlavičkou ZAV se daří naplňovat, a z mlhavých idejí se tím stává přitažlivá a hlavně hmatatelná ukázka toho, jak přeměnit degradovaná území – v tomto případě poznamenaná železnicí -, která se už zdánlivě nedají k ničemu použít, nebo v lepším případě alespoň rekvalifikovat na brownfields. Zelené prvky a stavby s vtipným a nekonvenčním pojetím dávají každým krokem tušit, že jsou to právě ony, jež se drží hesla ZAV: „Odlišný projekt, který povede k lepšímu životu“.
Nyní zaostřeme pozornost na gigantický komplex PLAZA, který Zaragozu na poli logistiky v rámci Evropy vyhoupl hodně vysoko a dává železniční nákladní dopravě ve Španělsku „divokou kartu“ pro získání rovnocenného postavení s ostatními druhy dopravy, kterým dráha nemohla bohužel už více jak půlstoletí dosáhnout ani po kotníky.
Asi nejviditelnějším výsledkem je skutečnost, že nákladní vlaky už „neterorizují“ klid historického jádra města. Hluk a otřesy produkované často ještě stále zastaralým vozovým parkem by byly v ruku v ruce se stoupajícími výkony nákladní přepravy proti krédu ZAV zlepšovat lidem Zaragozy standard života. Proto byl na velkolepý plán vynaložen vůbec největší balík peněz, jaký se kdy ve Španělsku na podobný účel vydal: 114,5 milionu eur. Opět si neodpustíme zmínit, že si z bezedných evropských fondů Španělé nemálo „vyždímali“.
Za tuto sumu byl vytvořen v PLAZA také železniční nákladový terminál, který je v jižní Evropě jedničkou: něco málo přes 1 000 000 m2 (což představuje asi 10 % rozlohy PLAZA), 34 km kolejí (!), 8 km účelových komunikací, 3,5 km na délku a 500 m na šířku. Kontejnerový terminál pohltil 22 000 m2 a ukrývá v sobě šest dvourozchodných kolejí (řešených čtyřkolejnicovou splítkou) o délce 750 m. Kontejnery může zvedat jeřáb schopný unést na svém rameni až 40 tun.
PLAZA byla uvedena do provozu v květnu tohoto roku, přičemž práce na této špičkové logistické základně započaly v létě roku 2006. Na konci března 2007 stála třetina areálu a zbývající dvě třetiny se v té době nacházely ve stádiu výstavby. V prvním čtvrtletí letošního roku už byly vypraveny první vlaky.
Elementární vlastností PLAZA je, že se zakládá na interakci tří druhů dopravy: železniční, letecké, a silniční. Tato kombinace je pro potřeby evropských podnikatelských subjektů přímo vynikající a těm mimoevropským dává jasný signál, kam se mají při úvahách o transportu svého zboží mimo jiné podívat.
Zaragoza se svými cca 700 000 obyvateli zkrátka představuje město, které, navzdory absenci přímořského přístavu, nabízí téměř maximální možné propojení letecké, silniční a železniční dopravy. Avšak ani zájemci o přepravu po moři nepřijdou zkrátka: železnice přistupuje k pobřeží Středozemního moře hned ze dvou stran: tratěmi přes Teruel a Barcelonu. V tomto směru se hovoří o tzv. suchých přístavech, kdy se díky rychlé a efektivní nakládce provedené v Zaragoze dostane zásilka už za pár hodin až na palubu konkrétní lodi. Jako správný hráč na trhu má PLAZA dohody s nejvýznamnějšími španělskými přístavy a na ostrý letošní vstup do tvrdého konkurenčního prostředí byl tak celý areál přímo výsostně připraven.
Hojný dostatek prostoru není klíčový jen pro logistiku samotnou, ale také pro navazující služby s přidanou hodnotou jako ubytování nebo čištění a filtrace dešťové vody, dodávky užitkové vody, přísun energie, plynu, přítomnost sanitárního zařízení, nabídka přepravního pojištění v areálu či mimo něj, atd.
Důležitou složku poskytovaného servisu představují komunikační technologie. Zatím se v areálu služeb uvedlo do provozu 10 přívodních tubusů o šíři 110 mm, které si mezi sebe rozdělili operátoři Auna (4) a Telefónica (6). Od začátku projektu se však počítalo se třemi účastníky, a proto je ještě pro třetího zájemce možno nainstalovat mezi 8 až 12 tubusy.
V rámci železničního komplexu PLAZA se zařízení rozdělují do dvou skupin, a to podle svých správců. Výkonné ředitelství nákladních terminálů Adifu (Dirección Ejecutiva de Terminales de Mercancías de Adif) se stará, jak z názvu vyplývá, o terminály, a také o kontejnerový terminál a k němu náležející zařízení.
Renfe Integria spravuje nové dílny vozového parku a přilehlé prostory, které již nějaký ten týden fungují (od 24. dubna 2008) a jež zastoupily ty původní, pocházející z roku 1970. Dne 23. dubna 2008 ve 23:59 byl přístup do starých dílen přes přemostění staničního zhlaví Delicias oficiálně uzavřen a činnost převzaly právě nové dílny (jejich oficiální název zní Taller de Mercancías).
Že se kolejová vozidla nemohou nechávat jen tak v kopřivách a zasluhují náležitou péči, dokládá další číslo: 136 000 m2 – to je plocha, kterou areál dílen zabírá. V něm se rozprostírá devět dlouhých kolejí, nadto pak tři kusé a jedna odvratná.
Obě společnosti sdílejí část vybudované infrastruktury, mimo to pak také další zařízení a technické stavby, přístupové komunikace a kolejové napojení na základní železniční síť.
Přestavba páteřní zaragozské železniční sítě započatá intermodálním uzlem definitivně změní tvář hlavního města Aragonie. Hlavní část nově budované infrastruktury reprezentuje Ronda Sur. Jedná se o okružní trať, která dovoluje přímým vlakům v Zaragoze vůbec zastavovat. Tato trať měří 24,5 km, začíná u bývalého CIM de Monzalbarba a končí u La Cartuja. Dvanáctikilometrový úsek je dvoukolejný (zabezpečený automatickým blokem) a stejně jako jednokolejný zbytek trati (zabezpečený CTC – Centro de Tráfico Centralizado, jedná se o dálkově řízený provoz z jednoho centrálního stanoviště) o národním rozchodu je plně elektrifikován.
PLAZA má přímou návaznost na Ronda Sur díky odbočkám, které se z okruhu odklání na západ směrem k ní. Jedna prochází pod kolejemi AVE vedoucími z/do Delicias a slouží vlakům jedoucím směrem z/do Barcelony. Druhá větev pak obstarává možnost vlakového spojení PLAZA s Delicias. Práce na obou odbočných tratích začaly na konci roku 2006 a blíží se zdárně ke konci.
S nimi a dalšími úseky o celkové délce téměř 9 km se blízko PLAZA podařilo vytvořit trojúhelník, který umožňuje plynulou vozbu vlaků z, resp. do PLAZA, i když s některými omezeními.
Z nich je nejdůležitější skutečnost, že PLAZA není průjezdná směrem na západ. Na tom se už ale začalo pracovat v rámci třetí fáze napojování komplexu na železnici, která by měla skončit příští rok. Záměrem prací v rámci třetí fáze se stalo protáhnutí trati skrze PLAZA (o 21 km) až ke konvenční trati Madrid – Zaragoza, na kterou se v úrovni obce Plasencia de Jalón napojí. Takto budou moci vlaky pokračovat buď směrem na Madrid, nebo severovýchodně k nedalekému Grisénu, ze kterého odbočí by passem na trať Zaragoza – Castejón. Jedním z nejvýznamnějších klientů Renfe na poli nákladní dopravy je společnost General Motors, jejíž fabrikou nacházející se právě v Grisénu, vlaky přímo projíždějí.
Tímto se stavební činnost završí a PLAZA bude na železnici dokonale napojena.
Celková plocha, kterou PLAZA zabírá, činí 12 826 898 m2 a člení se následovně:
PLAZA je na severu ohraničena říčním kanálem Canal Imperial de Aragón, na západě zaragozským letištěm. Na východě je její rozloha omezena obcí Cuarte, na jihovýchodě dálnicí a tratí AVE.
Celková kapacita měnírny pro PLAZA činí 240 MW a je rozdělena na tři transformátory o 80 MW, jež slouží pro převod napětí z 220 na 132 kV, resp. 220 na 45 kV nebo 45 na 15 kV. Celkové investice na její vybudování přesáhly 11,3 mil. eur.
Měnírna je určena pro potřeby komplexu PLAZA, přičemž primární dodávky energie jsou zajišťovány ze sítě vysokého napětí 220 kV, která je začleněna do základního zaragozského prstence (soustavy vedení vysokého napětí okolo města), jež ukrývá napětí 132 kV.
Momentálně posledním městem, které se zařadilo do elity aglomerací provozující regionální spoje cercanías (Madrid, Barcelona, Valencia, Bilbao, Málaga, San Sebastián, Santander, Cádiz, Alicante-Murcia, Asturias a Sevilla), je právě Zaragoza. Do provozu byla zdejší síť o délce 16,6 km, kterou ale zatím tvoří jen jediná trať vedoucí ze západu na východ, uvedena na přelomu května a června letošního roku.
Do systému se tak v první fázi zařadilo pět stanic: Casetas, Utebo, intermodální Delicias, El Portillo a Miraflores (plánek naleznete zde). Nyní se připravuje stavba šesté stanice, která bude jádru města nejblíže: Goya.
Poté se trasy cercanías začnou ubírat i jinými směry. V tomto ohledu hraje prim jihozápad, kde je potřeba zajistit v horizontu několika málo měsíců kvalitní osobní spojení do komplexu PLAZA.
Koridorem lemujícím Ebro proti proudu na západ se následně napojí populace jako Alagón, Luceni, Gallur (6 500, 1000 a 3 000 obyvatel) a ve směru řeky na východ se dostane kvalitní přepravy obyvatelům zaragozské čtvrti La Cartuja, obcím El Burgo de Ebro (2 000 ob.) a Fuentes de Ebro (4 000 ob.). Na jih se cercanías zamýšlejí do obcí María de Huerva, Cuarte a Cadrete (3 500, 4 800 a 2 500 ob.), na severu pak do San Juan de Mozarrifar a Zuera (2 200 a 6 800 ob.).
Pro takovýto projekt musela samozřejmě Aragonie hledat pevnou oporu a jako u všech jen trochu významnějších železničních záměrů, které se ve Španělsku daří mílovými kroky naplňovat, ji našel u vlády.
Ministerstvo veřejných prací se před časem vyslovilo pro přechod zaragozské páteřní železniční sítě na normální rozchod, zahrnující v sobě také tratě cercanías a Media Distancia (doslova „střední vzdálenost“; kategorie vlaků Renfe; spoje regionálního, zejména však nadregionálního charakteru propojující nejbližší významná města). Kromě toho totéž ministerstvo vyjádřilo plnou podporu zdvoukolejnění dosud jednokolejné části okruhu Ronda Sur, což otevře cestu plynulému a frekventovanému provozu osobních vlaků vyjíždějících z centra města směrem k PLAZA.
Uspořádání nynější sítě cercanías je limitováno od doby zprovoznění vysokorychlostní železnice (2003), jelikož se spoje dají provozovat jen na dvou samostatných kolejích, umožňujících průjezd pouhých čtyř vlaků za hodinu v každém směru. Start cercanías v Zaragoze tedy musel být přizpůsoben stávajícím možnostem infrastruktury, pročež je zatím v provozu jen pětizastávková linka C1.
Ministerstvo dává novému funkční schématu železniční sítě za cíl postupný nárůst počtu spojů vysokorychlostních, a spojů Media a Larga Distancia (larga distancia – doslova „dlouhá vzdálenost“; kategorie vlaků Renfe; výhradně dálkové spoje jedoucí několik hodin, často z jednoho konce země na druhý) na trati Madrid – Zaragoza – Barcelona, resp. Huesca a rozšíření sítě altas prestaciones (tratě s rychlostí mezi 160–200 km/h), které se v současnosti nejvíce dotýká trati Zaragoza – Teruel – Sagunt. Trať na Teruel (maximální rychlost na této jednokolejce se pohybuje mezi 90–140 km/h) by měla od příštího roku procházet elektrifikací, ve výhledu je i změna rozchodu. Než se tak stane, bude do Delicias ještě stále zachován i přístup po kolejích iberského rozchodu. Teruelská trať se vymyká dosavadnímu vývoji, jelikož až dodnes se mezinárodní (tj. normální) rozchod objevoval výhradně na tratích AVE.
Zatímco se osobní vlaky budou z tratí o rozchodu 1 668 mm spíše stahovat (prioritou je obyvatele převážet z místa na místo co nejrychleji), pro ty nákladní budou představovat nejlepší možné působiště. Španělé totiž mají na většině konvenčních tratí (a to prosím i na těch regionálních) poměrně vysoké maximální rychlosti, přesahující zpravidla 120 km/h. Spolu s výkonnými lokomotivami, které si nákladní dopravci začali v posledních letech houfně objednávat, se tak na poli nákladní dopravy čeká poměrně slušný „průvan“. A když už se infrastruktura v Zaragoze mění, tak opravdu ve velkém stylu. Již uváděným protažením trati skrze terminál směrem na Castejón a Madrid vznikne zcela nový dvoukolejný elektrifikovaný okruh určený exkluzivně nákladní dopravě. Tím se od nákladních vlaků osvobodí koridorový úsek Utebo – Casetas. Stejně tak se pro cargo transporty díky zdvoukolejnění navýší kapacita na úseku mezi La Cartuja a řekou Huerva.
V budoucnu se mezi stanicemi Delicias a El Portillo bude pod povrchem země jezdit výhradně na kolejích o rozchodu 1 435 mm, které se – v počtu čtyř – rovnoměrně rozdělí na dvě nezávislé tratě mezi vlaky cercanías na straně jedné, a vysokorychlostní vlaky na straně druhé. Za stanicí El Portillo ve směru na Barcelonu bude moci cestující ve stanici Goya regionální vlak opustit a pohodlně přestoupit na vlaky Media Distancia, které tam na rozdíl od AVE zastaví. Zájemci o jízdu v AVE budou muset z El Portillo jet o stanici nikoli vpřed, ale nazpátek, tedy do Delicias. Výstavba stanice Goya kvůli nesmírné složitosti geologických, architektonických a urbanistických zásahů potrvá nejméně dva roky a už příští měsíc by měli stavitelé poklepat svými kladivy na její základní kámen.
Na úseku El Portillo – Miraflores přestavba na normální rozchod umožní zdvojnásobit četnost spojů z dnes nejvýše 9 možných na budoucích 18 za hodinu v každém směru. Tím se jakoby opět naplňuje myšlenka, že nejdříve je třeba vytvořit dostatečnou a kvalitní nabídku a potom přijde poptávka. Přestože se nyní může zdát celkem uvažovaných 36 spojů za hodinu mezi těmito dvěma místy jako zbytečně naddimenzovaných, očekávaný rozmach Zaragozy spíše naznačuje, že se dále ani jinak postupovat nedá.
Dnes spoje cercanías zajišťují v zaragozské síti výhradně soupravy Civia řady 463 (viz tabulku).
Výrobce | CAF, Siemens, Bombardier y Alstom |
Léta výroby | 2002–2011 |
Počet jednotek v provozu | 117 (z 237 celkem) (3, 4 a 5 vozů: 463, 464 y 465) |
Typ trakce | elektrická |
Napájení | 3 kV DC |
Rozchod | 1 668 mm |
Rozložení kol | Bo' + 2' 2' + Bo' (463) |
Maximální rychlost | 120 km/h |
Délka | 65,55 m (463) |
Výška | 4 260 mm |
Šířka | 2 940 mm |
Hmotnost prázdné soupravy | 105,8 t |
Průměr kol | 890 mm |
Výkon | 1 280 kW |
Motory | 4 třífázové asynchronní, každý 320 kW |
Složení | HV-VV-HV (463) |
Kapacita (místa k sezení) | 169 |
Uspořádání sedadel (pouze 2. třída) | 2+2 |
Další údaje |
Výlučně pro spoje cercanías. 2 krajní vozy s kabinou A1 a A2, 1 vložený mezivůz se sníženou podlahou A3. |
Markantní zlepšení zaragozské železniční sítě usnadní budoucí integraci do koridoru Kantábrie – Středozemí, čímž se Zaragoza stane pionýrským úkazem naplňujícím plán PEIT z roku 2005 (viz článek Rozmach vysokorychlostních tratí ve Španělsku), který mimo jiné ukládá rozšiřovat na španělské železnici rozchod 1 435 mm.
Údaje o počtu obyvatel jsou pouze orientační a zaokrouhleny.
Zdroj: Instituto Nacional de Estadística, 2007. URL: www.ine.es.